Americká archeologická škola v Athénách uspořádala při této příležitosti velkolepou výstavu HIPPOS (řecky kůň), kde byly poznatky a záznamy o pohřebišti centrálním exponátem. Výstavu doprovázela série přednášek a byl publikován obsáhlý výstavní katalog určený široké veřejnosti, prezentující a shrnující ohromný záběr výstavy. Jaké nové poznatky přináší objev tohoto pohřebiště o vztahu koně a člověka?

        Výstavní katalog: Hippos. The Horse in ancienit Athens

Phaleron

Phaleron, nacházející se čtyři kilometry jihozápadně od Akropole, byl do počátku 5. století hlavním přístavem starověkých Athén. Posléze athénský politik a vojevůdce Themistoklés prosadil přesunutí hlavního přístavu do Pirea.

        Mapka Atiky s Athénami a přístavy Phaleron a Pireus

Hlavním důvodem byly hlubší vody nového přístavu a lepší strategická poloha místa, které bylo možné snadněji a účinněji opevnit. Význam původního přístavu Phaleronu potvrzují archeologické výzkumy, které od poloviny 19. století poskytují svědectví o životě v přístavu od 8. do 4. století před n. l..

Miniaturní oinochoé (konvice na víno), nalezená v jednom z dětských hrobů ve Phaleronu z první poloviny 6. stol. před n. l. Koně v různých scénách a podobách byli velmi oblíbeným motivem řecké malované keramiky (obrázek z knihy Hippos)

Pokud byste přijeli do Phaleronu dnes, neunikla by vašemu pohledu jedna z jeho dominant – nadační kulturní centrum Stavrose Niarchose, které tvoří futuristická prosklená budova a ohromný park. Právě před zahájením stavby tohoto komplexu probíhal v letech 2012–2020 záchranný archeologický výzkum, který navázal na starší zkoumání a odkryl 1961 hrobů z období 8. až 4. století před n. l., které zvýšily počet hrobů, prozkoumaných na této lokalitě, na 2216. Hroby byly výjimečně dobře zachovalé, protože stavbě nadačního centra předcházelo dlouhé období bez stavebních zásahů. V lokalitě se totiž shodou okolností nacházela dráha athénských dostihů.

       Dobová fotografie z dostihů v Athénách

Ty byly velmi populární v průběhu celého dvacátého století, zejména v sedmdesátých až devadesátých letech, kdy bylo sázení populární kratochvílí athénské smetánky. 

        Plakátek z roku 1933 s informacemi o konání Podzimní ceny plnokrevníků na 2200 metrů s výhrou sto tisíc drachem

Pohřebiště

Dobře zachované hroby, ale také žároviště, kde probíhalo spalování mrtvých, poskytly ohromné množství informací o životě na břehu Falirského zálivu. Mezi téměř dvěma tisícovkami nově odkrytých hrobů bylo identifikováno patnáct pohřbených koní. Byli pohřbeni samostatně, každý ve své vlastní hrobové jámě. Žádné ze zvířat nebylo do hrobu jen tak vhozeno, do hrobové jámy promyšleného tvaru byl kůň uložen tak, aby vypadal jako když běží nebo skáče.

        Některé z pohřbů koní, nalezené ve Phaleronu v letech 2012–2020. Koně mají složené nohy, jako by byli ve skoku nebo v běhu (obrázky z knihy Hippos)

V některých případech byly na kostrách patrné záseky vedené tak, aby bylo možné vymodelovat ztuhlé koňské tělo do požadované pozice. Jedná se o zásahy na lopatkách, plecích a stehenních kostech.

Hroby koní byly umístěny mezi lidskými hroby, netvořily samostatnou skupinu. Ani v jednom z hrobů nebyly vedle koní umístěny hrobové milodary, koně neměli žádné uzdění nebo jiný postroj. Pro archeology proto nebylo jednoduché určit přesně dobu pohřbu. V souvislosti s ostatními hroby a ojedinělými nálezy, hlavně ze zásypu hrobových jam, lze ale s jistotou tvrdit, že pohřby se odehrály v 6. století před n. l., ale bližší datování není možné.

Co může napovědět osteologie

Celé pohřebiště bylo umístěno v ohromné písečné duně, což bylo jistě praktické pro kopání hrobů, ale už ne tak výhodné pro zachování kosterních pozůstatků. Většinu koňských koster bylo náročné přesunout do laboratoří k dalšímu zkoumání. Malé nebo ploché kosti se prakticky okamžitě rozpadaly na miniaturní úlomky. Jen výjimečně se zachovaly lebky.

        Jedna ze zachovaných lebek koní z pohřebiště ve Phaleronu byla vystavena v Athénách na výstavě Americké archeologické školy

Osteologové museli pracovat převážně se zuby a dlouhými kostmi, což postačilo alespoň k rekonstrukci kohoutkové výšky, stáří a s určitou jistotou i pohlaví. Falerští koně byli vysocí 127 až 140 centimetrů, což je běžná výška starověkých koní. Jejich pohlaví bylo určeno jako hřebci a pravděpodobně hřebci. Všichni byli mladí, na začátku své jezdecké, případně plemenné kariéry. Věk se pohyboval od tří a půl do šesti let. Všichni koně byli zdraví. Kosti neprokazovaly žádné zátěžové (pracovní) patologie ani stopy po ježdění a uzdění. Nenesly ani žádné známky zranění či zánětů. Určitá debata se vedla, zda by se mohlo jednat o osly, ale na základě formování chrupu byl osel vyloučen (pozn. autorky: 100% odpověď mohou poskytnout pouze genetické analýzy).

