Dnes si představíme klisnu, která má domov až za dalekou Aší. A to ve vesnici Kopaniny. Že vám to něco říká? Ano, do této stáje jsme se podívali v rubrice Jedu, jedeš, jedeme... v loňském únorovém čísle. Klisna Carolline je prvním koněm, který ve stáji Naděje byl. A tak si stájovou zakladatelku Carolline představíme detailněji v rozhovoru s její jezdkyní Adélkou.

Jméno: Carolline
Přezdívka: Kája, Kakája, Karolínka, Kájka
Matka: Vara A1/1
Otec: Carol 410
Majitel: Lenka Benešová
Chovatel: Václav Slouka
Ustájena: Stáj Naděje Kopaniny
Datum narození: 7. 6. 1995

Kdy jsi poprvé viděla Carollinku a jaké na ni máš své první vzpomínky?
S Carollinkou jsem se poprvé potkala v roce 2008 ve stáji Naděje v Kopaninách. Padla mi do oka na první pohled. Já, tehdy jedenáctiletá holka rozhodnutá žít pro koně, a Carollinka, která měla největší zálibu ve vyškolování lidí v sedle a nejen to. Můj sen byl jednou si na ni sednout a povozit se na ní. Netrvalo dlouho a Carollinky majitelka mi umožnila můj sen uskutečnit. A jaké to bylo ze začátku? Probíhalo to asi takto: Naše první vyjížďky spočívaly v tom, že jsme většinou běžely po louce a Carollinka vyhazovala jako divá. Přestala jsem doufat, že si někdy začneme rozumět, ale povedlo se! Naše cesta byla dlouhá, ale nyní si troufnu říct, že jsme celkem nerozlučná dvojka a rozumíme si. Někdy je to těžké, občas se „hádáme", ale miluju ji takovou, jaká je. Díky její tvrdohlavosti, umíněnosti a velké osobnosti je pro mě nenahraditelná!

Takže již od začátku jsi začala do Kopanin jezdit za Carollinkou, která je v majetku Lenky Benešové. Víš něco o tom, co Carolline dělala, než jsi s ní začala pracovat?

Za svých mladých let se Carollinka účastnila spousty parkurových i drezúrních závodů v sedle se svou majitelkou. Parkury milovala a doteď je naprosto nadšená, když si může skočit nějaký skok. S drezúrou se moc nekamarádila, ale i tak byla strašně šikovná.

Kolik je vlastně Carollince letos let? Chová se na svůj věk?
Letos 7. 6. bylo Carollince 18 let. I když musím uznat, že od té doby, co se známe, je celkem mírnější a krotší, stále čekám na ten den, kdy jí skončí puberta. Snad by to mohlo přijít nyní s dovršením „plnoletosti". Na svůj věk se rozhodně nechová a hlavně tak nevypadá. Ještě minulý rok na závodech, kde s přehledem porážela mladé koně v barrel racingu, jí tipovali na 5-7 let, což mě docela pobavilo. I přes její věk stále vyhráváme dostihy na tradičních Hubertových jízdách nebo se umisťujeme mezi prvními třemi.

Tak to je krásný věk, Carolline má skvělou kondici. Jako klisna za tu dobu určitě měla nějaká hříbátka, zažila jsi je nebo o nich něco víš?
Carollinka své majitelce dala již dvě hříbátka, Árese a Rigoletta. Z Árese je v dnešní době již velký chlapák, kterému to velmi dobře šlape na drezúrních soutěžích. Rigoletta si koupila naše kamarádka ze sousední vesnice, která je dá se říct za zatáčkou. Z Rigoletta už je také velký kluk, který je v základním výcviku a se svou paničkou se učí základnímu výcviku. Na příští rok je naplánované ještě jedno, poslední Carollinky hříbátko, které bude moje. Doufám, že vše vyjde tak, jak má, a mně se splní jeden z dalších velkých snů a přání.

Jak dlouho poté, co jsi začala s Carollinkou pracovat, jste vyrazily na první veřejnou akci či závody? Jaké na to máš vzpomínky?
Jestli si dobře vzpomínám, naše první účast před veřejností byla na veřejném tréninku v jízdě zručnosti, které jsme se zúčastnily hned první rok, který jsme strávily společně, nicméně moc dobře si tuto akci nevybavuji. Další účast byla na Koňských hrátkách pořádaných naší stájí, kterých se od té doby účastníme pravidelně každý rok a letos tomu nebude jinak. Mám takový pocit, že jsme se umístily na třetím místě v disciplíně trail a barrel racing. Nejraději se účastníme westernových závodů na Sorkově, které jsou pro nás velice dobrou akcí, kde sbíráme plno zkušeností a také úspěchů. V neposlední řadě musím zmínit také malé vystoupení na veřejném tréninku, kde jsme ukázaly naši práci ze země, a Hubertovy jízdy, které se pro nás staly již tradiční každoroční akcí. Zpočátku jsme jezdily pouze Huberty pro juniory, jelikož jsem si mezi zkušenější jezdce netroufla. Poslední dva roky už jezdíme pouze Huberty s velkými loty, kde jsou zkušení jezdci s většinou dobře ovladatelnými koňmi.

