Editorial 3/2016

Byla jsem u stěhování koně. Nejdříve se nakládaly věci. Sedlo, několik setů barevně ladících podsedlovek, náušníků a kamaší a ohlávek. Potom tři uzdečky a množství pomocných otěží, ve kterých jsem se úplně ztratila. Pak následovala výbava jezdkyně, opět v několika barvách. A taky pytle a kýble s krmením, bio mrkvičky a jablíčka. Skoro jsme si mohli udělat piknik.

Samotný kůň stál v ohradě a rozhodně nehodlal přijít na zavolání. Když byl odchycen, tak se cestou drze zastavoval a popásal, respekt k vodiči veškerý žádný. O divadle s nastupováním snad ani nebudu psát.

Při ježdění se střetávají dva světy - svět koně a svět jezdce. Kůň často, i když se snaží sebevíc, není schopný pochopit smysl pomůcek jezdce a hledá východisko ve vlastní interpretaci zmatených povelů. K čemu mu jsou růžové bandáže, když nechápe, co po něm barevně sladěná jezdkyně chce. A vidina ohlávky podšité beránkem ho z ohrady nevyláká, možná tak ta mrkev. Partnerství s koněm a zlepšení našich schopností si zasloužíme jen a pouze pomocí vědomostí, zkušeností a ochotou se učit. Nikdo z nás nemusí být perfektní, ale třeba nám to pomůže pochopit, proč se kůň bojí letícího pytlíku nebo se nechce ohnout v rohu jízdárny. Když budeme investovat do sebevzdělávání, určitě tím koni prospějeme víc než nákupem dalších a dalších kousků do výbavy. Příliš často zapomínáme, že kůň je zvíře a jeho potřeby se od těch našich diametrálně liší.

Přeji vám koně jako partnera, vzájemnou radost z nově naučených věcí a krásný zbytek léta!

V sedle 3/2016: Toulky s koněm. Praktický průvodce

Co jiného člověka očistí od starostí více než několikadenní ztracení se v lese a vykonání náročné cesty se čtyřnohým přítelem? No a řekněte - kdo z nás to nepotřebuje?! Láká vás toulání se s koněm a zatím jste se neodvážili? Nevíte kde začít, nevíte co čekat? Pojďme se podívat pod pokličku tohoto velkého dobrodružství. Poodhalím závoj tajemství, abych vás postrčila na cestu, která člověka obohatí jako máloco...

Cestuji se svým skvělým parťákem koněm a psem již tři roky sama a vím, jak je těžké začít, ale také vím, že nejde přestat. Pojďte se také nakazit...

PROČ USKUTEČNIT NĚKOLIKADENNÍ PUTOVÁNÍ S KONĚM?

Důvod může mít každý z nás jiný. Někoho láká dobrodružství a netradiční zážitky. Někdo potřebuje uniknout od stereotypu, zápřahu, vyhoření a stresu běžných dní. Někdo zase potřebuje zpestřit fádní život, a někdo je prostě jen rád venku se svým koněm. Jedno ale mají všechny tyto impulsy k uskutečnění poutě společné - putování člověka očišťuje, obrací ho do sebe samého, odklání zbytečný emocionální chaos, pomáhá srovnat myšlenky a umožní pohlédnout lehčeji a jasněji na dříve neřešitelné situace. Pouť, ať s koněm nebo bez koně, člověka jednoduše vnitřně osvobodí a dá mu směr a energii do všeho dalšího. Je to neskutečný životní zážitek, na který se nezapomíná, a kdo s toulkami jednou začne, ten už s nimi většinou neskončí. Je to velká duševní nabíječka, nicméně fyzicky jde možná až o extrémní záležitost. Připravte se, že po pár dnech na vandru s koněm budete potřebovat možná i jednou tolik času na rekonvalescenci. Nic ale není zadarmo. Počítejte s tím, že „duševní očista", která stojí za to, ta také něco stojí. Nečekejte tedy procházku rajskou zahradou. Je důležité na pouť připravit velmi dobře nejen sebe, ale i koně, zavazadla, trasu, obživu, nocování... no však čtěte dál.

ZPŮSOB PUTOVÁNÍ, TRASA, PŘESPÁVÁNÍ

S podporou doprovodného vozidla nebo jen vy a kůň?

