Já jsem měla naprosto bezproblémového hřebce, dokud jsem měla možnost mít ho s jiným koněm na pastvině, tak jsem neřešila. Pak přišla potřeba změnit místo pobytu a neumím si představit, jak bych to řešila s hřebcem. Už tak je problém najít slušnou nájemní stáj, kde koně trochu nakrmí, natož ješě hledat takovou, kde vezmou hřebce a poskytnou mu možnost chodit pravidelně do výběhu, neřeknu s dalším koněm. Nehledě na to, že jakmile se za plotem objeví říjná kobyla, tak ten chudák myslí jenom kulkama, nežere, nezastaví se, nevnímá a je schopný během pár dní zhubnout 50 kg. Takže kdo má pro hřebce podmínky, proč ne, jinak je ten kůň chudák. Bohužel můžou nastat životní situace, že bude muset kůň z domu a pak může být velmi vhod, že se vykastroval už jako mladý. Ve 3 letech se rána hojí o dost lépe, než v 18. Jinak já osobně rozdíl v kvalitě svezení na hřebci a valachovi nepozoruju, ale je fakt, že hřebci, na kterých jsem jezdila, by se dali spočítat na prstech obou ruk. Nepotřebuju, aby se pode mnou kůň předváděl, abych si připadala jako "jezdec" a ani ve sportu není vidět, že by hřebci měli nějaké výhody oproti valachům. Při představě, jaký dril by musel hřebec podstoupit, aby se mezi říjnýma kobylama choval 100 % poslušně, tj. neposlouchal svoje pudy, ale soustředil se pouze na práci, je mi toho koně líto. Zrovna ten můj byl úplný ťuňťa, otázka respektu se za dobu co ho znám, neřešila snad nikdy, pracant, ale na závodech to prostě optimální nebylo, zbytečně se nervoval a připravoval se o energii.

Mám hřebce.Troufám si říct,že vychovaného hřebce.Pod sedlem si nevšimne říjné kobyly,snese většinu valachů i hřebců,nevadí mu ovce,kozy,krávy...Bordel udělal jednou v životě,na hubertu,když se kolem nás "ochomýtal" druhý hřebec a pánové si nějak nesedli,nebylo to nic,co by nedokázala průměrně hysterická kobyla.Jednou mě kousl,nikdy nekopl.Přesto si nikdy neodpustím,že jsem ho v mladické nerozvážnosti nenechala vykastrovat a on "dojel" na to,že je hodný.Nemůže žít ve stádě a i když je ve výběhu celý den a někdy i celou noc a zbytek koní je v ohradě hned vedle,není to ono.Nejde o nás,hřebec skutečně často bývá v práci lepší než kobyla,ale jde o toho koně a pro něj,je život bez testosteronu jednodužší.

Reakce na 1339006: tak třeba přiběhla říjná kobyla (norička na volno v lese bez majitele) a když teda na ní hřebec neskočil, a to se pod něj zádí doslova cpala, začala útočit zuby, kopla mne přední nohou do ramene a hřebec si odnesl pěkných pár kopanců, pokud jsem držela otěže 2ma prsty stál jak přbitý, když jsem ho ze zoufalství pustila, vlastními kopyty kobylu zahnal a neustále si mne hlídal na hřbetě. týden před porodem, krajně krizová situace. mám hřebce v nájemní stáji s přepychovým výběhem a starším kolegou, případně i valachy. nikdy neutekl hřebec za kobylou, ale kobyla v říji to už udělala. zažila jsem několik klisen které se v říji cpaly pd cokoli mužského, tedy i valachy, prostě na vyjížďce najednou zapoměly, že na nich sedí jezdec a měnily se v neřízenou zbraň. na druhou stranu mi hřebec hodně pomohl, když jsem nedopatřením ve skalách oddělila bachyni od selat. útok divočáka není situace, kterou bych chtěla zažít dvakrát( ubránil mne a zdrhli jsme včas)..

"ubránil mne a zdrhli jsme včas" Jestli náhodou neměl starost především o sebe, stejně jak u té kobyly. Příběhy o tom, jak kůň zachránil člověka, jsou sice romantické, ale často spíš přáním, než skutečností. Jinak srovnávat klisnu s hřebcem opravdu nejde, já mám chlapy v oblibě víc, jsou vyrovnanější. Řeč byla o srovnání valacha s hřebcem.

