Již ve dvou číslech jsme se společně věnovali fotografování koní. Vybrali jsme fotoaparát, naučili jsme se jej ovládat a také samostatně nastavit. Věnovali jsme se již i práci v terénu, při které je nutné myslet především na bezpečnost koní i lidí a vždy vše projednat s majitelem koně. Jen ten totiž zná zdravotní stav koně a může odhadnout, co zvládne - ale to všechno už určitě z minulého dílu dobře víte.

Minule jsem zmínila také rozdílnost fotografování v jednotlivých ročních obdobích. Zatímco v létě se přes poledne schováme třeba do stáje (a koně pod strom či přístřešek), v zimě můžeme poledního sluníčka využít ku vlastnímu prospěchu.

Ať už budete fotit na jaře nebo na podzim, vždy se určitě budete snažit zachytit krásu daného koně, jeho energii, výraz, aktuální náladu... každý fotograf stejného koně zachytí úplně jinak, do snímku totiž vkládáme i část vlastní osobnosti. A to je na tom to kouzelné.

Po čase už nám nebude dělat problém odhadnout, co u konkrétního koně chceme zachytit. Tamten má nádhernou hřívu, ten zase úžasný vztah se svým majitelem, tento má k dispozici výběh zarostlý květinami... u hřebců rozhodně využijeme jejich krásných chodů a nafotíme je i v pohybu. U starších koní můžeme zachytit jejich život, jejich koňskou pouť. Ale ať je kůň malý nebo velký, arab nebo chladnokrevník, vždy můžeme zkusit nafotit portrét.

Co je to portrét?

Portrét koně je různými lidmi chápán různě. Někdo bere jako portrét i zachycení celého stojícího koně, já pod pojmem portrét rozumím vyfotografování hlavy koně (a to ať už s částí plecí či jen s krkem). A i většina webových stránek se mnou - minimálně co se týče lidského portrétu - souhlasí. Například můžeme najít, že portrétní fotografie je zachycení podoby jedné nebo více osob na fotografii, ve které převládá tvář a její výraz. Jinde zase píší: Portrét je definován jako obraz osoby, speciálně její tváře. Fotografický portrét je chápán tak, že musí být kvalitním obrazem, který nezachycuje na film pouze fyzický vzhled osoby, ale také něco z jejího charakteru, a to zpravidla takovým způsobem, který je pro subjekt přitažlivý a příjemný.
Je tedy žádoucí, aby výraz koně naznačoval něco o jeho osobnosti, jeho povaze a charakteru. Toho nedocílíme tím, že koně nafotíme zespodu tak, aby vypadal jako lama s velkým čumákem, ani tak, že jej nafotíme seshora, jak se pase.

Vzhled koně

Chceme-li fotit koně v jeho přirozeném prostředí a s jeho běžným, nám tolik známým vzhledem (závislým především na počasí a ročním období), není potřeba jej nějak upravovat a na focení připravovat. Většinou ale spíše chceme zachytit plemenný výraz či krásu a vznešenost tohoto čtyřnohého tvora. A i když nám může při myšlence na divoké koně vyvstat stádo běžící prérií či divoký arab klusající pouští, určitě si je nepředstavujeme s bodláky v kštici či s blátivými skvrnami na plecích a hlavě. Nebo ano? :-)

Jestli jste spíše pro to fotit koně „přírodně" a snažíte se zachytit jejich život ve stádu, nebudou pro vás následující řádky mít smysl. Je nutné si vždycky dopředu promyslet, co budeme chtít fotit - i když se to může na místě dle aktuální situace změnit. Já se s majiteli snažím dopředu domluvit, s čím budeme koně fotit, jestli budeme fotit jen portrét, zootechnický postoj nebo i pohybové foto či dokonce nějaké „skupinovky".

