Všimli jste si, že jarní a podzimní období s sebou přináší oblíbený evergreen na diskuzích? Ano, ... BAHNO! Pokud patříte mezi majitele koní a stájí, kteří s tímto nepřítelem chtějí bojovat, budu ráda, když alespoň trochu přispěji svými poznatky v mnohdy nerovném souboji.

Na vzniku těchto nepřijemných ploch se podílí více faktorů:

• neudržovaný travní drn
• špatná funkce půdy
• vyšší počet koní na malé ploše
• výška spodní vody
• nevhodný pozemek - např. pod svahem, u řeky, zmeliorovaná bažina...

Faktorů bychom našli jistě více (a budu ráda, když na ně v diskuzi upozorníte), ale tyto jsou stěžejní. Za vznikem bahenních lázní v našich výbězích stojí více faktorů současně. Čím více se jich budeme snažit odstranit, tím bude výsledek uspokojivější. A věřte, neexistuje ideální pozemek!

Neudržovaný travní drn a špatná funkce půdy

Péče o pastviny se dá přirovnat k péči o vlasy. Když si vlasy nebudeme mýt, alespoň trochu česat a jednou za čas se nenecháme kvalitně ostříhat, nemůžeme čekat, že budeme mít vzhled filmových hvězd.

V péči o pastviny nám jde především o co nejlepší zapojení travního porostu bez holých míst. Trávy a ostatní rostliny jsou schopny kořenit do poměrně velké hloubky. Svým kořenovým systémem brání erozi a narušování půdního profilu. Udržují obranný štít půdy a chrání ji před poškozením kopyty koní.

Na podporu rhizosféry - kořenového systému rostlin - je vhodné použít organická hnojiva (dnes již plně certifikovaná i pro ekologické zemědělství), která působí synergicky s jednotlivými organismy jako katalyzátor biologických činností půdy. To znamená., že v půdě vzniká více biomasy, podporují se organismy ovlivňující řetězec živin v půdě a tím i koloběh minerálních prvků. V takovéto půdě žije i více žížal a půda tak vykazuje vyšší biologickou aktivitu. Podporuje se i pórovitost umožňující správnou cirkulaci vody a plynů. Dostatek kyslíku je prvořadý pro rozvoj humusu v půdě a pro veškeré aerobní metabolické procesy a rozvoj kořenů. S tím vším souvisí i schopnost půdy propustit a zadržet vodu.

Je to vlastně velmi jednoduché: špatně utužená půda - malá schopnost zadržet a propustit vodu do hlubšího půdního profilu, malá schopnost rostlin kořenit, špatně zapojený porost - více prostoru pro tvorbu bahna ...

Proto je tak důležité pečovat v první řadě o půdu a travní porost. Organická hnojiva jsou ve formě granulí, jejich aplikace je snadná i v domácích podmínkách. Nemusíme se bát zdravotních následků jako u syntetických (minerálních) hnojiv. Nedochází ani k spálení pozemku, jako je mnohdy k vidění u dusíkatých hnojiv. Jejich aplikace je vhodná např. po přepasení pozemku, kdy pohnojíme pozemek a nedopasky zmulčujeme, vše ideálně v jednom dni. Mulčování se doporučuje pouze u nižších porostů a především v horkých dnech. Mulč tak ochrání půdu před vysycháním. Samozřejmě je nejlevnější hnojit vlastním kompostovaným koňským hnojem anebo kombinovat kompost s granulemi.

Správná agrotechnika je často podceňována, ale je to preventivní opatření proti rozbahnění pozemku v období dešťů či tání ledu.

Nejčastěji se setkávám s tím, že koňaři většinou řeší následky, ale nehledají příčiny. Přitom najít příčinu a odstranit ji je daleko jednodušší než složité (a hlavně nelogické) odvodňování pozemků.

Vyšší počet koní na malé ploše

Ve stájích, kde nejsou k dispozici velké rozlehlé pastviny, ale pouze výběhy, je velmi těžké udržet kvalitní povrch, který je extrémě zatěžován. Při tomto problému se nebudeme snažit o krásný zapojený porost, ale o správné využití plochy a střídání výběhů. Je nutné vybudovat jeden výběh s vydrenážovaným povrchem, kde budou koně trávit dny v období jarního tání nebo vytrvalých deštů. Ostatní plocha by měla být rozdělena alespoň na 2, lépe 3 výběhy, na kterých budou koně během roku rotovat. Naprostá nezbytnost je pravidelné hnojení, dosekání a dosetí výběhů, protože extrémně zatěžované plochy jsou náchylné k rozšíření plevelů a mechů. Ideální by byla i závlaha, která by eliminovala stresy při tak velké zátěži.

