I když si z našeho putování neodvezeme cenná umístění, poháry a výhry, budeme přeci jen obdarováni. V sedle našeho koňského kamaráda a s partou přátel po boku si užijeme spoustu zážitků, legrace a dobrodružství. Okolní příroda nám nabídne krásnou kulisu a mnohdy uvidíme i to, čeho bychom si normálně ani nepovšimli. Pro někoho je turistika na koni jen relaxem, možností být blíže k přírodě, ale může se z ní stát i životní styl.

Koňské stezky u nás fungují už několik let. Jak dlouho? Co stálo za jejich vznikem? O tohle i další zajímavé informace se se mnou podělila zakladatelka koňských stezek v České republice, paní Ing. Milena Andrlová:

„Pravidelně jsme již několik let pořádali dětské tábory s koňmi. Bylo třeba vymyslet pěkný program obohacený putováním s koňmi po krásné krajině pod nejvyšší horou Blanského lesa, Kletí. Museli jsme trasu předem pečlivě projít, abychom se ubezpečili, že bude pro koně i malé účastníky tábora dobře schůdná. Důležitý také byl dostatek míst (stanic), kde si budeme moci odpočinout, najíst se a přespat. Tak proč si tyto trasy a stanice nezačít zakreslovat a proč se s nimi vlastně nepodělit i s ostatními koňáky?

V roce 2003 jsme uspořádali na Chatě Pod Kletí sraz několika desítek zájemců z celé České republiky a akce se setkala s velikým zájmem. Časem se k nám připojily také jednotlivé kraje a Evropská Unie, díky nimž se také daří získávat finance na udržování a rozšiřování stávajících i nových stezek. Turistika v České republice v čele s Klubem českých turistů (KČT) má jedno z nejlepších značení na světě a z toho jsme vycházeli. Značení koňských stezek je na celém území republiky jednotné, a proto se dá snadno propojovat mezi jednotlivými kraji. Pro zajímavost, první u nás zakreslená značka byla vytvořena na Kleti, a to konkrétně na kmeni jedné břízy. KČT zahrnuje kromě sekce turistiky na koni také pěší, cyklisty, lyžaře atd. Snažíme se stále získávat i zkušenosti ze zahraničí, kde turistika na koni funguje déle, mimo jiné například z Německa a Rakouska. Nově získané zkušenosti předáváme dále a podle nás se vytváří stezky také na Slovensku, Rumunsku, Maďarsku atd. V Rumunsku a na Slovensku jsou značky stejné jako u nás. Budování nových stezek má tak dobrý vliv nejen na rozvoj turistiky, ale hlavně se zde setkávají lidé a koně z nejrůznějších koutů republiky i zahraničí. Každý rok tak naše stezky využívá spousta mezinárodních organizací.

Pro zájemce nejen ze stanic děláme nejrůznější vzdělávací akce zaměřené například na veterinární péči, dopravu koní, stravování atd. a díky tomu dochází ke zkvalitňování služeb. Pro ty, kteří by se chtěli aktivně zapojit do rozšiřování stezek, i z řad nekoňáků, je tu možnost stát se značkařem. Více informací a možností stát se členem klubu získáte na www.turistikanakoni.cz. Také u nás již čtvrtým rokem vycházejí mapy kartografie 1:50 000 s kontakty na místní veterináře, kováře a stanice."

Za poskytnutí zajímavých informací děkuji. Ještě doplním, že jezdecké stezky se dělí na průběžné a okružní. Trasa průběžných stezek netvoří uzavřený celistvý kruh jako u stezek okružních, u kterých trasa z určitého bodu vychází a do stejného bodu se zase vrací. Značení těchto stezek je odlišné.

V rámci turistiky na koni je ale třeba si zodpovědět i další důležité otázky. Například - jaký kůň je na turistiku vhodný? Jaké má být správné vybavení koně a jezdce? Co bychom si měli vzít na cestu? Na co bychom si měli dát pozor? To vše rozebereme v následujících řádcích.