Někomu můžou „načančané" portréty připadat umělé. Ale přiznejme si - který z koní se nám líbí víc? Ten, co jsme ho viděli támhle ve výběhu s týdny zapletenou a zacuchanou hřívou, nebo ten krasavec, co ho předváděli na výstavě? Vždyť to byl ten samý kůň! A přesto to udělá velký rozdíl.
Takže - já preferuji pro prezentaci koně vždy portréty vyčištěných koní. Příležitostí nafotit jej po vyválení těsně před ukončením fotografování bývá většinou dostatek. A jak moc bude majitel ochotný koně vyčistit, to už je především na něm, pokud to situace umožní, můžete mu i pomoci. Rozčesat hřívu, vytahat bodláky z ocasu, odstranit ospalky od očí, utřít nos, vyčistit uši (zvenku samozřejmě), hadrem či houbičkou odstranit z hlavy zbytky prachu a práce je hotová. Občas koni z očí či z nosu něco „ukápne", takže je dobré mít hadr s sebou i při focení a jeho vzhled průběžně upravovat, aby to bylo dokonalé.

Ohlávka, uzdečka nebo „bez"

Na tom, jak bude portrét koně působit, má velký vliv také to, co má kůň zrovna na sobě. Oškubaná zářivá ohlávka asi nebude to pravé. Můžeme se řídit plemennou příslušností (např. předváděčky s bambulkami pro araby) nebo jezdeckou disciplínou, které se majitel s koněm věnuje (velký rozdíl je mezi westernovým vybavením a anglií). Jezdecké disciplíně můžeme mimochodem podřídit i celkovou úpravu koně (například u drezúristy je moc pěkné zapletení hřívy do „bobíků").

Některým koním to nejvíc sluší bez ničeho, jiným pěkná předváděcí ohlávka dodá šmrnc. U achaltekinských koní určitě nesmí chybět zdobené „obojky", kterým se říká aladža (dříve používány proto, aby ochraňovaly koně proti démonům, dnes už pouze symbolicky).
Většinou se fotograf přizpůsobí tomu, co má k dispozici majitel koně, já si ale některé předváděčky vozím vlastní - hodí se třeba na místech, kde se výstavnictví s koňmi nevěnují.

Pozadí a okolí fotografie

Koně máme vyčištěného, má na sobě krásnou zdobenou ohlávku a zbývá poslední otázka předtím, než se pustíme do focení samotného - kam s ním? Ve výběhu si většinou nelze příliš vybírat, při focení koně ve volnosti musíme pracovat s tím, co máme k dispozici - ohradníkům v pozadí se většinou nevyhneme. Ale jestliže máme k dispozici majitele, musíme toho náležitě využít.

Nejjednodušší je situace v místech, kde se u koní i bydlí. Majitelé rančů chtějí mít pěkné okolí domu i stáje, a tak je nejen krásně uklizeno, ale nechybí ani okrasné rostliny, skalky či ozdobné zídky. Pěkné jsou také jehličnany, ovocné stromy... Může nám posloužit břečťan, kamenná zeď, slunečnice, mák, kvetoucí keře, rákosí... i nižší rostliny (především ty kvetoucí) můžou fotografii dodat kouzlo.

Když se na nějaké místo vracíme, můžeme majitele i poprosit o vysazení některých rostlin, u kterých koně nafotíme třeba na jaře nebo příští rok. A třeba některé motivuje i můj článek a sami si zvelebí okolí své stáje - jestli ano, nezapomeňte mi napsat, ať se na tu krásu můžu přijet podívat (a samozřejmě u ní i vyfotit vaše svěřence).
Já občas i přemýšlím, že bych s sebou vozila rozkvetlé truhlíky, ale to už by se nám do auta snad ani nevešlo. Je pravda, že to portrét neskutečně oživí.

Podle pozadí a okolí fotografie také nastavujeme fotoaparát, o tom více dále.

Pozice fotografa

Při vytváření portrétu koně je velice důležitá vaše pozice vůči koni. Nemyslím nyní pozici hierarchickou (ta je důležitá spíše pro majitele koně), ale to, v jakém místě při fotografování stojíte. Jestli tedy zrovna stojíte. Správný fotograf se totiž pozná podle špinavých kolen :-)
Ano, jsou to kolena, co dostává při focení nejvíce zabrat (pokud tedy vaše fotovýbava neváží 5 kg). Jestli totiž nefotíte zrovna shirského koně nebo jiného velikána, je nutné si pokleknout, abyste se dostali na úroveň koně. Ideální je, když jsou vaše oči (a tudíž i fotoaparát) na úrovni jeho plecí až kohoutku. Já většinou jednou nohou klečím a druhou používám na podepření loktu při focení.
Ale pozor - fotíte-li malého poníka, už se z kolen dostáváte mnohem níž. Připadám si vždycky komicky, když se mezi těmi prcky plížím po břiše, abych měla pěkné záběry, ale fakt to stojí za to. Je tedy potřeba přizpůsobit se velikosti koně, abyste jej nefotili seshora ani příliš zespodu (při obou způsobech totiž může dojít k nepěknému zkreslení).