Reakce na 1339021: Tiež si myslím, že kôň chránil seba, pochopiteľne aj s človekom, kedže ten človek sedí väčšinou na jeho chrbte . A v krízových situáciách ako nehoda, napadnutie žrebcom - (no ,aj také sa stáva, napodiv ) sa kôň väčšinou šiel skryť ku mne,alebo za mňa, miesto aby chránil on mňa . A bola to prekvapivo kobyla . Žrebec, ktorého bolo majiteľke ľúto kastrovať a nebolo to ani treba a chodil drezúru a mal dobrý výraz a bla,bla...

Reakce na 1339021: možná jde o shodu náhod, ale za více než 30let u koní jsem zažila nemálo napadení kobylou, ale od dospělého hřebce ani jednou. pokud jsem hřebce vlastní nepozorností navedla do krizové situace (viz divočák, ale nejen ten), vždy mne z toho dostal bez újmy (tedy mé, sám to občas schytal). v praxi je mi lhostejno, zda primárně chránil sebe, ale jde mi o mou bezpečnost. tedy nenapadat, nekopat, v klidu zvládat terén, setkání s kolegy, prostě se vozit a "vědět" co zvíře udělá. kobyla je pro mne méně čitelná a více náladová. pokud utekly, byly to kobyly, napadaly kobyly, úraz jsem utrpěla jen a pouze od kobyly ( napadení při jízdě na hřebci, závislost na stádě se slepou nezvladatelností, o říjích radeji nemluvím..) jinak valach-hřebec ze zkušenosti: pokud je kastrován dospělý(psychicky, nemyslím jen plodnost) jedinec, jeho chování se vesměs nezměnilo, opravdu šlo jen o plodnost. a byl pro mne stále stejně pohodlný. kastrát v ranném věku mi připadá stále jako nedospělý výrostek, něco mu stále chybí, a není to bujnost nebo nezvladatelnost, spíše taková ta jistota nebo čitelnost. i z hippotherapie ten hřebec byl jistý a čitelný, tedy spolehlivý, valachům opravdu chyběl ten výraz. a děti se na ních uvolňovaly hůře. teď jezdí pozdě kastrovaný valach.

Reakce na 1339013: No tak to já mám naprosto opačné vlastní zážitky a zkušenosti. Pamatuji si zcela jasně, jak jsem měla nahnáno, když utekl hřebec a namířil si to zrovna na naši skupinku koní, já tehdá pod zadkem mladou remontu chvíli obsedlou kobylu, naštěstí pro mě hřebec si tenkrát vybral jinou oběť, které skákal na záda (a jezdec dělal, co mohl, aby ubránil svou kobylu a svou osobu). Zrovna tak jsem zažila ve stáji, kam jsem chodila, že nikdy neutekla kobyla, ale dvakrát utekl hřebec za říjnou kobylou. Pamatuju strach, který jsem měla, když jsem opracovávala naší mladou kobylu před soutěží KMK, kam byla přihlášena (v prvních ročnících jezdili společně obě pohlaví, takže naše kobyla musela na pidioprácku chodit s cizími hřebci chtěnechtě) a okolo jezdili někteří hřebci, kteří dělali neuvěřitelný bordel, řehtali, vyhazovali, stavěli se na zadní, kopali po každém koni, který jel okolo. A před bachyněmi jsem s tou samou kobylou utíkala dvakrát, kobyla pelášila sama bez mého přičinění.

Reakce na 1339034: napadá mne otázka: čím je dáno, že máme tak rozdílné zkušenosti? možná i mne okolnosti jednou přinutí měnit ustájení a ráda bych tomu příšla na kloub.

Reakce na 1339035: To, co popisuješ, nemá nic společného s pohlavím, ale s výchovou konkrétního jedince. Chybějící výraz u valachů - to je velmi oblíbená fráze "milovníků" koulí, zajímalo by mě, jak to vlastně vypadá. Jsou blumy hřebci, jsou suproví komunikativní chodiví valaši. Stejně tak předvídatelnost, čitelnost konkrétního koně..

Reakce na 1339039: asi jsem nepoužila nejvhodnější popis, prostě ten rozdíl mezi štěnětem a dospělým psem, hříbětem a dospělým koněm, jako by časně kastrovaný valach zamrzl někde mezi. u pozdně ksatrovaných valachů, jako by se příliš nestalo(můj nazor a zkušenost). mnozí si toho ani nevšimnou. pokud máš pravdu s výchovou konkrétního jedince, (a pak jsem měla neskonalé štěstí na dokonale ovladatelné a charakterní "chlapy") je opravdu takové množství nevychovaných a nezvládnutých hřebců? z některých reakcí by člověk nabyl dojmu, že ani jiní neexistují...