Co tyto pohřby znamenají

Nález tak početného, dlouhodobě užívaného pohřebiště je samozřejmě velmi zajímavý a vzbuzuje řadu nekonečných otázek. Proč byli koně pohřbeni konkrétním způsobem a proč byli vůbec pohřbeni? Co to vypovídá o tehdejší společnosti? O roli koně v ní? Zde už se odborníci ocitají na velmi tenkém ledě. Nápadů je mnoho, ale je třeba hledat nějaký důkaz a při jeho hledání postupovat systematicky. 

Na úvod je možné konstatovat, že pohřeb koně v řeckém archaickém světě není ani úplně běžný, ale ani výjimečný. Pohřby koní jsou známy z mnoha lokalit, které ale nemají stejné charakteristiky.

        Pohřeb koní s vozem a veškerým vybavením na lokalitě MikriDoxipara v řecké Thrákii. Pohřeb byl datován do 2. století n. l.

Jako by se každá společnost rozhodovala, jak koně pohřbít, na základě vlastních kritérií. Někdy je kůň pohřbený s člověkem, jindy jenom jeho část, případně byl do hrobu pouze vhozen a podobně. Jindy koně zastupuje pouze postroj, keramická či bronzová podobenka. 

Z písemných pramenů je patrné, že jenom výjimečně si někteří bohatí Athéňané brali koně s sebou na onen svět. Například s koňmi, se kterými zvítězil na olympijských kláních, se nechal pohřbít jistý Koalemos, jak uvádí Hérodotos. Nebyl to však běžný počin. Řekové ho spíš považovali za zbytečný, protože zvířata podle nich neměla duši, která byla podmínkou věčného života ve světě mrtvých. Kůň by neprošel do Hádovy říše, a pokud ano, tak by se za branou prostě rozplynul. 

Nicméně koně ve Phaleronu pohřbeni byli, a tento akt byl proveden s výraznou pečlivostí a záměrem, který znamená nějakou symboliku. Navíc pohřbení koně byli velmi mladí a zdraví. Někdo investoval do péče o ně 5–6 let, což rozhodně představovalo nemalou částku. Osteologové i archeologové, kteří pohřebiště odhalili, se kloní k názoru, že se jedná o obětování koní před velice důležitou událostí, která si vyžadovala prvotřídní zvířata, která pak byla pohřbena, jako by byla živá. Kolegové mi odpustí, ale domnívám se, že je třeba uvažovat i o jiných možnostech. Jak ve starověkém Řecku probíhaly obětiny zvířat, je velmi často popsáno v antických pramenech, archeologických a ikonografických záznamech, a tento způsob není běžný. Samotné obětování koně je naprosto výjimečný čin. Z literatury žádný příklad neznám. Obětina byla určena ke komunitní spotřebě, například Diovi se obětovával býk. Na oltář se vycedila krev, položila se useknutá hlava a zbytek se (rituálně, samozřejmě) opekl a rozdal lidu. V tomto případě pohřby naznačují, že by koně měli v hrobě vypadat jako plní života – v běhu, v pohybu. To, že neskončili v mršníku nebo jako krmení pro psy znamená, že byli pro svého majitele velmi důležití. V případě, že by je skolila nějaká rychlá nákaza, myslím, že z hygienických důvodů by byli spíše spáleni. Pokud by se jednalo o oběti bitvy, byli by v případě pohřbu zakopáni na místě, protože přesun těžkého koňského těla byl poměrně náročný. Další možnost, o které lze uvažovat, je, že koně někdo zabil a nešťastný majitel je nechal pohřbít se stejnými poctami jako člověka. Na druhou stranu Phaleron, stejně jako celá Atika, patřil pod ochranu bohyně Athény a jejího strýce Poseidona. Oba byli spojováni s koňmi. Poseidon koně stvořil, Athéna zkrotila a poskytla lidem udidlo. Takže nakonec ani určitá specifická oběť Poseidonovi nebo Athéně není mimo okruh hledaných odpovědí. Koně patřili k pohřebním rituálům od doby bronzové a vědci mají, i přes svou neutuchající snahu, právo na odpověď „nevíme”. 

Koňské spřežení jako součást pohřebního rituálu na nádobě z takzvaného pozdně geometrického období (konec 8. století před n. l.). Koňský zápřah táhne vůz s nebožtíkem, který doprovází průvod jezdců

Co bude dál?

V každém případě analýzy DNA by ukázaly, zda jsou koně příbuzní a jak. Případně, zda nebyli napadeni bakteriální chorobou, která je rychle zlikvidovala. Radiokarbonové datování by prokázalo, zda k jejich pohřbení došlo v krátkém časovém intervalu, izotopové analýzy zda se jedná o místní chov, zda byli nějak nestandardně krmeni. Předpokládám, že kolegové půjdou tímto směrem. 

Nálezy z pohřebiště ve Phaleronu dokládají, že kůň byl velmi výjimečnou součástí antické řecké společnosti. Byl to partner člověka, kterému se dostávalo poct, třeba právě v podobě pohřbu na nekropoli určené pro lidi. Kůň byl spojen se společenskou, mocenskou a ekonomickou elitou. Jeho chov a výcvik byly vysoce odborné záležitosti. Vlastnit koně mohli pouze ti nejmajetnější, kteří si dobrých koní velmi vážili.