Sedm tipů, proč byste měli jet Huberta

Louky jsou měkké a svěží, po ránu zalité mlhou, postříbřené jinovatkou, listí hraje teplými barvami … nejkrásnější část roku, čas parforsních honů a Hubertů. Jak jste na tom? Chystáte se? Raději neváhejte ani minutu! Důvodů, proč jet Huberta je totiž – samozřejmě s nadsázkou – víc než dost!

1. Lámete si hlavu s výdaji, které tento měsíc – OPĚT! – zahučely do vašeho parťáka? Děsíte se, že v důsledku inflace ustájko zase o fous zdraží? Zúčastněte se Huberta! Za pár minut budete mít toho mumraje tak plnou hlavu, že zapomenete na úplně všechno ostatní. Cenami energií počínaje a inflací zákonitě konče. Hubert = dočista vymetená hlava! Hubert půl zdraví! 🙂
2. Máte pocit, že vaše zlatíčko se jistojistě lekne i vlastního stínu, že pád žaludu vás katapultuje až na mléčnou dráhu? Zúčastněte se Huberta! Váš kůň bude tak zaměstnaný manévrováním mezi koňskými zadky a překážkami, že jednou pro vždy zapomene, co je to melodrama! 🙂
3. Potřebujete získat zpět ztracenou sebedůvěru? Zúčastněte se Huberta! Alkohol je obvykle k dispozici v průběhu celého honu a odvaha je v jeho společnosti proklatě nakažlivá! 🙂
4. Je váš kůň tlačivý, i na vyjížďkách se sotva vleče? Zúčastněte se Huberta! Už při slavnostním nástupu zjistíte, že váš moula svůj arabský temperament roky jen úspěšně skrývá a nezastavíte ho, ani když už dávno bude znám ten, co chytil lišku! 🙂
5. Stále si ještě nejste v sedle tak úplně jistí? Zúčastněte se Huberta! Překvapíte sami sebe, kolik sebejistoty a odhodlání v sobě najdete, když zjistíte, že fakt jde o život! 😊
6. Na kolmý skok je odskok dál než na oxer? Hmm… a co s tím? Bez odskokové bariéry vůbec nic nepoznáte? Nedokážete si pranic spočítat? Zúčastněte se Huberta! Mnohem víc než dobré oko pro odhad vzdálenosti budete potřebovat andělské "Zdrávas". Opakujte si tedy před každým nájezdem: Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého, Ježíš. A to bude stačit. S chutí do toho, půl je hotovo. Počítat se při honu totiž nedá absolutně s ničím, distance tedy samozřejmě nevyjímaje! 🙂
7. Nejedete. Váš kůň nejde naložit na přívěs? To bude platit jen do doby, než se společně zúčastníte prvního honu! Jakmile váš domácí barikádník zjistí, že cílovou destinací může být i Hubert, bude už navěky nastupovat úplně sám! Hon je totiž odpovědí na všechny starosti, splíny a také recept na štěstí! 😊

Podzim se svatým Hubertem

Tak to by bylo a teď pár těch slíbených lehce suchopárných reálií… Není totiž od věci být na Huberta i teoreticky řádně připraven!

Svatý Hubert se narodil kolem roku 655 v Akvitánii ve Francii a stal se křesťanským světcem. Podle legendy se zasvětil náboženskému životu poté, co se na honu setkal s bílým jelenem, který měl mezi parožím křesťanský kříž. Jelen byl ztělesněním Ježíše Krista. Toto zjevení způsobilo Hubertovo obrácení na křesťanství a později se stal i biskupem. Proto je svatý Hubert vždy zobrazován jako biskup nebo jako lovec, poblíž kterého stojí jelen s křížem mezi parohy. Po své smrti († 727) se svatý Hubert stal patronem lovců a myslivců, chovatelů a cvičitelů loveckých psů, lukostřelců, lesních dělníků, řezníků, kožešníků, soustružníků, optiků a matematiků, výrobců matematických přístrojů a rolniček. A samozřejmě také nás jezdců – lovců. Na svatého Huberta v tom tedy rozhodně nejsme sami! :)

