Dotaz:

Stala se mi nemilá příhoda související s přepravou koně a ráda bych znala názor pana Čechovského. Určitě v tom nejsem sama a odpověď by mohla být přínosem i pro ostatní v mé situaci.

Mám kobylku ve středním věku, zkušenou, která vždy byla během jízdy bezproblémová. Krásně se "rozčapla, sedla" si na zadní rozpěrku a chroupala seno. Bohužel při poslední přepravě, kdy stála na vozíku vlevo, z nějakého důvodu v křižovatce z kopce při odbočování vlevo upadla na střední dělicí příčku. Od této chvíle po zbytek cesty stála "nalepená" na levé straně vozíku, co nejdále od střední příčky, a při každém zatočení vlevo kopala do dělicí příčky. Při jízdě rovně nebo vpravo bez problému. Jak postupně kobyle docházely síly, kopání ubíralo na intenzitě, nicméně zatáčky vlevo nesla značně nelibě. Kobylu jsem po celou dobu sledovala z vozidla jedoucího za vozíkem. Naštěstí se jí kromě drobných oděrek fyzicky nic nestalo. Nicméně jak dále postupovat při další případné přepravě, pokud bude kobyla ještě ochotna na vozík nastoupit? Může s nehodou souviset nějaký zdravotní (např. ortopedický) problém? Řidič jel velmi pomalu a opatrně. Lze se nějak takovéto situaci vyhnout? Byla to velmi nepříjemná situace, kdy kobyla měla sloužit jako učitel mladšímu "koukavému" koni a situace se takto zvrtla.

Odpověď:

Děkuji za tento dotaz. Tato nepříjemná záležitost je totiž nejenom poměrně častá, ale nešťastná majitelka koně i přesně popsala, jak problém vzniká a jak se projevuje. Tento způsob chování koní v této situaci je naprosto typický. Odhalení příčin takového chování a návrh možné nápravy budou proto konkrétní, přesné a popisné. Přesto je mi celé situace líto a doufám, že následující řádky pomohou nejen této konkrétní kobylce, ale všem dalším na přepravu pokaženým koním.

Jak již bylo uvedeno, popisovaný problém je poměrně častý a bohužel začíná být čím dál častější, jak si čím dál více majitelů vozí vlastní koně, bez základního povědomí, jak tato zvířata přepravovat správně, korektně a bezpečně. Odhaduji, že se objeví u zhruba 10 % koní a to zejména u koní celkově mohutnějších a vyšších (kteří mají vysoko umístěné těžiště). Na seminářích popisovanou situaci nazývám syndromem „navalování se na stěnu", v opravdu těžkých případech i „lehacím syndromem". Co je však nejpodstatnější - jde o syndrom získaný! Přepravci mající bohaté zkušenosti s přepravou mladých koní jistě potvrdí, že žádný z koňských začátečníků, cestujících poprvé, tyto problémy nemá. Objeví se, když koně veze někdo nezkušený a projede zatáčku rychleji a/nebo principiálně chybně, tak, že ji kůň nedokáže ustát. Bohužel stačí udělat v levé či pravé zatáčce jednu jedinou řidičskou chybu, přepravovaný kůň ztratí rovnováhu a od toho okamžiku si přestane věřit, že tuto konkrétní zatáčku ustojí. Výsledkem je psychický problém, kdy se kůň začne přehnaně spoléhat na stěny a opírat se o ně. A to je pochopitelně špatně. Nejde tedy o problém fyzický, ani zdravotní.

Jak projíždět zatáčky

Nejprve si vysvětleme, jak by takové správné, korektní, pro koně snesitelné projetí zatáčky mělo vypadat. Zeptáme-li se člověka občas převážejícího koně, jak se správně projíždí zatáčka, většinou odpoví, že se musí jet opatrně a pomalu. To je v podstatě pravda, jen s tím rozdílem, že pokud dodržíme základní správné postupy, lze zatáčku projet i svižněji, aniž by naloženým koním vznikla jakákoliv újma.

