Začátkem roku jste byla jmenována do funkce ředitelky Střední školy chovu koní a jezdectví Kladruby nad Labem. Uvažovala jste o této pracovní pozici dlouhodobě?

Zatím jsem byla jmenována na dobu určitou a v září proběhne nové výběrové řízení na tuto funkci. O této pracovní pozici jsem příliš neuvažovala. Kdyby ano, byla bych na vše určitě lépe formálně připravená. Třebaže učím několik desetiletí.

Přestože pocházíte z Podbrdska, zdá se, že s Kladruby jste bytostně provázána. Má tento kus země ve vašem srdci skutečně tak mimořádné místo?

Narodila jsem se v Praze, do první třídy jsem chodila v Libčicích nad Vltavou a pak jsem měla dlouho trvalé bydliště v Bezdědicích na Berounsku, kde kdysi sídlil slavný jezdecký klub „Horymír Neumětely“. 

Do Kladrub jsem se poprvé dostala v roce 1979 na oslavy 400. výročí založení hřebčína a od té doby mi zcela učarovaly. Třebaže se mi tu přihodily různé věci a já jsem do Kladrub přicházela a zase odcházela, nakonec jsem tu zapustila kořeny.  V Kladrubech je báječné, že si tu s většinou lidí můžete výborně popovídat o koních a také široké okolí je plné koní.

Zrovna nedávno mi někdo říkal, že jsem  vyhrála „Kladrubskou trojkorunu“, že jsem tu dělala ředitelku hřebčína, starostku obce a teď i ředitelku školy…

V oblasti vzdělávání jste ale jako doma. Na Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze přednášíte od konce osmdesátých let. Pozice ředitele střední školy je ale přece jen trochu jiná. Jak se v této funkci cítíte?

S Vysokou školou zemědělskou, dnes s Českou zemědělskou univerzitou, jsem ve spojení přibližně 40 let. V roce 1984 jsem ji začala studovat a později jsem tam zůstala i pracovat, protože jsem chtěla být nablízku koním v Akademickém jezdeckém klubu, který jsem spoluzakládala. Místo bylo na Provozně-ekonomické fakultě. Byly roky, kdy jsem tam vyučovala denně, ale po většinu života jsem výuku vedla jako externí pedagog k běžnému zaměstnání. Vždy jsem se však na své studenty velice těšila. Okruhy výuky byly široké – od statistiky přes marketing a management v chovu koní a jezdectví, chov koní v zahraničí, venkovskou turistiku až po malé a střední podnikání na venkově. Také jsem svého času učila i ve Velké Chuchli. 

Práce pro studenty, pedagogy a další zaměstnance střední školy zaměřené na koně mne velice naplňuje. Vlastně jsem si říkala, proč jsem se této oblasti nezačala věnovat již dříve. Je to sice často velice náročné, ale má to smysl. A to je důležité. Aktivní přístup žáků a jejich zájem o obor vás motivuje a inspiruje.

Dnes je možné studovat chov koní a jezdectví na mnoha místech České republiky. Ne všechny školy ale mají takové možnosti a tradici jako právě Střední škola chovu koní a jezdectví v Kladrubech nad Labem. Je to jen můj pocit nebo je „vaše“ škola skutečně dobrou volbou?

Naše škola, která vznikla v roce 1952, má dlouhou tradici a vypracovaný systém vzdělávání. Jako jedna z mála také nabízí skutečně dostatek praxe. V podstatě nejvíce praktické výuky si zažijete na Střední škole dostihového sportu a jezdectví ve Velké Chuchli a u nás. V Kladrubech se pravidelně - týden co týden - střídá teoretická výuka (všeobecná a odborná) s praxí. A to je moc fajn. Studentky a studenti se naučí pracovat ve stájích, pečovat o koně a k tomu jezdit na koních a chovat koně. Během roku dostávají mnoho příležitostí vystupovat na jezdeckých akcích nebo pomáhat při výstavách nebo závodech (a to i mezinárodních). Sbírání těchto zkušeností je určitě obrovským přínosem.  

