Dotaz:

Píšu vám, protože mám problém se svým koněm. Vlastním ho třičtvrtě roku, předtím jsem několik let jezdila na školních koních pod trenérem. Tam jsem neměla problémy, zvládala jsem práci na jízdárně i vyjížďky ve všech chodech a trenér říkal, že si myslí, že bych zvládla i drezurní licenci. Když jsem si svého koně kupovala, byl hodný a bezproblémový. Je osmiletý a nebyl to žádný velký sportovec, ale zvládal jízdárenskou práci a odběhal i nějaké hobby závody. Zezačátku jsem s ním žádné problémy neměla, začalo to postupně. Nejdřív nechtěl cválat na velkém kruhu a odvážel mě z něj pryč, potom jsem už nemohla cválat vůbec, protože buď vůbec nenacválal, nebo po nacválání vždycky zamířil k rohu jízdárny u výběhu a tam se zastavil a teď už mi to začíná dělat i v klusu.

Jsem z toho nešťastná, myslím, že to je moje vina, když to dřív nedělal. Snažím se být na něj hodná a nevadit mu, ale myslím, že to nedělá proto, že bych mu vadila. Můj trenér (jezdí za mnou zhruba jednou za dva týdny) říká, že je líný a dělá to, aby se vyhnul práci. Když si na něj sedne on, tak poslouchá. Vydrží mu to i potom, když sleze, ale stojí na zemi a můj kůň ho vidí a slyší. Ale když jdu potom jezdit sama, zase nám to většinou nejde. Jinak je moc hodný a milý na ošetřování a když jezdíme na vyjížďky za druhým koněm, je hodný a bez problémů. Poradíte mi, co dál?

Odpověď:

Tak na tohle je doopravdy těžká rada. Přesněji řečeno, rada snadná, ale realizace obtížná :-) Každý si během svého vývoje musí projít fází, kdy se přestává soustředit jen sám na sebe a svůj sed a začíná koně vodit. A i když je připraven sebelépe, tedy má dobrý sed a nezávislou ruku a teoreticky ví, jak má dávat pomůcky, prakticky to teprve zkouší a samozřejmě postrádá sebejistotu, která vychází ze zkušenosti. Starší kůň, který pracuje rád a reagování na pomůcky má už v krvi, mu zpravidla dokáže dát tu nejlepší zpětnou vazbu - špatnou pomůcku ignoruje a na tu správnou zareaguje. Tím se jezdec učí, jak na to a také si začíná věřit - což je pro přesvědčení koně klíčové.

Bohužel bez toho, abych vás viděla, nedokážu stoprocentně říct, v čem je problém. Možnosti jsou nejméně dvě a velmi pravděpodobně se bude jednat o jejich kombinaci. První možností je, že vám kůň nerozumí. Buďto nemáte natolik dobrou koordinaci, že pomůcky nejsou úplně jasné (a čím vyšší chod, tím větší problém s koordinací), nebo je kůň přiježděný trochu jinak, než jste zvyklá. Zkušenější jezdec se dokáže přizpůsobit drobným rozdílům, ten méně zkušený ještě ne. Pak z toho vyplývá, že je i kůň nespokojený, protože mu není příjemná situace, kdy vám nerozumí, tím spíše, pokud mu třeba i trochu vadíte nestabilním sedem (což je v této fázi pokročilosti zcela normální). Zejména pokud se jedná o koně citlivějšího než školní koně, které jste jezdila dřív.

Další možností je, že pomůcky nejsou v zásadě špatné, ale z pohledu koně je „nemyslíte vážně", tedy nepůsobíte dostatečně sebejistě, takže kůň nepovažuje za nezbytné poslechnout. On zřejmě není úplně nadšený z práce na jízdárně (nebaví ho, možná mu i vadíte, jak jsem zmínila výše), tak diskutuje asi podobně jako dítě, když ho požádáte, aby před pohádkou uklidilo hračky. Vy mu musíte dát najevo, že to vážně myslíte, a podobně jako s tím dítětem, správnou cestou není ani ustoupit, ani ho bezhlavě potrestat, protože to k cíli nepovede. Potrestání zmiňuji záměrně, i když ve vašem dotazu se o něm nepíše. Často totiž vídám scénář, že člověk není schopný zabránit zvířeti v nežádoucím chování, ale o to víc ho potom potrestá. Je zcela zbytečné do koně bušit poté, co jsme mu předtím dovolili, aby nás odtáhl k trsu trávy, pouze to kazí vzájemné vztahy a koně mate ještě víc.

A teď od příčin k nápravě. Je potřeba se zaměřit na obojí - na pomůcky a ježdění i na sebejistotu. Můžete dávat technicky zcela perfektní pomůcky, ovšem pokud nemáte sebejistotu na to se prosadit, kůň se naučí i perfektní pomůcky ignorovat. Sebejistotu získáte, pokud budete opakovaně úspěšná, v opačném případě ji budete ztrácet. Tedy v první řadě se nebudete sama pouštět do věcí, kde tušíte, že neuspějete, a do konfliktů, které nevyhrajete. I kdyby to mělo znamenat, že sama budete jezdit s koněm jen v kroku.

S každým dalším vaším neúspěchem jen posilujete stav, kdy kůň je odměňován za to, že je to on, kdo rozhoduje, a vy se utvrzujete v pocitu bezmoci. Neznamená to, že by člověk v životě neměl bojovat, ale měl by si vybírat takové bitvy, které za to jednak stojí (a bojovat se svým koněm není nic chvályhodného, když se tomu lze vyhnout) a za druhé takové, kde má rozumné šance uspět.

