Školy pro koňaře - několik vět k zamyšlení

28. 1. 2007 Lenka Gotthardová

Nejsou ještě tak daleko doby, kdy byl kůň přežitkem kapitalismu a podle toho byl zařazen do výuky zemědělských škol. Měly před ním přednost ovce, kozy i ryby. Mnoho studentů SZTŠ a posluchačů VŠZ bylo nesmírně zklamáno, že výuce chovu koní bylo věnováno jen několik hodin.

I na VŠZ se výuka chovu koní musela uskrovnit na jeden semestr s dvouhodinovou přednáškou 1x za 14 dní, to bylo vše, co se v 8 – 10 semestrálním akademickém studiu výuky koní týkalo. Na středních školách zachraňovaly zájem studentů jezdecké oddíly při školních statcích. Kontinuální výuka jezdců a ošetřovatelů koní probíhala na středních odborných učilištích v Kladrubech n. L., v Praze - Velké Chuchli a několika dalších.

Se změnou politických poměrů v republice došlo konečně i ke změně vztahu ke koním. Nejdříve opatrně - vedení zemědělských škol bylo poměrně nedůvěřivé k většímu prosazení výuky chovu koní a jezdectví. Když však zjistilo, že koně jsou účinným lákadlem na získávání studentů do stále více opomíjeného zemědělského školství, nastal neuvěřitelný boom nabídek studia zaměřeného na chov koní a agroturistiku. (Což se částečně dělo již od poloviny 70. let v socialismu, kdy kupodivu rovněž přes „zakázané“ koně byli získáváni mladí lidé do zemědělství).

Z jedné strany se můžeme náramně těšit, že tento posun nastal, a že zatracovaný kůň získává nové obdivovatele a příznivce. To je pro budoucnost koní nesmírně důležité.

V průběhu posledních více než 17 let se vztah a profesní zájem o koně vykrystalizoval. Ubylo všeobecně kvalitních odborníků a osobnosti typu prof. Bílka, plk. Josefa Klementa a starých dragounů - zkrátka vymřeli. Někteří měli to štěstí, že v průběhu 2. poloviny 20. století ještě mohli alespoň někde předávat své zkušenosti, mnohým to však umožněno nebylo. Dřívější potlačení odborné výuky chovu koní na školách a likvidace jezdectva u armády, jsou velkou příčinou nedostatku kvalitních učitelů a trenérů i v současné době. Sehnat pedagoga, který má dostatečné praktické zkušenosti i teoretické vědomosti v oblasti chovu koní a jezdectví, a navíc, který by je ještě uměl správným způsobem předávat, aby člověk dnes pohledal.

A tím se dostáváme ke druhé stránce. Mnoho středních škol a nejenom zemědělských (včetně několika dalších učilišť) nabízí speciální výuku zaměřenou na koně a s tím související činnosti. Realita je však následně velmi rozdílná. Jsou samozřejmě školy, které berou chov koní jako poslání a snaží se studentům podat co nejvíce informací. Jsou však i další, kde výuka koní je skutečně jen lákadlem a dítka chtivá ježdění a praxe jsou zklamána nízkým počtem hodin, amatérskou výukou a v konečné fázi i zjevným nalákáním na vějičku. Přestup na jinou školu bývá spojen s mnoha starostmi a tak mnohé studentky raději dokončí tuto školu, než by si komplikovaly život přestupem. A na to mnohé školy hřeší. Také obsah a úroveň výuky se v mnoha případech neliší – ať se jedná o učiliště, střední školu či dokonce univerzitu. Stále se učí hodně všeobecně a málokdy jde výuka do hloubky. Mnohdy si absolvent kladrubského učiliště vystačí se svými znalostmi i u případné vysokoškolské zkoušky.

Kudy tedy do správné výuky? Pokud chce někdo získat hlavně praktické odborné zkušenosti, pak je nadmíru dostačující učiliště. Pokud jeho rodiče či on sám touží po maturitě a přesto více inklinuje k praxi, může si po učilišti udělat nástavbu s maturitou (na SOUz i na SZŠ).
Romantické typy mohou rovnou na zemědělskou školu, která je praxí nepřetíží. Studijní typy pak mohou pokračovat na vysoké škole v bakalářském či inženýrském studiu. Každopádně je dnes již třeba počítat s tím, že ač máte maturitu, bude stejně více práce ve stáji s ošetřováním koní a s výukou koní či turistů než s tzv. zootechnickou prací. Zootechnici jako pojem i profese téměř vymizeli, možná vám budou říkat manažer stáje.

Každopádně je důležité se předem řádně na patřičnou školu informovat, osobně ji navštívit, pohovořit nejen s pedagogy, ale i s některými studenty a nahlédnout do osnov a ročního programu akcí spojených se školou a s koňmi. Vypovídající jsou také možnosti praxí a to jak u nás, tak do zahraničí, nehledě na to, že přičinlivý student si mnohdy nějakou sežene sám.

Pro všechny, kteří se koním chtějí věnovat opravdu profesionálně a jdou si za svým jasně vytčeným cílem – budu velmi dobrým ošetřovatelem koní nebo budu velmi dobrým jezdcem či nabízet kvalitní služby v agroturistice – mám však výbornou zprávu. Kvalitní koňaře shánějí jak majitelé a chovatelé koní naši, tak zahraniční. Čili nikdo z úspěšných absolventů, kteří se nebojí práce a pro svůj obor dýchají, nemusejí mít strach, že by po absolvování školy práci u koní nenašli.

Koňské školy a instituce

Podobné články