Welsh cob je plemenem, které nejen ve své domovině - Velké Británii - má již dlouho nebývalou popularitu. Z britských nativních plemen je bezesporu jedním z nejoblíbenějších, protože kombinace výborné stavby těla, nádherného exteriéru, výjimečné mechaniky pohybu, pronikavé inteligence a nevšedního charakteru dělá z Welsh coba plemeno, které nesnese srovnání z žádným jiným. Jeho sláva se v posledních desetiletích prudce rozšířila do celého světa, přičemž lze říci, že v Evropě udělal pro propagaci tohoto výjimečného plemene velmi mnoho slavný český rodák - Miloš Welde Zavadil, který po své emigraci v roce 1967 založil svůj slavný hřebčín GSCHWENDT, jenž sídlí nedaleko českých hranic v Rakousku. Pilířem chovu byl z Británie importovaný hřebec Coxwold Redstard. Jeho syn, plavák Gschwendt Roving Fellow, byl Weldem drezurně ježděný do stupně "S" a rovněž třikrát vyhrál zemské mistrovství a čtyřikrát republikové mistrovství v jednospřeží. Potomci tohoto hřebce jsou i dnes využíváni především ve sportovní zápřeži a military, například trojnásobní Mistři světa ve dvojspřeží - Sangringham, Anglie 1985.
V historickém vývoji Welsh coba byl vždy kladen maximální důraz na dokonalý charakter a vyvážený temperament s ochotným přístupem k práci.
Plemenným znakem je impozantní vzhled, silná a svalnatá stavba těla, dobře utvářená kostra, krásná hlava a také prostorný, energický a aktivní klus s výraznou a jasnou akcí.

Historie

Plemeno Welsh cob je plemenem s hlubokými historickými kořeny, archeologické nálezy dokládají přítomnost předků dnešních velšských plemen, keltských pony, na území dnešního severního Walesu již v období 1500 až 500 př. n. l. a fragmenty částí postrojů, udidel a dvoukolových vozíků, chariot, ukazují, že již tehdy zde koně pracovali v zápřeži. Doklady o tom nalezneme například i v "Zápiscích o válce galské" (lat. Commentarii de bello Gallico), římského politika, spisovatele a vojevůdce Gaia Julia Caesara, který navštívil Briton v roce 55 př. n. l. a vyjádřil obdiv nad zručností místních vozatajů. S invazí Říma do Británie, v letech 55 př. n. l. - 410 n. l., se do populace místních keltských pony vysokých kolem 120 cm dostala krev berberských koní, kteří byli součástí jízdních pluků římských legií.

Další nepůvodní krev byla do Británie importována v období výstavby Hadriánova valu, což je monumentální kamenné a hliněné opevnění táhnoucí se napříč severní Anglií a dnes je na seznamu památek UNESCO. Val měl chránit jižní část římské říše před nájezdy severních kmenů ze Skotska. Stavba začala roku 122 a trvala zhruba deset let. Pro těžkou práci na této stavbě byla využívána těžká plemena koní, především koně flanderští a fríští, kteří měli silnou tělesnou konstituci, klidný temperament a dobrý charakter. Tyto a další příležitostné krevní infuze postupně vytvořily tři základní typy, plemena známá v celé středověké Británii, která jsou dobře popsána v latinsky a velšsky psaných zákonech velšského panovníka Hywel Dda (880-950), jejichž vznik je datován rokem 930 n. l. „Zákony" krále Hywela Dobrého jsou dodnes obdivovány, na svou dobu byly velmi osvícené a moudré, vybízely k soucitu spíše než trestu, vznesly požadavek na uznání práva žen, dnes se staly národní velšskou literaturou a jsou nazývány "nejstarší hipologickou literaturou Evropy". V těchto zákonech jsou kodifikovány i částky, za něž mají být koně obchodováni, pronajímáni, je zde definována i výše odškodnění náležící majiteli zapůjčeného koně, pokud tento přišel během zápůjčky k újmě. V souvislosti s těmito kodexy nalezneme definice výše zmiňovaných třech typů koní Británie té doby: prvním typem byl Palfrey, což byl typ jezdeckého pony, dále pak Rowney (Sumpter), což byl soumarský a jezdecký cob a následně pak Equus Operarius.