Nastavení fotoaparátu

Fotografování portrétu nevyžaduje tolik se věnovat nastavení fotoaparátu, jako je tomu v případě pohybových snímků. Pokud se tedy nesnažíte vytvořit něco speciálního s nějakým extra efektem (například vytvoření snímku s černým pozadím za použití tmavého koutu, kde je dobré si přiclonit).

Kůň se většinou nehýbe a mírné rozmazání případné vlající hřívy vůbec nevadí, naopak může výsledek ještě vylepšit. Můžeme tedy zkusit využít i delší závěrku 1/100 sekund, musíme si ale být jistí, že fotoaparátem při stisknutí spouště necukneme. Já za slunečného počasí sázím na jistotu a volím závěrku 1/800 až 1/1000 při cloně 5,6 a vyšší. Za horšího počasí je dobré udržet clonu (aby měl koník ostrý čumák i uši) na rozumné hodnotě a jít se závěrkou třeba na 1/200. Výsledek si průběžně kontrolujte a v případě, že se vám foto zdá neostré, závěrku zkracujte (například na úkor citlivosti ISO).

U portrétů se soustředíme na oko koně. Nejen, že by mělo být živé a nemělo postrádat tzv. „jiskru" (ta mizí právě za focení přes poledne v létě - příliš ostré slunce v nevhodném úhlu), ale hlavně musí být OSTRÉ. Dbejte na to, abyste vždy měli zaostřeno na oko. Když je menší hloubka ostrosti a rozmaže se koni čumák nebo uši, není to ještě tak hrozné, jako kdyby měl rozmazané oko. Oko je oknem do duše, a to i té koňské.

Fotoaparát také přizpůsobíme pozadí a okolí fotografovaného koně. Tedy především tomu, co bychom rádi zachytili. Jestli chceme koně vyfotit třeba se slunečnicemi, musíme si rozmyslet, jestli je chceme pouze na pozadí jako doplněk (tedy rozmazané), nebo na úrovni koně (například se může na slunečnici dívat nebo k ní čichat), nebo před koněm. Slunečnice jsou většinou příliš velké na to, aby si kůň stoupnul za ně (pokud zrovna ve stáji nemáte vysazené menší kultivary), ale může se povést i to. Máme-li k dispozici slunečnic více, můžeme zkusit vyfotit koně slunečnicemi obklopeného. Já jsem takovou možnost měla, ale slunečnice byly už opravdu vysoké, takže jsem musela zaujmout netradiční pozici a fotit mírně z nadhledu.

Abych se od slunečnic dostala k samotnému nastavení - zde pracujeme především s hloubkou ostrosti, a tedy se clonou. Musíme se rozhodnout, co vše chceme mít ostré. Při vyšším clonovém číslu bude i hloubka ostrosti vyšší, tedy budou ostré třeba i zmiňované slunečnice před koněm.
Se clonou pracujeme i v případě, že chceme zachytit portrét jezdce s koněm. Jezdec a hlava koně jsou od sebe poměrně dost daleko (s ohledem na hloubku ostrosti), takže aby byl ostrý kůň i jezdec, musíme clonu zvýšit (já používám clonu 10 a vyšší při zoomu 180-200 mm). Proč vlastně zmiňuji zoom - jde o to, že přizoomováním se hloubka ostrosti snižuje, takže je nutné mít clonu ještě vyšší, než kdybychom fotili více zblízka a bez zoomu.

Jenže - když stojíme příliš blízko, celý obraz se může zkreslit. Proto je vždy lepší udělat alespoň dva kroky dozadu a přizoomovat, foto získá zcela jinou - a lepší - perspektivu.

Odrazná deska

I u koní můžeme k focení použít různé vymoženosti, jako je tomu u fotografování lidí. Krom v minulých dílech seriálu zmiňovaných prostředků k upoutání pozornosti můžeme použít i odraznou desku. Dá se zakoupit skoro v každém e-shopu s fototechnikou.

