Třetí etapa chovu slezského norika začíná po skončení druhé světové války a dále je možno ji rozdělit na dvě významná období. Tím prvním je existence chladnokrevného hřebčína v Hořejších Kunčicích v letech 1953-1963 a druhým je přesun chovu slezského norika do hřebčína v Klokočově v roce 1963.

Jak bylo uvedeno v předchozí stati, chovatelská práce ve šlechtění slezského norika byla přerušena válkou a poválečnými změnami v politickém zřízení. Chov byl sice roztříštěný, ale podařilo se shromáždit dobré klisny z oblasti Slezska a soustředit je v Hořejších Kunčicích.
V květnu roku 1950 zde byla založena hříbárna pro odchov norických hříbat. Postupným nákupem asi 30 klisen a zřízením připouštěcí stanice hřebců byla hříbárna od roku 1953 přeměněna na chladnokrevný hřebčín. Přes veškeré těžkosti se podařilo v průběhu existence chladnokrevného hřebčína v Hořejších Kunčicích dosáhnout dobrého výsledku a počátkem 60. let již plemenný materiál představoval solidní kolekci typických norických klisen a výkonnostní zkoušky byly pravidelnou chovatelskou akcí.

Velkou zásluhu na konsolidaci měli také vynikající plemenní hřebci 2568 KLOSTERJÄGER, narozený v roce 1936, a 1262 GOTENSCHERZ, narozený v roce 1940, oba importovaní z Bavorska.

Slibně se rozvíjející chov byl bohužel zabrzděn územní reorganizací v roce 1961. Středisko Hořejší Kunčice bylo začleněno do nově vytvořeného Státního statku Deštné a toto opatření mělo v poměrně krátké době negativní dopad na úroveň chovu koní. V rozmezí let 1961-1963 došlo v Hořejších Kunčicích téměř k likvidaci chovu slezského norika. Rada ONV v Opavě tedy v roce 1963 vydala rozhodnutí rozpustit teplokrevné stádo v Klokočově a přemístit na toto středisko zbytky norického stáda z Hořejších Kunčic.

Historie chovu koní v Klokočově však nezačíná přesunem slezských noriků z Hořejších Kunčic v roce 1963, ale sahá ještě deset let zpátky do roku 1953. Tehdy totiž Ministerstvo zemědělství, ve snaze v krátké době obnovit ztráty způsobené druhou světovou válkou, přikročilo k budování odchovných zařízení při státních statcích. Mezi jinými i při Státním statku Vítkov. Na Františkově Dvoře, místě téměř izolovaném od civilizace, se tak vytvořila velmi zajímavá pracovní příležitost, která přilákala mnoho mladých lidí.

Skupina zaměstnanců hřebčína Klokočov v 50. - 60. letech: zleva - Jan Fárek, Jan Petrtýl, Stanislav Šustek, Anna Jochcová, Ladislav Baloga, František Fárek, Ludmila Varmužová, Jaroslav Mičulka, Jaroslav Škrla, návštěva u Jochců, Martin Jochec s dcerou Vlastou (foto: archiv Jan Petrtýl)

Jako objekt byl pro tento účel vybrán Františkův Dvůr, ucelená zemědělská zástavba vzdálená asi 1 km od obce Klokočov, kterou v té době mělo v užívání JZD Klokočov. Spolu s objektem bylo pro zajištění provozu vyčleněno i 470 ha zemědělské půdy. Ihned po převzetí byla zahájena adaptace stávajících stájí na vazné i volné stáje pro chov koní. Současně byla připravována výstavba nových stájí, která byla zahájena v roce 1956 a ukončena v roce 1959.

Chovatelským záměrem, vyplývajícím z dlouhodobé plemenářské koncepce, byla produkce mohutných, všestranně použitelných teplokrevných koní. Základem chovného stáda se staly klisny, nakupované ze zemského chovu, což mělo pochopitelně za následek značnou nevyrovnanost a různorodost základního stáda i jednotlivých ročníků hříbat.

Zásadní obrat nastal v roce 1958, kdy byl za náhle uhynulého hřebce 2172/2 Przedsvit II přesunut do Klokočova jako prozatímní náhrada plemenný hřebec kladrubského chovu 2209 Schwall.

Po těchto chovatelských zásazích se úroveň chovu značně zlepšila a další ročníky hříbat narozených po hřebci 2209 Schwall plně potvrzovaly naděje do tohoto hřebce vkládané. Jeho hříbata představovala požadovaný model všestranného polokrevníka jak v typu, tak i v charakterových vlastnostech. Kromě ochoty a spolehlivosti v tahu dosahovalo jeho potomstvo i solidních výkonů pod sedlem.