Při cestování s koňmi zapomeňme na některé zásady a návyky, které jsme získali při řízení osobního vozidla. Jedním z rozdílů je právě způsob projíždění zatáček. V autoškole nás učili bezpečně projet zatáčku s osobním autem tak, že před ní upravíme rychlost, v polovině zatáčky přidáme a auto nás ze zatáčky bezpečně a efektivně „vytáhne". Pokud bychom zjistili, že jsme do zatáčky vjeli příliš rychle, není žádná tragédie, když ještě v ní rychlost opatrně upravíme. S koňmi toto nemůžeme a nesmíme v žádném případě udělat! Do zatáčky musíme najíždět rychlostí upravenou ještě před tím, než poprvé pohneme s volantem. Zatáčku potom celou(!) projedeme touto konstantní rychlostí. Je opravdu nutné se vyvarovat přibrzdění, nebo zvýšení rychlosti v okamžiku, kdy na přepravované koně působí odstředivá síla zatáčení! Koně nezvládnou vyvažovat kromě odstředivé síly i sílu další, lhostejno či dopřednou nebo zpětnou. Toto platí v maximální míře při přepravě v koňovleku, omezeně i při jízdě s kamionem, kde koně stojí po směru jízdy. V přepravnících, kde koně stojí zešikma pod úhlem 45°, nebo zcela napříč tento syndrom nebyl potvrzen (viz obrázky 1 a 2).

Kdy nejčastěji tato chyba vzniká? Samozřejmě při špatném odhadnutí rychlosti, kterou do zatáčky vjíždíme. To se může stát (a často stává), pokud se řidič nesoustředí na jízdu a zapomene, že veze koně (telefonování za jízdy, družný rozhovor s posádkou auta...). Nebezpečné jsou také čím dál častější kruhové objezdy, dále se např. kůň začne navalovat při sjíždění prudkého kopce, který dole končí ještě prudší zatáčkou atd. Další příčinou může být nezaviněné přibrzdění v zatáčce, kdy se na nás např. řítí z protisměru kamion, když ho zatáčka vynesla až do našeho pruhu a my musíme logicky zabrzdit, abychom zabránili srážce apod.

Co se děje ve vleku?

Jedeme-li s koněm korektně, kůň se rozkročí a pouze zatáčky vyvažuje, v extrémních situacích, jako jsou např. zmíněné kruhové objezdy, se lehce opře o stěnu, nebo si přešlápne. Pokud ale např. do kruhového objezdu vjedeme tzv. „na prase", vyšší kůň potřebuje prudkou změnu směru kompenzovat větším rozkročením. To mu ale středová přepážka neumožní, a tak to vyřeší tím, že dá nohy naopak k sobě a opře se (doslova se navalí) celou vahou o stěnu vleku nebo přepážku, podle toho, na které straně stojí a do jaké zatáčky jedeme. Nohy, které má u sebe, mu ale začnou podjíždět a kůň začne doslova hrabat po protější stěně. V extrémním případě může dojít až k tomu, že se kůň za nějakou dobu „prohrabe" překližkovou stěnou vleku. Já jsem osobně viděl i prohrabanou stěnu laminátového vleku. Výrobci přepravníků se snaží toto nežádoucí opotřebovávání eliminovat alespoň montováním tzv. okopových desek na boky vleku (obrázek 3).

Popisované navalování se projevuje jen na jednu stranu (kůň padá jen do jedné zatáčky), existují však výjimky, kdy kůň „řeší" pravou i levou změnu směru. Syndrom má různé úrovně. U některých koní je problém jen lehký a s koněm se dá cestovat v podstatě normálně, jen se musí kritická zatáčka projíždět obezřetněji. Opačným případem je stav, kdy kůň začne v přepravníku padat hned po naložení, tedy ještě dřív, než na něj začne působit jakákoliv odstředivá síla. To už je velký problém a kůň je prakticky nepřevozitelný, aniž by ublížil sobě, nebo zničil interiér přepravníku. V úvahu musíme brát i fakt, že jízda s „poskakujícím" vlekem za zády může být velmi nebezpečná. Takto postiženým koním se o něco málo lépe cestuje v přepravníku s tzv. plandavou středovou přepážkou (obrázek 3), na rozdíl od přepážky pevné až k podlaze (obrázek 4).