Reakce na 1339039: Že se chová jako kretén, buzeruje se i na kočky ve stáji, pořád řehtá, má vyklenutej krk a podobné.

Reakce na 1339042: Znala jsem jednoho hřebce, naprostého pohodáře. Postavit ho před říjnou kobylu a před hromadu sena, věřila bych, že se vrhne na seno. Pod sedlem tlačivý, rozhodně na mě nebudil dojem ochotného a chápavého koně, o nějakém "výrazu" se nedalo mluvit. Byl to plnokrevník, ale spíš takový dobrácký líný moula, co se nepředřel. Naproti například tomu můj současný valach se bohužel někdy jako hřebec chová :-( kastrován kolem třetího roku života a občas se dovede hodně předvádět a pak nechybí ani hřebčí krk, pofrkávání, ocas jak prapor, caplování a další speciality včetně letecké akrobacie a útoků na imaginární či skutečné protivníky. Ostatní hřebci, co jsem poznala, byli dobře jezditelní, ale musím říct, že jim jejich pohlaví opravdu komplikovalo život - nechození do stáda, ve výběhu samotní, na vyjížďce vždy první před kobylama atd. Jako valachům by jim bylo lépe. Myslím, že chování hřebců a valachů závisí zejména na povaze koně, výchově, na tom, jak je ustájen. Z mých zkušeností neplatí, že valaši jsou tupější a hřebci vnímavější.

Mé zkušenosti jsou spíše negativní. Většina hřebců se kterými jsem se setkala -( mimo plemenných) měla koule jen pro posílení ega svého majitele - protože sednout si na hřebce, zapřáhnout hřebce, pracovat s hřebcem - to přece zní ... než valach, kobyla. Což potom náctiletá slečna a hřebec, kterého " zkrotí" ... Hřebci byli spíše nevychovaní a vždy s nějakým problémem. Ano, problém byl v jejich výchově a především na straně lidí. Kolikrát jsem si říkala o kolik snaží by měli život bez koulí. Jinak můj praděd pocházel z Německa a byl koňský handlíř (já ho už nepamatuji), ale spoustu jeho mouder mi předal dědeček jako malé holce. Některá platí dodnes, jiná už ne. Ale jedno mi v hlavě utkvělo, znělo přibližně tak,že - čím větší trouba, tím víc má v maštali hřebců. Tím samozřejmě nejsou myšleni hřebci plemenní. Nutno dodat, že mé zkušenosti nejsou předsudek podle pradědečkova mota, ale jakási kvantita. Kvalitu -vyjímky jsem poznala jen dvě.

Reakce na 1339042: Já znám taky většinu dobře vychovaných hřebců. Jen říkám, že ti koně jsou často chudáci - do výběhu nemůžou s ostatníma, na závodech se musí soustředit kolem říjných kobyl.. celý život musí bojovat se svými pudy. To není něco, co bych chtěla pro svého koně. Jak říkám - dokud jsem ho měla doma za barákem s valachem, měl se báječně. Jakmile se ve vedlejším výběhu objevila kobyla, chytil takového nerva, že přestal žrát a celé dny pobíhal kolem hrazení. To nemá s výchovou nic společného. Jinak ten můj byl taky ten typ jak píše janka - pod sedlem spíš tlačivý, zlatý koníček, kam ho člověk postavil, tam počkal, přitom plňas, nikdo by nehádal, že ty kulky měl. Dokud se neobjevila kobyla. Když byl pod sedlem nebo na ruce, tak byl ovladatelný, ale občas si ránu bičem, okřiknutí nebo škubnutí vodítkem vysloužil, aby udržel pozornost mým směrem. Ve výběhu naprostá katastrofa, byl úplně mimo, pochybuju, jestli se vůbec chodil napít. Chtěla bych vidět hřebce, který vůbec nezmění své chování, když se před něj postaví kobyla. Kolik takových je - jeden z tisíce?

Reakce na 1339097: Jednoho znám, jak už jsem zmiňovala. Lusitano, který prožil svůj portugalský život ve stáji plné hřebců. Jediné "hřebčí" chování u něj člověk může pozorovat, když se nese krmení, na to regulérně řehtá, žádné standardní pohuhlávání:-) Kobylu nepochopil ani když se mu říjná postavila k boxu. A je to kůň s úžasnou povahou, takovou by si člověk mohl u koně jen přát. Do výběhu tedy chodí, sám a nerad. Neznal ho.

