kerri-skvěle nalezeno, napsáno a obsaženo asi nejlépe

Vnímavá jsou všechna zvířata, každé svým osobitým způsobem - takže i ty krávy a prasata kupříkladu. Každý kdo se denně pohybuje ve stádu krav, v chovu prasat a dalších hospodářských zvířat, to ví - jen se o tom tolik nepíšou knihy.

Reakce na 1390110: Hmm, jako moderátor bych to dělat neměla, ale... vždyť umírat v neosobním prostředí necháváme i mnohem důležitější blízké - naše vlastní příbuzné. Ať je důvod jakýkoliv (např. nemožnost rodiny o starost o člověka v terminálním stádiu rakoviny, atd.) děje se to i u lidí. Jsem vnímavá, mnohem víc než kůň, ale kdybych došlo tvrdé na tvrdé a nebylo zbytí brala bych možnost zemřít v neosobním zařízení s útěchou blízké osoby po boku. Samozřejmě že ideál je a vždycky bude zemřít v domácím milovaném prostředí, ale někdy jsou podmínky proti tomu. Život není ideální a závisí na mnoha faktorech, jak u koní tak u lidí. Rozhodně bych neodsuzovala jatka. PS: Vím, že ta moje myšlenka je OT a docela zhovadilá, ale tak to vidím.

Reakce na 1390120: to souhlasím, jen s těmi lidmy-jak už víte, mám ztížený pohhyb a přesto jsme nechali tatínka s náplastmi zemřít při rakovině doma. I to podvědomí vnímá. Poslední týden byl doma a púřekvapilo mne, že jak se říká, že den před smrtí se člověku zlepší jakoby zdraví-poslední den, než padl do komatu, s náma mluvil úplně normálně, obvolával známé a to jsme posledního půlroku nezažili. Jen bohužel, u nás zdravějších stoupla naděje na zázrak a zázrakem bylo ukončené trápení.OT, ale přeci jen, ano, i lidé umírají po špitálech, ale klinika nejsou přeci jatka...........jinak vážně nic proti jatkám, jen co se týče tohoto tématu a "koníška miláška"

rumba-vím, dělala jsem v kravíně i prasečáku-mám původně zemědělku, jen se o tom nemluví, tolik jako u koní........ano

Reakce na 1390121: je to OT ale - i můj milovaný tchán zemřel doma. A je to tak, jak se říká, v posledních 24 hodinách se mu ulevilo, chtěl se vykoupat a oholit aby se poté po dlouhé době s chutí najedl - bylo mu fajn... a dopoledne zemřel, v klidu a v pokoji.