Je o studium tohoto oboru zájem?

O studium je velký zájem a bohužel nemůžeme uspokojit všechny potencionální zájemce. To na druhou stranu vede ke zkvalitnění výběru žáků. Je mi tedy velice líto, když někomu musíme napsat nebo říci, že se k nám už nevejde. Ovšem kapacita školy je poměrně jasně daná jak z hlediska počtu žáků ve skupinách na praxích, tak i z hlediska ubytovacích kapacit na domově mládeže. Nicméně budeme rádi, když se k nám budou opravdoví zájemci o koně i nadále hlásit, protože dobrých jezdců, ošetřovatelů a chovatelů koní není nikdy dost. 

Kdyby naše škola měla i vícenásobný počet absolventů, našli by uplatnění nejenom v ČR, ale i v zahraničí. 

Jak velký důraz je v rámci studia kladen na odborné dovednosti využitelné v dalším profesním životě? 

Je výborné, že kladrubská škola klade velký důraz na odborné dovednosti. Kromě toho, že se u nás žáci naučí vše potřebné pro práci ve stáji, výcvik jezdců a koní a projdou si chovatelskou praxí, tak se někteří zájemci dostanou třeba i k sedlářské práci v sedlárně hřebčína. A to se jim v budoucnu většinou náramně hodí. 

První ročník je zaměřen na výuku jízdy na koních. Někteří žáci již jezdit umí, ale jdou sem i začátečníci, kteří se musí vše naučit. K dispozici mají vesměs trpělivé starokladrubské klisny. 

Druhé ročníky se věnují chovatelství a doplňkově ježdění. Praxi mají jak v Národním hřebčíně v Kladrubech či ve Slatiňanech, tak i v privátních chovech v bližším okolí – v Měníku, Mněticích, Kolesech či Němčicích.

Třetí ročník je zaměřen na zdokonalení výcviku a nejšikovnější studenti se podílejí i na zajíždění mladých koní nebo na přípravě na zkoušky základního výcviku jezdce pod ČJF. 

Pro všechny studenty (dle ročníků) jsou organizovány různé školní soutěže – například v předvádění koní, v jízdě zručnosti. Pro třetí ročníky je na programu účast na Hubertově jízdě. K tomu jsou pořádány i jezdecké akademie (např. Mikulášská) či soutěž v předvádění koní pro celou ČR. Doplňkově se studenti účastní i soutěží podporujících tělesnou zdatnost. V plánu je mnoho dalších aktivit s chovatelskou a jezdeckou tématikou.

Již v průběhu roku navštěvují někteří naši studenti konkrétní stáje se špičkovými jezdci a koňmi, včetně např. olympionika Ondřeje Zváry nebo mnohonásobného vítěze VP Josefa Váni (když projeví talent pro dostihy). V mezičase jezdí některé studentky na vybrané akce do Německa a v tomto směru budeme pokračovat, protože se nám podařilo zapojit do mezinárodního vzdělávacího programu Erasmus. 

Již v červnu tohoto roku jsme navštívili s našimi žáky Střední školu dostihového sportu a jezdectví v Praze – Velké Chuchli, neboť tam pak řada našich absolventů odchází pokračovat ve studiu s maturitou. Návazně jsme navštívili i ČZU v Praze, aby studenti věděli, kde je možné pokračovat v odborném vzdělávání. V plánu máme také návštěvy veterinárních a zemědělských škol v dalších místech, včetně zahraničí.

Získají studenti v průběhu studia i jazykové kompetence? Osvojí si odpovídajícím způsobem odbornou terminologii v cizím jazyce?

Na škole je věnována značná pozornost výuce jazyků, českým počínaje a anglickým a německým konče. Gramatika v ČJ je dnes problémem i na vysokých školách. Pro výuku jazyků jsou zájemci rozděleni do dvou skupin, takže přibližně polovina třídy se učí anglicky a druhá německy. Dnes díky různým počítačovým programům není problém jazyk dobře vidět a slyšet, ovšem praxe je vždy nejlepší. 