Při plánování trasy je zásadní rozhodnutí, zda povezete veškeré své vybavení na koni s sebou, na soumarovi, zda vás bude více, kteří se podělíte o společné vybavení, nebo zda budete mít k dispozici doprovodné vozidlo, které vám každý večer založí a zásobí tábořiště, případně vás budou čekat někde na ranči, kde budete mít zázemí také zařízené. Je to důležité proto, že podle toho můžete odhadnout vzdálenost, kterou váš kůň dokáže za den ujít. Cestuje-li kůň s plným nákladem a ještě s jezdcem, ujde za den mnohem méně kilometrů, než pokud jde „na lehko" v případě, že s sebou máte doprovodné vozidlo nebo alespoň soumara - koně, který nenese jezdce, ale pouze náklad. Také je určitou úlevou pro koně cestování ve dvou a více koních, protože o základní tábornické vybavení se podělíte mezi sebou.

Vzdálenost někdy prostě nenaplánujete

Existuje mnoho důvodů, které vám mohou překazit plán, a nakonec nemusíte na konci dne ani skončit na plánovaném místě určení. Je nutné si uvědomit, že kůň výrazně zpomalí při velkých teplech, při těžkém nákladu, dále nás může zpomalit členitá krajina, náročný povrch, nepřízeň počasí, zranění, bloudění atd. Je proto vhodné počítat i s komplikacemi a pokud možno se na ně vybavit. Pokud cestujete od stáje ke stáji a nepočítáte s tábořením, ale z nějakého důvodu neujdete danou trasu, je vhodné mít v záloze alespoň základní vybavení pro nouzové nocování venku nebo alespoň přítele s vozíkem na telefonu.

Toulání se v pravém slova smyslu - kam dojdeme, tam si usteleme

Štěstí sice přeje připraveným, ale osobně nejraději cestuji tak, že příliš neplánuji - stanovím si předběžný cíl a trasu cesty, pozjišťuji možná místa k ustájení podél trasy, ale nijak se tímto nesvazuji. Nechávám cestu plynout tak, jak po ní s koněm putujeme. Když se nám někde líbí, zastavíme, popovídáme s lidmi, které nám cesta přivane, prohlédneme si přírodní krásy. Když jsme unavení nebo je velké teplo, odpočineme si. Když prší, vytáhnu pláštěnku pro koně a zavazadla, australský kabát a klobouk pro sebe a pokračujeme. Když jsou hromy a blesky, zaplujeme pod slunečník v nejbližší hospůdce. Někdy ujdeme patnáct kilometrů, jindy čtyřicet a tábořiště hledám v pozdním odpoledni v oblasti, kam ten den dorazíme.

Přespání v civilizaci, nebo v divočině?

Nebojte se cestovat sami. Když jede člověk sám s koněm, cítí se bezpečněji, může-li přespat v blízkosti lidí, a je fajn, když takové ustájení najdete. Lidé navíc bývají k osamoceným pocestným shovívavější. Často vás zcela ohromí tím, jak vás mezi sebe přijmou. Věřte, že to jsou ohromně silné zážitky, když vás úplně cizí lidé pozvou k sobě domů, ať si dáte sprchu, nebo vás vezmou na grilovačku se sousedy nebo na večerní kytarové setkání u pivka a buřtů nebo vás nenechají spát v rekreačním středisku ve stanu se slovy, že chatky jsou volné a mají sprchu, a že tohle tady ještě neměli a platit za to nechtějí. Je to krásné zjištění, že ačkoli cestujete sami, cítíte se mnohem více součástí lidské společnosti, než když cestujete ve skupině nebo sedíte doma. To je velké kouzlo jak putování samého, tak i nocování v blízkosti lidských obydlí.

Nocování v divočině

Veliká kapitola sama pro sebe. Trávit večer ve společnosti lidí je lehké, ale umět si večer užít sám se sebou - to už je pro mnohé výzva. Když se k tomu pak přidají zvuky zvuky noční přírody, máte o zábavu postaráno. Slabším povahám doporučuji raději rychle usnout. Pokud to samou hrůzou nejde, než se uchýlíte k práškům na spaní, zkuste takovou sekyrku pod hlavou - ta umí s dodáním potřebného klidu ke spánku divy a ve spojení s únavou z cest spánek přece jen přijde. A pak ta radost ráno, když otevřete oči vyspaní do růžova a zjistíte, že jste přežili tu noc plnou bubáků!