Paní Višňáková,pokud se pohoršujete jen proto,že jsem napsala koníček miláček,tak v tom případě lituji všechny vaše koně.Já mám pravděpodobně ke SVÝM koním jaksi trošku jiné vztahy.Jednalo se o mou VLASTNÍ první kobylu (koně vůbec),kobylu,kterou jsem vytáhla z šílených podmínek a zadařilo se mi ji postavit znovu na nohy,tak,aby mohla v klidu dožít a to jaký jsem se rozhodla konec...ano,poslala jsem SVÉHO KONÍČKA MILÁČKA NA JATKA a nepříjde mi na tom nic tak strašného.Kobyla na jatka jela cca 30 minut ve vozíku.NAŠTĚSTÍ jsme chytli jeden z dobrých dnů,kdy ani ráno nezakulhala.O jejím zdravotním stavu nevíte nic a budete tu soudit z napsaných dvou řádků,kdy jsem chtěla,aby to bylo stručně vystiženo-proč smrt.Pokud chcete veterinární zprávy,proč jsem kobylu musela nechat uspat,stačí říci a potom tu můžete pípat,že někdo miláčka chudáčka poslal na jatka a ten chudáček koníček po celou cestu stráááášně trpěl tím,že jel ve vozíku a musel stát....protože vy víte daleko víc o MÉM vlastním koni,než já samotná,ale beru to..vy asi vidíte a víte až za roh :-) aneb...určitě se serete do věcí všem ostatním koňákům,radíte a pohoršujete se... Navíc jak jsem psala,kobyla byla problémová na injekce a už vidím,jak příjde veterinář,kobyla bez problému stojí a čeká,až jí ten nástroj píchne....ani ve snu.Pokaždé,když dojel veterinář nastávalo dlouhé přemlouvání,že i když by si jí chtěl veterinář jen pohladit,tak že jí nezežere ( a pro ni vždy hodně stresujicí-splavená do mokra,na přední,zadní a nezájem,že by jí mohlo něco bolet)....utopie... a OT: Je to 3/4 roky zpátky,kdy jsem dělala na ekofarmě a měli tam kulhajicí kobylku (5let).Kobyla kulhala kvůli zlomené kopytní kůstce (v podstatě měla kulhat doživotně) a majitelka se rozhodla dát jí na jatka,aby se jí rychle zbavila (klidně zadarmo,jen ať jí nezabírá místo)V tu dobu jsem se snažila zkontaktovat i VÁŠ útulek,zda by jste kobylu mohli vzít a nevím,jak to funguje dnes,ale někdo z vedení útulku (předpokládám že vy,ale nechci házet špínu) nám sdělil,že pokud má kobyla diagnozované to,že bude do smrti nevyléčitelně kulhat,že jí nevezmete,protože to "nemá smysl" že se kobyly máme zbavit jinak.... I to tak něják vypovídá o vašem vztahu ke koním ;-) ale jak říkám...je to už dááávno ;-) Ale než tu začnete házet špínu na ostatní,zkuste zamést před vlastním prahem (třeba okolnosti smrti vaší plnokrevné kobyly-dle mého vyloženě VAŠE nezodpovědnost) Ale dost ošklivého :-) Venku svítí sluníčko,Bravulka běhá po věčných pastvinách,mně na dvoře stojí "miláček" další a hold,život jde dál,tak s úsměvem :-) píp píp píp

Reakce na 1390127: mattas-neberte si to tak zle, kobylka už spí, tak pohoršovat se nemá význam. S nohama jsem reagovala na Vás a jak jste si všimla, nebyla jsem jediná, kdo to řešil. Naše koně litovat nemusíte, usnou doma. S tou kobylkou je to úplný nesmysl, jelikož i před diskuzemi o rolince jsme úplně v klidu brali nepojízdné koně. O těch především je to tu od začátku. Maximálně bylo plno, jako nyní a nebo tam byl jiný zdr.problém-doživotní bolest, lépe uspat.atd.-Další miláček? O to tedy šlo? Skvělé. Sikinku již nechme na pokoji spát-shodila jezdce, utekla, smekla se v příkopu a-zlomenina-bez váhání s pláčem jsem řekla uspat, ale to šloo mého osobního koně a můj celý důchod-uspání, kafina-o tom je to svědomí u miláčků přeci, držím palečky novému miláčkovi. Mimochodem o tom-jatky, útulek, dar-pryč s nepotřebným nezodpovědně a hurá nového koně tu bylo diskuzí habaděj. Třeba, dle jiných témat, se ve Vás pletu. Ale ono už jen jak dlouho jste psala o bolesti kobylky a až po jaké době má konečně klid. Smekám.

Bohužel,šlo o Váš útulek a slova jednoho z Vašich vedení :-) o Vaší kobyle...to je vaše svědomí..jen.....nemyslím si,že je vše tak super,jak říkáte ;-) Moje kobyla....-> bohužel,pokaždé se ale řešil jiný problém;-) zánět šlachy a pod a já neuspávám koně,když by kvůli zánětu 14 dní měl kulhat...;-) A nový kůň za starého...ano,je tu ;-) ...nemůžu nechat hřebce samotného doma,to dá rozum;-)

