Nesoulad mezi sílou zádi a slabými bedry způsobuje efekt, který lze nejlépe připodobnit k prokluzujícím pneumatikám u auta a důsledkem je často strukturální poškození.

Zkrátka:

• Čím kratší jsou bedra, tím jsou silnější.
• Čím hlubší jsou bedra, tím jsou silnější.
• Čím širší jsou bedra, tím jsou silnější.

Nejsilnější jsou tedy krátká, hluboká a široká bedra. Tento typ beder je v podstatě nezničitelný a zaručuje dobrý přenos síly od zádi dopředu. Může s sebou ale nést určité nepohodlí při ježdění. To vychází z toho, že jsou silná a masivní, a tudíž často postrádají pružnost. Kůň, který má takováhle bedra, musí mít trénink zaměřený na zlepšování a udržování prostupnosti. Už víme, jakou má délka hrudníku roli ve stranové ohebnosti. Krátká bedra zaručují, že žebra podpírají hřbet dost dobře pro stranovou ohebnost, takže potenciál pro budování prostupnosti u krátkých beder jistě je.

Nejslabší bedra jsou dlouhá, mělká a úzká. Tento typ beder je velmi náchylný k poškození. Často se kombinuje ještě s dalšími charakteristikami. Tito koně bývají poměrně pohodlní, protože často prohýbají hřbet a jsou to tak zvaní „leg-movers“ (což znamená, že nepruží hřbetem a hýbou pouze nohama – pozn. překl.) Mají ale zpravidla tendenci se i v mírné zátěži brzy „rozbít“.

Bedra tvoří šest bederních obratlů - viz obrázek:

Neexistuje žádný konkrétní způsob, jak procentuálně změřit bedra. Používáme tedy různé jiné způsoby, jak určit jejich délku.

(1) „Rychlé a špinavé“ ruční měření jsme už popsali v části o délce hrudníku. Je-li vzdálenost mezi posledním žebrem a kyčelním hrbolem delší než dlaň s roztaženými prsty, jsou bedra dlouhá; je-li vzdálenost přesně tato, jsou bedra střední, je-li menší, jedná se o bedra krátká.

(2) Bedra by ideálně měla být tak hluboká jako prsa koně. Je-li tam výrazný rozdíl, jsou bedra pravděpodobně dlouhá. Poznámka: Dobré ježdění a výcvik může bedra prohloubit a posílit.

(3) Čím déle za kyčelním hrbolem je křížokyčelní kloub, tím pravděpodobněji jsou bedra dlouhá.

(4) Zřejmě nejvýmluvnějším pohledem na bedra je pohled svrchu. Označte si místa kyčelních hrbolů, křížokyčelního kloubu a prvního bederního obratle a pak spojte body (bez křížokyčelního kloubu) a to vám vytvoří trojúhelník. Rovnostranný trojúhelník s křížokyčelním kloubem uvnitř základní linie mají krátká, široká, hluboká a silná bedra, zatímco rovnoramenný trojúhelník značí bedra delší, méně široká, méně hluboká, a proto méně silná.

Rovnostranný trojúhelník:

Rovnoramenný trojúhelník:

Pojďme se podívat na našich šest koní a soustředit se na jejich bedra.

Kůň 1 - hřebec quarter horse

Toto jsou krátká bedra s velkou hloubkou. Nemáme žádné záběry našich koní shora, ale pokud bychom je udělali, tento kůň by měl bedra i široká. Bedra tohoto koně mají více než dostatečnou sílu.

Kůň 2 - valach quarter horse

Tato bedra jsou delší než u našeho prvního koně, protože křížokyčelní kloub je umístěn poměrně vzadu. Pokud by byl na stejném místě jako u našeho prvního koně, bedra by byla identická. Přesto tato bedra zůstávají střední délky a mají vynikající hloubku a šířku.

Kůň 3 - čtyřletý quarter horse

Tato bedra jsou také střední délky, ale jen tak tak. Nejsou tak hluboká jako u našich prvních dvou koní, ale pravděpodobně jsou dost široká.

Kůň 4 - arabský hřebec

Další krátká, pevná bedra. Trochu postrádají hloubku, což si myslím, že je důvod tvaru horní linie, která není optimální pro dobré podšlapování pod tělo.

Kůň 5 - plnokrevný valach

Nejkratší bedra naší skupiny. Mají dobrou hloubku (nenechte se ošálit povoleným břichem). Pravděpodobně ale nejsou nijak zvlášť široká, a proto nejsou tak hluboká, jak by odpovídalo relativní krátkosti.

Kůň 6 – klisna painthorse

Tady máme dlouhá bedra, která postrádají potřebnou hloubku a pravděpodobně i šíři. Je to velmi riziková stavba těla a můžeme být vděčni, že tato klisna nemá stejný tvar kyčlí jako naši první tři koně, jinak by měla velký problém.

