1. Nezůstaneš v ohradě své!

Znáte to ‒ tráva je rozhodně zelenější v sousedově výběhu a nad ním se klene obloha modřejší než v tom mém! Metod, kterak zdolat ohradu, je hned několik ‒ přelez, přeskoč, podlez (a zase se narovnej:-)), ale hlavně v ní nezůstávej! Před akcí je třeba dobře očíhnout situaci, protože naši dvounožci pro to nemají vůbec žádné pochopení. Zbabělci se pokoušejí o poloviční řešení a to tím, že si třeba i kleknou a natahují krk skrz ohradník, ale toto polovičaté řešení není žádné řešení!

2. Nechytíš a neodvedeš

Když už jsme v ohradě (nyní pomineme, zda ve své, nebo v sousedově), přijde na řadu předsevzetí číslo 2. Můžete být sebehodnější, ale občas je potřeba zařadit vypečenou hru, při které se nenecháte chytit. Vynikající podmínky panují zejména, když dvounožec pospíchá, má kolem sebe publikum, potřebuje odjet na závody a další si jistě doplníte dle své kreativity. Pozor na zákeřné podbízení ‒ nenechte se ošálit pamlsky, ovsíkem a slibně rachotícím kyblíkem! Je potřeba člověka vždy nechat přijít na dosah natažené ruky a pak ladně odcválat do nejvzdálenějšího rohu ohrady. Totéž opakovat ve chvíli, kdy opět dosupí až k vám. Počet útěků je na vás, slabší povahy vyměknou, když dvounožec začne plakat, silnější vydrží o něco déle (končíme ve chvíli, kdy se objeví v dvounožcově ruce zbraň a výhrůžky typu: „Dám tě do salámu ‒ jen co tě chytím!")

3. Čistota půl zdraví, špína zdraví celé

Naši dvounožci se neustále snaží, abychom byli čistí. Slouží jim k tomu nejrůznější vynálezy, po kterých vypadáme jak chodící čtyřnohé reklamy na vánoční balíček kosmetiky ‒ ale nějak zapomněli, že jsme především koně! Vyhlašujeme nesmiřitelný boj čistotě, k zašpinění je vhodné využít jakékoli blátivé louže, prašného místa ve výběhu, je-li sníh, je třeba nejprve trochu sněhu odhrábnout kopytem a ve chvíli, kdy narazíte na hlínu, padněte teprve k zemi! K šílenství naše lidi dovedou i čumbrky (to jsou takové ty kuličky z bodláků). Stačí projít či procválat několikrát sem a tam s hlavou nízko a hned máte super dredy, co jsou in. Dvounožce to spolehlivě vytočí a stráví několik hodin vyčesáváním. (Měkkoni použijí nůžky, tak bacha, pokud je špatně odhadnete, budete vypadat jak z Kainarovy básničky Stříhali dohola malého chlapečka...)

4. Ježdění bez pádu není ježdění

Když už jste na jízdárně, nezapomeňte na další předsevzetí. Jakmile totiž naši jezdci získají pocit, že nás mají dokonale pod kontrolou, je třeba ihned vše uvést na pravou míru. Několik záminek, které se hodí ke splašení a kozlování: šumící větvičky (šmarjá, ty už jsem dlouho neviděl!), krtinec (bacha, žere nohy!), kočka, pes a jiná zvířata (draveeeec, rychle pryč!), traktor (plechová obluda, co nejdál od ní.) (Jo a když už se dvounožce zbavíte, můžete taktéž aplikovat předsevzetí č. 2!)

5. Tu nohu ti nedám

Kování není nic strašného, ale občas je fajn trošku pozlobit i při něm. Jakmile se kovář pokusí zvednout nohu, pořádně se zapřete všema čtyřma a nasaďte výraz „Já nic, já muzikant". Stůjte při všech dloubancích, prosbách i sakrování a dále mějte svůj nechápavý výraz. Když vás tahle hra omrzí, můžete přejít na další fázi ‒ nohu přeci jen milostivě zvedněte a když už ji někdo drží, opět s nechápavým výrazem nasměrujte celou svoji váhu na onu stranu. Občas znuděně zívněte, ale uvidíte, že se ten dvounožec neodváží nohu pustit, aby náhodou nedošlo k dalšímu náročnému přemlouvání. Prima zábava a rozhodně NÁS z ní záda bolet nebudou:-)!

