To, co jsem vyjmenovala, je jen zlomek toho, jak se zeleň a příroda dá využít. Méně známé a především nedoceněné jsou např. zelené střechy, kořenová čistička odpadních vod nebo třeba malá domácí větrná elektrárna...

Výběr rostlin závisí především na našem osobním vkusu a preferenci a také na finančních možnostech. Přes to však existují určitá pravidla, která by se měla respektovat, aby nedocházelo k chybám. Budu se snažit vás na nejčastější chyby upozornit a zároveň vybírat nejen levnější varianty řešení, ale také dbát na ekologii a možný dopad na koně, půdu, spodní vody atd. To znamená, že se záměrně budu vyhýbat minerálnímu hnojení, chemickým postřikům, častým vstupům těžké techniky do porostů, použití nevhodných (jedovatých) materiálů - jako jsou např. dřevěné železniční pražce.

Ale hezky popořádku... :-)

Půda - začínáme od základů

Prvotní péči o půdě je nutné věnovat největší pozornost a důležitost. Půda je život, takže pokud se cokoli hned v počátku zanedbá nebo ošidí, projeví se to v následujících letech. A přibude nám tím práce, starosti a náklady navíc. A kdo o to stojí, že?

Většinou nikdo z nás není majitelem půdy s ideálním složením. Může se jednat o půdu zemědělsky využívanou (spíše zneužívanou) nebo hlínu navezenou, či v ideálním případě roky nechanou ladem. Co je pro nás klíčové, je obsah minerálních látek a humusu, složení půdního profilu - propustnost, pH, vlhkost, popř. oslunění a nadmořská výška.

Důležitá je pro nás také minulost půdy. Pokud jsme například odkoupili pár hektarů pole, kde bylo několik let či desetiletí intenzivně hospodařeno zemědělským družstvem, s velkou pravděpodobností bude půda značně vyčerpaná. I přes veškerou naši snahu bude založení kvalitní pastvy či výsadby stromů velký problém. Budeme nuceni k častým dosevům travní směsi, dodáváním minerálních hnojiv, dalším agrotechnickým zásahům, a to je nejen časově, ale především finančně nákladné. Čím je to způsobeno?

Problém je v absenci minerálů, kvalitní organické hmoty a v utužení spodních vrstev půdy díky častým vstupům těžké techniky. To má za následek špatné kořenění porostu a tím i špatný přístup k vodě ve spodních vrstvách v sušším období. Svrchní část půdy je díky orbě demineralizovaná. Časté obracení a narušování půdy kompletně ničí strukturu, která se s pomocí půdního života a rostlinných kořenů a částí rostlin vytvořila. Ano, půda je po orbě úrodnější díky rychlejšímu spalování humusu. Uvolní se spousty látek, část z toho spotřebují rostliny a zbytek je odplaven erozí. Spotřebuje se více humusu, než se za rok vytvoří, a dochází k degradaci půdy. Pokud se tento pozemek přestane orat, půda se speče v nepropustnou krustu, nepřijímá vodu a vysychá. S takovými podmínkami si i leckterý plevel neví rady. A to už je co říct!

Metod ke zlepšení půdy a následné péči je více. Uvádím jen některé z nich. Záleží na individuálních možnostech, a také na zemědělské technice majitelů stájí. Diametrálně odlišné podmínky budou v malé domácí stáji, kde jsou 3 koně, než v komerční stáji, kde jich je 30. Berte prosím toto v potaz a vyberte si z článků to, co je vám nejbližší a co je ve vašich schopnostech a možnostech.

Kvalitní „minerálka" nejen pro koně

Remineralizovat půdy lze velmi snadno a přírodní cestou. Stačí na pozemek navézt kamenný prach z okolních lomů a mělce ho zapravit do půdy, či jen na povrch půdy. Čím jemnější prach bude, tím dříve se rozpustí v půdním roztoku a tím dříve se uvolněné minerály dostanou k
rostlinám. Tato mineralizace podporuje život půdních mikroorganismů, které následně svými výměšky obohacují, váží a spojují půdu. Efekt je dlouhodobý, na rozdíl od minerálních hnojiv, které po vyplavení zanechají půdy ještě chudší a zároveň otráví spodní vody.

