V honbě za rychlostí, hygienou a bezpečností se zdlouhavý proces finálního splynutí vajíčka a spermie začasto zhustil na několikaminutové soaré, kdy hlavní roli hrají silní chlapi, sada znehybňujících pomůcek pro klisnu a kyblík s dezinfekcí. Výsledkem takovýchto podmínek, zcela odporujících normálnímu chování, které se miliony let vyvíjelo podle aktuálních potřeb a životní úspěšnosti koní, je mizerná natalita: z připouštěných párů vzejde v průměru jen něco nad 60 % hříbat. Toto číslo se sice příliš neliší od reprodukčních výsledků některých populací volně žijících koní, ovšem v optimálních podmínkách chovů, prostých nutriční nouze a drsného „podnebí", bychom čekali spíše hodnoty blížící se biologickým možnostem druhu, tedy stavu „co rok, to hříbě", než stávající reprodukční pauzy po bezmála každém hříběti.

V čem je tedy zakopaný pes? Z pohledu etologa právě v naprosto nepřirozených podmínkách, které koním pro jejich milostný život vytváříme. Nutno podotknout, že uspíšený systém připouštění až tak nevadí hřebcům, kteří se na zdlouhavých námluvách, které vlastnímu sexu obvykle předcházejí, podílejí zejména proto, že je koňské dámy vyžadují. Čím rychleji „výroba" nového jedince proběhne, tím víc času jim zbývá na další partnerky (tedy v případě hřebců vybraných do plemenitby; řady valachů a „v reprodukci neaktivních hřebců" by jistě s transparenty ochotně zaplnily Svatováclavský rynek). Tím, kdo se s umělým připouštěním (byť mu alibisticky říkáme „přirozená plemenitba") špatně vyrovnávají, jsou klisny. V přírodě totiž ony určují, kdy k rozhodujícímu vzeskoku hřebce dojde, neboť jen ony samy dokáží přesně vystihnout vhodný moment k páření tak, aby spermie potkala vajíčko ve správný čas.

Život a sex koní v přírodě

Pravidla sexuálního života jsou do značné míry dána tzv. sociální organizací toho kterého živočišného druhu, tedy kdo s kým a kdy během roku žije. Koně jsou mezi kopytníky výjimeční nejen svou krásou, ale i sociálním životem. Na rozdíl od většiny kopytníků, kdy se samice sdružují se samci v užších společenstvích pouze v době říje, koňští partneři spolu žijí po celý rok. Většinou jedna až několik klisen s hříbaty a jeden, harémový, hřebec. „Trvanlivost" hřebce u harému je proměnlivější než u potravin. Závisí nejen na jeho síle a schopnostech, ale i na počtu hřebců v okolí nebo predačním tlaku. Klisny mohou zůstávat v jedné skupině mnoho let a dožívají se obvykle vyššího věku; jejich hlavní starostí je péče o hříbata a na nějaké zásadní rvačky nemají čas ani energii. Dorostenci obojího pohlaví opouštějí rodný harém ve věku zhruba dvou až tří let, chlapci se sdružují do hřebčích (jinak též mládeneckých) tlup a dívky vesměs přecházejí k jiným harémům.

U harému můžeme nicméně potkat nezřídka i více hřebců než jednoho. Pak jde většinou o přidruženou mládeneckou tlupu, která se potuluje s harémem za tolerance harémového hřebce, jenž si zachovává dominantní postavení. Může se však jednat i o pozoruhodnou spolupráci dvou (případně více) hřebců, kteří vzájemnými silami hájí klisny a zejména hříbata v harému, jak popsala Claudia Feh v Camargue v roce 1999. V harémech se dvěma hřebci umíralo o 20 % méně hříbat, než byl-li u harému pouze hřebec jeden. Podřízenému hřebci pak ten hlavní většinou toleruje nějaké to milostné vzplanutí k některé z klisen.

Klisny s hřebcem se tedy dobře znají a v době zapalujících se lýtek již vědí, s kým mají tu čest. Pokud se jim „domácí" hřebec nezamlouvá, mohou vzdor vžitým představám hledat štěstí jinde, a také tak zhusta činí. Volně žijící klisny byly nejen opakovaně pozorovány, že krátkodobě opouštějí harém, ale dokonce přímo přistiženy při záletech. Až třetina hříbat v harému patří biologicky jinému otci než hřebci, který harém „ovládá" (Kaseda et al. 1982, Bowling & Touchberry 1990). „Ovládá" je v uvozovkách proto, že ač zpravidla dominuje všem klisnám, hřebcova možnost řídit klisny, bránit jim ve volném pohybu či je znásilnit je dosti omezená. Hřebce tedy nejčastěji vidíme na okraji stáda a při přesunu typicky za stádem, kde kontroluje, aby se klisny a hříbata nevzdalovaly z dohledu a zejména hříbata mu někdo nezabil či nesežral. Ve zbývajícím čase se stará o to, aby mu nenatloukl a jeho harém nepřebral některý ze vždy připravených krasavců z okolí.

