Koně a hříbata 8/2011: Britská nativní plemena
Dnes se s časopisem Koně a hříbata vrátíme o půl roku zpět, do srpnového čísla roku 2011. Psalo se zde o britských nativních plemenech - Fell pony a New Forest pony. Přečtěte si o minulosti těchto u nás ne moc rozšířených koní i o tom, jak jsou využíváni dnes.
V červnovém čísle jsme si obecně představili tzv. horská a vřesovištní pony plemena a také první dvě z této skupiny pony a malých plemen koní, kteří jsou původními plemeny Britských ostrovů - Connemara a Dales pony. Dnes se, jak jsme si slíbili, zaměříme na další dvě - tentokrát nás čeká Fell pony a New Forest pony.
Fell pony
Domovem Fell ponyho je severozápadní Anglie, pohoří Cumbria, oblasti Cumberland a Westmorland, kde se tito pony pravděpodobně toulali již v prehistorických dobách. Zdejší krajina je velmi členitá a špatně prostupná, a proto byl původně Fell pony využíván především jako soumar. Vznik plemene Fell pony sahá až do období invaze římských vojsk do Británie. Římané, podle záznamů, využili místní Fell pony při výstavbě Hadrianovy zdi (val), která bývá označována jako „nejvýznamnější památka postavená Římany v Anglii".
Původ Fell ponyho je úzce spjat s dnes již zaniklým Gallowayem. Nejznámějším plemenným hřebcem v chovu tohoto plemene byl pravděpodobně také Galloway, Lingcropper, o němž se traduje, že byl nalezen osedlaný a pasoucí se ve vřesu, po jedné z bitev „Jakobitského povstání" a jeho jméno tedy k této události odkazuje. Říká se, že během 18. a 19. století využívali pašeráci Fell pony pro přepravu kontrabandu od pobřeží přes hory Cumbria do vnitrozemí.
Fell pony byli v minulosti díky svému elegantnímu vzhledu zapřaháni také do pohřebních vozů a tuto funkci zastávají ostatně příležitostně dodnes při tradičních koňských pohřbech. Jeho využití bylo na anglickém venkově ale přirozeně širší, přepravoval suroviny vytěžené v dolech, převážel kukuřici do mlýnů. Od Fell pony se očekávalo, že během týdne ponese v proutěných koších těžké náklady na cestách dlouhých přes 240 kilometrů. Byl rovněž oblíbeným pomocníkem pastýřů, kteří svá stáda sháněli na strmých svazích, a zemědělců. Také pošta zaměstnávala Fell pony, kteří doručovali poštu do nejodlehlejších oblastí.
Na konci 18. století našel Fell pony další uplatnění, byly to klusácké závody, jejichž pořádání se stalo velmi populární při všech společenských akcích a velkých trzích. S rozvojem železniční dopravy a rozšířením zemědělských strojů došlo k prudkému poklesu stavu těchto krásných pony. Další dramatické snížení počtu Fell pony pak způsobily světové války, kdy mnoho zvířat bylo dáno na porážku. Osud plemene opět zůstal v rukou místních nadšenců, kteří se horlivě snažili o záchranu tohoto jejich „dědictví". Po druhé světové válce ekonomika nastartovala a došlo k nárůstu zájmu o rekreační aktivity spojené s jezdectvím a vozatajstvím. Poptávka po Fell pony se v tomto období zvýšila, přičemž jedním z faktorů zvýšeného zájmu právě o toto plemeno bylo jejich relativně konstantní zbarvení a fenotyp. Z těchto pony bylo snadné sestavit kvalitní dvojspřeží pro soutěže. Přestože se počty Fell pony stabilně zvyšují, zůstávají ale stále v seznamu RBST jako „ohrožené" plemeno.