Odrazná deska pomáhá eliminovat nepěkné stíny na foceném koni. Světlo odražené od této desky se značně liší dle materiálu desky a především barvě. Já používám především zlatou a stříbrnou odrazovou desku v závislosti na zbarvení koně (při použití zlaté desky se vám bílý kůň samozřejmě zabarví do žluta), k dispozici mám i černou a bílou.
Není to ale něco, bez čeho byste nemohli fotit. Může se hodit třeba při nepřízni počasí nebo když nemáte jinou možnost než fotit za ostrého slunce. Vždy je potřeba mít po ruce člověka, který s ní umí, jinak vám bude nasvícení spíše na škodu. Výhodou je, že odrazná deska je něco, co většina koní vidí poprvé. Takže na ni krásně koukají :-)

Výborné je také použití odrazné desky při focení proti slunci nebo ze strany, která není sluncem osvětlena. Můžou tak vzniknout krásné zasněné a netradiční snímky.

Možné potíže

Fotíme portrét naleštěného koníka a máme k dispozici krásné květiny na popředí či pozadí. Doma pak ale zjistíme, že jsou fotografie nepoužitelné. Co se může stát?

• Na koně nám můžou posedat mouchy - je dobré mít po ruce repelent a mouchy pořád hlídat. V hledáčku je snadno přehlédneme a to se nám může stát osudným - potom strávíme hodiny retušováním jinak pěkných fotografií.
• V pozadí přehlédneme stožár či sloup a ten leze koni z hlavy - výsledek práce si neustále kontrolujte na displeji a všímejte si nejmenších detailů. Abyste až doma na monitoru nezjistili, že jste přehlédli něco, co jinak dokonalý snímek narušuje.
• Kůň je z focení naprosto otrávený a odmítá spolupracovat - i to se může stát. Ne každý kůň je rozený model a když to s délkou focení přeženeme, prostě ztratí pozornost. Nejdřív může začít zívat - což nám nevadí, protože snímky zívajících koní jsou velmi oblíbené :-) Horší je, když odmítá dát uši dopředu, přivírá oči a dělá na nás všelijaké „ksichtíky". Pro takového koně to chce něco nového - v létě třeba vodu, při plavení se probere - na podzim ho můžeme zkusit potěšit volným pohybem po výběhu (jestli nemá výběh k dispozici celý den).

Přeji hodně štěstí při tvoření potrétů koní - a nezapomeňte se mi s nějakými pochlubit! Na e-mailu redakce@koneahribata.cz přijímám vaše foto (předmět: Fotografování koní) a vybrané bude otištěno u příštího dílu Fotografování koní: Pohyb.
Rozjíždíme také fotoporadnu, ve které se již objevily první dotazy - budou otištěny již v příštím čísle časopisu spolu s odpověďmi! E-mail je shodný, jen předmět: Fotoporadna. Jestli si s něčím při focení koní nevíte rady, neváhejte se na mě obrátit, budu se snažit pomoci.

Obsah čísla 2/2012:

Plemeno: Peruánský paso
Starám se o...: Tobiena
Fotoseriál: Druhy sedel
Jedu, jedeš, jedeme: ...do stáje Naděje Kopaniny
Fotografování koní: Portrét
Sběratelská karta: Peruánský paso
Pohled: Shetlandský pony, klisna Air of Chestnut Stable

Plakáty:
A2: Trekpaard, hrebec Bruno van de Jacobahoeve
A3: Hannoverský kůň, valach Marco Pollo
A3: Bavorský teplokrevník, valach Pietro S a Achal-Teke, klisna Garry Gyz
A3: Haflingové z Hell Creek ranche

Ostatní:
Zkrocení či souznění? Máme na výběr!
Cesta hříběte: vybíráme rodiče
Zimou na koni
AIVA - letem provazovým světem III.
Tanec s koňmi: Zvedání nohou a parking out
Začátky v sedle: Cváláme
Žužuova poradna na dvoustranu!
Bondův ponykoutek a Listárna
Příběhy a Foto čtenářů
Soutěž a osmisměrka
Komiks Koniklec

...a další