Reakce na 1390135: Opravdu o náš útulek nemohlo nikdy jít, jelikož od počátku jsem jednatelem, mám vše v zápisech ze schůzí a pouze po mé nehodě se půl roku nepřijímali další, jinak pokud je plno a nebo to nedoporučí veterinář skrze nulové vyhlídky. Tečka. Na mé kobylce jsem nejela, takže co a jak se odehrálo netuším, měla ruplou sponu na sedle, to bylo přetočené, tak si lze jen vybavovat. Měla však vcelku zkušeného jezdce. Chyba jezdce, sedla, náhoda?? Netuším. Důležité bylo ji co nejdříve ukončit trápení a pak teprve brečet. Jsem ráda, že ji nikdo nesežral. Ale že ji odvezla kafina. Kvůli kulhání by to také byla blbost, myslím, po různých diskuzích i zde jste to popisovala jinak a na to tedy mé reakce. Vaše svědomí, Váš nový koník. Hřebec má novou kamarádku? To jste napsala také hezky. Vaše kobylka měla hříbátko? S vaším hřebcem? Dobrá kamarádka pro hřebce. Je licentován? Podívejte, toto nemá význam. Vy máte klidné svědomí, já svůj názor.

Taky tuhle diskuzi sleduju od začátku. A přiznám se, že během ní jsem dosti přehodnotila svůj postoj: od počátečního ušklíbnutí, co že je Mattas za netvora, že miláčka pošle na jatka a že jatka ne, jsem se posunula k tomu, že jsem o všem začala víc přemýšlet a i ji chápat. Důležité je, že se nevzdala zodpovědnosti za kobylku až do konce a dokázala udělat to rozhodnutí. Kobča už netrpí a o to šlo. Kobylku ona znala nejlépe a pokud pro ni byl veterinář velký stres, pak byla asi jatka lepší. Možná si i prožila chvilku nepohodlí na vozíku, ale šlo jen o chvilku a teď má klid. Horší by bylo, kdyby Mattas svého miláčka chtěla zachránit za každou cenu,kobyla s tím asi mohla ještě nějakou dobu žít, no spíše přežívat. Takže lepší tahle "nedůstojná" smrt než takový další "nedůstojný" život plný bolesti (viz diskuze "Péče o koně... - koně Amor a šmajdavá kobyla v Hněvšíně). Každopádně za sebe říkám: jatka pro mé koně rezolutně NE, pořád mi to přijde dost nedůstojné a nevděčné, i když naučila jsem se nikdy neříkat nikdy a kdo ví, co se jednou může stát... A k tomu, co tu píše paní Višňáková: nechápu, proč odsuzujete Mattas, že si pořídila nového koně. Zaprvé psala, že má ještě jednoho a ten nemůže být sám (dle mě kůň na samotce=týrání), zadruhé je běžné, že odchozího zvířecího kamaráda nahrazujeme rychle novým, je to nejlepší náplast na bolest a život jde dál. Sama jsem si tohle prožila, musela jsem nechat uspat svou životní koňskou lásku (těžce dušný třináctiletý valach), bylo to nejtěžší rozhodnutí v mém životě, pořád jsem živila naději, že by se to ještě mohlo zlepšit, na druhou stranu jsem nechtěla, aby trpěl... Bolí to dodnes, poté, co mi usnul s hlavou v náruči, jsem se zhroutila (mimochodem dva dny jsem čekala na kafilerku a tělo bylo pod plachtou, byla jsem i u nakládky, nic příjemného, ale tohle mi už nějak zvlášť nevadilo, bylo to už jen tělo bez duše). Přesto jsem si za 14 dní koupila nového koně, protože mi to pomáhalo smířit se ze ztrátou - ta prázdnota, vědomí, že nemám kam jet, koho pohladit, o koho se starat, prostě to, že najednou jsem přišla o kus svého já, to vše bylo hrozné. A provinile jsem se necítila. Proč tady pořád napadáte Mattas tou nejtěžší formou psychického teroru - těmi řečmi o svědomí, zbavení se nepotřebného a tak? Už tak to je pro ni těžké (a to byste měla vědět, když jste si to sama zažila), je smutné, že se jí to ještě snažíte ztížit:-( A ještě k tomu, že kobyla měla být usmrcena dřív - možná ze zpětného pohledu měla, ale v té chvíli je to jiné, pořád ještě člověk zkouší, zda by se nedalo něco zachránit a chytá se každénaděje, pokud nejde o opravdu akutní stav (např. roztříštěná noha či opravdu nesnesitelné bolesti),je těžké vyřknout ten konečný ortel. Tohle ať soudí jen ten, kdo to zažil, z pohledu nezúčastněné osoby jen to jednoduché, ale až dojde na lámání chleba, je to o něčem jiném... Mattas, přeju Vám, ať ztráta co nejdříve přebolí, určitě je dobře, že i řezník ten beznadějný stav potvrdil a vy můžete mít opravdu čisté svědomí. Já sama se už rok a půl neustále snažím nalézt odpověď na otázku, zda jsem neměla počkat, zda nešlo udělat víc. Z rozumového hlediska vím, že jsem udělala správně a že víc dělat nešlo, jenže to zatracené podvědomí pořád otravuje:-( Ať Vám koně jdou:-)

