Umět motivovat

Již potřetí vás vítám u zápisků z jezdeckého soustředění, které se konalo letos v březnu v Zárybech u Prahy. V prvním z dílů jsme se zabývali snahou jezdit inteligentně, povídali jsme si o přilnutí, nutnosti uvolnění jezdce. Ve druhém díle jsme si to aplikovali na konkrétní příklad mladého koně. I dnes se budeme soustředit především na ty problémy, které se mohou týkat našeho okruhu čtenářů. Tentokrát už se však s tímto miniseriálem definitivně rozloučíme, a to snahou naučit se koně motivovat, učit ho a posouvat se spolu s ním dál.
Článek doprovázejí ilustrační fotky zúčastněných jezdeckých dvojic.

U-VOL-NĚ-NĚ

Každý jezdec, ať už je na jakémkoli stupni výcviku, by si měl sám od sebe myslet na uvolněnost. Trenér mu ji jistě může opakovat donekonečna, ale je důležité, aby představa uvolněnosti přešla jezdci doslova pod kůži, do krve; copak může kdokoli chtít po koni, aby kráčel přirozeně a uvolněně, když sám jezdec nervózně zatíná svaly, v břiše mu tančí rovnou celé mraveniště a nervy má napjaté k prasknutí?

Prvně se musíme sami naučit uklidnit a uvolnit. Uvolnit, povolit, netuhnout, nezatínat. Nespěchat, nechtít po koni nemožné na počkání, zázraky do tří dnů, povolit, uvolnit se v kyčlích, v zádech, pustit ramena, lokty, ruce. Jezdec si nejprve musí „vyřešit sám sebe", až poté chtít řešit koně.
Pouze a pokud se jezdec „povolí", může koně začít vnímat i cítit a může (nejlépe pochopitelně pod odborným vedením) začít koně modelovat a „rehabilitovat" jeho méně silné části. Ježdění je z velké části o cítění, o citu - není to jen silová záležitost nebo tělocvik.

Aby jezdec mohl začít svého koně rovnat, musí nejprve umět poznat, tedy vycítit, kde je kůň křivý, slabší. Jezdec musí dobře znát svého koně a vnímat ho. Sám pak může poznat, jak nejlépe s koněm pracovat dál; například zda mu vyhovuje opracovávat v rychlejším tempu či v pomalejším. Je důležité nespěchat, aby kůň zbytečně nesekal kroky a opravdu se uvolnil.

Shromažďování

Téměř všichni jezdci na soustředění pracovali na shromažďování koně a to různými cviky - například zvětšováním a zmenšováním kruhu ve cvalu. Pomalý cval na menším kruhu koně motivuje k zapojení zádě, učí se přijmout váhu na záď, posilovat. Jezdec ale nesmí koně na malém kruhu „udusit", nesmí po něm zpočátku chtít shromáždění na dlouhou dobu, naopak by se měl „těšit z mála" a v pravý čas koni dovolit kruh zvětšit, ulevit mu, udělat mu radost. Koně při zvětšování kruhu opravdu cválají aktivně a radostně.

Podobně jezdci progymnastikovávali koně na malých kruzích i v klusu - zvětšováním a zmenšováním kruhu musí kůň výrazně přenášet váhu na záď, jezdec se tak může snažit o delší, výraznější moment vznosu, pracovat na expresivitě chodu, dostávat od koně gymnastičtější výraz, učit ho lépe se nést, shromážděněji, vznosněji.

Rovnováhu koně „testovali" kontracvalem, který ale v prvé řadě vyžaduje dokonalou rovnováhu jezdce a dobré plánování: jezdec si musí dobře naplánovat dráhu, lépe než v normálním cvalu, aby koni cvik vyšel a v kontracvalu se udržel. Obecně by měl kůň v kontracvalu „vyrůst a zkrátit se". I kontracval je však pro koně zpočátku velmi náročný a nemá smysl jej s ním zbytečně přetěžovat.

Opět - méně je někdy více, jezdci by mělo stačit, že je kůň zpočátku ochotný vyhovět, neměl by očekávat ihned dokonale zajetý kruh ve cvalu na opačnou nohu, měl by si uvědomovat, jak je kontracval pro koně náročným cvikem.

Mnoho lidí se bojí shromažďovat, a z toho důvodu nikdy nepřekročí drezurní stupeň Z a L. Z ohledu ke koni se rozhodnout neučit se/ho nic nového, nepilovat cviky do „dokonalosti"; shromažďování koni totiž zpočátku příliš příjemné není. Je náročné, složité, vyžaduje od něj zapojení svalů, které v daném momentě příliš silné nejsou. Nedokáže se dostatečně nést, zkrátit, často reaguje negativně, projevuje nepohodlí - a zastraší tak svého jezdce v další snaze o pokročení o kousek dál.

Ve skutečnosti je však shromáždění velmi důležité pro zdraví koně, pomáhá koni, aby se „jezdecky neopotřeboval", shromážděný kůň lépe rozloží svou i jezdcovu váhu, nepřetěžuje přední končetiny, lépe zapojuje hřbetní svaly.

Jezdec se tedy musí snažit překonat stav, kdy se kůň na nový úkol tváří negativně. Jezdec sice musí být citlivý, musí koňské pocity vnímat, ale jako správný učitel občas musí svému žáku ukázat, že k cíli vede i jiná cesta, která může vypadat složitěji. A je pochopitelně jen na učiteli, zda chce a dokáže koni ukázat problém tak, aby ho dokázal přijmout a pochopit, aby pocítil, že je mu prospěšný (tedy že se koni bude chodit pod sedlem lépe). Toto je vždy o jezdci a jeho trenérovi, o lidské motivaci, inteligenci a schopnosti motivovat koně. Sportovce může zpočátku nezvyklý pohyb trochu bolet - ale dokáže si na něj bez následků a traumat zvyknout, pokud trénuje postupně, promyšleně, zpočátku jen lehce, nemoří se a je dostatečně motivovaný.