Kůň na turistiku

Vcelku nezáleží ani na plemeni, stáří a pohlaví, důležité je zdraví a charakter.
Kůň by měl být v dobré kondici, výživném a zdravotním stavu. Kondice koně musí být přizpůsobená předpokládané délce putování. Pokud se chystáme na kratší výlet, měl by být kůň zvyklý na běžnou práci několikrát v týdnu. A když vyrážíme na delší putování, je vhodné mít koně připraveného každodenní alespoň hodinovou prací. Dobře trénovaný kůň je schopen urazit za den zhruba dvakrát tolik, co za den zvládne pěší turista (přibližně 10-20 km). Jestliže nejsme vlastníkem koně a pouze si ho na putování vypůjčíme na některé ze stanic, je za zdravotní stav a řádné připravení koně zodpovědný jeho majitel.

Neméně důležitý je charakter koně. Kůň musí být vyrovnaný, klidný, nelekavý a dobře se snášet s jinými koňmi. Velkou výhodou je, když je kůň zvyklý na silniční provoz (stezky nezřídka procházejí i skrz obydlené oblasti). Měl by být schopný přejít i přes vodu, alespoň za jiným koněm. Valach nebo klisna jsou ideální, s hřebcem se putování může zúčastnit pouze velmi zkušený jezdec! Měl by si předem zjistit, jestli bude na stanicích možné si hřebce ustájit. Plemeno není rozhodující, dobře se hodí menší, odolná a dobře krmitelná plemena koní, například hucul nebo hafling.

Vybavení koně

Nejdůležitější je určitě dobře padnoucí sedlo. Mělo by vyhovovat nejen koni, ale také jezdci. Můžeme si dnes vybrat z nepřeberného množství všestranných anglických sedel, ať už se jedná o vojenská, australská, turistická anebo velice často používaná westernová sedla. Sedla by měla být opatřena množstvím oček, na které se dobře připne nejrůznější výstroj. Důležitou součástí sedla je také podbřišník. Dobré je použít provázkový, který se nejen dobře udržuje a je vzdušný, ale při namočení rychle usychá a nezpůsobuje odřeniny. Koně nejčastěji nauzdíme běžnou uzdečkou. Pokud jsme zvyklí jezdit svého koně na jiném typu uzdění nebo bezudidlově, není to problém, ale nesmíme zapomínat, že kůň musí být za každé situace dobře ovladatelný a zvládnutelný. Nechceme přeci ohrozit sebe ani své okolí.

V případě delšího putování je výhodné pod uzdečkou nechávat ohlávku, ke které můžeme připevnit dostatečně dlouhé vodítko (například v době přestávky). Koně nikdy nepřivazujeme za uzdečku nebo otěže! Kvůli možnému poškození ohlávky je dobré vzít si ještě náhradní (pro uspoření místa postačí provazová, která se nám lehce vejde i do kapsy). Nepostradatelné pak jsou nejrůznější brašny nebo kapsy všité přímo na podsedlové dečce. Umožní nám vzít si s sebou řadu důležitých věcí, které budeme určitě potřebovat. Brašny musí být dobře připevněné k sedlu a měly by ležet na podsedlové dečce. Jestliže totiž nejsou kožené, mohlo by dojít v přímém kontaktu s tělem koně k jejich promočení. Velice šikovné jsou brašny, které se u westernových sedel zavěšují přímo na hrušku. V případě nepřízně počasí se hodí tenká bederní pláštěnka, kterou jednoduše stočíme a připevníme za sedlo. Velice vhodnou součástí výbavy koně je ochrana před hmyzem. Použití repelentu a ochranných pomůcek v podobě náušáků, masek a třásní zajistí koni během putování dostatečný komfort. Co se týká použití ochranných pomůcek nohou, jako jsou například šlachovky nebo bandáže, není doporučeno. Při celodenním použití, zvláště při vyšších teplotách, může dojít k nehezkým opařeninám a v případě, že se nám pod ně dostane i písek a nečistota, také k odřeninám. Kromě toho, že by to znamenalo konec našeho výletu, způsobili bychom koni velikou bolest.

