V harmonii s koněm... Přesně takové je motto Jany Plačkové, kterou možná znáte pod přezdívkou Vija. A právě s ní jsem si povídala o přirozené komunikaci, o jejích koních a o životě s nimi.
Položila jsem jí i několik otázek, které k nám do redakce přišly od vás - našich čtenářů. Máte-li ještě úplně jiný dotaz, který se přirozené komunikace týká, neváhejte nám jej poslat. A nyní již přejdeme ke slíbenému rozhovoru.

Krásný quarter horse Cookie je tvým prvním koněm, je to tak? Kdy sis ho vlastně pořídila a co tě na něm nejvíce zaujalo?
Cookie se stal mým splněným snem. Koupila jsem si ho, když byl ročním hřebečkem a mám ho už přes 6 let. Nejvíc mě na něm zaujala jeho milá povaha a taky jeho zbarvení. Původně jsem takového koně nechtěla, dostala jsem se k němu díky svému kamarádovi, kterému jsem za to neuvěřitelně vděčná, protože právě Cookie je tím pravým koněm pro mě.

Věnovali jste se už od začátku přirozené komunikaci? Bylo to proto, že jsi měla strach o jeho záda, nebo jsi touto cestou plánovala jít již v době, kdy sis ho vybrala?
Přirozené komunikaci jsem se věnovala už dřív, takže bylo jasné, že už od začátku s ním budu pracovat právě tímto způsobem a s jeho zády to nemá nic společného.

Na svém webu harmony-vija.cz popisuješ, jak to vlastně s jeho zády je - nejedná se o zdravotní problém, ale prostě takhle vypadá a lze na něm bez problémů jezdit. To se tě lidé na jeho záda tak často ptají?
Mám pocit, že lidé v dnešní době rádi řeší druhé a aniž by se zeptali, o co vlastně jde, tak o tom mluví a bohužel si dělají svůj obrázek, který kolikrát není zrovna hezký a už vůbec ne pravdivý. Cookie je skutečně špatným nakřížením dvou koní a po každé prohlídce paní fyzioterapeutkou a veterinářem se ujišťuji, že je skutečně v pořádku a že ho nic nebolí, tedy je bez omezení. Největší problém je nejspíš u mě - abych ho brala jako normálního koně a neomezovala ho. I když ho záda nebolí, tak mám stále strach, že můžou začít bolet. Pořád nevíme, co bude a jak se to bude dál vyvíjet, ale Cookie mě každým dnem ujišťuje, že je spokojený, zdravý a nic mu nechybí a to je pro mě to nejdůležitější.

Vztah mezi člověkem a koněm je velice důležitý. Myslíš si, že lze tento vztah vybudovat, i když se člověk s koněm vidí třeba jen dvakrát do týdne?
Určitě jde. Záleží nejvíc na tom, jak člověk ke svému koni přistupuje a jak si navzájem sedí, jestli dokázali najít tu společnou cestu naplněnou vzájemným respektem a důvěrou. Pochopitelně je to hodně o čase, ale váš celkový přístup k tomu stále vede.

A jak je to v případě, že se na koni střídá více jezdců - třeba tři či čtyři pravidelní? Myslíš, že má kůň šanci si je zapamatovat a ví, co má od kterého čekat?
Myslím si, že kůň velmi dobře rozlišuje, s kým má právě tu čest. Každý člověk je jiný, stejně tak je každý kůň jiný. Kůň si jednotlivé lidi pamatuje jak podle mimiky pohybů, tak podle vůně a hlavně podle chování. Podle vašeho chování na vás reaguje odlišně, než jak reaguje na někoho jiného. I kůň může mít své oblíbence a nepřátele. Když se to převede na koně, tak kůň na druhého koně reaguje podle sympatií, na člověka kůň reaguje podle jeho činů. Koně dobře ví, kdo je kdo, a mají perfektně každého přečteného, takže později také předpokládají, co s tím dotyčným přijde (rozmazlování, krmení, ježdění, procházka apod.).

