Například v Německu sčítají v zimě i ptáčky na krmítkách. No, musím zjistit, jakou metodu používají - nikdy jsem nezkoušela zjistit, kolik koňader či vrabců kolem krmítka mám, protože se pořád střídají, jeden je od druhého k nerozeznání a občas je rozpráší hladová poštolka nebo krahujec. Ale nějak to jistě jde.

Většina sčítacích programů ale zasahuje daleko přes hranice států a je tedy koordinovaná. Sleduje se zejména sám výskyt, taky zimoviště a hnízdiště různých druhů a jejich tah a tahové cesty.

A proč se to dělá?

To už jsem psala dřív: ptáci svým výskytem a chováním velmi přesně a rychle mapují stav krajiny. Takže výsledky těchto programů mají své využití v kdejakém oboru; od stanovení míst Ptačích oblastí po řízení EIA. Díky výsledkům je možné zjistit ekologickou, řekněme, kondici různě velkých oblastí; od bezprostředních okolí měst po celý kontinent.

A nejde jen o ten výskyt; i sledování změn v chování ptáků například při výběru potravy či vhodných hnízdišť a zimovišť vypoví o tom, jak jsou ptáci přizpůsobiví - nebo že někde už prostě žít nemohou.

Společně s velmi přesnými metodami, které používají odborníci (např. kroužkování, počítání ptáků při tahu na tahových místech atd.) jde o to, abychom se my všichni víc dozvěděli a díky tomu dělali pokud možno méně chyb a sprostých a necitlivých zásahů do přírody. Ona je jedna věc říkat, že „to nestojí za nic" - ale tady, touhle leckdy až mravenčí prací v horizontu let dostanou odborníci do ruky exaktní důkazy, se kterými už lze argumentovat.

Vždyť nebýt těchto aktivit, nevěděli bychom ani to, že zimní havrani nejsou titíž, co ti letní; že u nás zimují sýkorky koňadry ze severu a taky káňata; že odstřel kormoránů nevyřeší nic, jen na uvolněné místo po těch mrtvých přiletí další (a přesně víme odkud).
Nevěděli bychom, kde zimují naše vlaštovky, jiřičky a rorýsi a proč jich je jeden rok hodně a jiný málo.
A kromě samotného sledování aktuálního stavu je potřeba ještě velikou spoustu věcí zjistit.
Navíc při rychlosti, jakou ptáci odpovídají na tlak prostředí, ve kterém se snaží žít, se stávají některé druhy, dříve v povědomí lidí úplně běžné, velice náhle ohrožené vyhynutím. (Smutným příkladem může být třeba sýček. Ano, opravdu. V ČR je jich podle všeho posledních 100 párů...)

Co můžu udělat?

Pokud jsem některé z vás úspěšně nakazila svou snahou o přiblížení ptačího světa, tak vás teď prosím: přečtěte si tenhle článek až do samého konce; i odkazy v něm, a prohlédněte si fotky. Zkusím vám dát návod, jak tu nákazu přetransformovat v cosi opravdu nesmírně užitečného a potřebného.

I u nás je několik programů, pro jejichž úspěšnost je pečlivá práce dobrovolných sčitatelů nezbytná.
Není to zas taková věda.

Sčitatelem se může stát každý, kdo se jako takový zapíše. Nemusí být členem ČSO (České společnosti ornitologické). Nemusí být vůbec odborník. Podstatné je, aby měl:

• a/ dobrou vůli
• b/ znalost své lokality
• c/ velkou schopnost autocenzury.

Čas to ani moc nebere.

Existuje například Program hnízdního rozšíření ptáků. Je zpracováván od roku 2014 do roku 2017. Dělá se, samozřejmě, na jaře a v létě (tedy většinou; jsou ptačí druhy, které hnízdí i v zimě, například křivka).

Taky se dělá sčítání zimujícího vodního ptactva. A to se dělá TEĎ.
Ve stanovené dny, které jsou shodné pro celou Evropu. To proto, že ti ptáci, mršky hbité, všelijak cestují, tak aby se pokud možno vyloučilo několikeré započítání nebo dokonce nezachycení.

Mezinárodní sčítání vodních ptáků

Tohle je tedy aktuální. A můžete se zapojit.

Zde je uvádějící text tohoto programu (cit.):

Mezinárodní sčítání vodních ptáků (International Waterbird Census - IWC) probíhá nepřetržitě od ledna 1966, čímž představuje unikátní časovou řadu nejen v České republice, ale i v celé Evropě.