Reakce na 1390047: Ano, na úkor toho, že jsem dostatečně odpovědný a svého koně doprovodím až do konce. A já v tomto nerozlišuji, jestli zůstanu s koněm ve stáji a podržím mu hlavu, než injekce začne působit, nebo koně svedu z vozíku a podržím ho, než padne rána. Myslím, že po uvedených zkušenostech jatka opravdu nejsou bůhvíjakou krvežíznivou atrakcí, ale alternativou. Osobně jsem za injekci, ale jen bůh ví, za jakých podmínek se jednou budu muset rozhodovat. Je příliš mnoho inzerátů "daruji do dobrých rukou, přenechám na dožití, společník ke koni..." To všechno jsou majitelé, kteří se své zodpovědnosti vzdali a hodili (nebo se snaží hodit) ji na někoho jiného. A to mi připadá mnohem více odpudivé a pohrdáníhodné, než to, že někdo svého koně dovede na jatka. "Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. A.S.Exupéry"

Tak se konečně Mattas dočkala slov pochopení a soucitu. A já se zase dočkala z jiné strany pravdy o slečně/paní? a dané kobyle. Kobyla se dostala do stavu, v kterém byla, právě pro příkladnou péči své majitelky, která ji honila jak nadmutou kozu až do úlpného zchromení. Když už se honit nedala, hodilo se těch pár korun za kostru, kterou z ní majitelka udělala... Jsem zvědavá, za jak dlouho půjde na jatka nový kůň. Asi dokud půjde honit. Diskuze je v tomto ohledu dost ošidná. I když pro kobylu to přeci jen asi vysvobození bylo. Vysvobození od její majitelky.

Reakce na 1390163: Můžu vědět, z jakého zdroje jste se to dozvěděla? Je opravdu věrohodný? Nechci rýpat, jen se ptám, ze své zkušenosti vím, že lidi dokáží o člověku šířit neuvěřitelné lži. Je pravda, že na pozadí toho, jak se kobyla do stavu, nevidím, tudíž mi nenáleží to soudit. Pokud ji do toho stavu dostala majitelka, je to odsouzeníhodné, ale to my se asi nedozvíme, jak to skutečně bylo. Pravdou je, že diskuze můžou být hodně ošidné, ono písmenky nejde vždy přesně vystihnout to, co si myslíme či cítíme. Tak jako tak je ale pozitivní, že neprotahovala koni trápení formou "darování či prodeje za symbolickou cenu do dobrých rukou". Za sebe říkám nyní rezolutní "JATKA NE!", ale jak jsem psala, kdo ví, co život přinese... Nicméně se mi nelíbí postoj paní Višňákové = útok na city, aby ztížila už tak těžkou situaci. Možná i proto, že jsem to tehdy sama zažila, tu lidskou zášť a snahu ublížit tím, že se dotknete toho nejbolavějšího místa a povzdudíte výčitky svědomí (i když čistého).

