Poslední červnový týden se v pražské Chuchli uskuteční pátý ročník CSIO3*-W CET Prague Cupu. Obnovenou tradici těchto mítinků zahrnujících týmový Pohár národů vnímá Anna Kellnerová z pořádajícího Czech Equestrian Temu velmi pozitivně.

„CSIO jsme začali pořádat v době covidu, kdy nebylo moc závodů. Snažili jsme se tím podpořit jezdce a koně, aby měli kde závodit. Pak z toho vznikla nová tradice, a i když je to extrémně složité a nákladné takové závody pořádat, cíl zůstává stejný – podpořit týmové soutěže a vzbudit zájem o ně v České republice. Chceme, aby se do těchto soutěží dostalo více jezdců, nejenom ti na pětihvězdičkové úrovni. Myslím si, že zatím naše očekávání byla relativně naplněna. Máme za sebou několik úspěšných ročníků z pohledu sportovních výsledků i zklamání z toho, že minulý rok nám v Praze nevyšla kvalifikace na olympiádu. To ovšem neznamená, že letos nebudeme bojovat a snažit se opět dostat na pódium,“ říká Anna Kellnerová v úvodu rozhovoru během Danube Equestrian Festivalu v Šamoríně, kde byla také součástí národního týmu.

Vy jste to naťukla hned v úvodu, že při CSIO v Chuchli jste při Pohárech národů prožila jedny z největších sportovních úspěchů, ale zároveň i velké národní zklamání. Jak se na to díváte s odstupem času?

Zažila jsem tam dvoje úžasné závody, při nichž se nám opravdu dařilo. Poprvé jsem stála na stupni vítězů s českým týmem při Poháru národů. Minulý rok to bylo opravdu národní zklamání, s tím musím souhlasit, ale na druhou stranu, když se podívám na loňskou sezonu a tu přípravu před kvalifikací, tak jsme jako český tým měli za sebou hodně složitých situací. Ne každý byl zcela připravený a upřímně, i když to bylo zklamání, tak jsme neměli za sebou nejsilnější měsíce před tím, což se ve finále ukázalo i na té kvalifikaci.

Zůstává i po té nevydařené olympijské kvalifikaci jako jeden z hlavních vašich cílů se v budoucnu probojovat opět pod pět kruhů?

Určitě bych to ráda ještě s českým týmem někdy zažila. Pro mě už to byl splněný sen v Tokiu, ale i když jsem již měla možnost na olympiádě startovat, neznamená to, že bych se na takovou akci nechtěla podívat ještě jednou. Na to však musí být opravdu silný tým, musíme mít všichni silné koně a stabilní výsledky s nimi. To uvidíme až časem, jestli budeme připraveni usilovat o účast na další olympiádě.

 Je pro vás olympijský závod natolik atraktivní, že byste se jela na něj podívat do Paříže jen v pozici diváka? Závodit se bude u zámku Versailles, což budou nádherné kulisy…

Zvažovala jsem to, ale v období, kdy se vstupenky začaly prodávat, jsem byla extrémně pracovně i jezdecky vytížená a neměla jsem čas řešit vstupenky do Paříže. I když je to tady doslova za rohem, budu muset dát přednost jiným povinnostem a budu olympiádu letos sledovat jen u obrazovky. Ale sledovat ji určitě budu bedlivě a už se na to těším.

Zájem o vstupenky na jezdecké disciplíny v Paříži je opravdu velký, ale i v při CSIO v Praze bývá pravidelně plno, vloni ochozy doslova praskaly ve švech. Čím se tedy budete snažit přilákat parkurové fanoušky v tomto roce?

Prostředí v Chuchli se snažíme udělat na skvělé úrovni nejenom pro jezdce, koně a lidi, které je doprovází, ale i pro lidi, kteří se tam přijedou jen podívat. Máme tam stánky s kvalitním občerstvením, skákací hrady pro dětí, snažíme se to opravdu připravit tak, aby si ti lidi užili se vším všudy a cítili se komfortně. Vzhledem k tomu, že Global Champions Prague Playoffs proběhne za více jak rok, tak by si CSIO neměl nikdo z parkurových fanoušků a příznivců koní nechat ujít, protože to bude letos největší jezdecký meeting v Praze. 

Vás také bude možné poprvé v České republice vidět s vaší novou stájovou posilou. Můžete ji blíže představit? 

Jmenuje se Ofaline V/H Haneweehof, ale mi jí říkáme Fí Fí. Měla jsem s ní možnost startovat v rámci Poháru národů tady v Šamoríně, kde to pro nás byla společná premiéra. Sice jsme se poslední dva měsíce připravovali na to, abychom mohli tady skákat, ale až do čtvrtečního večera jsem nevěděla, jestli budu součástí týmu, nebo ne. Jsme nová dvojice a Aleš Opatrný si musel rozmyslet, jestli nás nasadí. Nakonec se rozhodl, že ano a musím říct, že se nám start v týmové soutěži vydařil. V prvním kole jsme měli jednu chybu, která přišla trošičku z nervozity, ale druhé kolo jsme šly již čistě. Měla jsem tak obrovskou radost. I když to neznamená, že se nám tento výsledek v dalším Poháru národů podaří zopakovat, ale znamená to, že jsme ušly kus cesty a odvedly jsme dobrou práci. Snad se budeme dál posouvat i do vyšších soutěží. Chci ovšem vše dělat trpělivě a nepřehnat ten vzestup nahoru. Fí Fí je sice extrémně odvážná, ale zároveň citlivá. Je jí jen deset let a nemá za sebou žádné opravdu velké parkury. Musím tak jí dát čas, abychom se stoprocentně sehrály a až se zase posuneme o stupeň výš, tak aby to stálo za to. 

Byl Pohár národů v Šamoríně rozhodující pro to, abyste dostala pozici v týmu při CSIO v Praze?

V týmu bych měla být, ale Aleš Opatrný říkal, že se ještě uvidí, zda bych měla nastoupit s Harrym (poznámka redakce – s Hurricanem D.D.), kterého ještě před tím čeká se mnou start při Longines Global Champions Tour v Paříži. Takže uvidíme, jak se nám tam bude dařit. S Fí Fí jsme ještě pořádnou stopadesátkou nešly, takže definitivní rozhodnutí uděláme po nadcházejícím víkendu. Ale i když se nějak rozhodneme, výsledek může dopadnout nakonec jinak, než čekáme. Stále musíme myslet na to, že pracujeme s koňmi.