Hlavním cílem IWC je monitoring početnosti vodních ptáků a jejich změn. V současné době je organizováno ve více než 100 státech 5 kontinentů. V západní Palearktidě a jihozápadní Asii každoročně 11 000 dobrovolných spolupracovníků kontroluje přibližně 20 000 vodních a mokřadních lokalit, přičemž je sečteno cca 20 milionů jedinců 175 druhů vodních ptáků. Toto sčítání tak představuje nejstarší a patrně nejrozsáhlejší zoologický monitorovací projekt v celosvětovém měřítku. Mezinárodní sčítání vodních ptáků organizuje Wetlands International a v současné době toto sčítání v ČR koordinuje katedra ekologie Fakulty životního prostředí ČZU v Praze. Při organizaci sčítání spolupracují i pobočky a kluby České společnosti ornitologické, některé základní organizace ČSOP a skautské oddíly.

Vodní ptactvo má jednotný sčítací termín 14. a 15. 1. 2017.

Jak na to?

1/ Kouknout sem: http://www.waterbirdmonitoring.cz/program/12/lokality/region/1/

Tady zjistím, mám-li to rozumně blízko k nějakému toku či vodní nádrži, která ještě není jiným sčitatelem obsazena - a kde to dobře znám. Tedy znám tamní cesty a cestičky, a navíc jsem schopna to tam projít (nebo projet autem či koňmo), aniž bych vyplašila všechno živé.
Psali jsme si o tom, jak fotit krmítka a navyknout na to ptáky - a tady platí to samé.
Takže - když se na své lokalitě budu vyskytovat pravidelně, tamní ptáci brzy zjistí, že je nesežeru; zvyknou si. Hlavně, když budu mít pořád tutéž bundu a čepici (téhož koně či auto) a nebudu se zastavovat a upřeně na ně zírat. (Podle mé zkušenosti se ale s koněm zastavit mohu; ptáci cítí koně a nikoli mě - znáte to, že?)

Čili základem je pravidelně tam chodit. A to spousta z nás stejně už dělá - třeba i se psem na vodítku.

2/ Jasně, chce to přípravu.

Co vlastně sčítat? No, existuje na to seznam.
Tady je, pod heslem „formulář" - http://www.waterbirdmonitoring.cz/ke-stazeni/
A pod ním je i přesná metodika. (Vysv.: „bodový" znamená, že stojím a počítám, pak jdu na jiné vybrané místo a zase stojím a počítám. Nebo jdu pochůzkou, že...)

Takže - projdu si to místo, abych tak zhruba tušila, co mě tam v den D čeká. Nahledám si, co tam běžně vídám, potom - hlavně těch několik druhů kachen.
Labutě i volavky poznám bez problému; u volavek si všimnu (kromě barvy u nás běžných dvou druhů, tedy popelavé a bílé), taky velikosti - je-li mnou viděná volavka výrazně menší, než ty ostatní, pozor! Mám ornitologický špek! Protože to může být volavka stříbřitá a to je hodně vzácný host!

Taky si předem prohlédnu, jak vypadají ty druhy, co jsou uvedené v tom seznamu (formuláři). Aspoň ty hlavní.

A otevře se mi nový svět. Svět, ve kterém kachna není vždycky jen kachna, tedy kachna divoká neboli březňačka, ale - může to být některý morčák (obvykle tři druhy), čírka (dva druhy), potápka (roháč, malá...), lyska, polák (čtyři druhy), potáplice (více druhů, všechny vzácné).
Taky tam možná budou kormoráni a mihne se ledňáček.

3/ A když to tedy udělám:

Při samotném sčítání si HNED zapíšu, kde jsem a co vidím - když i fotím, pomůže to pak mé paměti. Můžu si zapsat třeba „fotka volavek + čtyři další o kus dál vedle".
Jen je potřeba si dát pozor, aby se v průběhu počítání některé hejno nepřemístilo do ještě nezapočítaného místa; když napočítám třeba pět březňaček a pak vidím čtyři přelétnout nízko nade mnou v témž směru, letí asi část těch, které už mám, že.

Jistě; chce to určitou zkušenost a oko - ale to se poddá rychle.

Začátečník může narazit (a taky že narazí, to si pište) i na odlišné druhy ptáků, životem spjatých s vodou - třebas na bahňáky nebo různé druhy racků.
Rozeznat je, to je někdy moc těžké; takže je sečtu jako „neurčené druhy". Můžu si tipnout, že jde o bahňáka (dlouhé nohy, chodí v blátě - znáte čejky? Znáte. To jsou taky bahňáci.)
Teď to ale platí hlavně pro racky. Pro začínajícího sčitatele se racci dělí na chechtavé (to jsou ti, co jsou menší a na zimu jim vyšisala původně černá hlava do jediné tmavé skvrnky za okem) - a na ty velké. V seznamu je „velký racek", tedy sp. (species). To stačí.