Reakce na 1390165: Ano, zdroj považuji za velice důvěryhodný a tazatelce dostatečně blízký. Celé okolí si klepalo na čelo, když mermomocí chtěla, aby jí kobyla, která nemohla vyjít z boxu, odvezla k oltáři. Z tohohle se mi chce zvracet, z lidí, kteří dorasí koně, pak ho odvezou na jatka, aby z toho ještě něco káplo, a prezentují se jako velcí milovníci koní.

Reakce na 1390167: Děkuji za odpověď, aspoň máme možnost vidět celou věc i z obrácené stránky. Pokud je to pravda, je to smutné, ale vzhledem k tomu, že jsem jen nestranným pozorovatelem této diskuze, vím jen to, co čtu, takže nemůžu nic soudit. Naučila jsem se po několika zkušenostech soudit a odsuzovat jen to, o čem jsem si mohla udělat obrázek osobně. Vy jste tu možnost měla a máte tedy na souzení právo, ale např. paní Višňáková ne a proto mi její útoky přijdou nefér. To jsem k tomu ještě chtěla říci na vysvětlení a chci dodat, že i mně se chce zvracet z lidí, kteří se ke koním chovají jako k věci pro svou zábavu. Sama jsem na své koně až paranoidně opatrná, šetřím je, řeším každou banalitu, ale člověk nemůže být nikdy dost opatrný:-)

Reakce na 1390163: Mismon,to,že sem napíšu pár řádku o zdraví kobyly neznamená,že vám sem sděluji úplně vše.Pravdou je ta,že jsem CHTĚLA,aby mě kobyla donesla k oltáři (svatba byla 18.12 2010) ale jaksi nedovezla a proč?...svatba byla plánovaná hodně dopředu a to se s kobylou ještě počítalo.Pak přišla oná vycházka s manželem,kdy se nám kobyla sklátila na zadky (cca před 2 měsícema před onou vycházkou trpěla na jakýsi menší zánět v noze,takže se šla jen vykrokovat) a od té doby se začaly řešit kyčle......moc jsem chtěla,aby mě kobyla na svatbu dovezla,ale zdraví je přednější.... Když to vezmu cca zhruba: květen= porod září-zánět v noze,léčení do října listopad-konec listopadu-kyčle prosinec-svatba Jinak kobyla byla na hodně vyšetření (vystřídalo se u ní cca 5 veterinářů) a hledali jsme i příčinu->proč odešla "ze dne na den" na kyčle.Jedním z důvodů byl již zmiňovaný porod (nápor na kyčle)-> hřebec nebyl můj,byla připuštěná Quiradem a připouštěla si ji ještě bývalá majitelka (bohužel jsme byli domluvení,že si jí jednou připustí),také se na ní podepsala její dostihová kariera. U mě měla kobyla režim odpočinkový,samozřejmě že občas něco dělala,ale jednalo se JEN o vycházky,žádný,žádná pravidelná jízdárenská práce.Jsem rekreační jezdec.......takže asi takový byl slet okolností a ano,opravdu jsem chtěla,abych měla nějákou jistotu,kobylu dát uspat....přeci jen,nechtěla bych si vyčítat,že jsem kobylu "bez většího důvodu" dala uspat. Navíc,jak padlo i na některých diskuzích, s touhle kobylou jsem do budoucna počítala jako zahradní sekačka...žádné ježdění a pod... Skáču jak pták,ale snažila jsem se pro kobylu dělat opravdu to nejlepší,ať už to nemuselo být třeba vždy správně,úmysly byly nejlepší.... Proč jsem chtěla,aby mě kobyla dovezla k oltáři?...po vyšetření od pana veterináře Šlapanského (hned ten den vycházky,jak se jí "vyhodily kyčle" mi bylo sděleno,že má kyčle opotřebované a že je pravděpodobné,že se jí to bude stávat po válení častěji (při lehání a pod),když jsem se ptala na další práci s kobylou,tak řekl normální klidové vyjížďky,lehká jízdárenská práce,že to je,jako když člověk má vyhazovací rameno.Tak asi tak..proto jsem byla přesvědčená,že kobula by 10minut jízdy v sedle zvládla.... To že mám dalšího koně...ano.. náplast za starou kobulku a hlavně,aby hřebec nebyl sám. Ale co...pokaždé se tu najde někdo,kdo nějákou špínu vytáhne... Jen jedno k tomu ještě řeknu: Vždy jsem se snažila,abych dělala to nejlepší pro svého koně.Člověk ve svém životě chyby udělá a i já jsem jich pár udělala,ale příjde mi hlavní úmysl.Chyby nebyly záměrné.....žádný učený z nebe nespadl a každý člověk někdy něják začínal,jen škoda,že všichni o svých začátscích nepíšou třeba zde...to by byla vyložená popelnice a mohli by jsme si tu předhazovat chyby navzájem... Jinak paní Višňáková-hříbě umřelo 14 dní po porodu na klinice v Brně a ještě jednou,nebylo to po mém hřebci a ani hříbě nepatřilo mně a můj hřebec má licenci a kobylka je k němu do chovu (stejná plemena) vzhledem,že hřebec byl zvyklý na kobylu je i nyní ustájen s novou kobylkou a skvěle si rozumí,přestože ještě nepřipouští ;-)