Dá se takto zrazeným koním pomoci?

Řekli jsme si a vysvětlili, že jde o syndrom získaný. Navíc způsobuje postiženému koni během přepravy značný stres, ohrožuje jeho zdraví a může i ohrožovat bezpečnost celé přepravy. Některé jedince nelze převézt vůbec. Dá se tedy s tímto problémem něco dělat?

Ano! Tak, jak jsme neopatrnou jízdou vše zapříčinili, můžeme také tento stav podstatně zlepšit a v některých případech i syndrom zcela odstranit. Podstatné je umožnit koni během jízdy se ještě více rozkročit a stoupnout si jinak, nejčastěji zešikma. V přívěsu na koně toho docílíme buďto úplným odstraněním středové přepážky (obrázek 6 pod článkem), nebo alespoň jejím otevřením do boku. Taková přeprava je však specifická a je nutné, aby byla správně „zmenežována". Má-li kůň cestovat bez středové přepážky, musí být uvázán na obě strany (nebo dopředu), aby se v přepravníku nevzpříčil. Vepředu a za zadkem musí mít zábranu přes celou šířku přepravníku (obrázek 7 pod článkem). Nezbytný je kamerový systém a pomocí něj je potřeba přesně sledovat, ve kterém okamžiku a na jaký podnět si kůň lehá na stěnu.

I tak je potřeba s koněm jezdit opatrněji než obvykle. Nedá se totiž vyloučit, že kůň bude hledat oporu ve stěně i při této variantě přepravy bez přepážky. Opře se o stěnu a nohy mu začnou podjíždět. Protože ale chybí středová přepážka, nohy se nemají o co zarazit. Chceme-li koně naučit opět rovně stát, musíme se v tomto okamžiku obrnit trpělivostí, zachovat klid a nechat koně, aby si situaci vyřešil sám. Když už totiž začnou koni nohy podjíždět příliš, reflexně dá vnitřní nohu pod sebe a snaží se situaci ustát - obrazně i fakticky. A to je přesně to, co pomůže a co potřebujeme - aby kůň dal nohy od sebe a znovu se rozkročil a postavil se rovně. Konečné řešení je však dlouhodobější a vyžaduje zkušenosti, kůň totiž musí znovu získat ve vozíku sebedůvěru, že zatáčku ustojí. Jak bylo popsáno výše, jedná se o psychický problém. Je potřeba počítat i s variantou, že problém nepůjde odstranit a kůň bude muset jezdit samotný v rozšířeném prostoru.

Přeji všem majitelům, kterým tato nepříjemnost nastala, aby se jim podařilo vše dle tohoto návodu vyřešit. A všem převáženým koním přeji, aby je nakládali a vozili jen lidé zkušení, schopní a empatičtí.

Skvělé osvětové video, které ukazuje tento syndrom a naznačuje jeho nápravu, najdete zde.

Pavel Čechovský pro vás jako jedna z nejpovolanějších osob zpracovává téma bezpečnosti a přepravy koní. Je profesionálním certifikovaným přepravcem, jeho firma Horse Taxi již přes 20 let brázdí s naloženými koňmi Českou republiku, ale i ostatní evropské země. Kromě běžné přepravy se již mnoho let a se značnými úspěchy zabývá nápravou přepravy problémových jedinců. Většinou se jedná o koně, které nelze naložit. Na rozdíl od ostatních trenérů však koně napravuje na základě precizního rozboru jejich psychologie a řeší i komplikace během cesty. Nejčastěji jde o následek jízdy nezkušeného řidiče nebo jiné trauma prožité v průběhu cesty (autonehoda apod.). Na principech spravedlivé náročnosti předává nepřeberné zkušenosti v rámci nového projektu „Hipotéka přepravy koní". Jde o seriál přednášek a seminářů pro kolektivy, ale i stáží pro jednotlivce, osvětu na internetu ale i v odborných časopisech. Mezi jezdeckou veřejností je znám také jako spoluzakladatel projektu Pet & Horse Emergency a provozovatel Koňské Záchranky.