Vidět, nebo nevidět? Minimálně jeden dobrý důvod, proč na film Betonový kovboj ukázat prstem, by se našel. Nejde totiž jen o sociální drama, ale i o vlaštovku, která na filmové plátno přináší překvapivě autentický vhled do života jedné velmi specifické americké jezdecké subkultury.

Film Concrete Cowboy (Betonový kovboj) se představil na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu v roce 2020 a Netflix ho uvedl v roce 2021. Přestože tedy nejde o žádnou extra žhavou novinku, zaslouží si tento film naši pozornost.

Adaptaci kritiky i čtenáři oceňovaného románu Ghetto Cowboy Gregory Neriho, s níž se zviditelnil režisér Ricky Staub, drží pohromadě jak herecké výkony hlavních protagonistů, tak i syrová realita prostředí, v němž se příběh o marnotratném teenagerovi odehrává. Odkrývá se zde totiž mnohé, především ale fakt, že Amerika je nejen země svobody, ale i sociální nerovnosti. To asi víme všichni. Jak moc ale tvrdá Amerika umí být, obzvláště pokud jde o život rasově segregovaných Afroameričanů jejího sociálního dna, ovšem asi zdaleka ne všichni tušíme. A právě toto téma Betonový kovboj rozehrává…

Co čekat?

Kdyby byl Betonový kovboj dokument, měla bych z toho filmového počinu asi o něco větší radost a to bez ohledu na to, že vzpurného teenagera hraje populární Caleb McLaughlin a jeho vlažného otce charismatický Idris Elba. Film kdoví za co nestojí, lze ale skrz něj zlehka nahlédnout do reality městských stájí spravovaných komunitou místních Afroameričanů. A to rozhodně je téma zajímavé. Obsazení skutečných kovbojů z Flettcher Street i kulisy skutečných městských stájí tomu dost pomáhají.

Pokud bychom ale chtěli definovat uměleckou hodnotu tohoto filmu, nevím, nevím, zda a jak bychom se k relevantnímu závěru dobrali. Mám sociální dramata ráda, obvykle sice nepobaví, ale ne jen humorem jest člověk ke své smůle živ. Tohle je ale jiné. Kompletně celá dějová linka Betonového kovboje se již v prvních minutách postaví do pozoru a hodně jasně osvítí jak průběh, tak i závěr filmu. Kdyby byl Betonový kovboj vystavěn tak fortelně jako kupříkladu Země nomádů (Nomanland), kterou napsala a režírovala Chloé Zhao nebo alespoň z poloviny tak dobře jako strukturálně a námětově velmi podobný film Lean on Pete, který režíroval Andrew Haigh, řekla bych mu ANO, právě tak jako někteří uznávaní kritici. Za dané situace ale musím říct, že Betonový kovboj je všechno možné, jen ne úžasný kasovní trhák. Nic tady nepřekvapí, vše plynule teče od A přes B až dolů do Z a to velmi velmi pomalu. Žádná velká zápletka, žádná vedlejší ulička, žádné transparentní emoce. I kamera, snažící se zuby nehty aspirovat na umění, je z nulového proudu v této příliš přímé řece dost unavená. K NE je ovšem nutné přidat ALE. A tím ale je dokumentární aura filmu...

Námět… O kom, o čem?

Prostřednictvím dějové linky mapuje film život v komunitě černých kovbojů, která má ve Filadelfii více než stoletou historii. Tradice kovbojů afroamerického původu je zde skutečně velmi dlouhá a jak koně, tak i černí kovbojové jsou s historií města pevně provázáni. Jak to? Když se řekne western, asi všichni si vybavíme slavný kamerový nájezd na Ringo Kida, kterého ztvárnil John Wayne. A také ostré rysy Gregoryho Pecka, Jamese Stewarta a Clinta Eastwooda. Jenomže realita Sedmi statečných by měla být jiná. Nejméně čtyři ze sedmi pistolníků by totiž měli být černé pleti. V době, kdy se točily klasické americké westerny, ale ještě nebylo pro černé herce ve filmu místo a kovboj je proto v našem světě muž výhradně bílý. A to přestože pro Afroameričany byla práce kovboje dlouho jednou z mála profesí, kterou mohli vykonávat.

Proč ale Filadelfie? Mnoho černých kovbojů zamířilo po Americké občanské válce (1861–1865) do měst na severu Spojených států, protože vše, co se zde točilo kolem dobytka, mělo zlaté dno. Dobytek se na severu prodával až za desetinásobně vyšší ceny, než tomu bylo v ráji tohoto byznysu, v Texasu. Přestože se svět ve dvacátém století zásadně změnil, a kovbojové navždy ztratili svou práci, ve městech, jako je Filadelfie, komunita černých kovbojů zůstala a žít bez koní po svém boku už nedokázala. Je dobré ale zmínit, že nejde jen o Filadelfii. Existují i další komunity, které udržují při životě tradice černých kovbojů. Příkladem je Federace černých kovbojů z Queensu v New Yorku, Detroit Horse Power, která působí v Michiganu, nebo Horses in the Hood a Compton Cowboys, které městskou kovbojskou kulturu udržují při životě v Los Angeles.

Fletcher Street Urban Riding Club

Komunita kovbojů afroamerického původu v severní Filadelfii je stále živá a nejde vlastně o mnoho víc než o upřímnou lásku místních ke koním, která se drží starých kořenů. Různá sdružení černých kovbojů se zde objevují v té či oné podobě již více než sto let a jsou stabilním pilířem filadelfské afroamerické komunity.