VOLBA VHODNÉHO TÁBOŘIŠTĚ A POTŘEBNÉ VYBAVENÍ

Najít vhodné tábořiště bývá největší výzvou tuláckého dne. Nejdůležitějšími podmínkami pro táboření je dostatek pastvy pro koně a blízkost vody pro jeho napojení. Dále je dobré netábořit blízko frekventované komunikace, blízko železnice a jiných míst spojených s vyšším nebezpečím v případě, že by váš kůň v noci utekl.

Jak zabezpečit koně na noc při táboření v divočině?

Mobilní elektrický ohradník je asi nejlepší - kůň má možnost se volně pohybovat, protáhnout se, lehnout si, napást se. Zdroj impulsů funguje na baterie a není ani potřeba zvyšovat váhu nákladu tyčkami - ty si vyrobíte z proutků v místě tábořiště. Do výbavy nezapomeňte pásku k elektrickému ohradníku s malým odporem a hodí se i zavrtávací izolátory, které umožní natáhnout pásku mezi stromy. Ohradník musíte uzemnit - pokud se vám nechce vozit zemnicí tyč, postačí k uzemnění provizorně část pásky z elektrického ohradníku dobře zahrabaná do země s prolitím celého úseku zemnění vodou. Někdo koně na noc uvazuje, ale pro jeho pohodlí a napasení to nemusí být dostačující. Zajímavé pak může být využití pout na přední nohy koně, avšak to je potřeba předem s koněm natrénovat. Na cestě už není radno experimentovat.

Nakrmení a napojení koně bez kyblíku

Vážně s sebou na záda koni kyblík nenaložíte. Proto je nepostradatelným pomocníkem miska z voděodolné tkaniny, která se dá složit do malého pytlíčku a v případě potřeby z ní v mžiku vyrobíte nádobu na několik litrů. Je dobré vozit alespoň dvě takové nádoby na jednoho koně.

Než rozbalíte tábor, kůň už může v ohradníku odpočívat u večeře, vody a pastvy. Také je dobré vozit s sebou houbu na šňůrce nebo gumičce - taková drobnost, ale vyřeší mnoho situací. Večer zavedete koně do potoka a lehce z něj houbou smyjete prach z cest a pot. Nemusíte tak s sebou vozit těžký a objemný kartáč. Houba se hodí i během cesty, kdy ji při průchodu každým potokem, řekou či v rybníku spustíte na šňůrce do vody a mokrou ji vytáhnete koni nad krk - můžete tak chladit koně na krku a plecích bez potřeby sesedání. Průběžné chlazení během cesty výrazně zvyšuje komfort koně. Takže spouštějte houbu, kde to jen jde, váš parťák kůň vám to jistě vrátí svěžím krokem.

Nakrmení a napojení poutníka

Nezdá se to, ale je velmi důležité během cesty dobře jíst a dostatečně pít. Pokud to jde, zastavte se cestou v hospůdce na teplé jídlo, nebo si alespoň večer v rámci možností uvařte nebo opečte něco na ohni. Málokomu se poštěstí vměstnat do výbavy vařič s plynovou kartuší. Ale není třeba, uvařit se dá i na ohni. Jen to žádá větší námahu, notnou dávku improvizace s ukotvením kotlíku či plecháčku. Také počítejte s tím, že nádobí použité na ohni od sazí jen tak neumyjete. Je tedy dobré nádobí na cestu dobře zabalit třeba do igelitové tašky. Na večerní vaření je vhodné přibalit trvanlivé instantní potraviny, nebo čerstvé dokupovat při náhodných střetech s civilizací.

Kulinářské triky na ohni - to je velká zábava pro dlouhé večerní posezení. Pitné vody vozte vždy raději o něco více a pravidelně ji cestou doplňujte, hodně pijte. Když bude příležitost, sbírejte jahody, borůvky, maliny - vše, co příroda nabízí. Nezapomínejte, že vícedenní toulání je velký zápřah pro organismus a každá malá dávka vitaminů vám dá další malou výhodu pro průběžnou regeneraci a sílu zvládat případné nečekané překážky. Neodbývejte se.

Střecha nad hlavou poutníka

Spát se dá pod širákem, pod stanem, pod celtou - vše má svá pro i proti. Spaní pod širákem má velké kouzlo, ušetříte také váhu a místo v brašnách, ale nejste chráněni před případným deštěm, a i když použijete tzv. žďárák - nepromokavý obal na spacák - ochráníte sebe, ale můžou vám zmoknout všechny věci v brašnách, sedlo, podsedlová deka. Stan vám sice zajistí dostatečnou ochranu všeho vybavení, komfort před deštěm, větrem, ale zabere hodně místa a váhy. Zatím asi nejosvědčenější se jeví celta s provázky pro vypnutí, ke které můžete přibalit lehké metrové skládací tyčky, nebo si je můžete vyrobit z proutků v místě tábořiště. Schováte pod ní vše, včetně psa, sedla, batožiny, v případě nouze ji můžete použít i jako přístřešek u ohně a uvařit i v dešti, je lehká, zabere málo místa, ale v případě výrazných srážek pod ni může zatékat voda z okolí. Vše má svá pro a proti a je na každém, který kompromis je ochotný přijmout.