Co tě vlastně k přirozené komunikaci přivedlo a odkud čerpáš inspiraci?
Na tomto způsobu tréninku se mi líbí, že nemá vlastně žádná pravidla. Jde tu o to, být sám sebou a dávat do práce hodně ze sebe samotného, chovat se přirozeně. Přirozenou komunikaci neberu jako další odvětví jezdectví, ale právě jako ten přístup. Díky svému způsobu tréninku se dokážu s koněm věnovat vlastně čemukoliv a je jen na mně, v jaké podobě to bude.
Inspiraci čerpám hlavně ze zahraničí. Jsem v kontaktu s pár francouzskými trenéry, kteří mě inspirují k něčemu novému.

Co bys poradila člověku, který nemá žádné zkušenosti a chce to s přirozenou komunikací zkusit? U čeho má začít?
Největší a nejtěžší krok je ten první - začít sám u sebe. Tato cesta vám změní celkový pohled na svět u koní, změní vám vaše přemýšlení o různých tréninkových metodách. Nebraňte se něčemu novému nebo něčemu, co vám není zrovna nejbližší. Zkuste si vzít od každého něco a vytvořit si tak tu svou cestu, kterou si půjdete. Počítejte s tím, že narazíte na několik překážek v podobě lidí, kteří vám nebudou zrovna moc fandit. Nenechte se ovlivňovat a jděte si za svým. Největší úspěch budete mít, pokud vy sami budete vnitřně v pohodě, vyrovnaní, šťastní. Jakmile budete mít pořádek v osobním životě, tedy budete mít čistou hlavu a to, co budete dělat, vás bude naplňovat a přinášet úspěchy, tak to, zrovna toto je ono.

Tvůj vztah s Cookiem je úžasný. Byl Cookie vstřícný už od začátku, nebo sis k němu musela vyšlapat cestičku?
Měla jsem to štěstí, že byl už od začátku vstřícný. Dostal se ke mně dobře vychovaný. Jediný problém jsme měli se strouháním, ale ten se brzy vyřešil.

A který kousek zvládal jako první?
Přímo kousek - tak to asi zvedání předních noh do španělského kroku a prosení (hrabání). Zezačátku jsme se ale spíš věnovali vzájemnému poznávání, základním návykům a hlavně si užívali každé společné chvíle. Ráda jsem s ním chodívala na procházky, někde na louce si sedla s knížkou, nechala ho pást a pak ho zavolala a nazpátek jsme šli zase spolu, později už i bez vodítka. Jooo bylo to krásné dětství - jeho hříběcí a mé dospívající :-)

To je vyloženě značka ideál! Co podle tebe lidé nejčastěji dělají špatně, co se týče přístupu ke koním?
Řekla bych, že až příliš spěchají a že se až příliš nechávají ovlivňovat ostatními, tedy se snaží někoho kopírovat a tím zakrývají sami sebe a ztrácí určitou inspiraci a chuť do práce. Tím, že spěchají a chtějí mít vše hned, kolikrát vynechají v tréninku ty části, které bývají základní parcelou k úspěchu. Hezky se to dá vysvětlit na příkladu stavění domu. Když si stavíte dům, tak tam musíte mít nějakou základnu, než se vrhnete na patro, okna, dveře, střechu... Kdybych to měla převést na práci s koňmi, tak si mnozí staví dům a buď je jejich základ odbytý, a tedy později hrozí zborcení celého domu, a nebo si postaví krásný dům se vším všudy, jen jim tam třeba chybí koupelna :-)

Tak to je dobré přirovnání :-) V zimě tohoto roku se k tobě dostal strakatý Blesk Biskie Bar, kterého jsi už dříve měla v tréninku. Co se mu stalo?
Biskiemu se stal úraz v ohradě. Jedna těžká kobyla ho kopla nakutou zadní a naštípla mu kost na přední noze. Koník moc šancí neměl, ale přesto jsem to zkusila a podařilo se nám ho z toho dostat. Ukázal se jako neuvěřitelný bojovník a strašně rychle se vyléčil.

