Achaltekinský kůň

Text: Lucie Továrková
Foto: Zuzana Buráňová

Dnes se seznámíme s dalším starodávným pouštním plemenem, s turkménem neboli s achaltekinským koněm. Jak již jeden z jeho názvů napovídá, jeho domovina leží v Turkménii, která se nachází na sever od íránských hranic a na východ od Kaspického moře. Je to plemeno nesmírně vytrvalé a odolné a mnohdy oddané až za hrob. A jak je to s jeho zvláštním exteriérem, povahou a historií, to si povíme v následujícím článku.

Historie

Achaltekinský kůň je téměř 3 000 let staré plemeno. Už kolem roku 1000 př. n. l. se v oblasti Turkmenistánu chovali proslulí vytrvalí a odolní pouštní koně, předci achaltekince. Už pět století po prvních záznamech se tito jedineční koně vydali do boje spolu s 30 000 jezdců baktrijské gardy krále Dareia I. Velikého z Persie (522-486 př.n.l.). Přesný původ tohoto koně je však bohužel tak trochu záhadou. Podle oficiální ruské verze, která ovšem není všude uznávaná, je toto staré plemeno plnokrevné. Mělo by se jednat o koně stejně starého, ne-li ještě staršího, jako je arabský plnokrevník, je také otázkou, nakolik a zda vůbec jsou tato dvě pouštní plemena spřízněna.

Izolovaný chov v turkménských pouštních oázách způsobil, že achaltekinec zůstal daleko více ušetřen vnějším vlivům, než je tomu u ostatních jezdeckých koní, a mohl tedy být vyšlechtěn v jedinečného koně, který ve světě nemá obdoby. Stal se odolným štíhlým koněm s rychlými elastickými chody, skvěle snášející pouštní výkyvy teplot (horké dny a ledové noci) a tamní drsné podmínky. Za tvrdost vděčí asi především životnímu stylu. Tradiční Turkménský chov nezahrnoval ustájení, koně nocovali uvázaní venku jen s několika plstěnými přikrývkami přes hřbet a přes krk. Strava zahrnovala skrovné dávky suché vojtěšky, ječmene a skopového loje. Také hříbata byla odstavována a obsedána velice brzy, aby se již v jednom roce mohla účastnit prvního dostihu. Od dávných dob se ale i metody chovu již změnily. Koně jsou dnes většinou chovaní přes den na pastvě a v noci ve stáji, a také věková hranice pro závodění se posunula na 2-3 roky, stejně jak je tomu v dostihovém světě plnokrevníků.

Izolovaný chov v turkménských pouštních oázách způsobil, že achaltekinec zůstal daleko více ušetřen vnějším vlivům, než je tomu u ostatních jezdeckých koní...

Hlavním střediskem chovu nadále zůstává Ašchabád, ale najít jsme jej mohli i v hřebčíně Lugovsk v Kazachstánu, v Gubdenu v Dagestánu a v menší míře také v Těrsku na severním Kavkaze. Dnes jeho obliba ve světě, především v Evropě, stále roste a velmi často se kříží s jinými plemeny.

Charakteristika

V kohoutku dosahují achaltekinští koně 150-158 cm. Mají dlouhé štíhlé tělo na vysokých šlachovitých končetinách, téměř bez podkožního tuku. Jsou zvyklí na drsný život v poušti, ale velice dobře si zvykají i na méně extrémní podnebí západní Evropy.

Typická je pro ně velmi jemná ušlechtilá hlava s širokými nozdrami, velkýma výraznýma očima a dobře utvářenýma delšíma ušima. Zavěšena je na dlouhé, rovné, štíhlé a vysoko nasazené šíji, často se sklonem až k jelenímu krku, brada proto bývá často nesena na úrovni kohoutku. Plece jsou šikmé s vysokým kohoutkem, avšak prsa nejsou nijak široká. Hřbet je dlouhý, často slabý, hrudní koš plochý, častý je i sklon ke slabým nenasvaleným bedrům. Na úzkou záď se svalnatým křížem navazují dlouhá svalnatá stehna. Postoj je spíše úzký, u zadních nohou se sklonem k šavlovitosti a sblíženým hleznům. Končetiny se vyznačují především délkou, jsou štíhlé a silné s malými, avšak tvrdými kopyty. Kůže achaltekinských koní je tenká, pokrytá jemnou srstí, hříva a ocas spíše řídké.

Vyskytují se nejčastěji jako žlutí plaváci, hnědáci a ryzáci s pozoruhodným zlatavým nádechem, setkat se můžeme rovněž s bělouši a vraníky. Bílé odznaky jsou možné.

Pohyb je spíše plochý, uvolněný, prostorný a elastický, a to ve všech chodech.

Tradiční výstrojí těchto koní jsou zdobené uzdy a především ozdobné obojky s pestrými výšivkami a vsazenými drahými kameny, které mají zvířata chránit před vším zlým, především tedy před uhranutím.