Spacák a karimatka

Dobře se vyspat a odpočinout si je základ. Dobrý spacák je ohromně důležitý. Při výběru se soustřeďte, aby vyhovoval vašim potřebám - v jakých teplotách plánujete spacák využívat - zda i na jaře a na podzim. Noci jsou sice v té době chladné, ale pro celodenní jízdu jsou někdy pohodlnější než uprostřed léta. Důležitým parametrem při výběru spacáku je jeho váha a objem. Na koně potřebujete spacák s co nejmenším objemem a váhou a s co nejlepším výkonem. Skvělé jsou péřové spacáky s kvalitním peřím s vyšší plnivostí. Já používám kvalitní českou značku SirJoseph. Takový spacák pak stlačíte do opravdu malého balíčku, a přitom vám zajistí dostatečný tepelný komfort. Pod spacák můžete použít samonafukovací karimatku, alumatku, podsedlovou deku, nebo vyrobit si podloží ze sena z louky, z vysoké trávy, můžete si ustlat na australském kabátě a jistě vymyslíte mnoho dalších variant během svých cest, které vám uspoří místo, váhu a zajistí pohodlí.

DALŠÍ VYBAVENÍ PRO TÁBOŘENÍ A NA CESTY

Vždy se hodí malá cestovní sekyrka, ať již na opracování dřeva, zatlučení kolíků od stanu či celty, výrobu prutů k ohradníku až po větší pocit vlastního bezpečí. Dále potřebujete sirky a březovou kůru uschované v nepromokavém obalu, zavírací nůž, lékárničku pro člověka i koně. Na večer si nezapomeňte přibalit čelovou svítilnu. Ruční svítilna je méně praktická. Čelovku můžete navíc použít i jako osvětlení při případné jízdě za šera - jak na komunikaci, tak v lese - abyste nezaskočili třeba myslivce. Dále je vhodné obstarat dostatečné reflexní prvky pro vás i vašeho koně. Určitě přibalte lehkou nepromokavou deku pro koně - večer za bouřky s namoženými zády vám bude vděčen, že může relaxovat v suchu a teple. Pro sebe nezapomeňte australský kabát nebo dlouhou pláštěnku i přes nohy a klobouk. Určitě nevyjíždějte bez koňského repelentu! Když se zadaří, desítky velkých ovádů dokážou během chvilky udělat z pěkného pochodu doslova peklo pro koně i jezdce. Dále se hodí i repelent a opalovací krém pro jezdce. Z pohledu bezpečnosti je jistě žádoucí mít u sebe mobilní telefon, abychom v případě potřeby mohli volat o pomoc. Pro nabíjení telefonu je dobré přibalit i externí zdroj.

Nezapomeňte dobrou a aktuální turistickou mapu

Ujistěte se, že mapa, se kterou vyrážíte na cestu, je aktuální. Zvláště ve stavu značné únavy nepotěší zjištění, že turistická stezka, po níž hodláte jít a kterou na mapě hledáte, je již dvě sezony značená jinudy, nebo že zcela změnila barvu značení. Proto berte pouze aktuální mapy, můžete využít i mapy s vyznačenými koňskými stezkami. S rozloženou mapou se na koni složitě manipuluje a velmi rychle se tím ničí, proto si zkuste vytisknout potřebné úseky na jednotlivé listy a ideálně je zatavte do fólie. Zajistíte si tím velmi dobrou přístupnost k mapám a voděodolnost. Pokud používáte mapu klasickou, rozkládací, určitě si na ni pořiďte nepromokavý průhledný obal, ideálně připevněný k sedlu šňůrkou. K mapám přidejte samozřejmě i kompas.

Aktuální mapa je nepostradatelná, ideálně ofocená s jednotlivými listy zatavenými do fólie

Moderněji smýšlející povahy mohou samozřejmě využít i elektronickou formu orientace a uchýlit se k různým přístrojům. Ideální je kombinovat více navigačních technik - dojdou-li baterie v navigaci, vytáhnete mapu. Ztratíte-li mapu, vytáhnete záložní mapu. Ztratíte-li i záložní mapu, nezbývá, než věřit orientačnímu smyslu domorodců.