Co tedy dělat můžete. V první řadě učit se jezdit, osvojovat pomůcky a získávat sebejistotu trénováním věcí, které vám jdou. Voďte koně v kroku a soustřeďte se na to, abyste perfektně vnímala, co která část těla dělá. Když koně vedete po kruhu, musíte používat celé tělo, nejen vnitřní otěž. Střídají se pomůcky vnitřní - ohýbající a pomůcky rámující. Neustále kontrolujte pozici plece koně. Koně máte pod kontrolou, pokud máte pod kontrolou jeho nohy, nikoli pozici hlavy. Není vám nic platné, že hlava koně točí na kruh, když plec jde ven a pryč (kůň utíká po pleci). Jestliže se toto děje, pak máte moc zkroucený krk a hlavu moc ohnutou. Na druhou stranu, pokud se kůň „utrhne" a vyvrátí hlavu ven, taky vám uteče. Proto je potřeba, jak už jsem psala, pomůcky střídat a neustále reagovat na hnutí těla (i mysli) koně. Sledujte koně a učte se předvídat, nejezděte mechanicky. Musíte být v uvažování vždy o krok napřed. Pokud víte, že v určitém místě kůň neposlechne (typicky poté, co se odpojí od stěny jízdárny), nečekejte, dokud to nenastane, ale připravte se na to - zesilte pomůcky ještě předtím, než k tomu dojde.

Možná budete mít pocit, že v kroku žádný problém není, takže to nemusíte řešit, ale to není pravda. Ten problém tam je ve všech chodech, ale se zvyšující se rychlostí se stupňuje. Pokud se naučíte rozeznat v pomalejším chodu jeho známky a odstranit je, stejně pak dokážete problému předejít ve vyšším chodu (pokud ho usedíte a zvládnete koordinaci svého těla).

Samozřejmě, že když budete jezdit jen v kroku, nezískáte sebejistotu v klusu a ve cvalu, kterou k odstranění problému potřebujete také. Je tedy potřeba nastavit podmínky tak, abyste mohla trénovat i v těchto chodech bez rizika neúspěchu a fixování problému. Obávám se, že to bez pomoci nepůjde. Rozhodně byste potřebovala trenéra častěji. Jednak je velmi prospěšné, když vám na koně sedá, proježďuje ho (kůň utíká z věcí, které jsou pro něj obtížné a/nebo nepříjemné) a připomíná mu správné reakce. Za druhé musí ze země pomáhat vám a asi v tuto chvíli nejen slovně. Není to žádná ostuda. Ať vás buďto jistí na lonži, nebo se postaví vně kruhu do místa, kde kůň utíká, dle potřeby si vezme tušírku nebo lonžovací bič a pomůže ohraničit kruh. Je ale nezbytné, abyste tuto berličku používala pouze jako dočastnou pojistku a podle jeho pokynů se učila koně rámovat, ne abyste spokojeně jezdila s tím, že problém zmizel.

Velmi doporučuji zamyslet se při tréninku také nad prací na kruhu - spousta lidí jezdí na kruhu v podstatě pořád, aniž by vůbec přemýšlelo nad tím, jestli ho jezdí pořádně. Pak to nemá tvarově s kruhem nic společného a výcvikový efekt je také mizivý. Pokud ho jezdíte bezmyšlenkovitě dokola, je jasné, že kůň začne vymýšlet, jak z něj ven. Dokud se tedy nenaučíte jezdit kruhy spolehlivě automaticky, jezděte rovně a kruhy střídejte, jeden jeďte vždy jednou nebo dvakrát a soustřeďte se na pěkný tvar a vedení koně. Totéž se týká cvalu - když máte problém s vedením koně, cválejte rovně a dělejte nejprve půloblouky, až když dokážete koně oddělit od stěny a vést po oblouku, můžete začít s kruhy.

Buďte pozitivní. Možná, že spousta lidí by vám na tento problém doporučila vyměnit koně za nějakého „méně vyčuraného". Samozřejmě i toto je možné řešení, protože v principu osmiletý kůň je dost mladý a vám by udělal lepší službu starší mazák. Nicméně pokud je hodný a jinak vám vyhovuje, já bych se to určitě pokusila zvládnout. A mějte přitom na paměti, že čím zkušenější jezdec, tím lépe si dokáže poradit s odporem koně, takže čím méně je jezdec zkušený, tím víc musí kůň chtít pro něj pracovat. Proto dbejte na to, aby ježdění probíhalo v příjemné a spokojené atmosféře a dávejte koni najevo potěšení z toho, když pro vás něco dělá. Věřte tomu, že oni to dobře vnímají.

Mgr. Katka Lipinská s koňmi pracuje už celé čtvrtstoletí, během kterého jí prošly rukama a pod zadkem nejrůznější typy koní, od vyhořelých provozáků, přes dostihové plnokrevníky, mladé koně až po koně sportovní. Baví ji hrát si s problémovými koňmi a hledat příčiny jejich potíží. Závodila v drezuře do stupně S a nyní se věnuje nejvíce přípravě koní a trénování hlavně svých dcer. Své vzory hledá nejen ve sportovní drezuře, ale i v té klasické podle hesla, že není důležité, čemu se věnujete, ale jak a za jakým účelem.