 

Povaha

Stejně jako vzhledem, i povahou jsou poněkud složitější. Bývají tvrdohlaví a velice temperamentní. Achaltekinští koně jsou ale také známí bezmeznou oddaností svému pánu. Podle pověsti se mladí koně v Turkménii chovali odděleně v ohradách nebo v jámách. Tam na ně všichni kromě majitele házeli kameny a chovali se k nim hrubě. Pouze majitel s nimi naopak nakládal láskyplně a krmil je, a tak tito koně velice záhy získali nedůvěru vůči všem lidem kromě svého pána. To však mohlo někdy způsobovat také problematickou povahu achaltekinců.

Využití

Achaltekinec je bezesporu jezdeckým koněm, a to všestranně využitelným. Používá se jak při skokových, tak při drezúrních soutěžích. Díky své vytrvalosti na dlouhých vzdálenostech v extrémních podmínkách a také své rychlosti a zdatnosti v dostihu je turkmén též více než vhodným koněm do soutěží zaměřených na výdrž. Takovými jsou především endurance neboli vytrvalostní ježdění, a to i na velké vzdálenosti v krutých klimatických podmínkách, nebo v menší míře i military, pro které jsou však přednostně vybíráni jedinci se skokovými dovednostmi.

Dosud největší prověrkou byl pro achaltekinské koně vytrvalostní závod z Ašchabadu do Moskvy, kterou absolvovali v roce 1935 se svými příbuznými, jomudskými koňmi. Trasa byla dlouhá celkem 4 128 km, z toho 960 km vedlo přes poušť. Koním trvalo 84 dní tuto cestu urazit, nutno podotknout, že tento počin nebyl doposud vyrovnán ani překonán.

Zajímavosti

Achaltekinský kůň se i dnes velice podobá jednomu z původních předpokládaných typů koní, konkrétně typu 3, což byl pouštní kůň. Tento prapředek byl skvěle přizpůsoben extrémním pouštním podmínkám, ve kterých musel snášet horko a sucho, ale i velké výkyvy teplot (den x noc). Tenká, jemně osrstěná kůže a jemnější stavba těla mu dovolovaly odolávat horku a delší dobu se obejít bez vody. Nebyl to však kůň s nijak vábným vzhledem: měřil kolem 150 cm, měl dlouhé štíhlé a rovné tělo s plochými žebry, dlouhým krkem a dlouhýma ušima. Kopyta měl krátká a široká, která mu umožňovala jistý pohyb po jemném písku. Byl to kůň takzvaně samý sval a šlacha. Jeho původ byl ve Střední Asii, odkud se postupně rozšířil až na Pyrenejský poloostrov. K jeho potomkům se počítá portugalská sorraia (u které je patrný vliv stepního tarpana) a především elegantnější achaltekinský kůň z turkménských pouští.

NÁŠ TIP: Všechny obrázky (a většinou ještě více), které vidíte v článku zmenšené, si můžete zobrazit ve velkém kliknutím na jejich menší verzi ve fotogalerii pod článkem.

Obsah čísla 4/2010:

Plemeno : Achaltekinský kůň
Starám se o...: Birchmoor Talimana
Fotoseriál : Endurance
Jedu, jedeš, jedeme : ...do JK Shagya Zborovice
Vizitka : Halstock Gobstopper
Nemoci koní : Lymfangitida
Sběratelská karta : Achaltekinský kůň
Pohled : Shagya arab, hřebec 2945 Gazal II-CZ (Wizard)

Plakáty :
A2: Fríský kůň, hřebec Baron fan Odingastate
A3: Americký miniaturní kůň, klisna Freedom Hill Farms Hot Salsa
A3: Shetlandský pony, klisna Merriville Amanda s klisničkou Andante Permoník
A3: Welsh mountain pony, hřebec Bohemian Freyr 2830 a český sportovní
pony, hřebec Del Aifr 3000

Ostatní :
Hry s koňmi: horská koza, vyslání na kruh
Drezúrní abeceda: D
Westernové ježdění - závody
Ráj provázků a ohlávek
Hříbata: Klisny, hřebci a očekávání
Modrá z džín 7, Žužuova poradna
Bondův ponykoutek
Václav Vydra: S koňmi trochu jinak
Příběhy a foto čtenářů
Listárna a osmisměrka
Komiks Koniklec
...a další

O titulu:

Koně & hříbata jsou měsíčník pro milovníky koní s dárky v každém čísle - pohlednicí, sběratelskou kartičkou a velkým A2 plakátem. Vychází od roku 2006 a zabývá se především zajímavými a populárními tématy kolem koní. Snaží se o podání odborných informací srozumitelnou formou. Pravidelně se na jeho stránkách objevují informace o plemenech koní, o netradičních metodách péče o koně, o návštěvách stájí a míst s koňmi spjatých či o dění na akcích a závodech. Jeho neodmyslitelnou součástí jsou také plakáty koní, které jsou v časopisu dokonce čtyři. Prostor mezi rubrikami mají i čtenáři, kteří mohou přispívat hned do několika z nich.

Časopis je k dostání v prodejnách tisku za 39 Kč či formou předplatného za 34 Kč. U předplatného si můžete vybrat roční (408 Kč) nebo půlroční (204 Kč). Předplatné lze objednat zde: http://www.koneahribata.cz/predplatne

Web: www.koneahribata.cz