NAVÁZÁNÍ BATOŽINY - KDYŽ ZVLÁDNETE TOTO, PAK UŽ VŠECHNO!

Navázání batožiny

Osobně vidím tento úkon jako nejnáročnější část každého dne. Počítejte s tím, že ač se to nezdá, tak vám první navazování zabere i několik hodin. Ale neklesejte na mysli - s každým dnem toto umění o kousek vyladíte, a až budete u konce několikadenní cesty, budete umět navázat batožinu s lehkostí, která vám vyrazí dech. Nenechte se po prvních pokusech odradit. Je možné, že první den s nákladem nezvládnete ani zaklusat, nebo se vám dokonce může vše sesunout i v pouhém kroku. Berte to jako součást vašeho „zrání". Netrestejte za ztrátu nákladu koně, ten za to nemůže. V případě těžkých frustrací pomáhá zhluboka dýchat a dlouze hledět na obzor.

Ale pryč od katastrofických verzí, udělejme z navazování příjemnou výzvu, každodenní hru, při které se necháte unést svou fantazií a příjemně si zaimprovizujete.

Sedlo

K turistice lze použít jakékoli sedlo - anglické, westernové, vytrvalostní - hlavně musí sedět koni. Každé sedlo je jiné, ale rozhodně by mělo mít vzadu a i vpředu pevně upevněné kroužky, kožené šňůrky, či jiná upínací zařízení. Náklad může mít i několik desítek kilogramů, a proto na pevnosti úchytů velice záleží! Pokud je na sedle nemáte, musíte rozhodně před putováním navštívit sedláře. Ideálně si nechte přidělat k sedlu na každé straně vzadu i vpředu raději dva kroužky nebo jiné úchyty, abyste mohli rozdělit zatížení, nebo ať máte případnou pojistku, pokud se jeden z kroužků uvolní.

Podsedlová deka

Je velice důležité, aby podsedlová deka poskytovala koni dostatečnou ochranu a izolaci před poraněním pohybující se batožinou jak vpředu, tak vzadu - několikahodinové drncání nákladu do zad nebo na lopatku koně může zcela znemožnit další pokračování v cestě. Ideální je silná dlouhá deka, která dostatečně přesahuje sedlo na obou stranách. Na ni můžete použít ještě tenkou podsedlovou dečku s kapsami, což vám přidá zavazadlový prostor např. pro krmivo.

Brašny

Pro delší pochody, kdy s sebou vezete veškeré vybavení, potřebujete brašny za sedlo i před sedlo, aby se váha lépe rozložila. Levnější verze brašen nemusí unést zátěž a mohou se po pár kilometrech utrhnout v místě úchytů. Pokud úchytům moc nevěříte, nechte si je posílit např. u sedláře, případně si na brašnu nechte přidělat více úchytů. Dále potřebujete, aby byly brašny schopné odolávat dešti a potu koně. I přes voděodolné brašny vždy raději balte náklad navíc do lodních vaků (nepromokavé pytle s uzávěrem), nebo alespoň do igelitových tašek.

Úchyty, upínací kožené řemeny, gumové vazáky, sítě, karabiny

Pomůcky, bez kterých batožinu na koně nenabalíte. Zatím nejosvědčenějšími vazáky jsou pro mne měkké kožené popruhy, dlouhé kožené tkaničky a gumové vazáky. Ty vám pomohou uchytit náklad například i na bocích - pokud při pohybu brašny plácají koně do boků, lze je popruhy nebo gumou přitáhnout k řemenům od podbřišníku. Jako nejméně vhodný způsob úvazu vidím látkové popruhy s plastovými přezkami. Ty velmi rychle při zatížení praskají. Pro případ nouze si pořiďte i pár karabin, které vám nevídaně rozšíří obzory při řešení náhlých nehod s batožinou (utržení přezky), a také pomohou při každodenním navazování.

Vázání nákladu

Co tulák, to jiný způsob vázání nákladu a tento návod je jen jedna z mnoha možných variant. Jak jsem již říkala, vliv na způsob cestování má i fakt, zda cestujete sami, s doprovodem jiných koní či auta. Časem si jistě každý vypracuje svůj vlastní funkční způsob. Podělím se zde o ten svůj způsob úvazu batožiny. Je vykoupen mnoha neúspěšnými pokusy, ztuhlými rameny, mnohahodinovými zpožděními a nakonec i prchavými chvilkami euforie, když se zadaří cválat s plným nákladem, kdy nic nepadá, náklad se nesesouvá, neposkakuje a kůň je uvolněný a v pohodě.

