Přestože většina z nás ví, že bychom neměli jezdit koně „za hlavu“, mnoho lidí má stále potřebu hodnotit a posuzovat stavbu a tvar hlavy koně, i když se jedná o velmi subjektivní hledisko, které má co dělat spíš s estetikou. Spíš než abych dál bojovala (a opravovala oprávněnost) komentářů typu „Má hezkou, ušlechtilou hlavu“, budu se v tomto dílu svého seriálu o stavbě těla koně zabývat hlavou jen z toho pohledu, nakolik je vhodná z hlediska využitelnosti, tedy jaké charakteristiky má mít hlava, aby byl kůň zdravý a dobře využitelný. Zkrátka jakou hlavu má mít kůň, na kterém chcete jezdit.

Profil: Profil hlavy koně (rovný, vypouklý – klabonosý nebo konkávní – štičí) je tvořen vzájemným postavením lebeční a obličejové části kostry. Představte si lebku jako kouli, která se rozprostírá mezi zátylkem a oční jamkou, a obličej jako krabici od bot, která se táhne od očních jamek ke špičce huby. Rozdíly ve vzájemném postavení těchto dvou částí vytvářejí různé profily hlavy koně.

V průběhu času lidé selektivně šlechtili koně na přehnaně prohnutý profil, zkrácenou obličejovou část a specificky tvarovanou hubu, záměrně (a z neznalosti) šlechtitelsky podporovali obličejové vady, které ovlivňují schopnost koně dýchat, žvýkat, mít správně uložené zuby, na které je v hubě dostatek místa, a snadno nosit udidlo (nebo dokonce dvě v případě plné uzdy). Existuje u nich spousta vad, jako je předkus, podkus a další zubní vady, kvůli kterým by jedinec ve volné přírodě bez výhod lidské péče, průmyslově vyráběných krmiv, granulovaného sena a podobně, vůbec nepřežil. A tyto vady se dál množí.

Samozřejmě také nechceme, aby koňská hlava vypadala jako hlava osla nebo muly. U oslů je lebeční část (výše zmiňovaná koule) menší. To způsobuje, že oslí krční obratle se napojují k lebce pod ušima, na rozdíl od koně, jehož krční obratle by se měly napojovat k lebce vzadu za ušima (krk tedy nevede od uší dolů jako prodloužená linie zadní hrany uší – pozn. překl.). Pokud se obratle u koně napojují také pod ušima, někdy se tomu říká „kladivová hlava“ (v originále „hammer-headed“, česky se asi příliš nepoužívá – pozn. překl.). Většina koní, kteří mají tuto hlavu, má i obrácený krk a obě tyto vady jsou u koní považovány za dost závažné.

Týl: U koně by měl být široký, což způsobuje, že uši koně jsou od sebe dostatečně vzdálené.

Čelo: Musí být také široké, aby oční jamky byly umístěné šířeji od sebe, na stranách lebky, nikoli vpředu. U plemen, jako je quarter horse a morgan s tzv. „volskou hlavou“ (v originále ox-headed, ani tento termín se u nás moc nepoužívá, ale jiný český ekvivalent jsem nenašla – pozn. překl.), jsou oči umístěné výše na lebce.

Oči: Jsou velké a mandlového tvaru. Oční bulva by neměla přesahovat okraj oční jamky, pokud tomu tak je, pak má kůň vykulené oči a může to znamenat problémy s endokrinním systémem. „Prasečí oko“ je naopak malé oko, někdy kulatější, a je také vadou.

Huba: Stejně jako plec a čelo by měla být široká a s velkými nozdrami. Zúžené nosy, které jsou k vidění u některých arabských koní, jsou vadou, která přímo ovlivňuje schopnost koně nasávat vzduch a také narušuje správné umístění zubů.