Vzestupný a slibný vývoj teplokrevného chovu byl náhle ukončen v roce 1963. Jak je uvedeno v předchozím odstavci, nadřízené orgány okresu rozhodly rozpustit teplokrevné stádo v Klokočově a na tuto farmu přesunout zbytky norického stáda z Hořejších Kunčic.

V roce 1963 tak začal chov v Klokočově znovu a to v málo radostné situaci.
Základní stádo klisen přesunuté z Hořejších Kunčic bylo ve špatném výživném stavu, špatně ošetřované a většina klisen byla jalová. Část kvalitních plemenných klisen byla ještě před ohlášeným transportem do Klokočova přesunuta na jednotlivá hospodářství statku Deštné, odkud již nemohla být vrácena z protinákazových důvodů.

Místo teplokrevných začali v Klokočově připravovat chladnokrevné koně - p. Zdeněk Vymětalík, ošetřovatel plemenných hřebců (foto: archiv Jan Petrtýl)

Současně s kmenovým stádem klisen byli přesunuti i oba plemenní hřebci 2305 Henos a 2769 Gotar. Hřebec 2769 Gotar byl v témž roce vyměněn za plemeníka 2753 Branec.

Plemenný hřebec 2305 HENOS, ošetřovatel Stanislav Šustek (foto: rodinný archiv Jan Petrtýl)

Ze skupiny plemenných hřebců z let 1953 -1970 se nejvýrazněji uplatnil hřebec 2914 Gofal, který působil v kmenovém stádě od roku 1968-1976. Jeho potomstvo bylo dostatečně mohutné, korektní, jednotného typu a výborných charakterových vlastností. Do plemenitby byli zařazeni jeho tři synové (2077 Gofen, 2093 Gofen II a 2237 Gonos) a 28 dcer.

Plemenný hřebec 2914 GOFAL, ak. mal. Vlasta RŮŽIČKOVÁ, olej na plátně, 1988 (foto Jan Dušek)

Postupně se hlavním posláním chovu stala produkce koní pro potřebu lesního hospodářství. Plemeníci 2131 Neugot z Lán-5, 2276 Hubír-10 a 2296 Hubír-13, kteří působili v chovu v 70. a 80. letech, představovali praktický typ dostatečně mohutného, kompaktního chladnokrevníka, odpovídajícího specifickým požadavkům práce v lesním i zemědělském hospodářství.

Kvalitu chovu slezského norika v Klokočově oceňovali hlavně ti, kdo s těmito koňmi v lese pracovali. Zájem narůstal a na začátku 80. let byla zpracována koncepce rozvoje chovu koní. Jednou z jejích součástí byl zootechnický projekt pro navýšení stavů, aby bylo možno ročně prodávat 90-100 koní připravených na lesní práci. Pro tuto kapacitu koní byly vyprojektovány nové stáje včetně skladovacích objektů a celá dostavba farmy byla předána do užívání v roce 1986. Základní stádo klisen čítalo 100 ks a celkový stav koní dosahoval počtu téměř 500 kusů. V následujících dvou letech byly ještě dobudovány pastevní areály, aby byl zajištěn zdravý odchov hříbat.

Na jaře roku 1989 dosáhl hřebčín v Klokočově nejvyššího možného stupně v plemenářské hierarchii a získal statut „Šlechtitelský chov", neboť po celou dobu chovu byl producentem plemenných hřebců a klisen vysoké kvality.

Společenské změny po roce 1989 však přinesly zásadní obrat v přístupu k lesním pracím a poptávka po chladnokrevných koních prudce poklesla.

Tento jev se nemohl vyhnout ani Klokočovu, a proto stavy koní postupně klesaly na 250 kusů a následně až na 40 kusů.

Současným majitelem základního stáda slezského norika je od roku 1997 společnost Vítkovská zemědělská s.r.o. Plemenitba i nadále pokračuje a je potěšujícím faktem, že základní stádo 25 klisen je stále chovatelsky využíváno.
Přeji majitelům a celému osazenstvu hřebčína v Klokočově ještě mnoho úspěšných chovatelských let, protože je v České republice mnoho míst, kde bez náhrady zanikly vynikající chovy koní, ale Klokočov k nim naštěstí nepatří.

KONĚ - Bulletin chovatelů koní

Odborný časopis chovatelů koní vychází od roku 1997 pod záštitou Asociace svazů chovatelů koní, za finanční podpory Ministerstva zemědělství.

Primárně je zaměřen na informování chovatelské veřejnosti o aktualitách v chovu - od termínů akcí, přes změny legislativy, předpisů, přes odbornou veterinární poradnu až po reportáže z akcí. Členům ASCHK je distribuován zdarma. Nečlenové si mohou objednat celoroční předplatné za 300 Kč vč. poštovného.

Vydání: 6x ročně
Formát: A4, barva, cca 16-20 stran
Kontakt na redakci: Ing. Markéta Nováková, U Hřebčince 479, 379 01 Písek, info@schct.cz