Zadní sedlové brašny podvažte zespodu k sedlu, obkružte řemeny vrchem kolem brašen a opět upevněte - není radno nechat váhu brašen viset na sedle pouze za upínací kroužky. Mezi brašnami nahoře vznikne prostor, kam musíte upevnit stan/celtu, spacák, karimatku, pláštěnku pro koně a australský kabát. Ujistěte se, že jako první - tedy nejblíže k zádům koně navážete něco měkkého (např. spacák) tak, aby tvrdé části (např. tyčky od stanu, plastové přezky na obalu spacáku atd.) nedosedaly na záda koně. Spacák rozhodně mějte v nepromokavém obalu - i když neprší, může vám kůň spacák dokonale propotit. Dále si pohlídejte, abyste navazovali australský kabát a pláštěnku pro koně jako poslední vrstvu a měli k nim tak přístup v případě potřeby kdykoliv během dne. Na „australák" a pláštěnku mám jednu podlouhlou brašnu na zip, do které je dobrý přístup a schovám do ní i složený klobouk z měkké naolejované tkaniny. Je velmi vhodné, abyste uchytili každou vrstvu zvlášť vlastním úchytem a na obou stranách sedla. Takto upevněná zavazadla nakonec celá včetně sedlových brašen stáhněte kolem dokola gumovou sítí (lze sehnat např. v auto-moto potřebách jako síť do zavazadlového prostoru v autě). Síť upevněte k sedlu ještě před brašnami jako nejspodnější vrstvu hned nad dekou. Sítí obtáhnete kolem dokola celý náklad a tak docílíte opravdu pevného stažení celého nákladu. To umožní jízdu i v klusu a šikovným se může zadařit s takto navázaným nákladem i opatrně cválat. Pod síť navíc můžete do skulin zasunout zásobní petláhve s vodou. Doporučuji vozit s sebou nepromokavý obal na batožiny (běžně dostupný např. obal na krosnu). Je to nepromokavá látka na gumě, kterou lehce nasadíte na batožinu, pokud přijde déšť. Důležité je dbát vždy na komfort koně a pokud je nervózní, projevuje známky nepohodlí nebo se prohýbá, zvedá hlavu a nenese náklad „na zádech", pak upravte zatížení a dotažení nákladu povaze a fyzickým schopnostem vašeho koně. Špatné naložení nákladu, přeložení koně, neadekvátní jízda a přehnané vzdálenosti mohou koni velmi ublížit, a to za to nestojí. Takové putování si pak neužijete ani vy, ani kůň.

PŘÍPRAVA A ZAOPATŘENÍ KONĚ

Fyzička

Vždy musíte trasu uzpůsobit fyzickým schopnostem koně a k zátěži připočítat i nesení plného nákladu. Pokud chcete vykonat delší, případně rychlejší trasy, musíte koně dostatečně dlouho dopředu natrénovat. Pokud jen tak vytáhnete koně z pastvin, můžete se sice vydat na cestu, ale počítejte, že můžete ujít jen pár kilometrů za den. Zátěž organismu se kumuluje i tím, že se opakuje po více dní. Celkem neomylně funguje i pořekadlo, že třetí den bývá nejhorší, a tak není na škodu udělat tento den odpočinkovým. Je dost možné, že po dni odpočinku váš kůň ujde i téměř dvojnásobek cesty, než by ušel bez dne klidu.

Podkovy, nebo naboso?

Na vícedenní putování koně vždy komplet okujte nebo použijte předem vyzkoušené botičky, pokud je máte. Ochrana kopyta je velice důležitá i u koní, kteří jinak s chozením naboso nemají problém. Po několika dnech pochodu s těžkým nákladem a složitým terénem, který často vede i po silnicích nebo kamenitých cestách, se každému koni příliš obrousí kopytní rohovina.

