Třeba v okamžiku, kdy se jde potmě večer odchytávat koně, je hnusno, drobně prší, oko nevidí na metr. Koně samozřejmě na druhé straně výběhu hrají na hluché. A tam, kde byl ještě včera docela normální, na hlínu vydupaný vchod do výběhu, je po celodenním dešti několik krásných metrů rozšlapaného bahna, do kterého člověk zapluje až po kotníky. Ideálně ještě k tomu v čistých ponožkách a v botaskách na tkaničky. Přesně v ten okamžik se ozve několik jadrných slov a vytane na mysl jasná vzpomínka na holiny, které se v lepším případě krčí někde v rohu sedlovny. V tom horším byly někdy zjara vyhozeny pro jistý počet defektů s tím, že až bude čas, že se koupí jiné. Zdá se, že přišel ten správný čas na koupi nových holínek.

Nevím jak vy, ale já s láskou vzpomínám na své první gumovky. Byly jednoduše skvělé. Výborně padly, neplandaly, nikde se nekrpily. Do třmenů byly akorát, neklouzaly a vcelku splňovaly bezpečnostní požadavky při pádu. Moc dobře si pamatuji, že mi byly akorát přes nárt, takže zbytečně neodíraly. V zimě se do nich nacpalo pár párů vlněných ponožek a dalo se v nich vydržet i ve sněhu... No, kdeže loňské sněhy jsou. Bohužel mě jednoho den opustily a já ani dodnes nevím, kam se poděly.

Jejich vysoké jezdecké nástupkyně se mě bohužel drží dodnes. I přes jistou dávku rozmrzelosti musím uznat, že mě doprovází již pěknou řádku let a ze začátku dělaly svou práci dobře. Vysoké, gumové, zimně vyteplené, značka KUDU (existuje ještě?). Když pominu, jejich upotřebitelnost pouze v zimním období - v létě se to vážně nedá, nechutně se v nich paří nohy - jsou velmi nepraktické. Těžké, neohebné, dostat ve třmenu kotník dolů je nadživotní úkol. Chodit se v nich také příliš nedá. Velmi brzo jsem je odložila do skříňky a používám pouze ve stavu nejvyšší nouze, tj. pouze v době, kdy vrstva bahna ve výběhu je natolik vysoká, že z nohou vyzouvá i poctivě zavázaná vojenská bagančata. Brzy jsem bohužel odhalila i další jejich negativní vlastnost. S narůstající svalovou (a tukovou) hmotou mých lýtek se tyto holínky začaly stávat špatně nazouvatelné a především vyzouvatelné. Bez cizí pomoci to je věc zhola nemožná a navíc i poměrně bolestivá. Taková vyzouvací křeč, no, nic moc. Již řádku let tiše doufám, že na nich najdu nějaký defekt. Například díru od myši nebo hřebíku. Prostě jakoukoli záminku, proč je vzít a vyhodit do kontejneru. S postupem času však začínám věřit v nesmrtelnost těchto holínek a pokud nenajdu dost odvahy k jejich bezdůvodnému odsunu k jinému majiteli, zřejmě je zdědí ještě moje budoucí děti.

S velkou dávkou odhodlání jsem se proto letos vydala na nákup. Jako první mi padly do oka termoboty - vysoké, se zapínáním na zip, spodní část gumová, pěkně teploučké do zimy, no, uvidíme. Že to byl omyl, jsem zjistila při prvním proběhnutí hlubší louže. Gumový spodek totiž končí na nártu a textilní vršek si s vodou poradit neumí. Další nevýhodou je poměrně robustní spodní část, jezdit se v nich opravdu nedá, leda by člověk riskoval, že bude při pádu tažen za koněm. O běhání za stádem se ani nevyjadřuju - ne, vážně to nejde.

Zvolila jsem tedy variantu 2 - zkusím se poptat po podobném modelu, jakým byly mé první gumovky. Že dnešní trh nic podobného nenabízí, na to jsem si mohla vsadit. Buď je špatný tvar nebo široká horní část na lýtko, případně barva, ... případně všechno. Co se barvy holínek týká, rozhodně nejsem konzervativec. Ale mít na holínkách leopardí vzor, případně růžové kytičky, to je i na mě moc. Prošla jsem e-shopy, kamenné krámy, prodejny koňské i nekoňské, pracovní a ochranné prostředky. Dokonce i k našim žlutým přátelům jsem zašla, v bláhové naději, že objevím to, co hledám. Rozhodně jim nemůžu upřít velký podíl snahy, prodat mi tygrovaně-prouhaté galoše známé značky, ovšem pochybné plastové kvality. To, co jsem hledala, jsem nikde neobjevila.

Jestli čekáte happy end, jakože jsem je nakonec objevila někde v nějakém zapadlém krámku, kde dělali výprodej komunistického zboží, tak vás musím zklamat. Smířená s osudem jsem zašla do místní prodejny obuvi - a tam, v rohu schované, ležely pogumované kožené botičky, s beránkem, do půlky lýtek. Ve výprodeji za 300 korun českých, no, nekup to, za ty prachy. Jsou pohodlné, jezdecky i pěšmo použitelné, voděodolné. Do letních pařáků nebudou, ale člověk toho nesmí zkrátka chtít moc. Minimálně koně z výběhu se v nich v tuhle dobu chytat dají bez poskvrnky na bílých ponožkách.
V každém případě, pokud by měl někdo tip na skutečně funkční gumové holínky, dejte mi zprávu. Nemám sice království a půlku princezny, ovšem budu vám velmi zavázána :-)