Kamenný prach je odpadní hmota a bývá většinou zdarma, největší náklady bývají pouze na dopravu. Lomy i těžařské společnosti musí mít atesty, takže se nemusíte bát, že byste si na pozemek navezli toxické či radioaktivní látky.

Bylo prokázáno, že takto mineralizované porosty mají lepší kvalitu a obsah látek. Lze tedy předpokládat, že seno či pastva budou dosahovat větších kvalit, a to i bez dalšího ošetřování a pěstebních zásahů.

Více informací lze nalézt zde: http://remineralize.org/site/.

Kompost - kouzelné slovíčko

Jezdecké stáje mají ke kompostování ideální podmínky. Odpadem tu totiž je koňský hnůj. A co je pro jednoho odpad, pro druhého je poklad. :-)

Kompostování je založeno na činnosti půdních organismů, které nepoužitelné zbytky přemění na zeminu bohatou na živiny. Zjednodušeně řečeno, kompost je hromada organického materiálu, který se přemění v kvalitní humus. Aby k přeměně došlo, musí nastat rozkladné procesy za přístupu vzduchu, tzv. tlení. V kompostu se zvyšuje teplota a vlhkost, dochází k rychlejšímu rozkladu, ale i k zahubení zárodků chorob. Velmi důležitá je vzdušnost materiálu. Bez přístupu vzduchu dochází k hnití, které podporuje nežádoucí organismy, tvorbu nežádoucích látek a jedů. Aby k hnití nedocházelo, je nutné prokládat hnůj další organickou náplní, jako jsou např.: rostlinné kuchyňské zbytky, dřevní popel, tráva, dřevní štěpka a kůra (lepší je z listnatých stromů), listí, hlína, obsah ekotoalet, recyklovaný nepotištěný papír, použité čajové sáčky... Fantazii se meze nekladou. Naopak nevhodné jsou živočišné zbytky, potištěný papír (obsahuje těžké kovy), ale také listí z ořešáku, které vylučuje rostlinné inhibitory (brzdí růst rostlin) a svým rozkladem silně okyseluje prostředí.

Proč je humus v půdě tak důležitý? Humusové látky mají schopnost poutat kationty - mají vysokou výměnou kapacitu (vážou a uvolňují minerální látky pro rostliny), zadržují tolik potřebnou vláhu, zajišťují biologickou aktivitu a pórovitost. Vytváří se výborné podmínky pro růst rostlin.

Kompost je vhodný aplikovat na zmulčovaný travní porost ve vlhkých podzimních dnech. Dále se kompost využívá při výsadbě stromů a keřů a k přihrnování k již vzrostlé výsadbě (o tom ale více v dalších kapitolách).

Kompostováním ideálně využijete koňský hnůj a další rostlinný odpad ve svůj prospěch. Vznikne vám kvalitní zemina. Vyhnete se tak nákupu rašeliny, která je pro své pH nevhodná k pěstování rostlin a zároveň má její těžba negativní ekologické dopady.

Možná vás napadne, že jednodušší by bylo hnojit čerstvým hnojem a ušetřit si tak práci s kompostováním. Ale většina rostlin nesnáší hnojení čerstvým hnojem. Dochází k popálení rostlin dusíkem nebo k úniku dusíku do ovzduší. Aby bylo možné využití potřebných látek, musí dojít k rozkladu.

Jak je to s pH půdy?

Přirozené podmínky pro růst rostlin se pohybují v rozmezí hodnot 6,5 -7,5 pH, čili neutrální hodnoty. V přírodě najdeme extrémní půdní reakce např. na vřesovištích nebo v sušších lokalitách s podkladem vápence. Pokud se ovšem na pozemku setkáme s extrémní půdní reakcí a nebude k tomu reálné opodstatnění - vřesoviště, močály atd., je povětšinou chyba v minulém hospodaření na půdě nebo nesprávná výsadba. Naší snahou samozřejmě nebude dál tyto extrémy podporovat. Je dobré si uvědomit, že půda sama o sobě má schopnost extrémy vyrovnávat, a to i bez našich chemických či mechanických zásahů.