Dolní čelist: Kost dolní čelisti by měla být dostatečně hluboká, aby v ní mohly být dobře ukotvené zuby a měly mezi sebou dostatek prostoru; neměla by být užší než je šířka dlaně.

Tady na obrázku je příklad jedné „pěkné, ušlechtilé“ hlavy. Podívejme se na ni blíže. Tento kůň má rovný profil hlavy. Nemůžeme si nevšimnout výjimečné šířky čela a velkých, výrazných a dobře umístěných očí. Uši jsou modelované ve stejném typu jako celá hlava a špičky se stáčejí k sobě. Mohli bychom mít výhradu k jeho týlu, který by mohl být širší. Pod očima jsou standardně vyplněné dutiny. Kratší obličejová část se zužuje (možná až příliš) do menší tlamy s velkými nozdrami. Můžeme se domnívat, že tento kůň by neměl mít problém s dýcháním. Největší otázkou u hlavy tohoto koně je, zda je zde dostatek místa pro zuby.

Možná vás to překvapí, ale jedná se o klisnu čistokrevného amerického klusáka, kterou rozhodně nelze pomluvit, že by měla hlavu jako kyblík (v originále jughead, český ekvivalent jsem nenašla – pozn. překl.). A je pravda, že znám mnoho klusáků s podobně „pěknými“ hlavami.

Dostihoví klusáci musí často nosit dvě udidla, to normální, kterým se vodí, a obršek (neboli vzpřimovací otěž, která brání klusákům ve snížení hlavy a nacválání – pozn. překl.). Tato klisna nemá v hubě dostatek prostoru, aby se jí do ní pohodlně vešel i obršek, takže technicky vzato, ačkoli je hezká, není to ideální hlava pro toto plemeno a využití. Aby se u ní tato vada, nedostatek místa v hubě, obešla, nosila vzpřimovací otěž s koženým řemínkem pod bradou. Neměla ale žádné problémy se žvýkáním ani se správným postavením zubů.

Další obrázek není kvalitativně moc dobrý, ale používám hlavu tohoto koně jako příklad očí, které jsou rozhodně umístěny „čelně“, a ne správněji po stranách hlavy jako u předchozího koně. Další pozoruhodnou věcí je, že čelist tohoto koně je užší než očnice. Stejně jako u předchozího koně, i tato hlava by potřebovala trochu více šířky v týle a má krátkou obličejovou část, která naštěstí není přehnaně úzká. Celkově to není až tak dobrá koňská hlava, ale přesto by ji mnoho lidí považovalo za líbivou na pohled.

Zde se jedná o klasický vypouklý profil typický pro majestátní plemena. Oko je velké (nenechte se zmást těžkým, jakoby ospale padajícím víčkem) a je umístěno níže na lebce než u našich dvou předchozích koní. Tento kůň má spoustu prostoru v žuchvách. Jedná se opět o koně s krátkou obličejovou částí, který má také poměrně krátkou hubu, ale s dobrou hloubkou.

Zde je čelní pohled. Vidíme, že tato hlava je široká v oblasti čela, týlu i huby. Je to dobrá hlava i přes nedostatek jemnosti.

A tady je další rovný profil s velkým, výrazným a dobře umístěným okem. Žuchvy trochu postrádají hloubku, ale huba určitě ne. Jedná se o koně s dlouhou obličejovou částí, který by měl mít i dostatečně dlouhé čelisti, aby se mu do huby vešla dvě udidla.

Naše exkurze by nebyla úplná bez pohledu na klasický štičí profil. Konkrétně tady se jedná o dobrou hlavu s dostatečnou šířkou i hloubkou po celé její délce.

A tohle je ohavnost.

Až se budete příště dívat na hlavu nějakého koně, zkuste určit, co konkrétně vás na ní zaujalo a zda jsou tyto rysy prospěšné pro daného koně a jeho využití, nebo zda jste se nechali ovlivnit jen nepodstatným estetickým hlediskem a jsou pro koně škodlivé.