Velikost vydrenážované plochy je libovolná, čemu je ovšem důležité věnovat pozornost, jsou samotné drenáže. Jelikož stavba drenáží s sebou nese finanční zátěž, je důležité je správně nadimenzovat a použít odpovídající materiály:

• Základem každé drenáže je rýha, hluboká cca 60 cm, lépe 80 cm a více (nezámrzná hloubka).
• Na dno se dá vyrovnávací zemina nebo písek,
• usadí se perforovaná trubka,
• obsype se štěrkem a kamenivem.
• Drenáže by měly být svedeny do recipientu.

Rozteče mezi jednotlivými drenážemi jsou závislé na podloží konkrétního stanoviště.

Výška spodní vody a nevhodné pozemky pro výběhy

To, jak nás bude na pozemku „trápit" voda, je dáno výškou spodní vody. Hladina spodní vody je v naší zemi dobře zmapovaná, informace o ní najdeme na vodohospodářských úřadech. Je-li spodní voda půl metru pod povrchem půdy, je to skvělé pro vybudování vlastního rybníčku ... méně již pro kvalitní pastvinu. Je dobré se včas informovat, např. před koupí nového pozemku, a předejít tak možným komplikacím.

O tom, že ideální pozemek pro pastviny neexistuje, jsem již psala. Realita je taková, že jako majitelé či nájemníci luk si většinou nemůžeme vybírat, proto je vhodné pozemky předem upravit, aby nedocházelo k devastaci luk.

Mezi plochy nejméně vhodné k intenzivnímu pasení koní patří louky v bezprostřední blízkosti vodních toků. Hrozí tu pravidelné lokální záplavy několikrát do roka. Terénní úpravy na těchto plochách jsou ovšem velmi finančně náročné, jsou-li vůbec možné. Je vcelku rozumné tento typ pastvin využívat extenzivně, především v období sucha. Z osobní zkušenosti znám pouze jednu upravenou pastvinu u potoka, kam majitelé navezli 2 metry nové zeminy a vybudovali 2 retenční nádrže s přepadem. Upravili tak zhruba hektar louky. Výsledek byl velmi dobrý. Druhá stránka je finanční a technická náročnost.

Dalším problematickým místem bývají svahy a rovná plocha na ně navazující. Voda se většinou na svazích neudrží a stéká do nejnižších míst, kde tvoří problémy. Aby svah pojmul vodu, je třeba upravit profil tak, že vzniknou nejprve terasy. Na terasách se vybudují tzv. svejly (z anglického slova „swale"). Jedná se o vodorovný příkop, který zadrží přebytečnou vodu. Skládá se z výkopu a malého náspu. Velikost a hloubka či délka výkopu není jednoznačně stanovena a dělá se dle potřeb konkrétního stanoviště.

Nepříjemnosti na loukách a pastvinách dělají i lokálně vlhké plochy. Dříve se hojně využívalo meliorací a odváděla se voda z pozemku pryč. Dnešní trendy jsou ovšem (bohudík) jiné a přebytečná voda se naopak zadržuje v podobě malých rybníčků a jezírek. Jednoduše se vyhloubí jezírko, z přebytečné zeminy se udělá hráz a osází se vlhkomilnými dřevinami - jako jsou jasany, olše, jilmy, vrby, topoly, či bříza pýřitá. Tyto dřeviny mají hned několik úžasných funkcí. Působí jako větrolamy, poskytují stín koním, odvádí vodu. Mají ovšem i jednu zajímavou vlastnost - dříve se to označovalo jako výmladkové hospodaření neboli kopicování.

O co vlastně jde? Některé z dřevin mají schopnost obrážet z pařezů, což znamená, že po poražení stromu z pařezu obrazí několik nových kmenů. Dřevo roste několikrát rychleji než v lese a můžeme tak získat poměrně velké množství dřeva na topení či ohrady. A to už se vyplatí ... Z vlhkomilných dřevin jsou nejvhodnější jasany, olše, jilmy a vrby, z ostatní stromů např. lísky, habry, lípy, hlohy, javory či jeřáby. Takto zabijeme dvě (tři a více) much jednou ranou - zbavíme se přebytečné vody na pozemku, získáme dřevo a poskytneme koním stín a závětří. V neposlední řadě vytvoříme krásný krajinotvorný prvek.

Chytré plánování

Ještě než oplotíme pozemek a vyženeme koně, zkusme najít potenciálně kolizní místa. Většinou to bude u vstupu do ohrady a v místě krmeliště. Nečekejme, až se tato místa rozbahní. Ideálně je zpevnit tato místa před příchodem koní.

V současné době je prezentace stájí na poměrně vysoké úrovni. Doby, kdy rozbahněné výběhy byly standardem a nikdo se nad tím nepozastavoval, začínají být minulostí. Nároky majitelů koní rostou a mělo by být prioritou každé stáje zajistit koním komfort v podobě udržovaných výběhů a pastvin. Je to vaše vizitka :-)