Svatý Hubert nám pomáhá, aby naše dílo bylo dobře vykonáno, a také nás chrání před strachem z vody, před psím kousnutím, vzteklinou nebo hadím uštknutím. A to jsou samé velmi užitečné věci. Hold si proto svatý Hubert jistě zaslouží! Možná jste slyšeli i o svatém Eustachovi, jehož svátek připadá na 20. září. Vypráví se o něm totiž legenda podobná té o Hubertovi. V českých zemích ale kult svatého Eustacha silný – na rozdíl od kultu svatého Huberta – není. Na zakořenění tohoto kultu měl významný podíl František Antonín hrabě Špork, který roku 1695 založil lovecký Řád sv. Huberta a do Čech dovezl i do té doby zde zcela neznámý žesťový dechový nástroj, lovecký roh. Tak jako u všech svatých i svátek svatého Huberta připadá na den, kdy světec zemřel – den smrti je považován za „den jeho narození pro věčnost“. V případě Huberta je tím dnem 3. listopad, a proto by se svatohubertské jízdy měly konat právě v tento den.

Organizace svatohubertských jízd

Svatohubertské jízdy nejsou spojeny jen s kultem svatého Huberta, jsou i připomínkou zašlé slávy parforsních honů, které byly, po celá staletí, významnou součástí kulturně-historického vývoje Evropy. Proto je v pořádku, pokud mají v našich srdcích významné místo. Jde totiž skutečně spíše než o událost sportovní, o událost společenskou. A to bychom při své účasti na nich vždy měli zohlednit.

"Hubert" se v různých stájích jezdí různě. Někde se koná poklidná vyjížďka, jinde monumentální svatohubertské slavnosti, na kterých nechybí sokolníci a smečky psů. Vždy ale je středobodem svatohubertské jízdy dnes již symbolický hon na lišku. Na trasu honu se tedy vždy vydává první liška, kterou zosobňuje zkušený jezdec, který má na rameni připevněný liščí ocas. Ostatní jezdci "lišku" pronásledují. Liška si v průběhu honu udržuje náskok, ale drží se na dohled lovců. Hon by měl probíhat v otevřené krajině a jeho součástí by mělo být překonávání přírodních a uměle vytvořených přírodních překážek, jejichž obtížnost je přizpůsobena jezdecké úrovni účastníků. Jezdce tradičně doprovází ve vozidlech či na povozech a v kočárech diváci.

Před samotným zahájením Hubertovy jízdy jsou jezdci rozděleni do několika skupin. Při slavnostním nástupu jezdců účastnících se honu se vzdává hold svatému Hubertovi, připíjí se na zdraví, a to vždy levou rukou. Po slavnostním zahájení a pronesení úvodní řeči přichází na řadu stužkování jezdců a koním je z ošatky nabízen oves nebo jiná odměna. V polovině trasy honu je obvykle přestávka, koně se v průběhu ní vodí, případně i odsedlávají, zapaluje se oheň a jezdci se mohou občerstvit. Vrcholem jízdy – poslední fází Hubertovy jízdy – je „skolení“ lišky, takzvané „halali“. Králem honu se stává ten, kdo ukořistí liščí ocas, který se v závěru jízdy zavěšuje na lano, nebo ho jezdci mají za úkol strhnout přímo z rukávu lišky. Závěrečný lov lišky probíhá zpravidla tam, kde lze zajistit bezpečný pohyb více koní pohromadě. Jízdu vede a dodržování pravidel kontroluje vedoucí jezdec – master. Průběh honu a prohřešky proti pravidlům honu se řeší ve večerních hodinách na tak zvaném „soudu“.

Hubertovy jízdy a pravidla

Přestože Hubertovy jízdy jsou dnes pro jezdce především o teplých barvách podzimu, ranní mlze a setkání s přáteli, i pro ně platí jistá pravidla. Na všech veřejných akcích musíme dbát na bezpečnost svou, bezpečnost svého koně a bezpečnost všech účastníků. Jezdci na koních počínaje a diváky konče. Bezpečnost tedy ani v souvislosti s hony nesmíme podceňovat!