Reakce na 1390187: Nějak mě délka příspěvku nepřesvědčí, já si svůj obrázek už udělala. On si ale každý musí zamést především před vlastním prahem, protože za svá zvířata nese odpovědnost, takže už to tady moc řešit nehodlám. Pokud ty jsi přesvědčená, že se kobyle u tebe dařilo dobře, buď. Bohužel máš okolo sebe lidi, kteří si to nemyslí. Takže jsem se ozvala, nepřijde mi fér tě tu poplácávat po ramenou, jaká jsi pašanda, že jsi kobylu odvedla na jatka, když jsi ji do toho stavu přivedla sama tím, co jsi s ní dělala, a pak jsi holt prostě ještě chtěla trochu vydělat na trosce, kterou jsi sama udělala.

Reakce na 1390189: respektuji tvůj názor.Já přesvědčená jsem a myslím,že to je hlavní.Buď ráda za to,že máš koně mladé a zdravé jo.. a radši na nich nejezdi,mohla by si jim také přitíž.Opravdu se mi nelíbí to,že mě tady obviňuješ z toho,že jsem z kobyly udělala trosku,ale jak píšeš,už to neřešme,každý si obrázek udělá sám,ať už kladný,či ¨záporný.

Reakce na 1390187: mattas-matete tu lidi, sama víte dobře co a jak je a v žádném případě nenapadám společníka pro koně, aopak dva koně chválím, ovšem, vlkodavovna asi přehlédla mé otázky, mimochodem ne zcela zodpovězené. "Kvůli kulhání by to také byla blbost, myslím, po různých diskuzích i zde jste to popisovala jinak a na to tedy mé reakce. Vaše svědomí, Váš nový koník. Hřebec má novou kamarádku? To jste napsala také hezky. Vaše kobylka měla hříbátko? S vaším hřebcem? Dobrá kamarádka pro hřebce. Je licentován? Podívejte, toto nemá význam. Vy máte klidné svědomí, já svůj názor." šlo tedy o hřebce, kobylu-ne v dobrém stavu-a připouštění: Má hřebčák licenci, že mu dělá společnost klisna? Toto by bylo na dlouhé téma, proto se přikláním k mismon, jelikož za ta léta zde vím, že pokud má názor a osvědčený, klidně jej řekne a opravdu nikdy by nenařkla a nevyřkla cokoli bez jistoty. A to kupodivu mluvím o věcech, kdy stála proti mě v jiných případech. Momentálně chápu, že tzv rolinkoláska může být všude. Jak ušlechtilé.