Při závěrečných zkouškách musí studenti představit a popsat koně v příslušném cizím jazyce. Do budoucna bychom rádi pozvali trenéry ze zahraničí, aby žáci uvěřili, že s češtinou si nevystačí. Dotyční jim nebudou rozumět a naopak. A nejlepší budou praxe v zahraničí. 

Jsou absolventi oboru schopni zpracovávat logistiku a agendu spojenou s provozem jezdecké stáje? Je důraz kladen i na tuto oblast vzdělávání?

Zatím byla náplň výuky směřována spíše k tomu, aby se žáci či absolventi stali součástí onoho soukolí provozu stáje. To je dáno i osnovami, resp. „Školním vzdělávacím programem“. 

Mnohdy však rodiče žáků provozují stáje a studenti jsou tak již velmi dobře obeznámeni s běžným provozem. Ti, kteří se učí jen ve škole, se během praktické výuky také seznamují s náplní provozu stájí. V odborné praktické i teoretické výuce je mnoho hodin věnováno tématům jako je chovatelská dokumentace, výživa koní, denní režim ve stáji, pořádání závodů atd.

Pořádá škola akce, na které byste mohla pozvat zájemce o studium nebo i širší veřejnost?

Škola pravidelně několikrát do roka pořádá Dny otevřených dveří. Je to výborná akce, která skutečně přispívá k získávání nových zájemců. Pro rodiče, přátele a širší veřejnost je vhodná účast na Hubertově jízdě (přelom října a listopadu), na Mikulášské akademii (začátek prosince) nebo na soutěžích v předvádění koní (duben/ květen). K vidění jsou naši studenti v rámci akcí NH (Den starokladrubského koně, Kladruby naruby), na výstavě Země živitelka nebo na výstavě Kůň v Lysé n. L. Až bude hotová krytá jízdárna, přibudou i další akce. 

Potýká se škola, tak jako dnes mnohé jiné, s provozními problémy? Je něco, co škola nemá, ale nutně potřebuje?

O školu se vzorně stará Pardubický kraj. V posledních letech do ní investoval mnoho miliónů na nutné opravy jídelny, kuchyně, demonstrační místnosti a domova mládeže. V současné době probíhá v areálu školy výstavba kryté haly, která bude využita jak školou, tak hřebčínem. 

Peníze ve školství jsou velmi rozškatulkované. Víme určitě, že potřebujeme dvě devítimístná auta pro vození studentů na praxe. Pak bychom potřebovali provést opravu fasády školy a domova mládeže a po dostavbě jízdárny se více věnovat úpravě školního areálu.

Co vám funkce ředitele školy dala a co vzala?

Péče o školu mne velice povzbudila a ujistila v tom, že je potřeba se intenzivně věnovat mladé generaci. Mohu zde předávat své celoživotní zkušenosti. Všechny studentky a všichni studenti v sobě mají velký potenciál. Absolvováním naší školy jistě udělají radost sobě či rodičům, ale také koním, protože se o ně budou – věřím - dobře starat. 

Ráda bych na tomto místě požádala zkušené chovatele, jezdce, vedoucí stájí a další odborníky, zda by své zkušenosti mohli přijet předávat formou přednášek, ukázek či besed do naší školy. A nejenom k nám, je potřeba celkově zvyšovat vzdělání v oblasti chovu koní a jezdectví. Navíc bych těm, kteří mají trpělivost vyučovat, doporučila, aby co nejdříve absolvovali tzv. pedagogické minimum. Tak by se mohli věnovat výuce na středních zemědělských školách, aby tam studenty učili lidé z daného oboru. Pro správnou péči o koně a úspěšný jezdecký výcvik je to moc důležité. Předem vám velice děkuji 😊.