Již v období středověkých křížových výprav (kruciát) se stal Wales svými hřebčíny vyhlášený. Místní chovatelé samozřejmě využívali krev arabských koní, kteří se do této oblasti dostali společně s křižáky. Významnou osobností, která ovlivnila chov zdejších koní, byl 3. hrabě ze Shrewsbury, Robert de Belleme (1052-1130), který rovněž do Walesu dovezl několik španělských koní, jež přikřížením do populace místních, arabskou krví již ovlivněných klisen položili základ pro vznik, ve středověku proslulého, Powis horse.

Tento typ koně byl dobře popsán kronikářem, historikem a kartografem Geraldem z Walesu (Giraldus Cambrensis), který žil v letech 1146-1223 a působil jako arcijáhen v Breconu. Ve své knize "Putování Walesem/Popis Walesu" (vydáno Praha: Argo, 2008), která vznikla okolo roku 1190, kdy doprovázel arcibiskupa z Canterbury při jeho cestě po Walesu a Francii, píše: "V Powysu (oblast Walesu) jsme našli nejlepší hřebčíny, jejichž chov koní odvozuje svůj původ od španělských hřebců, které do země dovezl Robert de Belleme, hrabě ze Shrewsbury. Koně zde odchované můžeš rozpoznat mezi tisíci." Od třináctého století se pak stal Powis horse nepostradatelným nejen ve službách anglické armády a právě on je zřejmě přímým předkem dnešního Welsh coba.

Guto'r Glyn, slavný básník z patnáctého století, například popisuje rodokmen hřebce Welsh cob těmito slovy: "Mab I'r Du, ymhob erw sdeg, Bryndyn O O Bai redeg." (On je syn černého O Bryndyn, mohl by vyhrát závod na všech soutěžních polích.)
Tudur Aled, velšský básník z počátku šestnáctého století, napsal několik básní, ve kterých popisuje Welsh cob hřebce The Abbot Of Aberconwy: "Llygaid fel dwy ellygen, Llymion byw'n llamu'n'i ben..." (Jeho vzhled a krok jsou vzhledem a krokem jelena, oči jako zralé hrušky, zářící a tančící na jeho hlavě, která je v nose proklenutá, široké, moudré čelo, srst jako hedvábí...)
Existuje několik stránek veršů, ve kterých Tudur Aled popisuje Welsh coba, tak jako by tento text nebyl starý pět set let, ale byl stvořen podle dnes žijícího představitele tohoto plemene.

Po celá staletí byl Welsh cob ve své domovině obdivován pro svou rychlost, mimořádné skokové schopnosti, tvrdost a výkonnost. Než začali být využíváni těžcí chladnokrevníci, byl to právě Welsh cob, kdo těžce pracoval v zemědělství a dřevařství. Na náhorních planinách Walesu museli Welsh pony & cob dělat všechno, co bylo pro život na farmách třeba. Orat, svážet dřevo, sloužit jako jezdecký kůň pastevce i lovce, s elegancí dopravit rodiny na nedělní mši, ale i tahat těžké náklady často na velké vzdálenosti.

Kromě využití na farmách byli Welsh cobové oblíbeni také jako rychlí klusáci v osobní dopravě obecně a mnoho z nich našlo uplatnění jako nepostradatelní pomocníci při těžbě uhlí, malá plemena pod zemí v dolech, velká na povrchu a rovněž obchodníci rozvážející ve městech zboží zapřahali Welsh coby. Požadavky kladené na charakter, výkonnost, všestrannost, nenáročnost a zdraví byly tedy po staletí velmi vysoké a jen ta zvířata, která těmto požadavkům vyhověla, byla také využita v chovu. Selektivní tlak, který na plemeno působil, byl vysoký. Wales nebyla země bohatá, tvrdé životní podmínky zde měli jak lidé, tak i jejich koně.