Dnes se aktivity spojené s koňmi soustředí především kolem jezdeckého klubu Fletcher Street Urban Riding Club (FSURC), který v roce 2004 založil Ellis Ferrell Jr. (El-Dog). Tento dnes již třiaosmdesátiletý muž si pronajal stáje nedaleko Fairmout Parku již v roce 1940 a záhy si také uvědomil, že koně mají schopnost měnit, obzvláště mladým lidem, životy. Stáje Fletcher Street Urban Riding Clubu se nachází v sousedství Strawberry Mansion na severu Filadelfie, nedaleko Fairmount Parku. Působí zde ale i další jezdecké kluby nabízející volnočasové aktivity s koňmi převážně černým. Je to například Black Cowboys Association nebo Work to Ride, která sídlí v Chamounix Equestrian Stables ve Fairmount Parku. A další stáje také najdeme porůznu roztroušené po opuštěných soukromých i městských pozemcích. Na koních se jezdí po ulicích města a také v parku Fairmount zvaném Speedway. Tam se také pravidelně konají setkání a závody.

O koně se v klubu FSURC starají jak zkušení kovbojové, tak i děti a mládež, která se profiluje z místní černé komunity. Koně ve městě a černošská komunita kolem nich nebyla nikdy přijímána výhradně pozitivně, problémy ale zásadně vygradovaly na konci roku 2000, kdy městská rada velkou část koní zabavila a nechala srovnat se zemí stáje a klubovnu FSURC. Hlavním motivem přitom byla plánovaná výstavba sociálního bydlení pro seniory. Souběžně se rozběhlo i prošetřování obvinění, že koně klubu jsou týráni. Naprostá většina koní, které působí a působila v klubu, byla zakoupena na aukci hospodářských zvířat v New Holland v Pensylvánii a jedná se o zvířata, která by jinak nejspíše směřovala na jatka. To ale samozřejmě nevylučovalo, že koně péčí kovbojů nestrádají. Všechna obvinění se ovšem nakonec ukázala jako nepodložená a obvinění byla stažena.

S postupem času se pohled na koně afroamerických kovbojů v ulicích Filadelfie přece jen pozměnil a od roku 2015 se klub FSURC stal uznávanou federální neziskovou organizací, která může přijímat dary odečitatelné z daní. Provoz klubu tedy už není odkázaný výhradně na podporu členů klubu a místní komunity. V roce 2017 dokonce klub obdržel i dar v podobě pozemku. Na něj se FSURC v roce 2019 přestěhoval a konečně tak našel stabilní zázemí a existenciální klid. Pozemek organizaci darovala místní realitní společnost Good Bet Trading vlastněná významným filadelfským rodákem Adamem Ehrlichem, který jako jeden z mála terapeutický přínos koní pro komunitu chudých a sociálně slabých docenil. Stáje tedy dnes FSURC má, přesto ale vyhráno není. Pozemky, na kterých se koně více než sto let pasou a kde je černí kovbojové trénují, klub nevlastní. Od roku 2017 jsou v majetku Philadelphia Land Bank a co tedy bude dál, se stále ještě neví.

Klub FSURC ale zřejmě má své nejtěžší období za sebou. Nejen místní lidé, ale i úřady pochopily, že koně v ulicích a parcích nejsou problémem, ale přínosem. Umožňují totiž dětem a teenagerům uniknout z drsné reality kriminalitou a drogami promořených filadelfských ulic. Koně jsou fyzioterapií, psychoterapií i socioterapií a jezdectví je ideální volbou jak pro děti, které neví, kam se vrtnout, tak i pro široké spektrum dětí a teenagerů s fyzickými, psychickými či výchovnými problémy. Jezdecká komunita Fletcher Street je proto dnes pro mnoho zdejších dětí jedním z mála míst, kde se mohou cítit bezpečně a mají možnost se seznámit s pojmy, jako je odpovědnost, disciplína nebo odměna. Zdaleka ne všechny zdejší děti a teenageři totiž mají zázemí funkční rodiny a stabilitu. A kde jinde, než kolem koní najít hodnoty a pozitivní vztah jak ke svému, tak i cizímu životu?

Závěr? 

Co říci na závěr? Běžný divák se zřejmě přimkne hned v úvodu k dobře nalinkovanému ději. Pro nás se ale hlavními protagonisty nejspíše stanou sami koně. Už proto, že ani jejich život v oprýskaném North Philly idylický rozhodně není. Film daleko od reality není. Středoevropský standard proto nečekejte, rozhořčené petice nikam nepište. Tady totiž platí: „Jiný kraj, jiný mrav...“ a závidět asi nikomu nic nebudete.

Pokud se vám Betonový kovboj líbil, možná se můžete podívat i na velmi podobný britský příběh. Film Lean on Pete (Spolehni se na Petea) je film z roku 2017, který rovněž podle knižní předlohy – tentokrát ale Willyho Vlautina – natočil Andrew Haigh. Sice nejde o nic, co by si neslo prvky dokumentu, téma terapie za pomoci koní je ale i v něm víc než živé. Doufám, že mi dáte za pravdu – oba dva tyto snímky mají výpovědní hodnotu, která za investovaný čas plus mínus stojí.

Jak film Concrete Cowboy, tak i film Lean on Pete najdete s českými titulky na Netflixu.