Srovnáváme nesrovnatelné. Prasátka, kravičky atd, jistě, jsou to taky zvířátka. Ale: prvoplánově jsou chována k užitku ve smyslu potravinového řetězce, tudíž na mlíko nebo maso, protože lidé jsou v drtivé většině všežravci. Ale kůň u nás dnes má již podstatně jinou úlohu sociální a volnočasovou, v tomto já vidím zcela zásadní rozdíl! Ať chceme nebo ne, koně nám dávají mnohem víc, než my jim vracíme. A jatka jsou hodně krutá, věřte mi, že koně jsou velmi citlivá zvířata (a není to jen můj pocit) a uvědomují si moc dobře, co je čeká. Srovnávat toto s lidma? Kde to žijeme? Bohužel moderní medicína nesmí uplatňovat eutanázii, takže pokud můžou humánní lékaři udržet člověka na živu, zpravidla toto nelze aplikovat v domácím prostředí. Naštěstí i tady začínají lékaři posouvat své poznatky směrem k domácím podmínkám- psychika tu hraje velmi důležitou roli. Ale u koní, psů, koček a jiných zvířat, která doprovázejí člověka v jeho životě jako přátelé (nikoli jako potrava), naštěstí existuje způsob, jak je nechat v klidu odejít. Naštěstí. A my, jako majitelé koní máme vždy na výběr!

Reakce na 1390226: Kerri, v podstatě s tebou souhlasím, ale jak píšeš, máme vždy na výběr. A proto nechejme vybrat i ty druhé podle jejich vůle. Je spousta národů, kde se koně chovají na maso a jsou to národy sousedící i s námi, tak myslím, že my na tom nejsme tak zle, u nás se snad prvoplánovitě koně na maso nechovají, alespoň jsem zatím zde neměla možnost se s tím setkat, ani o tom slyšet, na rozdíl od Polska kupříkladu, kde jsem byla přímo v objektech takového chovu na ty koně se podívat, eventuelně nějakého odkoupit /neodkoupila/. Dnes jsem měla docela dlouhou debatu se svým vetem o nutném odporažení koní a o tom, jak působí a jak se aplikuje T61 při utrácení zvířat. Doktor v jiném chovu krav dříve staré nevyužitelné krávy pro jatka utrácel, právě látkou T61 a říkal, že sám viděl, že to těm kravám nebylo úplné příjemné, když látku aplikoval do žíly, bylo vidět dle ohánění se krav a potřásání hlavy, že je to zřejmě štípe a pálí, také se mu stalo, že kráva, která už měla být po aplikaci úplně mrtvá ještě stále popadala dech (nebyla poddávkovaná, jen organismus asi více bojoval). Shodou okolností jsem včera byla na návštěvě u mé kamarádky, která měla stádečko koz, hlásila mi při kafi, že už ho nemá, jelikož kozla dali pro zdravotní problémy a nezabírající léčbě utratit (kozy poté prodala) a celá znechucená mi vyprávěla, jak hrozně sebou kozel při utrácení mrskal než zdechl, byla tak naštvaná, že se kvůli tomu se svým vetem ostře chytla. Ostatně kdosi tu v diskuzi popisuje obdobný případ, kdy stejně sebou mlátil při utrácení kůň. Takže ono to utracení není vždy tak idylické s hlavou koně v náručí, pro slabší povahy asi občas ne moc hezký zážitek a vzpomínka, možná i doživotní trauma. Ale jak píšu výše, sama nevím, jak jednou, až bude třeba, budu řešit, ale rozhodně neodsuzuju nikoho, kdo koně (svého) na jatka odveze (vyjímám z toho handláky, co skupovali koně za tímto účelem - nevím, zda ještě existují, už jsem dlouho žádného nepotkala).

Reakce na 1390232: no,ad to mrskani..silno pochybujem,ze niekto bol pritomny pri tom,ako jeho kona na jatkach vytiahli dole hlavou do visu a vykrvili,takze nemohol vidiet,ci sa tam mrskal,alebo nie ( podla mna ano , rovnako,ako HD,napriklad ) jatocna pistol zviera neusmrti, hoc padne na zem, je len omracene, nie je mrtve

Já teda upřimně doufám, že eutanázie zvířete POUZE podáním T61 už patří dávno k minulosti, ( to bych dokonce nazvala zhovadilostí, těžkým amatérismem a veterináře bych za to nakopala do prdele s tím, že má jít vrátit diplom). Pokaždé jsem se setkala s tím, že se zvíře uspalo do hlubokého spánku (standartní narkóza, při které zvíře nic necítí a nevnímá ) a až teprve potom se píchalo T61.

