Řada chovatelů zjistila nebo právě zjišťuje radostnou zvěst, že jejich klisny zabřezly, tudíž mohou příští jaro očekávat nohaté rozpustilé přírůstky. Množné číslo („klisny") používám záměrně, neb držet koně po jednom zavání týráním a chovat jednu březí klisnu je hrdelní federální zločin. Jedna březí klisna ve stádě koní už je vyhovující stav pro klisnu (není-li nablízku zdatný hřebec, který není otcem plodu, viz Horseman č. 2), ovšem nikoli pro očekávané hříbě. Až se narodí, nebude si mít s kým hrát a s kým tříbit pohybové a sociální dovednosti. Jistou náhradou vrstevníků mohou být starší (jednoletá či dvouletá) hříbata začleněná do stáda, která jsou ještě ochotná se pošťuchovat a honit od nevidím do nevidím. Toho jsou schopni i někteří valaši - inu, jak praví staré moudro, nejlepší tetička je samčí kastrát (pokud se ovšem valach nechová vzdor kastraci jako hřebec a hříbě nezabije, opět viz Horseman č. 2).

Co se v mládí naučíš...

Dospělí členové stáda jsou pro budoucí život hříběte rovněž nezastupitelní. Učí se od nich, kam jít, kam naopak nechodit, koho následovat, před čím se neprchá, co je lépe nežrat a v první řadě, jak se k nim chovat (respektive nechovat). Už odmala hříbě při setkání s dospělými koňmi „mele pantem" (nejvýstižnější český výraz pro snapping, který jsme zatím našli; jedná se o takové to rychlé klapání hubou směrem k dospělému koni s očima jako Hurvínek), aby jim naznačilo, že ono je „malé a nešikovné a rozhodně jim neublíží". Dospělí to zpravidla respektují a své nevrlé hudrání přetaví nejvýše v decentní přiložení chrupu na tělo obtěžujícího výrostka či ve vražedný pohled. Hříbě si tak celkem bezbolestně nacvičuje dobré koňské mravy.
Hříbě s dnešními znalostmi samozřejmě odchováme v uspokojivé fyzické kondici i bez matky či jakéhokoli jiného koně. Po emocionální stránce z něj ale bude doživotní invalida (prof. Zdeněk Klein, blahé paměti, používal výstižný, druhově nespecifický termín „sociální debil"). Odhlédnuto od útlocitu, hříbě ochuzené o pobyt ve stádě bude méně vyrovnané, hůř zvládající stresové situace, méně sociálně zdatné, bude mít pozměněnou mechaniku pohybu a bude se hůř učit. Může být sice více fixované na člověka, ale ani to není žádná výhra, protože byste si koně museli nastěhovat do obýváku, aby se vyhnul sociálnímu strádání.

Prostředí stáda je pro hříbě důležité zejména od jednoho do tří měsíců věku, kdy probíhá tzv. socializační období (jedna z citlivých neboli senzitivních period v životě jedince, ve které se velmi snadno a rychle učí zásady společenské komunikace a života). Pokud hříbě toto období prožije sólo, např. pro nutnou karanténu či hospitalizaci, ještě nemusí být nic ztraceno. Potřebné dovednosti si osvojí i později, ovšem už to nepůjde tak „samo". S pokročilejším věkem hříběte platí, že čím později, tím hůře - nejen kvůli ustupující vnímavosti k danému chování, ale zejména s mizející benevolencí ostatních členů stáda tolerovat dorostencovy delikty proti bontonu.

Koně odchovaní mimo stádo, zejména „dvorečkoví jedináčci", mohou mít vážný problém, jsou-li uvrženi do prostředí plného neznámých koní. Na závodech tak kůň nemusí přelézt klacek na zemi, přestože doma v hale skákal 150 cm, ta tam může být omračující tréninková rychlost dostihového koně. Potíže mohou nastat i při jejich případném zařazování do stáda, které je po letech samotky může frustrovat, protože neovládají ony často nepostřehnutelné nuance komunikace, na kterých stojí bezproblémový život ve stádě. Dochází tak ke zvrácené situaci, kdy vysoce sociální zvíře, jako je kůň, trpí ve své přirozené společnosti.

