O tom všem si povídal roku 2019 v Austrálii s Chrisem Hectorem, kterého především zajímalo, jak vnímá současnou drezuru.

Je drezura nyní na správné cestě?

Ano, myslím si to. Lepší, než tomu bylo tak před deseti lety. Je to skutečně hezké, když můžete sledovat jezdce a koně na opracovišti a vypadá to tak, jak má. Takže je to na správné cestě.

A co závody ve Frankfurtu, Grand Prix a Louisdor?

Koně jsou lepší, skutečně mnoho koní je lepších. Ale v hlavních soutěžích bylo velké množství malých chyb.

Počkat, ale to jsem si myslel, že dvě top umístěné, Kira Wulferding a Jessica von Bredow-Werndl, byly skutečně výjimečné a korektní.

Ale ano, byly dobré. Skóre byla dost vysoká, a zasloužená.

Jessica von Bredow Werndl a Dalera

Myslíš si, že drezura je lepší než v dobách, kdy jsi jezdil?

To byly jiné časy. Chov koní se tak moc změnil, nyní se produkují skutečně úžasní koně. Ale mým přáním je, aby na ně šli lidé pomaleji. Je to strašně brzo je mít pod sedlem na dvou letech a půl, není to pro ně dobré. Pak tu bylo období, tak deset let zpátky, kdy jezdci jezdili skutečně agresivně, to byla opravdu hrozná doba.

Čas rollkuru, že?

Ano, ale nyní je to mnohem, mnohem lepší. Prezentují koně férovou a dobrou cestou. Prezentace koní v agresivní formě se už nevyskytuje. Je to lepší jak před deseti, dokonce i pěti lety. Jezdci se rozhodli vzdělávat své koně v souladu s drezurními pravidly, která jsou založená na německé škále vzdělávání koně. To je moc dobře, ale stále jsou koně často příliš mladí pro začátek práce.

Klaus Balkenhol při tréninku 

Je lepší koně dostat do sportu trochu později, třeba o rok. Závisí to ovšem na charakteru a schopnostech koně, někteří mohou začít dříve, jiní později. Je to kůň, který může jít Bürgpokal v sedmi letech? Dobře, ale jiní potřebují třeba další dva roky času. Každé rozhodnutí by mělo být založeno na základě schopností, charakteru koně, a zda je k tomu kůň dostatečně vyzrálý (silný), nejen fyzicky (kosti a šlachy), ale i psychicky (hlava).

Zavádí se nové pravidlo, že kůň nemůže jít do soutěží, dokud není alespoň tříletý, což je moc dobře. Klasický jezdec vzdělává koně, takže ten se zlepšuje a zlepšuje, od zádi ke krku. Ale někdy chovatelé odchovají skutečně dobrého koně a jezdec si pak myslí, že je to super, že může rovnou začít pracovat, ale začne s tím brzy. To je největší problém v drezuře, který nyní máme. To není klasické ježdění! Pro mladé koně, kteří jsou tříletí či čtyřletí a jsou obsednutí, potřebujeme jednoduché ježdění minimálně dva roky, než se zpevní kosti a hlava je připravená.

Když se podíváte na současné koně, kterým je osm či devět, tak vidíte, že nemají v prodloužení pravidelné chody. A to je problém, který začal, když tito koně byli mladí. Koně byli talentovaní a nabízeli toho hodně, což jejich jezdci předčasně využili. Koně jsou třeba skvělí, ale jezdec je tu od toho, aby určoval tempo výcviku, krok od kroku. Vše chce čas.

Potřebujeme o trénování přemýšlet, trenéry, kteří „vidí“, že ten kůň potřebuje více času než jiní, ale jinak všichni koně potřebují svůj čas na dozrání.

Kvalita koní v současné době je skvělá, lehcí, pružní koně, kteří skutečně nabízí a jsou schopní pasážovat, piaffovat, mají v sobě kvalitu. Chovatelé odvádějí skvělou práci. Ale jezdec toho nesmí předčasně využít a jít dopředu v tréninku příliš rychle. Jezdci musí vnímat, že dosáhli nějaké úrovně a že na ní nějakou dobu musí zůstat a pracovat s tím koněm, než se hnát na další úroveň.

Jenže to vypadá, že v éře, kdy jste jezdil vy, bylo mnohem více skvělých trenérů jako Lörke, Schultheis či Günter, což dnes nemáme.

Není to tak, že dříve bylo všechno lepší. Problémem je, že je příliš mnoho jezdců a mnohem více dobrých koní, než tomu bylo dříve. Takže když se jezdec rozhodne dostat se s koněm do Grand Prix, tak šance na chyby je mnohem větší, než tomu bylo dvacet či třicet let zpátky. Je to proto, že zde není prostě tolik dobrých trenérů, kteří by mohli dohlížet na všechny mladé koně a jezdce. Jezdci se snaží, ale dělají chyby a to je problém pro koně.

Mladý kůň musí umět perfektně základy a prostě pro to nemáme dost profesionálů, kteří by jim dali čas dorůst na úroveň výcviku. Ano, máme ty, které nazýváme „mistry“, ale oni jimi nejsou, aby dokázali dostat korektně koně a jezdce na tak vysokou úroveň. Je to dobré, ale ne dostatečně. Takže máme hodně profesionálů, kteří jsou schopní dojít do nejvyšší úrovně, ale neumí základy a řádně vzdělávat koně. Základy jsou pro koně mnohem důležitější, než trénovat piafu či pasáž.

Pět či šest let zpět jsme měli ve sportu lidi, kteří se snažili dělat třetí level, aniž by měli dokončený druhý. Takže se snažili o vše, co rozhodčí chtěli vidět, ale jejich koně neměli sílu k tomu to dělat správně. Byla to jen show bez základu.