Jaký je to pocit mít možnost zachránit koně před smrtí? Jaké se ti honily hlavou myšlenky?
Ten každodenní strach, když jsem za ním ráno šla a otevírala box. V hlavě se mi honily myšlenky: „Co když si večer špatně lehl a nepodařilo se mu vstát? Co když si něco udělal, jak vstával? Bude dneska stát na všech čtyřech, nebo jen na třech nohou s tou čtvrtou ve vzduchu?" Byl to boj, ale nebyla jsem na to sama. Ukázalo se, že jsou stále mezi lidmi i tací, kteří dokáží podat pomocnou ruku a podpořit. Nemám to ego, abych se pyšnila tím, že jsem ho zachránila před smrtí, i když je fakt, že nebýt mě, tak by byl v salámu. Jsem ráda, že může dál žít a že se z toho dostal.

A jak to celé dopadlo?
Biskieho jsem vrátila jeho bývalému majiteli. Ten měl z toho velkou radost. Koník je zdravý, ale stále potřebuje ještě klidový režim. Jak to s ním bude dál, je ale už jen na jeho majiteli. Já jsem svou roli v životě tohoto statečného koníka odehrála, dál už si jde ale beze mě. Nejspíš to tak mělo být.

Vyváženost důvěry a respektu - jde právě o to při hledání harmonie s koněm?
Určitě ano. Ale taky by tam mohlo být plno dalších výrazů. Až tu harmonii člověk skutečně pocítí, tak teprve pak pochopí, o čem to vlastně je.

Dáváš přednost tréninku s odměnami, či bez nich?
Stále upřednostňuji trénink bez odměn. Odměny používám pouze u některých cirkusových kousků a nebo u svých koní, abych jim zpestřila nějaké cviky, které opakujeme pro fotografa nebo natáčení...

Jaké jsou výhody a nevýhody takového tréninku?
Nedávno jsem se na toto téma rozepsala ve článku, který je k přečtení na mém webu.
Výhodou pamlsků je to, že se vám může dařit nějaké cviky naučit rychleji. Nevýhodou je to, že se jich může koník začít doprošovat a přisvojí si kvůli nim nějaký zlozvyk - třeba kousání nebo chňapání. V přirozené komunikaci by ale mělo jít o souhru a ne o úplatek. Cirkusové kousky se svými koňmi dělám kvůli vystoupení, kterým se také zabývám a zároveň jsem přišla na to, že je to mnohdy takové zpestření tréninku pro koně.

Znáš nějaké knihy o přirozené komunikaci, které opravdu stojí za to si přečíst? Čerpala jsi z některých z nich inspiraci?
Spíš čerpám z praxe než z teorie, protože praxe od teorie bývá mnohdy velmi odlišná.
Má oblíbená knížka na toto téma je od Raye Hunta: V harmonii s koněm. Díky této knize jsem konečně našla název pro to, co dělám, protože přirozená komunikace je už tak rozsáhlý název mnohokrát skloňovaný. Dále kniha Koně nikdy nelžou od Marka Rashida je velmi zajímavá.

Všimla jsem si, že vyrábíš originální mrkvové hůlky. Prozradíš našim čtenářům, jak taková mrkvová hůlka vypadá, v čem jsou ty tvé jiné a jaké je jejich použití?
První záměr k výrobě těchto hůlek bylo se vejít do levnější varianty, než která se nabízí běžně k prodeji, a přitom vytvořit hůlku, která si zachová stejné vlastnosti. Potom jsem se zaměřila na různé barevné provedení. Teď jsem schopná vyrobit jakoukoliv barevnou kombinaci tyčky, ručky a stringu dle přání každého zákazníka a přitom přicházet stále s nějakou novinkou. Jako třeba teď s barvou à la čokoláda Milka :-)

Nedávno nám také dorazil do redakce dotaz, zda je lepší k přirozené komunikaci používat ohlávku nylonovou (popřípadě koženou), nebo provazovou? Co bys při výběru ohlávky poradila?
Z vlastních zkušeností bych doporučila provazovou ohlávku. Lépe se díky ní zvýrazní tlaky a celkově se mi s koněm s ní lépe pracuje. Působí jinak než klasická nylonová. Nylonovou ale také používám, ale to spíš k převádění koní do ohrady a na procházky. Případy, kdy na nylonky nedám dopustit, jsou při přepravě koní a při uvázání. Také pokud chci koně pustit do ohrady s ohlávkou, tak sáhnu právě po nylonové. Jakmile jdu pracovat ze země nebo jezdit, tak volím jednoznačně provazovou.

