Za koňákem pak většinou zůstává stará sezona, nepovedené starty a shozená bidla. Na loňské mašličky zvolna přistává prach. Chovatelům se z hříbátek stanou přes půlnoc ročci a z dvouletků budoucí remonty. Otevírá se nový list pro zapisování pádů nebo narozených hříbat.

Nový rok resp. vstup do něj jsme ve stáji vždy ctili novoroční vyjížďkou. Střípky z různých let mám v paměti stále, různí jezdci i koně. Občas byl sníh, občas taky ne. Ale v převážné většině měly jedno společné - jsou to pokojné krokovky, jelikož jezdci po předchozí noci nebývali příliš schopni (a ochotni) pobízet své koně do rychlejších chodů. Novoroční vyjížďky bývaly navíc jedinou příležitostí, kdy z naší stáje vycházela ekipa i více než 10 koní. Na některé jezdce ani nezbyla sedla. Podle hesla „jak na Nový rok, tak po celý rok" museli všichni členové klubu na hřbet koně. I kdyby to měla být nervózní klusačka, sotva po sezoně, s jezdcem sotva sedícím-držícím, celou vyjížďku poposkakujícím v kroko-klusu.

„Hej, kam tak upaluješ? My jedeme na krokovku ... No jo, to musí někdo machrovat na dostihákovi, viď? :-)"

Pravidlo novoroční vyjížďky se snažím dodržovat dodnes. Ovšem s důrazným upozorněním, že na novoroční se nedělají blbiny, jelikož pád na Nový rok by mohl mít nedozírné následky dalších 364 dní.

Hned za Novým rokem nastupuje po vánočním klídku začátek sportovní přípravy. Většinou je tento čas doprovázen zjištěním, že během vánočního klidu mnoho věcí v šatní skříni smrsklo svoji velikost. Rajtky velikosti M jsou najednou sražené minimálně do XS, pas tlačí, zip se dá zapnout pouze vleže. Radši moc nedýchat, nesmát se, však ono to povolí. O pohodlnosti se příliš mluvit nedá. Horda vanilkových rohlíčků, vosích hnízd a kokosových kuliček si vybírá svou oplzlou daň. Nezbývá než věřit, že v podobné kondici bude i sportovní kůň, kterého jdeme jakože připravovat. Že je to jen iluze, netřeba dodávat.

Koně vánoční obezitou většinou netrpí a jejich kondice od podzimu, na rozdíl od jezdce, většinou neztrácí. Se škodolibým nadšením a zdviženým chvostem nabíhají do gymnastických řad, zatímco naháněči s pobízecím bičem sotva funí a stírají pot z čela. Jak nespravedlivý je občas svět!

Ovšem nejen tělesný tuk je potřeba shazovat. Leden je i měsícem finančního krvácení. Ono nestačí, že peněženka po vánočních nákupech splaskla na nutné minimum. Týden před výplatou bývá dost tragický a dle zákonů schválnosti se pokaždé najde nějaký „dobrák", který člověka připraví i o to minimum. Ať už je to majitel klubu, který by chtěl peníze za licenci pro to sportovní zvíře, které vlastníte. Nebo pojišťovák, u kterého je to zvíře pojištěné. Nebo kovář, že je potřeba nakovat ... Když už si člověk myslí, že snad už to bylo všechno, tak to „sportovní zvíře" po špatném odskoku přerazí břevno, nebo ve výběhu roztrhne pásku. Nebo vlastní blbostí třeba ztratíte kovový visací zámek od haly.

„Já myslela, žes ho dala k lopatě, jako vždycky...?"
„Tam není, tak na balíku...?"
„Ne, tam taky není ......... jdeme hledat..."

(Zámek ani po hodině nenalezen, celá krytá hala přehrabaná hrabičkami. Speciální zámek s číselným kódem poté zakoupen ve specializovaném zámečnictví za nechutných 649 Kč nový).

Pak dáte sbohem i poslední stokoruně, která v té peněžence ještě zbyla, a jdete si pokorně sednout do kouta. Počkat na výplatu :-)

Už mě chápete, proč by bylo nejlepší leden vyškrtnout z kalendáře? Přeji vám všem správné vykročení do nového roku, pokud možno na hřbetě svého koně. Ať vás netrápí deprese váhová či finanční (kila půjdou rychle dolů a penízky zase nahoru). A ať je pro vás rok 2015 rokem splněných snů. Bez ohledu na to, zda máte koně do sportu, do chovu, do lesa ... Nebo jako pet zvířátka pro radost.

Hlavně ať nám jdou.