Krmení a napájení

Jak nakrmit a napojit koně po čas celodenních poutí s těžkým nákladem, malým úložným prostorem a ve velkých vedrech tak, abyste se nevrátili s „placatým kostitřasem", to je opravdu velká výzva, a obsáhlé téma pro samostatnou kapitolu. Kůň musí být vždy včas dopředu navyklý na stravu, kterou bude mít po čas putování. Kůň by měl být navyklý na pastvu, pokud ho budete pást. Nejdůležitějším pravidlem je krmení koně objemným krmivem (pastvou) během dne, kdykoliv to jen jde - u rozcestníku, u hospůdky, při hovoru s domorodci, a pak samozřejmě přes noc. Dále jako příkrm volím vysoce energetické extrudované granule - vysoce využitelný zdroj živin v menším objemu. Dále doplňuji opatrně i olej, pokud proběhla již doma fáze navykání, a kdykoliv to jen jde, koupím pytlík vloček v lokálních obchůdcích.

Na cestě s koněm jste nuceni řešit úplně jiné situace než v životě, nějak si poradit musíte, jiná možnost není

Z doplňků je veledůležité doplnění elektrolytů a obyčejné soli - ty jednak doplní chybějící vypocené makroprvky, ale také podpoří chuť koně k pití. Dále přidávám koni kvalitní kompletní minerálně vitaminovou směs pro zajištění důležitých živin pro průběžnou regeneraci. Volím dobře využitelné organické formy mikroprvků, které jsou pro koně velmi šetrné. Podle potřeby ještě přidávám probiotika Habibi na podporu trávení, a pak také speciální směs na regeneraci svaloviny - používám minerální a speciální směsi Habibi. Každá taková podpora dává další malou výhodu koni v extrémní zátěži a umožní mu lépe a rychleji regenerovat. Odměnou vám může být po návratu z toulek pohled na koně, ze kterého svými posledními silami sesunete náklad, pustíte ho do ohrady a on tam radostně a ve skvělé kondici cválá a dovádí s ostatními koňmi. Vy si zatím zcela vyčerpaní dvě tři hodinky schrupnete špinaví na balíku slámy ještě ve stáji, a pak teprve jdete sbírat síly k přesunu do koupelny a do postele. Pak je vše, jak má být.

LEGISLATIVA, DOKUMENTY

Vždy s sebou přibalte průkaz koně s platným očkováním a veterinářem potvrzeným negativním vyšetřením na infekční anémii ne starším než 6 měsíců. Možná plánujete chodit jen po lesích v rámci kraje, bez návštěvy cizích stájí, bez potkávání cizích koní, ale bylo by lehkomyslné věřit, že se nic nemůže stát. Může se stát, že budete potřebovat pomoc, a budete muset využít zázemí nejbližších stájí, a tam po vás budou vyžadovat potřebné dokumenty. Pokud budete přejíždět s koněm i hranice, pak k průkazu koně potřebujete ještě zdravotní doklad o způsobilosti koně, vydaný Krajskou veterinární správou ve vaší oblasti.

Nejjednodušší a nejbezpečnější začátek pro nováčky v toulání - možná se vám zdá, že je toho tolik, že to nezvládnete, ale nebojte se. To vše jsou drobné střípky, které sami lehce jeden po druhém poskládáte. Nejlepší a nejbezpečnější způsob jak začít, jsou krátké dvoudenní výlety na malé vzdálenosti kolem vaší domovské stáje. Během nich si vychytáte základní postupy, a pak se můžete směle vrhnout na sice náročnější, ale o to krásnější a nezapomenutelné vícedenní putování.

Putování má význam nejen jako úžasný čas, trávený s tak skvělými věrnými tvory, jako je kůň a třeba i pes. Dalším obrovským rozměrem putování je obrovský osobní růst, který si zpočátku možná pro svou velkou fyzickou únavu ani neuvědomíte. Někdy to poznání přichází až s odstupem času, ale vždy je každá prošlá cesta jako odpal do jiné osobní dimenze. Když jste na cestě s koněm, jste nuceni řešit naprosto jiné situace, jiné problémy než ve svém obvyklém životě, a vy si s nimi cestou prostě musíte poradit, musíte improvizovat, musíte se naučit věřit, že vše má své řešení a ne jen jedno, že to zvládnete. Nemáte totiž jinou možnost - řešíte uvolněný úvaz, kompletní sesunutí batožiny po 3,5 hodinách balení, zapomenutou pásku k elektrickému ohradníku, stopem honíte uprchnuvšího koně o půl páté ráno, voláte, kam se dá, a o půl desáté vám volají z vojenského letiště, že mustanga s pírkem v hřívě chytili, že si ho můžete vyzvednout z prostoru přísně střeženého radaru, kde snědl všem vojákům svačiny, a den pokračuje dál - prosíte domorodce o kýbl s vodou pro koně a psa, rozteče se vám slanina za poledne v batohu, večer vám muchničky vydivočí koně v ohradníku tak, že chce prchat, a tak se tu noc skoro nevyspíte, a ani druhou noc a přísaháte, že příště už bez repelentu ani na krok, a když jste naprosto fyzicky vyčerpaní, přijde překrásné slunné ráno, mlha se válí na louce kolem pasoucího se koně. Ten se na vás podívá, jak se vrtáte ze spacáku, přátelsky zafrká a vy jste mu vděčni, že i přes ty pytle pod očima a celkově ztrhaný výraz vás stále poznává, a dokonce vás i rád vidí - a vy si uvědomíte, že život je vlastně tak fajn. Že problémy vždycky byly a vždycky budou, ale mezi nimi jsou i překrásné prchavé chvilky štěstí a pro ty stojí za to se prát.

