Schopnost řešit problémy je důležitou složkou inteligence, protože řešení problémů nebo také hledání jejich řešení patří mezi kognitivní dovednosti. Jak na tom ale koně v této souvislosti jsou? Nejnovější výzkumy ukazují, že chytří rozhodně nejsou všichni rovným dílem. Jen jeden kůň ze čtyř je schopen inovativním způsobem vyřešit problém, který před něj postavíme. A jsou mezi nimi i tací, kteří zadaný úkol zkrátka a dobře nevyřeší, i kdyby měli umřít hlady. Zdá se tedy, že srážka s blbcem je skutečně nevyhnutelná, a to i napříč živočišným spektrem! :)

O čem je řeč...

O tom, co je inteligence, bychom mohli bez přestání živě diskutovat několik dalších týdnů. Pro dnešní článek si tedy jako průvodce tématem vybereme stručnou definici R. J. Sternberga a W. Saltera, která říká, že inteligence je cílené adaptivní chování, které přispívá k dostatečné délce života a možnosti zplodit zdravé potomky a definici, na níž se shodla skupina specializovaných badatelů vedených Lindou Gottfedsonovou, která tvrdí, že inteligence odpovídá širší a hlubší schopnosti chápat prostředí, porozumět smyslu jevů a přijít na to, co máme dělat...

Proč tak košatý obecný úvod? Protože bez alespoň základního nastínění toho, jak můžeme na pojem inteligence nahlížet, se o inteligenci našich koní moc fundovaně bavit nemůžeme a mimo to – mohli bychom nechtěně rozpoutat nějakou další vášnivou diskusi...:) Šíře a záběr tohoto dnes snad i nadvyužívaného termínu totiž asi ještě dlouho bude vytvářet celá moře otazníků a je tedy lepší někde alespoň lehce zakotvit.

Koně v zrcadle inteligence

Rozumové schopnosti koní jsou dnes v epicentru našeho zájmu. A to je v pořádku. Koně se v posledních desetiletích stávají člověku stále významnějšími partnery v jejich sportovních a volnočasových aktivitách. Zájem o posouzení jejich rozumových schopností je tedy výrazem uznání vzájemné příčinné souvislosti. Nejde ale jen o možnost objektivně zhodnotit duševní výkony koní, koneckonců přístup do Mensy pro svého koně zajistit nepotřebujeme, jde o to, jak budeme ke svým koním obecně vzato přistupovat. Přestože na pravdivé a zcela objektivní závěry si asi budeme muset ještě nějakou tu chvilku počkat, již nyní nám v této souvislosti má věda co nabídnout. Možnost lépe porozumět tomu, jakých duševních výkonů jsou naši koně schopni, nám totiž může pomoci efektivně upravit nejen výcvikové metody, za pomoci nichž s koňmi pracujeme, ale i zlepšit jejich welfare...

Ač se nám to tak na první pohled jevit nemusí, jsou koně neustále konfrontováni s nutností řešit jim neznámé úkoly. Přesto ale výzkumů, které by se zabývaly schopností koní nacházet inovativní řešení problémů, není příliš mnoho. Zajímavá je tedy v této souvislosti studie, kterou vedla Laureen Esch z Ústavu veterinárních věd v německém Mnichově.

V rámci studie byla skupina šestnácti koní konfrontována s pro ně neznámým typem automatického podavače koncentrovaného krmiva. Jednalo se o válcovitou nádobu, ve které byla umístěna rotační tyč. Jestliže kůň tyčí opakovaně pootočil, vysypalo se do žlabu malé množství krmiva. Každý kůň měl 38 hodin na to, aby pochopil, jak podavač funguje, a získal tak přístup ke krmivu. Úkol byl považován za vyřešený, jestliže kůň podavač zcela vyprázdnil.

Výsledky testů byly překvapivé: čtyři koně ze skupiny, tedy 25 %, podavač zcela vyprázdnili. Tito čtyři koně tedy byli schopni problém úspěšně vyřešit. Dalších šest koní (37,5 %) bylo schopno náhodně dešifrovat, jak funguje mechanismus podavače. Těchto šest koní ale ve výsledku spotřebovalo pouze malé množství krmiva. Úkol tedy nesplnili a byli klasifikováni jako náhodní řešitelé daného problému. Zbývajících šest koní v testu naprosto selhalo. Žádný z nich nebyl schopen ovládat podavač. Šest koní tedy nebylo schopno najít řešení zadaného problému.

Výsledky? 

Jaké faktory jsou schopny ovlivnit výsledek a co určuje, zda kůň dokáže či nedokáže vyřešit problém?

Analýza ukázala, že věk koní a jejich kohoutková výška neměla žádný významný vliv na schopnost koní inovativně vyřešit zadaný problém. Tyto faktory tedy byly vyloučeny.

Co ale stojí za pozornost, je skutečnost, že z šestnácti testovaných koní deset vykazovalo levostrannou motorickou lateralitu. U dvou jedinců byla zaznamenána pravostranná motorická lateralita a čtyři koně ze skupiny nevykazovali žádnou významnou preferenci. Ačkoli neexistují výzkumy, které by doložily, že by motorická a smyslová lateralita mohla statisticky významně ovlivnit tendenci k inovativnímu chování, v rámci tohoto výzkumu bylo zjištěno, že všichni čtyři úspěšní řešitelé problému projevovali levostrannou lateralitu. K zobecnění je to málo, zajímavé to ale rozhodně je.

Motorická lateralita je spojována s preferencí k používání levé nebo pravé končetiny, naznačuje predispozici ke zpracování informací v levé anebo pravé hemisféře a je spojována s kognitivní předpojatostí.