Pouze rozmanitá a vhodná výsadba a podpora správného půdního profilu, půdní fauny a mikroorganismů zaručí to, že nevytvoříme ještě kyselejší půdu, než byla. Naprosto ukázkovým příkladem jsou naše lesy. Pro českou kotlinu nikdy nebyly přirozené a typické monokultury smrků. Typická byla rozmanitá společenstva bylin, keřů, jehličnatých a listnatých stromů. Díky tomu byl les funkčním společenstvem. Domovem nejen pro zvěř, ptáky a hmyz, ale i pro půdní makro- a mikroorganismy. Půda byla zásobována dostatkem fytomasy (listí, větve, kůra, odumřelé nadzemní části bylin...), ze které se tvořil organický materiál a následně kvalitní půda, která měla schopnost nejen zadržet vodu, ale poskytovala dostatek výživy pro rostliny. Naproti tomu při masivní výsadbě monokultur smrků dochází k poměrně velkému a jednostrannému odčerpávání živin. Jehličí a kůra neposkytuje kvalitní materiál pro tvorbu organické hmoty v půdě, a pokud se již nějaká vytvořila - byla kyselá a nekvalitní. V takové půdě nejsou schopny růst zdravé a odolné stromy a pandemie kůrovců je toho dokonalým příkladem. Přitom zdravý strom se dokáže kůrovci spolehlivě ubránit.

Vápnění - ano či ne?

Velmi často se setkávám s tím, že majitelé v dobré víře vápní své zahrady, záhony, louky, pole... Snaží se touto metodou ovlivnit pH půdy, odstranit mechy, dodat vápník do půdy - anebo se zbavit zbytků vápna ze stavby.

Co ale nastane po povápnění půdy? Humus v půdě se začne velmi rychle rozkládat, nastane krátkodobé zlepšení půd. Ale díky velkému spálení humusu se vyplaví množství živin a dojde tak k dlouhodobému zhoršení půdy! Nehledě na to, že mnoho rostlin si není schopno s vysokou hodnotou pH poradit. Vápník totiž působí antagonisticky na kovy (např. železo) a stopové prvky (např. bor nebo mangan), které rostliny potřebují ke svému růstu. Takže první rok po vápnění bude porost ve velmi dobré kvalitě, ovšem následující roky se bude kvalita rapidně zhoršovat. Tím budeme nuceni přidávat minerální hnojiva a zabředneme tak akorát do bludného kruhu.

Ne nadarmo se říká, že „vápník je dobrý otec, ale špatný syn". Takže, prosím, nevápnit!

„Jednoduché" hnojení minerálními hnojivy

Již několikrát jsem zmínila nevhodnost minerálních hnojiv. Přes jednoduchost aplikace syntetických hnojiv s sebou nese jejich používání řadu rizik: ničení potřebných půdních mikroorganismů, změnu pH půdy, přítomnosti doprovodných nežádoucích látek v půdě a následně i ve sklízených plodinách, např. v senu.

Firmy se předhánějí v široké nabídce hnojiv pro jednotlivé rostliny a jejich fáze růstu. Výběr je obrovský. Já osobně je nepoužívám, nedoporučuji, ale zároveň nezakazuji jejich použití. Je na každém z vás zvážit jejich aplikaci. Důkladně si přečtěte návod a složení a možná i to vás odradí od použití.

A co závěrem k povídání o půdě?

Stačí si uvědomit, že vše není nutné vždy řešit v chemických laboratořích, nesmyslnými zásahy do půdy či kvantem minerálních hnojiv. Příroda je sama schopna si s půdou poradit, pokud jí k tomu vytvoříme dobré startovací podmínky a nebudeme jí házet klacky pod nohy.

Pokud máte pozemek, kde máte nebo budete chtít mít časem pastvinu, okrasný trávník nebo výsadbu, držte se následujících bodů:

• omezte vstupy těžké techniky, neorejte, neryjte, nepodmítejte (vyjma prvního osetí),
• dodejte dobře dostupné minerály,
• podporujte organickou hmotu v půdě - přeměňte organické zbytky, odpad a hnůj na kvalitní kompost (půdu) a vraťte zpět na pozemek,
• nepoužívejte chemii - na pozemku budou koně, ale třeba i děti, plevelů se zbavte mulčováním či kosením,
• nepoužívejte minerální hnojiva - můžou napáchat víc škody než užitku.

Příště se seznámíme s pojmem "travní porosty", "trávníky" a dozvme se něco o různých druzích travin a jiných použtelných rostlin.