Intimní osvětlení

Už jsme řekli, že klisny jdou do říje většinou s jasnou představou, s kým žijí. Ať už pro reprodukci zvolí svého harémového hřebce, nebo je tužby a láska zavanou jinam, milostné hrátky kopírují obecně platné schéma. Vlastnímu připuštění předcházejí hodiny, či spíše dny regulérních námluv, které se odehrávají v režii koňských Julií. Klisna nejprve hřebcovo dvoření odmítá, piští, kroutí se a s oblibou po hřebci kope. Při bližším ohledání však zjistíme, že cíleně dbá, aby Romea minula, nebo alespoň nezranila. Nespornou známkou zájmu o hřebce jsou typické projevy říje, včetně rozstřikování moči během svižného aerobiku zadních nohou vůkol hřebcova těla. Hřebec je „evolučně trénovaný", aby rozpoznal, kdy je nepřátelství klisny součástí milostné předehry a je záhodno pokračovat v dobývacím úsilí a kdy je míněno jako vážná obrana sama sebe a je sebezáchovné se vzdálit. Ne tak dobří bývají bohužel chovatelé praktikující „testování" estrálního stavu klisny hřebcem před vlastním připouštěním, kdy může pod tlakem stresujících okolností i říjná klisna sympatizující s určeným hřebcem v domnělém boji o vlastní život zkopat vše živé i neživé kolem. Netřeba dodávat, že v takové situaci není problém v koních...

Součástí koňských námluv jsou stovky různorodých kontaktů a projevů, lišících se v podrobnostech mezi jednotlivými klisnami i hřebci. Sexuální projevy se mohou variovat též u jednoho koně s různými partnery - i u koní je milostné chování odrazem aktuální situace a pružně reflektuje chování a potřeby partnera. Bez vzájemné souhry není hříbat. Totéž platí pro něco, čemu můžeme říkat třeba oboustranné sympatie.

Klisna si podle všeho nevybírá hřebce jen tak podle toho, jak má právě učesanou pěšinku. Jak ukázaly experimenty C. Meuwlyho a jeho spolupracovníků z veterinární univerzity v Hannoveru v loňském roce, klisny si podobně jako samice mnoha jiných druhů savců vybírají z možné nabídky geneticky nejméně příbuzné nápadníky. Signálem pro ně je pravděpodobně pach. Některý hřebec klisně voní, jiný nevoní. My to poznáváme podle genetického systému, který umíme detekovat ze vzorků krve obou partnerů, z tak zvaného Major Histocompatibility Complexu (MHC).

V našich krajích nepochybujeme, že párování partnerů u našeho vlastního druhu podléhá zvláštní „chemii", a hrubě se pohoršujeme nad kulturami, kde rodiče diktují manželské svazky svým dětem. U koní a dalších zvířat s podobně silnými preferencemi při volbě reprodukčního partnera, řízenými v pozadí taktéž fyziologickými a behaviorálními vodítky, však tyto potřeby bohorovně ignorujeme. Není třeba stavět koně (zvířata) na roveň člověku na společenském žebříčku. Stačí sestoupit z výšin neznalosti, tradice či v horším případě nadřazené zabedněnosti, a přizpůsobit management chovu základní biologii opatrovaných druhů. V případě reprodukce koní je dobrým začátkem například při připouštění „z ruky" přivádět (opakovaně) klisnu k hřebci a ne naopak a dopřát jim dostatek času pro kýžený stav „se chtít".

Nutno podotknout, že řada chovatelů v našich končinách je již mnohem dál a dopřává svým plemenným koním podmínky více než důstojné. Hřebci tráví čas s klisnou/klisnami alespoň po dobu říje a průběh „výroby" hříběte je ponechán plně na reprodukčních partnerech. Vesměs k plné spokojenosti koní i z uctivé vzdálenosti přihlížejícího dvounohého obecenstva.

Sex ve městě: bacha na „zálety"

Rozdíly mezi výše popsaným a praxí v chovech si laskavý čtenář hravě zrekapituluje sám. My se ve zbytku článku zaměříme na ukázkový příklad nepříjemných důsledků jedné běžné rutiny v připouštění koní. Navíc tím prokážeme, že o chování koní jen nepřednášíme, ale je i součástí naší práce vědecké.