Matka: základní pilíř života (koně)

Vraťme se k matce. Je pro hříbě naprosto zásadní životní institucí a výše řečené o získávání raných životních zkušeností hříběte o ní platí dvojnásob. Matka kromě mléka hříběti poskytuje ochranu a bezpečné zázemí, aktivně ho brání i proti dominantně výše postaveným koním nebo predátorům (není nebezpečnějšího tvora než rozzuřená matka). Hříbě bez matky má ve volné přírodě jen mizivou šanci na přežití - ztráta mléka, sociální kotvy a případný hlad predátorů jsou smrtícím osudem. Například ve stádech volně žijících Kaimanawa koní na Novém Zélandě, která po dlouhá léta sledovala Elissa Cameronová se svými kolegy, byla šance na přežití hříběte osiřelého zhruba do čtyř měsíců prakticky nulová. I když i u těchto koní příležitostně pozorovali tzv. allosuckling, tedy kojení nevlastních mláďat „tetičkami", nalezení náhradní matky je spíše námětem na utopický hollywoodský happy end než reálným scénářem pro hříbě.

Ano, leckdo potkal kobylu, která byla či je ochotná kojit cizí hříbata, nebo po nich dokonce baží, ale jde o výjimky, postavené zřejmě na specifických osobnostních rysech klisen. „Přikojování" cizích mláďat vedle svého vlastního, běžné u leckterého druhu přežvýkavých kopytníků, je z koňovitých souzeno snad jen zebrám Grévyho, které však mají zcela odlišný společenský život než koně (Olléová a kol., J Zool 2012). Už proto je dobré mít ve stádě nebo aspoň v dohledu nějakou tu „profi kojnou" pro případ nouze.

Laktaci lze vyvolat u klisny i mimo dobu kolem porodu, ovšem je k tomu třeba přivolat veterináře. Pokud by dosud neměl tu zkušenost, doporučte mu souhrnný příspěvek o vyvolávání laktace a adopcích z konference AAEP 2007 (autoři Daels a Bowers-Lepore, dostupné v profesní databázi IVIS, www.ivis.org). Za pomoci hormonálního koktejlu, cervikální stimulace a notné dávky trpělivosti a organizačních schopností můžete „vyrobit" náhradní matku i z původně velmi nemateřsky vyladěné fúrie.

Život „před životem"

Mateřská péče nezačíná úderem porodu, ale mnohem dříve, v podstatě už výběrem reprodukčního partnera (kdo nevěří, ať běží pro Horsemana č. 2 a přečte si o klisnách, které si klidně zaskočí na zálety do sousedova harému). I když se koňští tatíci (v přírodních nebo přírodě blízkých podmínkách) věru snaží, hříbata hlídají a brání před nebezpečím všeho druhu o sto šest, to koňská matka nese drtivou většinu břemene rodičovské péče na svých bedrech, a musí tudíž dobře volit, se kterým hřebcem zplodí životaschopné a úspěšné hříbě.

O vlivu prenatálního období na psychiku a charakterové vlastnosti hříběte zatím mnoho konkrétního nevíme, ale na základě studia mnohých jiných savců lze očekávat, že matka už během březosti s potomkem pilně komunikuje, předává mu řadu informací a dlouhodobá nepohoda matky či stresující událost v jejím životě nemá na hříbě zrovna blahý vliv.

Je dobré si uvědomit, že březost (stejně jako těhotenství) není choroba, ale normální biologický stav, se kterým se matky učily žít miliony let. Kdyby jim to nešlo od ruky, máme tu dnes jinou druhovou skladbu. Okolí s nimi přitom jen málokdy zacházelo v rukavičkách. Musely si poradit s běžným životem (starost o potravu, nocleh či přežití) a ještě k tomu živit a nosit rostoucí a těžknoucí přívažek. Březí klisny v přírodě normálně chodí se stádem a své obvyklé chování mění vesměs až krátce před porodem. Ten probíhá v přírodě velmi obdobně jako nerušeně ve stáji. Klisna se jen často vzdaluje od stáda, aby porodila v ústraní na vhodném, krytém místě, kde ji nebudou rušit ostatní členové stáda, ale bude je mít na doslech. Dochází k tomu vesměs v noci, mezi půlnocí a kuropěním, kdy zbytek stáda odpočívá a oči predátorů jsou méně bystré.