Jezdec tedy zároveň musí umět poznat, kdy toho po koni již chce příliš a kdy jej pouze „rozčiluje". Pokud v koni stále roste napětí a nepřijde očekávané uvolnění, pak se dočkáme čehosi, co si můžeme představit jako papiňák: tlak časem přivodí výbuch. Čím víc napětí budeme kumulovat, tím větší pravděpodobnost výbuchu nám hrozí. Jak se tomu vyhnout, je nasnadě: jezdec je tu od toho, aby koně uklidňoval, uvolňoval. Mohou přijít okamžiky, kdy kůň nechápe, nechce, hledá únik k něčemu snadnému, známému - v takovém momentu jezdec nesmí chtít moc, jen kousíček, který může s citem postupně zvětšovat. Jakmile u koně ale cítí rostoucí napětí, musí se ho snažit zbavit. Jezdec, který nechce svého koně zničit, po něm nikdy nesmí chtít víc, než nakolik je v daný moment fyzicky i psychicky připravený.

Jezdec by se neměl snažit problému vyhýbat - když se kůň učí něco nového, je to pro něj vždy psychicky náročné a nejde to hned, je možné, že se kůň bude bránit, bude se možná trochu „rozčilovat", je ale důležité koni ukázat, co po něm opravdu chceme a potom umět včas povolit, „upustit páru" a uklidnit.

Posledních pár postřehů

Systematickým ježděním koně posilujeme. Je však důležité vědět jak, abychom posilovali žádoucí svaly: častou chybou je například posilování krku koně po stranách „příliš vpředu", „do jedničky" - správně by měl kůň hlavu nést tak, aby jezdci „ukázal" svaly „do kobry" - nahoře na hřebeni hřívy před sedlem. Když kůň „ukazuje kobru", tak zapojuje ty správné vazy, nese si krk ve správné pozici. Nejde o nějaký estetický rozmar - kůň si tak chrání své zdraví, neopotřebovává se, neskřípe se v krku, chrání si vazy, má krk dobře prokrvený. Typicky mívají krk „do jedničky" často naposilovaný například military koně. Místo toho bychom se měli koně snažit „posilovat kobru".

K pozici krku se váže i důležitost hlídat si, aby kůň nezalézal za otěž - tím se zbytečně krátí v krku. Kůň má chodit kulatě odzadu, nikoli jen v krku. Kůň nesmí „bagrovat po předku", přetěžovat přední nohy nebo mít těžkou hlavu, kterou visí jezdci v otěži. Pokud se něco takového děje, musí jezdec udělat korekci; například co nejplynulejší přechod, často jezdit přechody. Zastavit, vyklusat nebo zacouvat, učit koně, aby si hlavu nesl sám.

Cílem jezdce by mělo být jezdit koně tak, aby nebyl zbytečně přetěžován. I kůň, který „pracuje tvrdě" a jezdí vysoké drezurní prvky, může být svým jezdcem šetřen a chráněn; pokud je ježděn korektně, ve správné pro koně zdravé pozici. Takový kůň se naučí sám dobře nosit, je pružný, gymnastický a psychicky zdravý. Potřebuje jen minimum pokynů od jezdce, je naučen jezdit do určité míry na „autopilota"; jezdec jej nepobízí každý krok, kůň dostává odpovědnost za udržení udaného chodu a rytmu. Jezdec mu udá základní chod a dále již na něj nemusí myslet, je záležitostí koně, aby si ho udržel.

Závěrem vám děkuji za kladné ohlasy na miniseriál „toho-nejzákladnějšího-ze-soustředění", doufám, že alespoň někomu byl opravdu přínosný - a minimálně se nad některými radami a moudry zamyslel. Nezbývá než dodat poslední motivační a hluboce pravdivou větu:
Stydět by se měl ten člověk, který o svých jezdeckých chybách ví a nesnaží se je opravit. Naopak by se neměl stydět ten kdo „neumí jezdit", ale učit se chce: je pouze ve stádiu výcviku, kterým si KAŽDÝ prošel. Z těchto dvou typů jezdců je možné vážit si pouze toho druhého.

Obsah čísla:

Plemeno: Holandský jezdecký pony
Starám se o...: Ka Haytham
Fotoseriál: Na letní vyjížďce
Jedu, jedeš, jedeme: ...do JK Wartov
Fotografování koní: Letní focení a voda
Sběratelská karta: Holandský jezdecký pony
Pohled: Quarter horse, hřebec Boon N Sizzle

Plakáty:
A2: Český teplokrevník, klisna Báseň
A3: Appaloosa X hucul, valach Ruda
A3: Arabský plnokrevník, klisnička Authentic Shakirah
A3: Buďonovský kůň, klisna Rosa

Ostatní:
Kvalifikace chladnokrevníků
Cesta hříběte: První týdny
Sportujeme s fríským koněm
Svod Irských cobů
Jezdecké soustředění III
Začátky v sedle; ABC Drezúrních koní
Bondův ponykoutek a Listárna
Dva příběhy a rozšířené Foto čtenářů
Soutěže a osmisměrka
Komiks Koniklec a Žužuova poradna

...a další