Vybavení jezdce

Jezdecká turistika nenařizuje konkrétní styl oblékání jezdců, takže v oblékání máme volnou ruku. Důležité je si uvědomit, že oblečení musí být pohodlné a účelné. Volíme spíše bavlněné oblečení, které dobře saje pot. Nedílnou součástí výstroje jezdce je určitě pokrývka hlavy, která nás ochrání před nepřízní počasí a ostrým sluncem. Nezapomínáme však na bezpečnost a raději si zvolíme jezdeckou helmu, která není známkou naší slabosti nebo strachu, ale naopak zodpovědného přístupu!

Velice důležitá je správná obuv. Volíme pohodlnou botu s hladkou podrážkou a podpatkem, který zabrání vklouznutí nohy do třmene. Vhodné jsou také kovbojské boty s vysokým podpatkem a úzkou špičkou. Nikdy nepoužíváme boty s profilovanou podrážkou nebo botasky, ty jsou sice pohodlné, ale je zde veliké riziko, že noha při pádu zůstane zaháknutá ve třmenu! Takovéto boty si necháme třeba pro pohyb po tábořišti.
Součástí výstroje jsou chapsy, které chrání nohu před odřeninami a koňským potem. Jako ochrana proti dešti je vhodná pláštěnka nebo nepromokavý plášť, nezapomínejme si ho obléknout dříve, než když už jsme promočení. Bezpečnostní vesta také není bezpodmínečně nutná a při delším putování může být i nepohodlná. Použití vesty bychom měli určitě zvážit, hlavně pokud se našeho putování účastní i děti nebo méně zkušení jezdci. Rukavice nejsou nejnutnější součástí výstroje, ale v některých případech mohou zabránit například popáleninám od vodítka, s kterým kůň nečekaně škubne. Pro mnoho jezdců bývají pro jízdu nepostradatelné a při delších cestách obzvlášť.

V příští části našeho dvoudílného článku o turistice na koni si přiblížíme, co vše si vzít na putování s sebou, kde se ubytovat a také jak se na koňské stezce chovat, abychom si výlet i s ostatními náležitě užili a přitom nikomu neškodili.

Obsah čísla 4/2013:

Plemeno: Württemberský teplokrevník
Starám se o...: Lucky
Fotoseriál: Chrániče nohou
Jedu, jedeš, jedeme: ...na farmu Alpaka
Výživa koní: Hubení koně
Vizitka: Rudík
Sběratelská karta: Württemberský teplokrevník
Pohled: Český teplokrevník, valach Viktor

Plakáty:
A2: Shetlandský pony, hřebec Wells Major General
A3: Fríský kůň, klisna Tere fan ´E San Ieren
A3: Andaluský kůň, klisna Canastera LI
A3: Paso Fino Colombiano, hřebec Bonachon del Rey

Ostatní:
Cesta hříběte: Popis a zápis koně
Vzpomínka na Strumpet City
Turistika na koni
Pravda o zlých pony
Úprava hřívy a ohonu: Bobíky
Představujeme hřebce... Scott Al Sah'r
Kožní onemocnění: Podlomy
Bylinky pro koně: Len setý
Psi u koní - Basenji
Veterinární koutek: Výtok z nosu
Začátky v sedle: Pokrok
Společná cesta aneb Příběh Kasky
Bondův ponykoutek a Listárna
Příběhy a Foto čtenářů
Soutěžní osmisměrka
Koniklec a Žužuova poradna
...a další

Časopis Koně & hříbata je měsíčník pro všechny milovníky koní. Každé číslo obsahuje jako dárek pohlednici, kalendářík, pexeso a také velký plakát. Navštivte také nový e-shop časopisu Koně & hříbata. Magnetky, fotoobrazy, náhrdelníky, kreslené i fotosamolepky, cedulky, kalendáříky i pohlednice.