Úroveň jezdce a koně

Nezkušení jezdci a koně do lotu Hubertovy jízdy nepatří. Jeden slabý článek, jeden nedisciplinovaný kůň nebo jezdec mohou narušit celý průběh honu. Na to je třeba nezapomínat. Je proto dobré se zcela oprostit od všech romantických představ. Pohyb velké skupiny koní volnou krajinou je totiž nejen romantický, ale i nebezpečný. Vzhledem ke skutečnosti, že Hubertovy jízdy si každoročně vybírají svou daň na zdraví a někdy i životech jak koní, tak i jezdců, měl by být jezdec, který zvažuje svou účast na Hubertu, schopen objektivně posoudit jak své jezdecké dovednosti, tak i úroveň výcviku svého koně. Začínající jezdci a koně v základním výcviku by se klasických Hubertových jízd účastnit neměli. Jestliže jste jezdec začátečník nebo máte mladého, zeleného koně, přemýšlejte spíše o účasti na poklidné skupinové vyjížďce na počest svatého Huberta, nežli o účasti v tradiční svatohubertské jízdě. Vše vyžaduje určitou přípravu, s Hubertem tomu tedy není jinak. Význam má i fyzická kondice jezdce a koně. Trávíte-li v sedle svého koně hodinu či dvě týdně, nelze předpokládat, že kondice koně i jezdce bude pro potřeby tohoto typu akce dostatečná. Buďte tedy prosím v této věci soudní, a tak i zodpovědní! Pokud se chcete účastnit standardní Hubertovy jízdy, která zahrnuje i překonávání většího počtu přírodních překážek, musíte se opravdu zabývat tím, zda vy a váš kůň máte odpovídající úroveň výcviku! I když za sebou máte úspěšnou parkurovou sezónu, neměli byste usínat na vavřínech a očekávat bezproblémovou účast na tomto typu akce. Když váš kůň zná jen kolbiště s kvalitním povrchem a klasickými parkurovými skoky, rozhodně to neznamená, že je odpovídajícím způsobem připraven na bezproblémové překonávání různorodého terénu s nástrahami v podobě přírodních překážek a skoků. Mimo to platí – ne každý kůň je pro účast v honech vhodný. Nejste-li si svou úrovní jisti, raději účast konzultujte se zkušeným učitelem jízdy nebo alespoň zkušenějším kolegou. Pokud vám váš trenér účast na Hubertu nedoporučuje, pak jeho radu akceptujte, přestože vás účast láká. Huberty jsou riskantní... zpravidla neznáte ostatní účastníky honu, neznáte terén, v němž se budete s koněm pohybovat, a rizika jsou proto vysoká. 

Rozestupy

Při účasti na Hubertově jízdě je maximálně důležité zbožně uctívat pravidlo o dodržování rozestupů. Jezdci jedoucí v zástupu musí dodržovat minimální rozestup 2,5 metru tak, aby mezi ušima svého koně viděli kořen ocasu koně před sebou. Pokud ale kůň před vámi kope, není ani tato vzdálenost z hlediska bezpečnosti dostatečná. Když se tedy pohybujeme mezi koňmi, které neznáme, je vhodnější dodržovat rozestup čtyř metrů – ze sedla svého koně vidíme celé zadní končetiny koně před námi a část terénu.

Rozestup striktně dodržujeme i při nájezdu na skoky! Nikdy nenajíždíme na koně před sebou. Pokud máte dojem, že byste mohli omezit jezdce před či za sebou, raději jeďte na kruh a nájezd zopakujte znovu, bezpečně a s koněm na pomůckách.

Koně, kteří kopou, by sice měli být označeni červenou pentlí zapletenou v ocase, ale raději se na to nespoléhejte. V neznámém prostředí se mohou i “hodní” koně chovat nepředvídatelně. Při rychlém tempu honu může pozornost jezdce strhnout mnoho podnětů, je proto nutné se na dodržování rozestupů skutečně maximálně koncentrovat. Ne každý účastník honu má dostatek zkušeností s pohybem ve skupině, a proto rizikových faktorů a nebezpečných situací geometrickou řadou přibývá. Dodržování rozestupů je proto skutečně základním pravidlem!

Dbejte pokynů mastera

Master je osoba, která vede lot koní. Je to zkušený jezdec, který dobře zná trať. Důvěřujte tedy jeho úsudku. Jezdci se drží v průběhu honu za masterem a za žádných okolností ho nepředjíždí. Pokud máte temperamentního koně, který má tendenci se držet v čele, a nejste si zcela jisti, že ho v zadní části lotu zvládnete, upozorněte mastera na tuto skutečnost. Obvykle vám doporučí, abyste se s takovým koněm držel v jeho blízkosti. Přesto ale platí – s koněm, který není dobře ovladatelný, kope, bočí na překážkách, není schopen se oddělit od skupiny, je lepší se honu neúčastnit. V případě, že kůň přestane být v průběhu honu ovladatelný – není schopen akceptovat požadované tempo, začne neočekávaně vyhýbat skoky či kopat po ostatních koních, stáhneme se na konec lotu, případně se od skupiny oddělte a vraťte se v klidném tempu zpět do domovské stáje honu. Z dlouhodobého hlediska je lepší hon vzdát, než se několik hodin s koněm přetahovat a fixovat tak nevhodné návyky.