Žádné ze zvířat uspávaných v mé přítomnosti injekčně vetem sebou neškubalo ani nic podobného. Byla jsem u takového uspání vícekrát (když počítám, tak 2x kočka 3x pes, 5x ovce, 2x koza, 12x kráva a 4x kůň)... Myslím, že jde taky dost o toho veta...

O vhodnosti T61 se na západ poměrně dost diskutuje. Její aplikace nemusí být všem zvířatům příjemná, může způsobovat pálení, důrazně doporučují před aplikací zvíře uspat, pokud už se musí aplikovat, a popisují ne ojedinělé případy, kdy zvíře umíralo i 60 min nebo 1,5 hodiny. Nejsem veterinář, takže si možná vysvětluji některé věci chybně, ale měla jsem za to, že výhodou T61 je právě komplexnost, že kromě toho smrtícího svalového relaxantu obsahuje i sedativa a anestetika, takže než začne působit "jed", zvíře spí a navíc nemůže cítit bolest. Navíc se obě tyto složky se mohou samotně používat k euthanasii. Nicméně je prý běžnou, respektive lehce nadstandardní veterinární praxí, aplikovat nejprve thiopental, který by snad měl navodit kóma, a až pak T61. Prý je to humánnější. Tak nevím.

Reakce na 1390244: Samotny Thiopental sa casto pouziva na utracanie psov a efekt sa dostavi doslova o par sekund ,v tichu,klude a pokoji, niekedy su sami majitelia zaskoceni, ze "uz "to je.

Viděla jsem na jatkách porážet, vykrvovat, vykolovat a stahovat dva býky...což pravda není dostatečný vzorek na to, soudit porážky. Ale ani jeden z nich se při vykrvení neškubal. Jeden řezník porážel v lince pistolí. Jednomu býku se po sražení a svalení na zem asi tři vteřiny lehkce škubala zadní noha, druhý býk ihned po omráčení bez jakýchkoliv pohybů. Druhý řezník upevňoval řetězy, vytahoval zvíře a vykrvoval. Při vytahování na hák a vykrvování jsem žádné pohyby neviděla ani u jednoho. Za sebe - nevidím na porážkách na jatkách nic nehumánního, pokud bych někdy porážku koně na jatkách musela realizovat, tak vůči tomu předsudky nemám....a to mám doma taky "miláčka". Možná je to ale tím, že nemám předsudky ani u zvířat pro jatka chovaných - porážíme ovce, v budoucnu prase, drůbež. A o všechny zvířata se staráme tak, aby měla pěkný život....raději si krůtu vychovám a vykrmím na zahradě a pak ji nechám podříznourt, než aby celý život žila v kleci, neviděla sluníčko a skončila v podstatě stejně....ale to už jsem OT.

Nejsem veterinář a neznám funkci a aplikaci potřebných látek. Dívám se na to z pohledu chovatele a majitele zvířat - a že to není jen příběh ze staré doby dokládá ten s kozlem, to je poměrně čerstvá záležitost. Ale díky této diskuzi jsem se začala o to i více zajímat a pátrat, ptát se. Vet mi říkal, že dokonce četl nějakou studii, kde se popisovalo, že při střelení do lebky (samozřejmě dobrém střelení) se prokázalo, že impuls bolesti pro střelený organismus je pomalejší než projektil, co zasáhne mozek, takže to zvíře o tom, dle vědců, už neví. To je pro mě zajímavá informace. Já mám třeba hnusnou vzpomínku na to, jak jsem požádala veterináře, aby humánním způsobem utratil nedomrlé zakrslé štěňátko, které se ve vrhu narodilo, dle veta jsem si ho měla podržet a on jehlu vbodl! přímo do hrudníčku štěňátka, myslela jsem, že mu napíchne nějakou žílu tak jak o tom mám, nebo jsem měla, obecné povědomí, a ono tohle. Ještě teď se mi ježí vlasy, když si na vzpomenu, přišlo mi to dost drastické.