Výše deklarovaná disproporce mezi počtem připouštění a narozených hříbat nepadá zřejmě na vrub nízkému zabřezávání, ale rané potratovosti, která je v porovnání s ostatními hospodářsky využívanými kopytníky, jako je skot, ovce a kozy, nebývale vysoká (klisny ukončí téměř 40 % všech březostí, zatímco samice ostatních druhů se obvykle vejdou do 10 %). Veterinární literatura přitom vysvětluje jednotlivé případy (fyziologické a reprodukční poruchy, onemocnění apod.), ale jisté procento klinicky různorodých případů zůstávalo opředeno tajemstvím. Nezatíženi chmurami z chorob a poruch, vsadili jsme na logiku našeho oboru a předpověděli jsme aktivní chování klisen: Necítí-li se klisna bezpečně, nebude pokračovat v březosti, jejíž výsledek je ohrožen na životě, a ona tak v případě ztráty hříběte promrhá těžce investovanou energii do donošení plodu a kojení hříběte. Neptali jsme se prozatím, jak to dělají, ale jestli to vůbec dělají. Zvolili jsme chovatelsky rutinní modelovou situaci, vožení klisen na připouštění mimo domovskou stáj, a získali přesvědčivé výsledky (Bartoš a kol., Behav. Ecol. Sociobiol. 2011).

Klisny, které odcestovaly za svými nápadníky do jiných stájí a jako březí se vrátily domů, ukončily po návratu bezmála třetinu detekovaných březostí. Klisny sedící a připouštěné doma za pecí naopak nepotratily ani jednou. Příčinou zřetelně nebyla přeprava koní jako taková, neboť dřívější literatura negativní vliv transportu na březost nepotvrdila (např. Baucus et al., J. Anim. Sci. 1990), a rovněž větší část klisen v naší studii byla převážena za tréninky, sportem či prací, s nulovým vlivem na potratovost, ať už byly připouštěné doma či jinde.

Výrazný efekt naopak mělo prostředí, do kterého se březí klisna ze zájezdu vracela, a to s ohledem na přítomnost hřebců nebo valachů. Hřebci či valaši za plotem (ohradou) znamenali sedmkrát vyšší šanci na potrat, než když mezi ně klisna byla přímo vypuštěna. Proč? Zřejmě proto, že klisny nemohly domácí samce přesvědčit sváděním a sexuálními hrátkami, že oni jsou otci později narozeného hříběte. Bránily se tak možné samčí infanticidě, tedy z našeho pohledu nepěknému, avšak logickému chování, kdy samec zabije mláďata jiného samce, aby se samice nadále věnovala reprodukci s ním a péči výhradně o jeho potomstvo. (Ano, toto chování bylo zdokumentováno i u koní, viz např. filmy Ginger Kathrens o severoamerických mustanzích.) Záměrně mluvíme o samcích, neboť příroda nepočítá s kategorií kastrát. Když valach vypadá jako hřebec, chová se jako hřebec, pak to z pohledu klisny musí být hřebec. Dosavadní data zatím ani v náznaku neukazují jakýkoliv rozdíl v chování vůči hřebcům a valachům. Lze se ale domnívat, že velkou roli hraje, jak zdatného samce v místních pánech klisna vidí. Chcípáček se svěšeným ohonem asi nebude vnímán jako vážná hrozba, byť by měl všechny orgány na svém místě.

Každá druhá klisna, která měla na dohled hřebce nebo valacha, ale nemohla se s ním pářit, potratila. To je dost děsivý výsledek na úvahy o změně systému. Je bezpečnější připouštět klisny doma (v potaz přichází i umělá inseminace), nebo je po připuštění mimo domov raději vrátit do výběhu s domácími samci, než je od nich oddělovat. Šance na potrat tak notně klesá. Ještě lepším řešením je návrat klisny do prostředí, kde o koňského gentlemana nezavadí. Naše doplňující data naznačují velmi nízkou potratovost v případech, kdy je klisna vrácena výhradně mezi dámské osazenstvo.

Závěrečné „poselství"

Není třeba připravit koním mnohahektarový pozemek a chodit kolem nich po špičkách, abychom nenarušili jejich přirozenou auru. A není ani nutné vypustit do výběhu několik fešných hřebců, ať si holky vyberou. Stejně jako klisny přesvědčují domácího hřebce, že on je otcem jejich hříbat, cílem chovatele by mělo být i v evolučně improvizovaných podmínkách přesvědčit koně, že se mohou chovat jako koně.

Jitka Bartošová a Luděk Bartoš
Oddělení etologie, VÚŽV, v.v.i. Uhříněves
kontakt: bartosova.jitka@vuzv.cz
podpořeno projektem AWIN 7. RP EK
Foto autorů: Tomás Landete-Castillejos

Doporučené knihy pro získání základního přehledu:

• The Domestic Horse. The Evolution, Development and Management of its Behaviour. Editoři Daniel S. Mills a Sue M. McDonnell, Cambridge University Press 2005.
• Equine Behaviour: Principles & Practise. Daniel S. Mills a Kathryn J. Nankervis, Blackwell Science 1999.

Časopis HORSEMAN

Časopis o koních, lidech a pozemských radostech.

Web: www.horsemanonline.cz
Facebook: www.facebook.com/Horsemanonline
Vydává nakladatelství koněmilné literatury HARMONY
Předplatné zajišťuje společnost SEND