Na jednu hodinu se do haly vejdou maximálně 4 koně. Trénink je rozdělen na dvě části. První částí je drezúra, kdy nejdříve koně obklušou a obcválají několikrát jízdárnu kolem dokola a pak následuje práce na kruhu (obr.1.) Při práci na kruhu dává p. Toman velký důraz na pravidelné tempo jak v klusu, tak i ve cvalu. Velice důležité jsou také plynulé přechody ze cvalu do klusu, z klusu do kroku a z kroku do zastavení a naopak. Pan Toman se snaží jezdcům vrýt do paměti správné plynulé tempo cvalu, které je velice důležité v průběhu celého parkuru. Než začne práce na kavaletách, musí být koně dostatečně uvolněni a na to pan Toman používá různé drezurní cviky.

obr.1

V druhé části výcvikové hodiny začínají koně nejdříve chodit přes klusové kavalety. Pan Toman si vždy nejprve jezdce seřadí vedle sebe před řadu, aby se na ni nejdříve podívali (obr.2.) Jde o to, aby si uvědomili, jak mají na řadu najíždět a také na nich chce, aby se na řadu podívali, když sedí v sedle a když stojí ve stehenním sedu. Jsou to dva rozdílné pohledy a z obou úhlů řada vypadá jinak.

obr.2

obr.3

Poté, co si koně přejdou jen kavalety, začnou chodit skokové řady. Nejprve jsme chodili řadu, na kterou se najíždí v klusu a je v ní kavaleta na cvalový skok (obr.3.) Výška překážek se postupně zvyšuje, tak maximálně do metru. Pan Toman přes zimu hlavně trénuje gymnastiku, styl, tempo a nájezdy, což jsou nejdůležitější prvky pro trénink parkuru. Když tohle všechno zvládne dobře jezdec s koněm na malých překážkách, tak není problém úplně stejným způsobem skákat i překážky vyšší (obr.4.)

obr.4

Po řadě, která se najížděla z klusu následovala řada na cval, ve které byl „kolmák“, pod kterým byly položené dva na modro natřené půlkruhové žlaby jako imitace vody (obr.5.)

obr.5

Na této řadě se stala jedna zajímavá věc. Jedna klisna ji napoprvé skočila, ale u této překážky se podruhé zarazila. Nakonec ji sice skočila, ale skoro z místa. Pan Toman požádal jezdkyni, aby přivedla klisnu k překážce, aby si ji mohla prohlédnout. Klisna k ní už nechtěla přijít ani na metr. Tak pan Toman rychle překážku rozebral tak, že žlaby dal na stranu a nechal na zemi jen kládu a jezdkyně musela s klisnou přeskočit nejprve jen kládu, pak ji hned otočit a najet znovu a to už na zemi ležel i jeden žlab, pak ji otočila hned zpět a na zemi ležely už oba žlaby a hned najela překážku znovu a nad žlaby už byla i kláda a klisna díky tomuto postupu začala řadu normálně skákat. Tento postup byl velice důležitý a účinný. Bylo potřeba nenechat klisnu moc dlouho přemýšlet. Celou řadu klisna perfektně skočila až tak na potřetí, protože se pořád soustředila na pro ni nezvyklý skok. Nakonec zjistila, že to vlastně vůbec nic není, že je to skok jako každý jiný a řadu už potom přešla celou perfektně. Takovéhle okamžiky pan Toman řeší okamžitě a operativně, protože by mohly jinak způsobit v budoucnu velký problém. Jedná se o metodu řešení problému krok za krokem. Důležitý je i klid, který tato řešení provází.

Po takovéto hodině jsou jezdkyně s koňmi vždy o krok dále. Zimní příprava je velice důležitá. Z ní pak koně i jezdci mohou čerpat celou letní sezónu.