Ne že by se mezi těmi kachnami či racky nenašel nějaký vzácný druh.
Jenže, popravdě; pro účel tohoto sčítání není příliš důležité, že se někde vyskytuje jeden či několik málo jedinců neobvyklého druhu; jde o to, spočítat ty běžné, ba ty úplně nejběžnější.
Protože pak a jedině pak vyjde najevo, že v dané oblasti třebas bývala spousta potápek roháčů (které když jednou uvidíte, už si je nespletete), ale jaksi zmizeli a je tam sotva jeden. Což znamená, že nemá potravu, vodu, úkryt.
Čímž se zjistí, že ač byl dříve součástí přirozeného běhu věcí, už tomu tak není, rovnováha je narušena.

Takže je taky potřeba spočítat i ty březňačky (a předtím je pořádně prohlédnout, kdo se mezi ně vmíchal).
Tohle se docela šikovně dělá foťákem (viz fotopříloha). Zapomeňte ale na foťák v mobilu, ten to většinou nezvládne, je k tomu potřeba zoom a taky dobře zaostřit.
A žádný strach; nejde o uměleckou kvalitu a úžasné „fotky do občanky", které dělají technikou vybavení pozorovatelé - birdwatcheři. Není to ani potřeba. Ptáci mají často tzv. určovací znaky - tvar zobáku, kresbu na hlavě, postoj, barevná zrcátka na křídle, určitou výraznou barvu nohou a podobně. Fotky třeba nebudou nejlepší, ale k dokumentaci a následnému určení to postačí (zase: viz fotky).

A i ty březňačky doma u monitoru dobře spočítáte, když se povede vyfotit celé hejno najednou. Třeba širokoúhle; to dnes umí kdejaký foťák. Takový ten, co jím fotíte koně i rodinu.
Je dobré si to ale napřed vyzkoušet a fotit jakékoli ptáky na krmítku či v parku: Každý fotograf vám potvrdí, že se musí zkoušet a zkoušet a zkoušet, než přijde takový ten ptačí grif.

A ano, i to je důvod, proč většina dobrovolníků jezdí sčítat v tzv. zlaté hodině, tj. hodinu po východu slunce, nebo hodinu před jeho západem.
(Za svítání je nezbytné sčítat jen zimující husy, jindy to ani nejde, ale vzhledem k tomu, že většina nádrží, kde nocují, je pod ledem, nebude tenhle údaj letos zapotřebí; husy spí na volné hladině, a tak se seskupily v těchto mrazech tak, že je posčítají odborníci, kteří o nich dobře vědí. Ovšem pohled na ty husy je neskutečný!)

Ještě musím zdůraznit tu autocenzuru. Obvyklé je, že sčitatelé chodí ve dvojicích, počítají (velká hejna) samostatně a pak si výsledky porovnávají, aby se moc nesekli.
To samozřejmě znamená, že mohu chodit sčítat s většími dětmi, s partnerem, s kámoškou...

Vybavení: Jistě, bez dalekohledu to moc nejde. Ale v kolika domácnostech se nějaký válí a práší se na něj? Kolikrát jde navíc o hotové poklady, jako staré ruské dalekohledy, nebo myslivecké Meopty...
Hodně teplé oblečení: inu, když někam přijdu, musím tam stát pokud možno 5-10 minut. Až pak se začnou ptáci ukazovat, a já je začnu vidět.
To samozřejmě taky znamená, že ať jdu s kýmkoli, je nutné i mlčet :-)

Prostě základní výbavou každého pozorovatele je zejména TRPĚLIVOST. A tu nebudete mít, když vám budou umrzat nohy, ruce i uši.

Lidi od koní bývají skvělí pozorovatelé. Škoda toho nevyužít pro dobrou věc; koneckonců, jde o něco, co se týká nás všech.

Takže jestli vám mé psaní připadá jako přímluva, abyste se do toho taky pustili a nebáli se toho, tak máte úplnou pravdu.
Takže chci říct jedno: zkuste to. Třeba vás to neosloví, ale třeba v tom najdete kus sama sebe, změní se vám vnímání a pohled na svět i krajinu, ve které žijete.
Není mnoho věcí, které skutečně můžeme udělat. Tohle je ale něco, co má smysl; malá kapka v moři lhostejnosti a setrvalého nadávání na to, jak to vedou jiní.

A kdyby vás to zaujalo, můžete si taky vybrat tady: http://www.cso.cz/index.php?ID=3004
Stejně jako u ostatních akcí, i tyhle jsou dostupné všem, stačí si jen vybrat.

Já nevím, jestli jsem vás dnes oslovila něčím zajímavým. Budu moc vděčná za každou reakci - ať už v diskuzi, nebo v Bažině. Zážitky z těchto sčítacích dní jsou velmi silné - zkuste to!

Za odborný dohled děkuji ing. Pavlovi Ondrovi.