Reakce na 1339035: nevím, proč máme opačné zkušenosti. Jen vím, že pro komfort koňův a můj si já hřebce, se kterým nepočítám do chovu, držet nebudu. Znám ale stáj, kde se drží hafo hřebců, ti se ale v době, kdy se s nimi začne dělat, začnou důsledně držet v izolaci, maximálně se mohou mezi sebou škádlit přes mříže boxů. Tahle stáj je líheň sportovních koní a posléze chovných hřebců, takže tam ten postup chápu.

Reakce na 1339101: Taky jsem jednoho takového znala - po sportovní karieře ho majitelé chtěli využít v chovu, ale nebyl schopen připustit žádnou kobylu. Drželi ho od puberty taky samotářsky v jinak překoněné maštali.

Z vlastních zkušeností : Máme rozdělené výběhy,kobyly zvlášť a valaši jsou dohromady s hřebcema.Co se týče zařazování do stáda dostal čočku vždy méně valach,když šel mezi hřebce a valachy,než kobyla co šla mezi kobyly.Nijak nepozoruji velké změny,když se nějaký hřebec vykastruje (tím myslím změny v chování,ostatní vůči nově vykastrovanému) .Jejich výběh je poměrně akčnější ale spíš že lítají,hrajou si..žádná vážná zranění,ťuk ťuk ,nejsou a nebyly.Kupodivu ani moc kousanců a škrábanců. Nejstarší je mezi nimi můj 3,5letý veliký mohutný hřebec.Když sem si ho přivezla,v roce chodil zhruba do dvou let na výběh s březíma kobylama,nutno podotknout že nebyl v celkově dobrém zdravotním stavu,takže šel mezi hřebce později.Nikdy nekopal,nekousal,myslím že i vinnou bývalé majitelky která si s ním vyhrála.Od kobyl dostával tvrdou výchovu.Když přišel mezi hřebce byl vždy poslední ve stádě,zásadně sloužil jako hračka i těm co byli mladší a menší než on. Nadešel čas obsedání, s kterým jsme neměli naprosto žádný problém.Ukázal se jako super charakter a né moc dopředný koník.:o) Na boxe stojí vedle kobyly,neřeší vůbec nic.Celý den je na výběhu s kámošema a je zlato. Toť moje zkušenost.

Zastávám názor nechat "nechovné" hřebce vykastrovat, ale sama mám jistý problém: mám hřebce miniappaloosa, který je jirčák a má jedno varle zatažené do dutiny břišní. Taková kastrace je náročná, jen tak nějaký veterinář ji neprovede a také je značně riziková, takže jsem proti. Navíc, hřebeček je naprostý kliďas, který o kobylky nejeví zájem, na říjnou kobylu kašle a pase se, nehřebčí, neběhá a je naprosto poslušný při práci. V podstatě se chová jako valach. Což je další věc, proč nehodlám koně vystavovat riziku komplikací a náročné kastraci.

Moje zkušenosti s hřebci jsou spíš negativní. Moje dvouleté působení ve sportovní stáji, 90 % stáje byli mladí hřebci, KWPN imporotvaní z Belgie. Někteří byli dobří, někteří se srovnali, ale někteří se prostě museli kastrovat, protože nebylo možno s nimi normálně pracovat (ne v tom smyslu, že by neměli respekt nebo tak), prostě s nimi mlátil testosteron. Kůň ryčící celou dobu ježdění, úplně mimo sebe. Když to zašlo do extrémů, tak někteří byli schopní se i převrátit. Neexistovalo vodit bez štajgru, a i to bylo občas hodně nepříjemné. Na finále KMK jsem jednou ( při montování ozubů do přední podkovy), dostala ztopořeným koňským pérem přes tvář, jen proto, že před boxem prošla kobyla. Nebolelo to moc, dalo by se to přirovnat k ráně polopráznou PET-flaškou, ale tvář červená asi ještě půl dne. Jakákoli manipulace s hřebcem (pro všechny kteří s ním přijdou do kontaktu) určitě problematičtější, skoro ve všech ohledech. Za mě - hřebec NE. :-(

Reakce na 1338949: I já za sebe říkám NE.Před měsícem jsem kastrovala dva hřebečky 18měsíců.Nebyli zlí,ale při jakékoli manipulaci se snažili hned kousnout a při vodění se stavěli na zadní a ten větší(druhý je pony) mi hned chtěl předkem nafackovat.Začínalo to s nimi sice pomale,ale jistě lomcovat. I když jsem před dvaceti -ježíš fuj!- lety pracovala na připouštěcí stanici u hřebců a na hřebcovi jsem jezdila,nemůžu na něj říct křivé slovo,byl ovladatelný a chodili jsme i s kobylama ven,ale pořád se muselo brát na něj ohledy.Hřebce jsem měla na starosti i tažné do vozu a také vše bylo ok,ale pořád se muselo prostě na ně ohlížet,aby nešli moc blízko kobyle,aby se nedostali ven ve výběhu ke kobyle,aby se v maštali nedostali ke kobyle atd...děti,které tam chodili mohli jen ke kobylám, i když byl hřebec hodný,ale je to pořád hřebec a testosteron s ním prostě může kdykoli zamávat:-)