Shrnutí　

Na základě všeho, co jsme až dosud zjistili; tedy kyčlí, hřbetu, beder, křížokyčelního kloubu, hrudníku, v menší míře kohoutku, a ponecháme-li stranou osobní nebo chovatelské aspekty a cokoliv jiného, co bychom mohli vědět o daných zvířatech, jak byste vyhodnotili tuto skupinu koní? Předtím, než je budete prohlížet, přemýšlejte. Který kůň v této fázi se zdá, že má největší sportovní potenciál a schopnost udržet si zdravý hřbet a bedra, ať už budete v budoucnu žádat cokoli... za předpokladu, že budou všechny ostatní okolnosti stejné? A který nejméně? A proč?

Vezmeme to v obráceném pořadí, tedy od nejslabšího:

6. kůň číslo 6, klisna painthorse. Její hřbet je dlouhý, bedra jsou dlouhá, hrudník nepodpírá hřbet dobře a ani její kohoutek. Má adekvátní délku kyčlí a mohla by být velmi pohodlná na vysezení v běžných chodech díky svému prohnutému hřbetu, protože je to typický „leg mover“. Z této skupiny vyžaduje tento kůň nejzkušenějšího jezdce, aby zabránil propadu horní linie a posílil ji.

5. kůň číslo 4, arabský hřebec. U něho je problémem úplně rovná záď, to je opravdu závažná vada (více zde) a nepomáhá mu ani tvar kohoutku (o tom jsme psali zde). Co tohoto koně uchrání před propadem horní linie, je kratší hřbet, krátká bedra a hrudník, který dobře podpírá hřbet, což všechno významně zvyšuje strukturální pevnost. I když to také není kůň pro začínajícího jezdce, je mnohem méně ohrožen propadem horní linie než klisna painta. Z tohoto důvodu získává předposlední místo.

4. kůň číslo 2, QH valach. Toto pořadí zakládám na tom, že má ze zbývajících kandidátů nejhorší umístění křížokyčelního kloubu. To zvyšuje obtížnost shromáždění.

Další dvě místa jsou si velmi blízko a závisí na zvolené disciplíně a člověku, který bude s koněm pracovat – které problémy chce řešit raději.

2. místo - remíza – kůň číslo 1, QH hřebec a kůň číslo 3, šedý QH valach. Náš hřebec má kratší hřbet, má krátká, hluboká, široká bedra, mohutné kyčle, dobře umístěný křížokyčelní kloub a žebra, která dobře podpírají hřbet tak, že má kůň super podélnou sílu, super potenciál pro shromáždění, ale možná mu chybí trochu laterální ohebnosti v těle ve srovnání s šedým valachem s delším (ale stále středním) hřbetem, středními bedry (kterým chybí trochu hloubky), mohutnými kyčlemi, velmi dobrým umístěním křížokyčelního kloubu a žebry, která dobře podpírají hřbet. Jeho kohoutek není tak výrazný, ale stále je slušný. Tento kůň může být o něco ohebnější, ale také může mít tendenci se v těle víc kroutit. Stále disponuje dostatečnou silou a schopností shromáždění a jeho pohyb bude možná trochu plynulejší.

Vítězem je kůň číslo 5, plnokrevný valach. Je to kůň s nejkratšími kyčlemi, ale vede, protože má tolik síly ve zbytku horní linie, že nedostatek energie zádi můžeme snadno přehlédnout – pokud po něm nebudeme žádat, aby byl sprinter nebo závodil v Grand Prix. Má skvělá krátká bedra a umístění křížokyčelního kloubu, dobrý kohoutek a hrudník, který dobře nese hřbet. Díky střednímu hřbetu má dost podélné síly a zároveň i stranové ohebnosti. Tento kůň se jeví jako nejvhodnější pro většinu lidí rozmanitých schopností a znalostí. Nemá tolik pohybového potenciálu, takže ho zvládne i začátečník, a přesto má dostatek podélné síly, která ho ochrání před prosednutím od jezdce - pytle brambor. Navíc má velký potenciál pro laterální ohebnost a shromáždění, takže i pokročilejšího jezdce potěší jeho stavba horní linie. Z těchto důvodů má tento kůň první místo – prozatím.

Analýzu této skupiny koní jsme ale teprve začali; je mnohem víc toho, co bychom si měli prohlédnout a zvážit. Mám podezření, že aktuální pořadí můžeme pozměnit, až pronikneme hlouběji do stavby těla těchto jedinců. Strefili jste se svými preferencemi do horní části seznamu? Zůstaňte naladěni na další sérii článků pojednávající o plecích a celkové vyváženosti.