Laura Bechtolsheimer (nyní Tomlinson) a Mistral Hojris

Důležitým datem změny byla olympiáda v Londýně, kde jsme mohli vidět, že se povaha mezinárodní drezury změnila a že máme lepší jezdce, velmi dobře připravené koně se solidními základy. Německý tým byl velmi dobrý. Helen Langehanenberg, Dorothee Schneider, Kristina Sprehe a v jednotlivcích moje dcera Annabell. To bylo skutečně dobré a viděli jsme to znovu na světovém šampionátu a pak na olympijských hrách v Riu, že se drezurní sport skutečně zlepšil. Už ne tak agresivní ježdění, ale naopak vzestup toho klasického.

Kristina Sprehe, Dorothee Schneider a Helen Langehanenberg

A angličtí jezdci se zlepšili také. Charlotte Dujardin, Carl Hester a Laura Bechtolsheimer. Vyhráli zlato se solidním základem klasického ježdění. Valegro je velmi dobře připravený kůň a také musím říci na základě mých zkušeností ze stájí Bechtolsheimer, že tam se vždy pracovalo klasicky. Dr. Bechtolsheimer byl dobrý drezurní jezdec, než začal jezdit všestrannost, a Carl Hester strávil v jeho stájích čtyři roky.

Charlotte Dujardin a Valegro 

Jak jezdec pozná, že může jít dál?

Jsou dvě cesty, jak poznat, že se můžete posunout dále. Jednou je použít hlavu, pocity. Ve smyslu: „Jsme moc vepředu, musíme udělat krok zpátky, nebo naopak, tak je to správně, můžeme jít dál.“ Normálně nám to koně řeknou, oni s námi mluví a řeknou, že můžeme zkusit něco nového. Druhou cestou jsou soutěže, kde dostanete zpětnou vazbu od různých rozhodčích, ale je to správná cesta? Nebo se můžete soustředit na to, abyste vypilovali cviky, vybudovali u koně ještě lepší sebenesení a lepší pohyb, preciznější. Dobrý jezdec by měl rozumět tomu, co mu kůň říká.

Je pro koně dobré, když chodí na vyjížďky?

Samozřejmě! Vždy by měl kůň chodit do terénu. Když jsme připravovali Grand Prix koně, první dva roky koně chodili do lesa a trošku skákali. Nebo je dobré jít na tréninkovou dráhu. Potřebují cválat, dostávat se do kondice, ale také aby se kůň ve svém těle uvolnil. Můžeme to vidět u některých Grand Prix koní, že ztratí svůj houpavý pohyb, nejsou dostatečně uvolnění. Mnoho koní také postrádá rovnost, nebo je kontakt příliš tvrdý či žádný.

Nerad také vidím, když se někteří koně hýbou skutečně dobře a jsou uvolnění, ale nedostanou dobré hodnocení, zatímco jiní, kteří nemají pravidelné chody, zvláště v pasáži, i tak dostanou vysoké skóre. To je často problém u rozhodčích, když školení nejsou dostačující. Potřebujeme někoho, kdo rozhodne, že tohle je správně (korektně) přede všemi, kdo se ptají na to, co je správně. Jenže máme mnoho rozhodčích a žádnou autoritu. Za mých časů jsme ale takové lidi měli. Například Eric Lette či Albrecht ze Španělské jezdecké školy. Trenéři, jezdci, rozhodčí spolu seděli ve Warendorfu a pozorovali pět či šest jezdců při jejich úlohách, společně se podívali na jejich hodnocení a diskutovali o tom.

V současné době takové diskuze mezi jezdci, trenéry a rozhodčími nejsou. Chybí diskuze o pohybu a o tom, jak by měli správně jezdit.

Harry Boldt a Bimbo Peileke 

To si také pamatuji, ty staré časy, kdy spolu všichni komunikovali, nyní spolu mluví jen jezdec s trenérem …

Ano, když jsme měli takové setkání mezi trenéry a rozhodčími, tak to školení nebylo jenom pro jezdce, ale také pro rozhodčí. Rozhodčí známkami kontrolovali, jak byli koně připraveni a věděli přesně, co se děje v hlavě koně a co v hlavě jezdce. Jezdí správně? Má kůň rytmus? Je vybalancovaný? Rozhodčí musí vědět, jakou dát zpětnou vazbu jezdcům, takže možná je tu ještě větší potřeba mít vzdělané rozhodčí, aby mohli dát přesnou a precizní zpětnou vazbu jezdcům a trenérům. Je to dobře nebo ne?

Takže abychom to shrnuli, kdybys měl možnost, jakou věc bys v současné drezuře změnil?

Jak zlepšit drezuru a dostat ji na lepší úroveň? Lepší vzdělávání a školení pro rozhodčí a trenéry, ale speciálně pro rozhodčí. Protože když to srovnám s minulými časy, nyní nemáme moc rozhodčích, kteří by sami soutěžili na úrovni Grand Prix. Je pak obtížné, pokud jsi nikdy na téhle úrovni nezávodil, porozumět tomu, co se děje v hlavě koně a jezdce. Takže potřebujeme proškolit a vzdělávat rozhodčí, aby rozuměli tomu, co se na obdélníku děje, a pak na to navázat komunikací mezi rozhodčími, trenéry a jezdci. Také by se možná hodilo, kdyby rozhodčí – pokud by toho byli schopni ze zdravotního hlediska – aby měli nějaké jezdecké lekce z drezury, ale s dobrými trenéry. Další věc je věnovat mnohem větší pozornost výcvikové škále. To je klíč ke všemu. Výcviková škála.

Klaus Balkenhol a Chris Hector, první interview v 80. letech

Více o osobnosti a názorech Klause Balkenhola si můžete přečíst i jednom z našich starších článků.