První záznamy o rodokmenech těchto pony lze nalézt již na konci 19. století a první výstava, na níž byli Fell pony předvedeni, se konala již v roce 1894. V počátcích chovu se Fell pony registrovali jako Polo pony, a to již od roku 1898. Fell Pony Society byla založena v roce 1922 a jejím cílem, tak jako u ostatních společností sdružujících chovatele nativních britských plemen, bylo "udržet a zlepšovat genetickou čistotu původních Fell pony". Pro chovatele Fell pony bylo důležité obstát v konkurenci jiných, často úspěšnějších a okázalejších plemen. V této době bylo nejčastějším zbarvením Fell pony hnědák. Hnědáci v populaci převládali až do druhé poloviny 20. století, kdy se výběrem stala dominantní barvou černá a hnědáci a pigmentovaní bělouši se stali vzácnějšími. Bílé znaky v podobě hvězdy a malého množství odznaků na zadních nohách se ale prakticky nemění po celá desetiletí, ale platí, že více než polovina populace tohoto plemene nemá odznaky žádné.
Fell pony současnosti je ideálním, všestranným, rodinným pony pro děti i dospělé, vyznačuje se příjemným a pohodlným krokem a stabilitou, která mu umožňuje bezpečně překonat i nejneschůdnější terén. Často se tvrdí, že má „šestý smysl", který ho upozorní na možná nebezpečí. Zdá se, že instinktivně ví, kde je půda příliš měkká a bahnitá nebo kde je nejbezpečnější místo k překonání skal. Pro otestování těchto vlastností pořádá každoročně Fell Pony Society soutěže, kde se pony předvádí v těžkém terénu, včetně výstupů a sestupů strmých kopců a skal, bažin, součástí testu je i překonávání vody, padlých kmenů a jiných terénních nástrah. Pro své prokazatelné schopnosti je Fell velmi oblíbeným Hunter pony.
I dnes žijí na náhorních plošinách Cumbria stáda Fell pony, kteří zde přispívají k zachování původních biotopů. Fell pony, jejichž kohoutková výška je na hranici pony typu, se v současnosti stal velmi oblíbeným pony pro rekreační ježdění dospělých i jezdecké soutěže dětí. Vytrvalostní ježdění, vozatajství a výstavnictví jsou velmi vhodnou aktivitou pro toto elegantní plemeno. Nelze říci, že by Fell pony v některé disciplíně zásadně vynikal, ale je velmi dobrou, univerzální volbou pro méně zkušené nebo ne příliš ambiciózní jezdce.
Zájem o tyto pony je celosvětový. Populace Fell pony v Holandsku již převyšuje 500 kusů a jsou chováni také v několika dalších evropských zemích, včetně České republiky, ve Skandinávii a také v Americe.
Standard plemene
Výška: Až 142 cm (14 hh)
Barva: Nejčastěji vraníci, hnědáci, výjimečně pigmentovaní bělouši
Konstituce: Standard plemene říká, že Fell pony by měl být „pevný jako skála" a má vyvolávat dojem síly, ušlechtilosti a vitality. Hlava by měla být malá, ušlechtilá, s širokým čelem a výraznými nozdrami. Uši malé. Hrudník hluboký, s dostatkem prostoru pro srdce, žebra dobře klenutá. Lopatka dobře úhlená, šikmá. Krk úměrně dlouhý, s mírným hřebenem, hlava by měla být malá se širokým čelem, uši malé, nozdry poměrně velké. Nohy by měly být krátké, holenní kosti ploché, hříva a rousy výrazné a bohaté.
Charakter: U tohoto plemene je nutné očekávat, tak jako u některých dalších britských nativních plemen, která byla historicky využívána jako soumaři, určitou samostatnost. Je třeba tedy mít na paměti, že jejich inteligence a samostatnost mohou být v konečném důsledku na překážku při výcviku, především mladých pony, a proto je vhodné, aby s mladými Fell pony pracovaly zkušené osoby. Pokud má Fell pony dobrý výcvik, bývá jeho charakter výborný. Tyto pony pak lze doporučit jako vhodnou alternativu nejen pro začínající děti, ale i pro osoby se zdravotními handicapy.
Pohyb: Dobře vyvážený a prostorný, s mírnou akcí kolen a hlezen.