Jaké pomůcky vlastně ještě pro přirozenou komunikaci s koněm oceníš?
Ráda říkám, že mi nezáleží na tom, co kdo na koni má, co na něj používá, jako na tom, jak to používá. Využívám pro svou práci jak PNH těžší lano, tak i klasickou lonžku, taky jak mrkvovou hůl, tak i lonžovací bič, který jsem si podle sebe upravila. Opravdu záleží na tom, co s koněm zrovna děláte a taky co vám a vašemu koni sedí nejlépe. A pokud si naučím koně couvat na tlak na prsou, tak to zvládnu klidně i s kšiltovkou v ruce a nemusím hledat hůlku :-)

Je pro koně lepší anglie, nebo westernový styl? Co upřednostňuješ ty a proč?
Záleží jak pro kterého koně. Já žádný ze stylů neupřednostňuji. Jezdím podle schopností koně, podle jeho nadání, podle jeho možností nebo podle požadavků jeho majitele. Jelikož ale nemám žádné závodní ambice, tak se přirozená komunikace odráží i ve stylu mého ježdění. Nejvíc jezdím bez sedla. S Cookiem teď už jenom s barebackem, a to dokážeme odjezdit jak ve stylu anglie, tak i prvky westernu. V ježdění mi jde také o souhru, a pokud vidím, že s koněm dokážu jezdit uvolněně a přitom přesně i bez sedla a uzdy, tak to je pro mě úspěch.

Dá se při prvním kontaktu s koněm určit, jestli je učenlivější než jiní? Tedy zda s ním bude přirozená komunikace jednoduchá a bude se rychleji učit nové kousky?
Přirozená komunikace není o tom učit koně něco nového. Je to spíš o tom, abychom se my naučili způsobu chování, díky kterému si s koňmi začneme rozumět a díky kterému jim dokážeme vysvětlit, co po nich žádáme. Žádný z koní není hloupý, každý jen požaduje jiný přístup. Nemůžu mít jeden a ten samý postup tréninku na všechny koně. Musím být vstřícná a vnímat, s jakým koněm mám právě tu čest a jak s ním mám zacházet. Jedině tak můžu docílit naší spolupráce. Koně jsou vstřícní k práci sami od sebe, což je opravdu zvláštní, že strpí tolik našich chyb a nepřesných gest. Člověk by si měl uvědomit, že musí mnohdy zastavit a přemýšlet, jak to, co po svém koni chce, mu má vysvětlit, a zdali se chová správně, férově. Málokdo si také uvědomí, že nejdůležitější součásti tohoto tréninku koně nemají vlastně s tréninkem nic společného, že do značné míry souvisejí s naší schopností vnímat a chápat, že naši koně možná vidí život z jiné perspektivy než my...

Úžasné! Děkuji za velice příjemný rozhovor a přeji mnoho pohodových chvil v přítomnosti koní i jiných čtyřnohých parťáků.

Obsah čísla 9/2013:

Plemeno: Brandenburský teplokrevník
Starám se o...: Malbu
Fotoseriál: Vodítka
Jedu, jedeš, jedeme: ...na Ranč U Zelené sedmy
Cesta hříběte: Přiježďování
Sběratelská karta: Brandenburský teplokrevník
Pohled: Welsh pony, hřebec Edmond Karlen

Plakáty uvnitř časopisu:
A3: Quarter horse, hřebec SL Einstein Dun It

Plakáty pro předplatitele:
A2: Americký miniaturní kůň, klisnička Tikitano Crowning Prince Aischa
A3: Český sportovní pony, klisna Dorinka
A3: Welsh pony of cob type, hřebec Twyford Epoch a welsh mountain pony, hřebec Bernard

Ostatní:
O komunikaci a harmonii s Janou Plačkovou
Speciál: Westernová plemena
Začínáme s jízdou na koni
Koně v Údolí smrti
Jak (ne)používat otěže
Bylinky pro koně: Podběl
Pony Express
Veterinární koutek: Když je kůň muchařem
Společná cesta aneb Příběh Kasky
Bondův ponykoutek a Listárna
Příběhy a Foto čtenářů
Soutěžní osmisměrka
Žužuova poradna
...a další