6. Jedině bez deky

Pokud vás vaši lidé dekují, je to ostuda ‒ nejsme žádní změkčilci, takže je třeba se deky rychle zbavit. Inspirací vám budiž Harry Houdini, jehož úniky ze svěracích kazajek a zašitých pytlů by měl povinně sledovat každý kůň! Použijte všechno, co vám pomůže se v co nejkratší době zbavit této potupy ‒ zuby, kopyta, stromy, ohrady. Už žádné slaďoučké sliby, ale hořké činy! Takže pokud jste ještě nevyměkli a nejste z cukru, složte hořký slib a vzhůru do boje s dekami!

7. Více peněz

Dvounožci si pořád dávají tohle hloupé předsevzetí ‒ jako že ušetří a zlepší svoji finanční situaci. Pěkná konina, když mají nás! Alespoň párkrát do roka je potřeba jim pustit pěkně žilou, aby to neviděli tak růžově. Takže občas je třeba utéct a něco zničit (ideální je vyplenění sousedovy zahrady, zašlápnutí několika slepic, protržení ohradníků ‒ fantazii se meze nekladou). Dále je dobré se naučit trošku simulovat a čas od času zařadit kulhání ‒ návštěva veta je ideální na zhoršení finanční situace. Ani slabší kolika není k zahození, ale tady pozor, přílišné pouštění (finanční) žilou by mohlo vést ke změně majitele. Jsou věci, které si za peníze nekoupíte. Na všechno ostatní je tady jejich platební karta!

8. Nenastoupím do vozíku tvého

Jedna z nejlepších metod, jak uvést naše lidi do stavu totálního kolapsu... Ačkoli za běžných situací nastupujete do vozíku nonšalantně levou zadní, můžete občas zařadit stávkování. Výborně se hodí, když se spěchá (na svod, závody, výstavu, ...). Můžete předstírat, že se vám nelíbí a) barva vozíku, b) síťka se senem, c) řidič auta. (Lze zkombinovat i všechno dohromady.) Vzdorujte, přešlapujte na místě, pěkně se zapřete a posléze se nechte do přívěsu vnést několika silnými muži, přičemž nezapomeňte při dalším nakládání opět nastoupit v naprostém klidu. To naše dvounožce udrží v nejistotě na několik jízd dopředu!

9. Nepřejdu parkur čistě

Známe to všichni ‒ doma klidně přeskáčeme „baráky", ale jakmile dojde k oné dvounožcem vysněné akci, kdy nás vezme na parkur s potupnou výškou Z, jako bychom zapomněli, na co máme nohy! Shazujeme předkem i zadkem, děsíme se a štycujeme, ve vodním příkopu si musíme smočit aspoň špičku kopyta, ale jinak máme nasazený dychtivý a nadějeplný výraz. Když se probouráme až do cíle, vesele vyhodíme zadkem a tváříme se, že přesně tak to je v pořádku. Zdrcený dvounožec nás ze zoufalství vezme ještě na oprácko, kde je již nastavěná řada kolmáků pro ST, kterou hravě přeskáčeme a jdeme si odpočinout, zatímco náš dvounožec přemýšlí, kde soudruzi z NDR udělali chybu...

10. Nezabřeznu po vybraném hřebci

Čas od času popadne naše dvounožce myšlenka na hříbě. Po pečlivém výběru je tedy klisna odvezena k hřebci, kde si několik dní připadá jako v lázních a to včetně služeb gigola. Když ji to přestane bavit, začne se tvářit, že dílo bylo dokonáno. Nadšený dvounožec si ji odveze domů. Nadšení však vydrží jen do další říje. Místo švarného hřebce přijíždí postarší vet a je po romantice. Po několika dávkách se klisna opět začne tvářit nadějeplně, přičemž při první možné příležitosti zdrhne z výběhu za sousedovic nedefinovatelným poníkem kříženým se žirafou a vesele si zabřezne na první pokus. Nonšalantně se vrací do výběhu a majitel až po jedenácti měsících s údivem zjišťuje, že to na slámě nebude druhý Totilas. (Nutno dodat, že TO miluje i bez úžasného rodokmenu.)

A bonusové... Miluj dvounožce svého

Ačkoli tohle všechno můžeme dodržovat a plnit kdykoli v průběhu roku, přeci jen vždy platí tento bod. My to totiž nemyslíme nijak zle a všechno to jsou jen naše vypečené hry, kterými zpestřujeme život nejen sobě, ale také svým milým dvounožcům. Však oni nám rádi naše lumpárničky odpustí, když jim strčíme nos až ke tváři a s omluvným dloubnutím jim dáme najevo, že jsme to trošku přehnali a že jsme dál jejich parťáci!

Tak ať vám pěkně šlapeme i v tom roce 2014!