Více informací: www.fellponysociety.org.uk
Zajímavosti: Po celém světě žije méně než 5000 registrovaných Fell pony. První Fell pony byli vystavováni již v roce 1860 na Orton Show. Brough Hill Fair (veletrh) byl a je hlavním dějištěm pro prodej mladých Fell pony. Tento veletrh se koná již od roku 1330. „Stag" je tradiční název pro tříletého Fell ponyho, který byl divoce odchován na náhorních planinách a odveden na prodej.
Klisny Fell pony a Welsh mountain pony byly využívány v raném šlechtění Hackney pony.
New Forest pony
Domovem těchto pony je New Forest v Hampshire v Anglii. Tito pony historicky žili v oblasti lesa New Forest, který se rozprostírá na ploše téměř 90 000 akrů. Tento „les" byl prohlášen za chráněný porost již v roce 1016 dánským králem Knutem I. a již v „lesním zákoně" vydaném tímto panovníkem jsou New Forest ponyové zmiňováni. Dnes ale již tato lokalita v ničem nepřipomíná původní prales, leží v blízkosti přístavu Southampton v hustě osídlené Jižní Anglii.
Archeologické výzkumy prokázaly, že tito pony zde žili již v roce 300 n. l. Žádné z původních britských plemen nemá tak pestrou genetiku jako právě New Forest pony, protože lokalita jeho výskytu se kryla s velmi intenzivně využívanými dopravními tepnami. Před dobytím Anglie Normany v roce 1066 byl hlavním městem Anglie Winchester a každý, kdo odtud cestoval jakýmkoli směrem, musel jihozápadním Hampshirem a lesem New Forest projet. Stáda původních pony se tedy příležitostně mísila nejen s koňmi místních obyvatel, ale i s koňmi jezdců a povozníků, kteří projížděli touto oblastí. Fenotyp New Forest pony ale přesto zůstavá dobře definovaný, pravděpodobně v důsledku tlaku prostředí a výběru.
Historické záznamy o těchto pony jsou dostupnější než u ostatních původních plemen a z dochovaných dokumentů například víme, že král William II. Rufus (1087-1100) ustanovil New Forest královskou honitbou s právem „obecné pastvy", které již tehdy vymezovalo využití lesní půdy.
Populace New Forest pony byla ovlivňována nejen občasným mísením "divokých" a "místních" pony a koní, ale za účelem zlepšení kmenového stáda lesních poníků bylo do lesa vypuštěno také stádo osmnácti velšských klisen a rovněž tak plnokrevný hřebec Marske. Marske původně patřil vévodovi z Cumberlandu a ten ho, po rozpuštění hřebčína v roce 1765, na určité období lesu „daroval". Zajímavostí je, že Marske, jehož kohoutková výška byla 147 cm a sám neměl úspěch na dostihové dráze, byl otcem nejslavnějšího plnokrevníka všech dob - Eclipse. Eclipse proslul již ve své první dostihové sezóně, a proto se jeho otec, Marske, přesunul z lesa zpět do hřebčína v Yorkshiru. Jeho vliv tedy na populaci New Forest pony zřejmě nebyl zásadní.
Populace New Forest pony byla místními obyvateli vždy ovlivňována, v 19. století ale bylo nutné zásadně oživit krev původního stáda, protože se začaly výrazně projevovat nepříznivé důsledky úzké příbuzenské plemenitby. V roce 1852 tedy zapůjčila lesu královna Viktorie svého arabského hřebce Zoraha, ten ale, bohužel, připustil pouze 112 vybraných klisen a příbuzenská plemenitba si i nadále vybírala svou daň. Byl tedy vytvořen nový chovatelský program, královna Viktorie zapůjčila další dva plemenné hřebce, arabského Abeyana a berberského Yirrassana, přičemž oba tito hřebci měli na populaci New Forest pony pravděpodobně zásadnější vliv. Velké zásluhy v chovu New Forest pony jsou přičítány lordu Arthuru Cecilovi a lordu Lucasovi, kteří se pokusili zkvalitnit oslabenou konstituci New Foresta přílivem krve mnoha dalších původních plemen - byl použit Galloway, Fell pony, Dartmoor pony, Exmoor i Welsh pony. Patrný byl především vliv slavného velšského hřebce Starlight. Zásadní vliv pak měl Polo pony Field Marshall, který působil v New Forest v letech 1918 a 1919.