Buďte ohleduplní

Snažte se myslet nejen na svou vlastní bezpečnost a bezpečnost svého koně, ale i na ostatní jezdce a jejich koně. Předvídejte situace, které by mohly nastat. Z toho důvodu také není příliš vhodné, aby nepříliš zkušený jezdec sedlal koně, kterého dobře nezná. Význam má i příprava výstroje koně. Zvolte takovou výstroj, která je nejen estetická, ale především plně funkční. Na Huberta si tedy neberte výstroj, kterou běžně nepoužíváte. Hubertova jízda není vhodné místo pro vyzkoušení nového udidla, sedla, uzdečky, i když nás k tomu prestiž události svádí. Neohrožujte ostatní svou vlastní nedostatečnou přípravou.

Buďte reprezentativní

Hubertova jízda je událostí nejen sportovní, ale i společenskou. Jezdec by tedy měl být vhodně oblečen. Ideální volbou jsou tradiční červená saka, která zajišťují, že jezdci v podzimní krajině „zazáří“, vysoké jezdecké boty, krémové (bílé) rajtky a rukavice. Kůň i jeho výstroj musí být čistí. Je tristní, pokud na zanedbaném, špinavém koni sedí zanedbaný, špinavý jezdec, který se navíc chová jako hulvát jak ke koni, tak i lidem! Úroveň Huberta je totiž vizitkou všech jeho účastníků.

Postarejte se o koně

Po skončení honu je třeba se v řadě první postarat o koně. Pokud jezdec s sebou nemá pomocníky, je to na něm! Kůň se musí uklidnit a řádně vykrokovat. Máme-li k dispozici boxy, zavíráme do nich koně, až když jsou suší, případně po důkladném vykrokování použijeme odpocovací deky, které průběžně vyměňujeme. Jedna odpocka obvykle nestačí. Zkontrolujeme končetiny, kopyta i celkový zdravotní stav koně. Druhý den by kůň neměl “zůstat stát”, ale měl by mít lehkou práci. Myslete na to, až budete při večerním soudu svého svatého Huberta zapíjet! :)

Prohřešky a protivení se pravidlům svatohubertské jízdy

Prohřešky proti pravidlům honu se řeší na tak zvaných "soudech", které se konají ve večerních hodinách po ukončení Hubertovy jízdy. Je samozřejmé, že úroveň, a tak i požadavky jednotlivých “Hubertů” se různí. Někde se může jednat o “vesnickou sešlost”, která bude v mnoha ohledech svérázná a zcela benevolentní, jinde o událost s vysokým společenským statusem. Než se tedy rozhodnete k účasti, kontaktujte pořadatele a požádejte o více informací či kompletní propozice akce. Jde nejen o znalost pravidel honu, ale i lepší představu o průběhu a organizaci.

Mezi trestané prohřešky patří:

• pád jezdce či koně
• předjetí mastera či lišky (master – vedoucí jezdec lotu, kterým bývá nejzkušenější jezdec či pořadatel honu, liška, předjezdec, který "reprezentuje” štvanou zvěř)
• odmítnutí skoku, vyhnutí skoku
• konzumace alkoholu v průběhu jízdy na koni (pozor, ne všude! 🙂)
• nekorektní/nevhodné/hrubé chování se k ostatním jezdcům a koni
• neposlušnost koně, případně jezdce
• nevhodný/znečištěný oděv a výzbroj jezdce
• nevhodná, špatně padnoucí či špinavá výstroj koně
• nečistý či neupravený kůň
• opuštění trasy honu či vychýlení se z jeho kurzu
• ztráta nebo rozbití části výstroje koně či výzbroje jezdce

Přestože se s podzimem rozjíždí mnoho jezdeckých zimních seriálů, jsou svatohubertské jízdy tradičním ukončením jezdecké sezóny a my bychom na nich tedy – pokud to jde – chybět neměli. Kdo by si chtěl svatého Huberta znepřátelit? Být pokousán psem či uštknut hadem? Zbývá tedy jen popřát... Lovu, myslivosti a koním zdar! Vyrazte – ideálně ve čtvrtek – se svatým Hubertem za všeobjímajícím štěstím! 😊