Říkala jsem si no to ji teda asi moc radost neudělá, tak jsem se rozhodla ji koupit ještě něco jiného. Nakonec to vyhrál koňský balon na hraní. Když mi došel poštou měla jsem obrovskou radost, avšak už jeho cena mi teda moc radost nedělala. Bylo to však pro Dakotu takže jsem nad tím musela mávnout rukou.

K mému očekávání došel další problém. Jak tento balon nafouknout? Tak jsem začala shánět pumpičku, na kterou se dá připevnit „násada“ se kterou se až balon dá nafouknout. S radosti jsem ten balon nafukovala asi tak pul hodiny.

Druhý den jsem se vydala do stáje, s nadšením, jak si s tím Dakota bude hrát. No, moje radost byla náhle pryč. Hodila jsem ji to boxu, ona si k tomu čuchla, a nic… Žádný zájem o novou věc co je v jejím bydlení. Ach jo.. řekla jsem si pro sebe. Hm.. tak z toho nic nebude. Naivně jsem si myslela, že ji to v tom boxe na dlouhé chvíle, když je venku škaredě zabaví, ale ona nejevila nejmenší zájem.

Cestou domů jsem přemýšlela co by ji asi tak mohlo zabavit? Napadla mě asi tak jediná věc: „Stará, dobrá, petflaška s trochou ovsa“. Další den jsem to zkusila, a ono to opravdu funguje. Byla z toho nadšená. Tak půl hodiny nedělala nic jiného, než že tu flašku neustále kousala a šťouchala do toho čumákem. Měla jsem z toho opravdu Vánoce. :o) Ještě tradičně dostala dobroty v podobě jablíček, mrkví... Také to ji udělalo radost.

A jak to bylo s balonem, původně pro Dakotu? Když jsem u ní v boxu, hraji si s ním já :o) při dlouhých chvílích čekání na autobus.

Pozn.red.: Příspěvky nejsou redakčně upraveny. Tento příběh se účastní vánoční soutěže Equichannelu 2008 o knihu PhDr. Daniely Dvořákové, CSc. - Kôň a človek v stredoveku.