Laskavé čtenáře netřeba zdržovat líčením průběhu dobře známých jednotlivých dob porodních, jen zopakujme, že klisna nejčastěji rodí vleže a hříbě ihned po porodu důkladně a dlouze olizuje. Pupeční šňůra se přetrhne, když vstává klisna, nebo pohyby hříběte. Hříbě se během desítek minut postaví na vratké nohy a hledá struk. Většina hříbat se stihne dostatečně pohybově zkoordinovat a napít během dvou tří hodin po narození, některým to trvá déle, aniž by šlo nutně o vážný problém. Profesní ctí chovatelů je zajistit příjem mleziva či jeho náhražky nejpozději do 8 hodin po narození pro nastartování imunitního systému hříběte. V mezičase vyjdou z klisny zbytky plodových obalů. Klisny se o placentu zpravidla zajímají, důkladně ji očichají, ale zřídkakdy sežerou. Požírání placenty v chovech může být způsobeno potřebou klisny mít kolem sebe čisto a sucho - v přírodě klisna místo porodu opouští a vrací se zpátky ke svému stádu, jakmile je toho hříbě schopno. To netrvá více než pár hodin. Mokrou a rychle se rozkládající placentu tudíž nechá ležet, kde je, a nemusí se o ni příliš starat. Klisna rodící v boxu takovou možnost nemá. I když ji ve stáji jen stěží napadne predátor, klisna to neví. Těžko jí bránit v evolučně prověřených obavách a tomu odpovídajícím chování.

Život krátce po porodu: ruce pryč!

Čištění porodního boxu a veškeré zásahy do porodu a několik hodin po něm je však třeba dělat jen s nejvyšší opatrností, aby nedošlo k narušení vytváření vazby mezi matkou a hříbětem. Zejména je třeba vystříhat se různých prostocviků popisovaných jako neonatální handling či „imprint trénink". Takové postupy, zahrnující např. vymizení reakcí na lidské doteky na různých částech těla, bránění hříběti vstát s cílem vštípit mu lidskou dominanci, nebo dokonce bránění klisně olizovat a kontaktovat hříbě, hříbata jen týrají. Vzdor proklamované lepší manipulaci s hříbětem/koněm v pozdějším věku či kvalitnějšímu vztahu k člověku vedou prokazatelně k pravému opaku. Způsobují řadu dlouhodobých negativních dopadů na jeho psychickou vyrovnanost, vztah s matkou, hravost, samostatnost, sociální dovednosti a učení a k člověku se tato hříbata velmi často chovají přinejmenším zdrženlivě. Negativní dopad mají takové zásahy nejen, pokud jsou prováděny v době do prvního napití (Henry a kol., PLoS ONE 2009), ale i během prvních hodin po porodu (Sondergaard a Jago, Appl Anim Behav Sci 2010).

Nezpůsobujme hříbatům ani sobě zbytečné problémy a zasahujme do porodu a prvních hodin života hříběte jen v nejnutnějších případech. Jen malé procento klisen potřebuje při porodu asistenci člověka a i obvyklé procedury, jako je inspekce novorozeného hříběte či ošetření pupečního pahýlu, lze provést tak, aby klisnu a hříbě příliš nerušily. Kontakt člověka s hříbětem by měl probíhat zásadně nekonfliktně a je do značné míry věcí citu a příležitosti - jdu kolem, podrbu broučka v oblasti kolem kohoutku (když se nechá), jdu si číst Horsemana k výběhu, aby se člověk stal běžnou a nezákeřnou součástí života hříběte apod. Platí zásada nic nelámat přes koleno a hlavně neštvat matku (hříběte). Jakýkoli matčin odpor vůči člověku hříbě automaticky přejímá a práce s ním pak bude těžší.

Jitka Bartošová
Oddělení etologie, VÚŽV, v. v. i., Praha Uhříněves
kontakt: bartosova.jitka@vuzv.cz
podpořeno projektem:
AWIN 7. RP EK

Časopis HORSEMAN

Časopis o koních, lidech a pozemských radostech.

Web: www.horsemanonline.cz
Facebook: www.facebook.com/Horsemanonline
Vydává nakladatelství koněmilné literatury HARMONY
Předplatné zajišťuje společnost SEND