Nejobdivuhodnější je určitě vaše jízda bez sedla a jakéhokoliv nákrčního řemene, jak dlouho vám trvalo najít vzájemnou důvěru a naučit se to? Máte nějaké veselé zážitky?
No, tak veselých zážitků je dost, a to i dodnes. Občas je to s ní trápení, na druhou stranu je jindy poslušná jako beránek. Pracujeme na tom doteď, ještě zdaleka to není tak vypilované, jak to na první pohled vypadá. Jsou dny, kdy při takovém blbnutí zastavujeme o ohradu a podobně. Jen si prosím nemyslete, že nejezdíme jinak, než bez sedla a bez ohlávky. Takto jezdíme především, když se fotí. Jinak je naše jezdecké vybavení naprosto normální v podobě sedla a provazové ohlávky s otěžemi. A jak je na tom naše vzájemná důvěra? Řekla bych, že dobře, ale pouto mezi člověkem a koněm bude navždy křehké, tudíž důvěra je to největší a nejpřednější, na čem si v našem vztahu zakládám.

Jaká je Carolline na ošetřování? Je něco, co má a nemá ráda?
Na ošetřování je to zlatíčko, ale jsou samozřejmě věci, které se jí nelíbí. Například čištění. Spousta koní si čištění užívá a usíná přitom, ale Carollinku čištění lechtá a tváří se u něj vždycky strašně naštvaně. Jak už jsem zmínila předtím, tak čekám na den, kdy Carollinka vyjde z puberty. Jako každý puberťák má celkem změny nálad. Jednou při strouhání stojí jako beránek, podruhé si usmyslí, že prostě stát nebude!

A co práce ze země? Při focení jste mi ukázali, co všechno umíte, včetně krásné pusinky. Jak vás to baví a co vše umíte?
Snažíme se zdokonalovat různé cviky, které mají opravdu co do činění s prací ze země, jako jsou například úkroky, couvání, ustupování. Prostě vše, co by měl koník nejprve umět ze země a až poté ze sedla. Cirkusové kousky jsou pro nás spíše takové odreagování a zábavné dovádění. Umíme se stavět na zadní ze sedla i ze země, hrabat, úklonu, kterou chci dopilovat až do položení a samozřejmě také již zmiňovanou pusinku.

Co Carollinka a její stájoví kolegové? Kamarádí se hodně, nebo je spíše samotářka?
Vždy byla šéfkou stáda. Přeci jen, je to první koník na Naději. Jejím největším parťákem byl vždy bez pochyby koník Sanny, se kterým jsme se bohužel museli společně s jeho majitelkou rozloučit, protože se odstěhovali daleko od nás. Dá se říci, že je přátelská ke všem, ale když se jí něco nelíbí, dokáže to dát najevo a všem ukáže své postavení ve stádě. Velmi rychle se dokáže upnout na jednoho koně, pokud jsme mimo domov, například na dvoudenních závodech, na které s námi jezdí Carollinky „kolegyně" Lilith, se kterou jsou na sebe během závodů tak závislé, že na sebe při opracovávání i při samotném závodění „halekají" přes celé kolbiště. Jejím největším miláčkem je v současné době poník Čat, vedle kterého vypadá se svou výškou celkem vtipně. I přesto je občas velmi složité oddělit je od sebe.

Děkuji za příjemný rozhovor a přeji hodně štěstí s plánovaným hříbátkem!

Obsah čísla 8/2013:

Plemeno: Holandský chladnokrevník
Starám se o...: Carolline
Fotoseriál: Pomůcky na lonžování
Jedu, jedeš, jedeme: ...na Farmu Hory
Cesta hříběte: První jízda
Sběratelská karta: Holandský chladnokrevník
Pohled: Starokladrubský kůň, valach GSS Rosemary XL-5

Plakáty uvnitř časopisu:
A3: Stádo JS Alpin Horse

Plakáty pro předplatitele:
A2: Paint horse, hřebec Docs Sunfire
A3: Islandský kůň, valach Geislabaugur frá Röðly (Gijs)
A3: Paso Fino Colombiano, hřebec Resorte de Quebrada Grande

Ostatní:
Mustangové!
Jak se fotí jezdecká móda
Noční show Brno
Jak to vnímá kůň
Rodeo Hoslovice; Stampede
Bylinky pro koně: Hloh
Karlovarský dostihový den
VII. MČR jízdy v dámském sedle
Kožní onemocnění: Otlaky
Křtiny huculských hříbat
Společná cesta aneb Příběh Kasky
Bondův ponykoutek a Listárna
Příběhy a Foto čtenářů
Soutěžní osmisměrka
Žužuova poradna

...a další