Výzkumy doložily, že pravá mozková hemisféra ovládá především reakce na stres, ohrožení, neznámé podněty, společenské interakce a je napojena na levou stranu těla. Levá mozková hemisféra je obecně zodpovědná za kategorizaci podnětů, rutinních situací, naučených odpovědí a je spojena s pravou stranou těla. Platí tedy: klouby a smyslové orgány (vyjma čichových orgánů) jsou spojeny s kontralaterální hemisférou mozku – levostranně orientovaní koně tedy primárně používají pravou mozkovou hemisféru.

Pohlaví koní nemělo v rámci studie žádný významný dopad: dva ze čtyř úspěšných řešitelů problémů byli samci, dva samice. Pravda ale je, že čtyři ze šesti koní, kteří problém vyřešili náhodně, byli samci. Tuto tendenci si můžeme vysvětlit rozdíly v chování klisen a hřebců. Hřebci si hrají více než klisny a některé zdroje dokládají, že se i rychleji učí.

Jaký tedy byl rozdíl mezi těmi, kdo problém vyřešili, a těmi, kteří problém nevyřešili? Určité zajímavé souvislosti výzkum přece jen odhalil...

1. Ukázalo se, že úspěch při řešení problému byl významně ovlivněn úrovní aktivity koní. Jedinci, kteří problém bez potíží vyřešili, i jedinci, kteří ho řešili nahodile, byli v průběhu testu aktivnější než koně, kteří problém nevyřešili.

2. Vědci také zjistili, že koně, kteří problém úspěšně vyřešili, a koně, kteří problém řešili náhodně, měli v průběhu celého experimentu zvýšené základní hladiny stresového hormonu glukokortizolu, což by mohl být důsledek opakovaných stimulací v obohaceném prostředí. Schopnost koní řešit problém tedy mohla být ovlivněna jejich zkušenostmi – životní historií jednotlivců. Faktem je, že nízké nebo střední hladiny glukokortikoidů mohou zlepšit kognitivní funkce, zatímco vysoké koncentrace glukokortikoidů snižují výkon učení. Jednotlivé koncentrace glukokortikoidů mohly tedy být výsledkem dřívějších životních zkušeností a mohly ovlivnit, jak zvíře reagovalo, když se snažilo najít inovativní řešení daného problému.

3. Koně, kteří problém vyřešili, vykazovali levostrannou motorickou a smyslovou lateralitu, v testu preferovali levé oko a levou přední končetinu, což naznačuje, že kreativita je i u koní spojena s emocionalitou. Výsledky výzkumu naznačily, že rané zkušenosti mohou ovlivnit rozvoj hemisférické specializace a vést k emociální, pravé hemisférické (tj. levé motorické + smyslové) kognitivní předpojatosti. Více k dané problematice si můžete přečíst zde.

4. Koně, kteří problém s dávkovačem krmiva úspěšně vyřešili, potřebovali podstatně více času, než podavač poprvé kontaktovali, nežli koně z obou dvou dalších skupin. Skupina koní, která problém vyřešila či ho alespoň náhodně vyřešila, byla při řešení problému vytrvalejší a postupovala při jeho řešení pomaleji než skupina koní, která problém nevyřešila. I tuto skutečnost dokládají některé další studie. Zvířata, která postupují při řešení problému pomalu, jsou úspěšnější než ta, která reagují rychle. Excitovaní, velmi aktivní jedinci nejsou schopni dostatečné koncentrace a soustředění.

Úspěšní koně potřebovali více času k tomu, aby se přiblížili k podavači a byli tedy zřejmě schopni vyšší inhibiční kontroly. Problém vyřešili díky tomu, že dokázali nad zadáním déle přemýšlet a zvýšit tak své kognitivní schopnosti. Opakem inhibiční kontroly je impulzivita, tendence k nekorigovanému bezprostřednímu reagování, které vede k různým adaptačním potížím. Impulzivita prokazatelně není při řešení problémů úspěšným modelem chování.

Závěr...

Studie doložila, že na schopnosti koní úspěšně řešit problém se podílí jak temperamentové rozdíly a životní zkušenosti (interpersonální dimenze života jedince), tak i inherentní behaviorální styly, které určují sociální a osobnostní vývoj jedince. Náš kůň se tedy nemusel narodit hloupý, jen se hloupým v průběhu života stal. Aby kůň byl schopen adekvátně rozvinout své schopnosti a dovednosti, potřebuje mít dostatečnou stimulaci environmentálními podněty. Podmínky chovu a dobré welfare koní úzce souvisí s rozvojem kognitivních schopností a inovativního chování. Každý z nás by si tedy měl položit otázku, zda prostředí, ve kterém jeho kůň žije, a požadavky, které na koně klade, jsou dostatečně rozmanité a zda žádoucím způsobem stimulují jeho kognitivní schopnosti.

Nejde totiž jen o to, aby naši koně byli zdraví, jde i o to, aby byli schopni vhodným způsobem reagovat na různorodé výzvy, s nimiž jsou v průběhu života konfrontováni. Je výhodné, pokud jsou koně chytří, když na ten vstup do Mensy přece jen mají...:) Chytří koně totiž rychleji a beze stresu přijdou nejen na to, jak si nacpat bříško, ale i na to, jak se úspěšně vyrovnat s našimi požadavky. A to můžeme využít stejně dobře v drezurním obdélníku jako při procházce v lese... O tom, jak a čím můžeme své koně stimulovat, si ale povíme až příště...

Zdroje: 

• Evelyn B. Hanggi: The thinking horse: cognition and perception reviewed.
• Eva Šlesingerová: Imaginace genů: Sociologická perspektiva.
• Animals 2019, Laureen Esch, Caroline Wöhr, Michael Erhard, Konstanze Krüger: "Horses' (Equus Caballus) Laterality, Stress Hormones, and Task Related Behavior in Innovative Problem-Solving."