Vždyť i ty problémy nejsou kolikrát tak hrozné, jak si je malujeme, stačí jen trochu poodstoupit a změnit úhel pohledu - vše těžké nás posouvá vlastně dál. A po kávě na ohni může začít další den, další dobrodružství, která nenaplánujete, která jen tak přicházejí a zase odcházejí, ale vždy ve vás zanechají nesmazatelnou stopu - zážitek - to největší bohatství, duševní potrava, ze které budete žít, i když budete za pár dní, týdnů, měsíců v koloběhu běžných dní, budete mít motivaci překonat těžkosti obvyklého života, protože teď už víte, že přijde to čarovné slunné ráno, a že když budete chtít, klidně se teď už můžete vydat na pouť s koněm znovu.

Večer usínáte naprosto vyčerpaní, s předsevzetím, že už nikdy...
A východ slunce vás nechá všechny trable zapomenout.

Věřím, že kdyby lidé uměli trávit více času v přírodě sami se sebou, ať už s koněm nebo bez něj, uměli by se mnohem lépe vyrovnávat s velkým technickým a pracovním tlakem dnešní doby. Nepotřebovali by tolik psychologů, léků na zvládání emocí, úniků k drogám, k alkoholu... Bohužel technické vymoženosti jsou velmi pohodlné, a tak jsou lidé už od dětství uvázáni k tabletům, počítačům, počítačovým hrám a opravdovost a spojení s realitou se vytrácí, a s tím i schopnost lidí řešit běžné problémy. Přeji všem lidem a zvláště dětem, aby se dokázali zase spojit s přírodou, která umí ukázat, že vše má svůj smysl, své místo, že vše je tak prosté a krásné, a že když chceme, můžeme být toho součástí.

Můžeme žít život, který naplňuje a dává smysl. Pojďte se tedy toulat s koněm nebo bez něj, raději dříve než později. Uvidíme se v lese...

Obsah čísla 3/2016

3 Editorial
6 Ze světa
8 Když je venku horko
14 Péče o koně v horkém létě
16 Toulky s koněm
24 Problémy s ovocem
28 Aby se koně rádi učili
34 Tajemství koňského čichu
36 (Ne)přítel v sedle
41 Mám kousek koně
42 Zlatohříváci aneb když se řekne palomino
46 Cesta s koněm za hranice
52 Pozitivní motivace: Ustupování koně
56 Nebojte se zapřáhnout IV
59 Koně pro Kapku naděje
60 Jak se fotí kůň: Kompozice
64 S kobylím jménem
66 Tipy pro vás

V sedle

Časopis pro aktivní jezdce, chovatele a milovníky koní, kteří se nespokojí s odpovědí, že to tak bylo vždycky, že se to tak dělá...

"V sedle" přináší aktivním jezdcům množství užitečných informací o péči o koně, o výcviku koně i jezdce, o pozitivní komunikaci a nejnovějších trendech ustájení či krmení. Jak napasovat sedlo, nasvalit koně po úrazu, trénovat bez haly nebo upravit problémová kopyta, jsou otázky, se kterými se majitelé koní potýkají denně. Velká pozornost je věnována i veterinárním tématům a psychologii koní. Jezdecký sport není prezentován formou zpravodajství, ale srovnávacími studiemi jednotlivých jezdeckých škol, podrobných portrétů sportovních koní a tipy pro trénink.

Čtvrtletník V sedle vydává vydavatelství Czech Press Group.
Facebook: V sedle
Web: www.v-sedle.cz
Seznam prodejních míst pro vás aktualizujeme zde.