Reakce na 1339167: Hm, tak kastrácia je riziková a náročná a potencionálny nádor nezostúpeného semenníka rizikový nie je ? Neviem, kde všetci nabrali predstavu o ohromne náročnej , strašnej operácii kryptorchidov- pochopiteľne, doma na tráve sa to môže skomplikovať, ale na klinike, to je iné kafe ,si myslím . Posledný u nás operovaný kryptorchid je už týždeň spokojne a bezvaječný doma - bez akýchkoľvek komplikácií počas,alebo po operácii .

Reakce na 1339186: V tom případě gratuluju, ale kde berete jistotu, že to tak dopadne pokaždé? Jedna skupina veterinářů kastraci opravdu doporučuje, druhá skupina tvrdí "nebezpečné vyhazování peněz". Kde je pravda?

Reakce na 1338949: mám mám plemeníka nedám na něj dopustit , jezdila jsem mladý hřebečky obsedala připravovala nikdy nebyl problém,samozřejmě je i hřebec velmi silné zvíře a má svoje "věci" které se musí respektovat ...při výchově i soužití s hřebcem se musí počítat s tím že nastane konflikt, ale narozdíl od kobylky jednou si to s nimi vyřikáme a máme dlouhodobě pokoj...zase tak romanticky bych to neviděla i hřebec má přece svoje potřeby a přání, ale nadruhou stranu má kobyla sebe své budoucí hříbě a pak možná pána hřebec má jen sebe a pak pána ... kastrace je podle mě pro ty co mají málo místa, pro ty co neumí pochopit koně jako takového a pro ty co jsou strachy bez sebe ... temperament a síla je prostě hřebec srdce na sport a tanec zase hřebec ....valach je už jen chudáček co zbyl

Reakce na 1339190: Ako vždy, ja verím tomu , čo vidím a zažijem . A to bol zatiaľ vždy úplne hladký, bezproblémový priebeh samotnej operácie a tak isto aj rekonvalescencie , od haflinga, cez lipicánov, chlaďasov až po teplokrvníky . Istotu nemám žiadnu , skutočne, každá operácia je riziko, veď ľudia pri nich umierajú, nie že zvieratá,ale ten možný seminom, či iná komplikácia u kryptorchida by ma strašili asi viac, než operácia .

U hřebců jsem chvíli pracovala i jsem jednoho chvíli vlastnila. Že by byl nějaký veliký rozdíl mezi nimi a valachy se mi moc nezdá. Záleží na povaze koně, výchově a v neposlední řadě na majiteli. Osobně jsem zastánce názoru že pokud nepřipouští a nemá vhodné podmínky - vykastrovat. Koník je pak spokojenější i když může být zlato jakkoli velký. Můj teď už valach se kastroval letos na jaře a bylo mu 10. Když srovnám jak jsem ho před rokem a půl přivedla a teď, je to obrovský skok k lepšímu (byl špatně krmitelný). A nestratil nic ze svého "hřebčího" půvabu. Do budoucna bych si chtěla hřebečka pořídit, ale pouze pod podmínkou, že bude působit v chovu (a sportu) a dovedu mu vytvořit odpovídající podmínky. Pokud ne, bude šmik a klid. Mám výhodu, že mám koně doma a nemusím řešit režim oně v nájemní stáji. Tam bych s hřebcem nešla. V dešní době je moderní a ego zvyšující mít, jezdit, starat se o hřebce. Když to kolikrát vidím, ježí se mi vlasy a těch koní je mmi upřimně líto.

Reakce na 1339190: Pak nezbývá, než si o tom něco nastudovat - pořádně. Bude lepší se pak přiklonit k jedné ze dvou skupin veterinářů... Další věc pak je najít veterináře, který tuto kastraci provede, a to takového, který má zkušenosti a jehož pacienti jsou po této operaci bez komplikací. Pak to určitě nebudou zbytečně vyhozené peníze ;-)

Reakce na 1339211: podotýkam ,že všetky operácie sa robili na klinike .

Reakce na 1339208: Jasně, protože všechna síla, elegance, krása a odvaha je ukrytá v těch dvou žlázách bimbajících se pod břichem;)