Sníh, sníh a zase sníh.

Vláček se dosupí, zabrzdí, u vagonu se otevírají dveře. Z něj vyskočí dívčina ladným skokem a vrhne se v náruč švarnému kovboji. Ten nezaváhá ani minutu a vida, že dívčina je poněkud spoře (blbě a málo) oblečena, uvádí ji do svého vozu, aby spolu odjeli do jeho sídla... i tak by se to dalo říct. Zavírám dveře od traktoru a se supěním dorazíme na statek, na němž je správcem, krmičem, zaměstnancem a nájemníkem v jedné osobě. Místnost jedna jediná – tedy ta vytopená – zbytek chlívek s čuníkem, chlívek se stádem oveček, kotec pro pejska... a obrovská hala, ve které je přezimující stádo krav. Strávníků mnoho, koně nevidět. V neblahé předtuše ošklivého vtipu vrhám kyselý pohled na chlípného zvrhlíka.

Tož tu on odhrne závěs do umývárny... ehm ... koupelny ... o-ou stáje?!? Z jedné strany vana, bojler, umyvadlo se skříňkami, z druhé na mě šilhají dva páry koňských očí a celkem pět mohutných chladnokrevných zádí. Znalcovo oko by vzplanulo touhou, dětské by zaplesalo... oko městského ČT-koňaře nevěří tomu, co vidí a musí se dobře promnout. A počítá znovu – jedna kobyla ČMB, druhá kobyla ČMB, tamto bude tak dvouletek ČMB a dvě hříbata, bezpochyby téhož plemene. Jeden jak druhý, zrzoun bělohřívý. No co, zkusit se má vše. A tak se vrhám do té kupy, rozdělit vánoční nadílku jablíček, rohlíků, mrkví a pochoutek. Hříbě jako hříbě, kůň jako kůň... větší... silnější... žravější...

Sníh, sníh a hříbata.

Máme koně, máme sluníčko, hafu sněhu a relativně i dost času – stačí dvě uzdečky a můžeme vyrazit. Kobyly se mění v supící draky, dštící páru, sníh jim křupe pod kopyty, pozadí nám na jejich zrzavých zádech popojíždí zprava doleva a zpět v pravidelném rytmu. Na větvích sněhu jako v Mrazíkovi – romantika jak z románu. Jedno hříbě se nám právě v návalu zrzavého štěstí propadlo do zavátého příkopu a zapadlo až po prsa. Zachvácena panikou se odhodlávám slézt z kobyly a hříbě vytáhnout. Hříbek však s naprostým klidem zařadí zpátečku a vykolíbe se ven, než bych řekla švec. Pak se s naprostou samozřejmostí vydá, se zbrklostí tomuto plemenu vlastní, za kamarádem, aby ho kousl do ucha. Infarkt se nekoná, jede se dál. Hloupé průpovídky o naprosté pohodě a klidu těchto koní nevnímám, ...začínají mi mrznout ruce.

S ubývající cestou ubývá i světla, naopak přibývá míst na lidském těle, kam už krev neteče, protože průtokové cesty se zatáhly mrazem a nepomáhá ani vysoká hladina endorfinu, která v nich koluje. Hříbci už nikam nepadají, neběhají, způsobně okusují jezdcům boty, houpající se po bocích jejich velkých matek.

Sníh, sníh a pořád hříbata.

Uondaná z vlaku, zmrzlá na kost tak, že mě z kobyly málem museli sloupávat, se tetelím blahem nad hrnkem teplého čaje. Za zdí slyším šplouchání teplé vody, která z bojleru natéká do umyté vany a začnu se tetelit jako tetele. Co víc si přát – zalézt do teplé vany (bohužel bez pěny),  zcela se rozplácnout po dně a pozorovat kobyly, jak boří nosy do ohromné kupy sena, kterou mají u předních nohou. Jedno hříbě rozplácnuté pod mámou, druhé u svého staršího bratra ochutnává z jeho kupky... Slastně zavřu oči a nechám ze svého těla odplout všechnu tu zimu, špínu a nepohodlí a naslouchám chroupání a chroupám si v duchu taky a šplouchání... šplouchání a srkání...?

Hříbata, hříbata, všude samá hříbata.

Mladí koně jsou jako malé děti. Tomu malému neposednému prostě nevysvětlíte, že ta teplá voda ve vaně je přece VAŠE a že s plnou pusou (tlamou?) jídla se nemluví ani nepije. A tak vylézám z vany a na zádech cítím několik přilepených stébel – díky bohu je to jenom seno ... ach ta hříbata – zvědavá hříbata :o)
 

Pozn.red.: Příspěvky nejsou redakčně upraveny. Tento příběh se účastní vánoční soutěže Equichannelu 2008 o knihu PhDr. Daniely Dvořákové, CSc. - Kôň a človek v stredoveku.

Fejetony

Podobné články

Trójský kůň

6. 5. 2021 Lenka Gotthardová

Trójský kůň není žádným plemenem koní jako například starokladrubský nebo lipický kůň, a přesto ho zná celý svět. Své jméno dostal také po místě…

Fejetony

Šemík a Horymír

27. 2. 2021 Lenka Gotthardová

Pověst o Horymírovi a jeho věrném koni Šemíkovi známe ze školních let. V hodinách literatury, vlastivědy či dějepisu jsme se dozvídali mnoho…

Fejetony