Pro moderního New Forest ponyho je významná pětice hřebců - Knightwood Spitfire po hřebci Brookside Spitfire, matka tohoto plavou barvu nesoucího hřebce byla klisna Weirs Topsy, která do New Foresta přinesla krev Skotského ponyho, černého hřebce Clansmana, další z pětice byl Danny Denny (po velšském Dyoll Starlight), Brookside David - syn Field Marshala, ryzák Brooming Slipon a Goodenough, přinášející přes svou matku opět velšskou krev.
Plemenná kniha New Forest pony vznikla v roce 1960.
V dnešní době je velmi ceněným a oblíbeným plemenem pony vhodným jak pro děti, tak i pro dospělé, v závislosti na typu a kohoutkové výšce. Velmi dobře se New Forest pony prosadil ve všestrannosti, kde sportuje i na nejvyšší úrovni.
Standard plemene
Výška: 124-144 cm (12,2 hh až 14,2 hh)
Barva: Všechny barvy vyjma strakoše, modré oči jsou nepřípustné.
Konstituce: Charakteristika plemene odpovídá jeho spletitému původu s vysokým procentem přílivu cizí krve. Kohoutková výška je velmi proměnlivá, volně žijící ponyové se pohybují v rozsahu 122-127 cm, ale standardní kohoutková výška New Foresta je až 147 cm a zdá se, že rozhodující je vliv výživy a prostředí. Hlava není hlavou charakteristickou pro typického pony, ale odkazuje více na vliv „velkých koní". Na rozdíl od ostatních britských původních plemen má také delší krok a vyznačuje se prostorným, jezdeckým klusem. Také lopatka není typická pro pony, ale je skutečně „jezdecká". Požaduje se dobrá hloubka hrudníku, končetiny by měly být krátké, s dostatkem hustých a plochých kostí.
Pohyb: Vycházející z ramene, aktivní, rovný a prostorný, bez zbytečné kolenní a hlezenní akce.
Více informací: www.newforestpony.com
Zajímavost: V roce 1928 byla skupina New Forest klisen společně s několika anglickými a arabskými plnokrevníky vysazena na ostrobě Lundy a založila zde plemeno Lundy pony.
Novinka! Pokud preferujete elektronickou verzi časopisu, můžete si časopis Koně & hříbata levněji zakoupit na www.publero.com.
Obsah čísla:
Plemeno: Welsh pony of cob type
Starám se o...: Morganu
Fotoseriál: Znamení koně
Jedu, jedeš, jedeme: ...do JS Boučí
Začátky v sedle: Gymnastika
Plakáty:
A2: Haflingové
A3: Paso fino colombiano, hřebec Bonachon del Rey
A3: Fríští koně, hřebci Pieter van Diphoorn a Walentin von Rodowitz
A3: Irský cob, hřebec Roses Sambo
Ostatní:
Soutěž o přilbu CASCO Passion + Bylinky pro koně: Aloe a cibule
Tréninkové prostory - Kruhovky, kolotoče
VIII. Den koní Terezovský dvůr
Drezúrní abeceda: R
Licentace hřebce shetland pony
Václav Vydra: S koňmi trochu jinak
Bondův ponykoutek a Žužuova poradna
Příběhy a foto čtenářů
Listárna a osmisměrka
Komiks Koniklec
...a další
Galerie
V sedle: Sarkoidy
Všechno jednou končí... Tak bychom mohli uvést upoutávku na poslední vycházející číslo časopisu V sedle. Editorial a článek o sarkoidech si přečtěte…
V sedle: Rovnou za nosem
Celá staletí si vědci lámou hlavu nad orientačním smyslem koní. Někteří koně najdou i v cizím prostředí vždy cestu domů, jiní zabloudí i za vlastním…