V 18. a 19. století byla do populace ještě diskrétně přilita krev anglických plnokrevníků, Hackneyů, Norfolk Roadster a Yorkshirských kočárových koní. Před zavedením automobilové dopravy byl Welsh cob jednoznačně nejrychlejším dopravním prostředkem své doby. Obchodníci, lékaři a podnikatelé zapřahali Welsh coby, jejichž výběr často probíhal na "závodní dráze", kterou představovala silnice z Cardiffu do Dowlais. Tato cesta měřila 35 kilometrů a vedla v celé své délce do kopce. Ti nejlepší z nejlepších překonali tuto vzdálenost v časech pod tři hodiny a celou vzdálenost urazili v plynulém klusu. Na těchto trasách byli také testováni potenciální plemenní hřebci.

Největší vliv v chovu měli v tomto období tito čtyři základní hřebci:

• Trotting Comet, narozený 1836, což byl velmi silný, slepý černý klusák, z matky Bess, ryzé klusačky. Trotting Comet byl pronajat na dvě sezóny do Yorkshiru a jeho krev byla velmi vlivná rovněž v chovu Fell ponyho.
• Cymro Llwyd, narozený 1850, dun, jehož otcem byl importovaný arab a matkou velmi rychlá velšská klisna klusáka, tento hřebec je zodpovědný za mnoho "barevných" - palomino a dun - Welsh cobové, kteří dnes zdobí předváděcí kruhy výstav. Významný hřebec - Llanarth Braint (RWS vítěz v roce 1961) má více než dvanáct linek hřebce Cymro Llwyd ve svém rodokmenu.
• Alonzo the Brave, narozený v roce 1866, hnědák, byl čistokrevný Hackney (z Leverington, v Norfolku). Hackneyové té doby byli mnohem těžší, pracovní koně, než jací jsou v současnosti předváděni na výstavních kruzích. Žádné lehkonohé výstavní baletky. Přesto ale příliv krve některých Hackneyů do populace čistokrevných velšských klisen přinesl často katastrofální výsledky. Alonzo The Brave se ale ukázal být výjimkou.
• True Brit, narozen 1830, ve Walesu známý jako "ceffyl du Twm Masiwn" - černý kůň kameníka Toma. True Brit měl za otce Yorkshire Coach horse (yorkshirského kočárového koně) Rulera a jeho matkou byla klisna Douse. Říkalo se, že Douse byla "arabská klisna koupená od cikánů", ale její dobový obraz vypráví jiný příběh. Na podobizně z roku 1803 vypadá jako skutečný Welsh cob a pokud by měla dlouhý ocas, mohla by být považována za některého ze současných RWS vítězů!

Až začátek dvacátého století nepřinesl tomuto plemeni po staletích úspěchu nic dobrého.
Během první světové války bylo mnoho Welsh cobů odvedeno do armády a již nikdy se z ní nevrátili. Tato doba způsobila plemeni první vážné problémy. Druhá světová válka pak stavy Welsh cobů prakticky zdecimovala, přičemž svůj podíl na prudkém snížení stavu populace měla i motorizace a zavedení traktorů do zemědělství v padesátých letech minulého století. Mnoho dobrých klisen a hřebců vzácné kvality bylo nabídnuto jako protiúčet ke koupi motorových zemědělských strojů a jejich osud tak byl zpečetěn...

V roce 1960 zbylo ve Walesu jen asi 200 chovných klisen Welsh cob a necelých sto kusů klisen Welsh pony of cob type. Kvalitní plemenné hřebce Welsh cob bylo možné spočítat na prstech jedné ruky a situace Welsh pony of cob type byla ještě tragičtější. Plemeno se ocitlo na hranici absolutního zániku, nebýt místních chovatelů, jejich úcty k tradicím a lásce k těmto koním by zcela jistě nepřežilo. Naštěstí jsou kultura a historie Walesu a plemeno Welsh cob spolu nerozlučně spjaté a kořeny tohoto svazku zabezpečily, že se toto výjimečné plemeno podařilo dochovat až do dnešních dnů. Mnoho slavných velšských hřebčínů zůstává po generace v rukou jedné rodiny (například vznik světoznámého hřebčína Nebo sahá až do roku 1918) a stali se skutečnými "spasiteli" plemene.

Po roce 1945 byli nejvlivnějšími Cardigan Welsh cob hřebci - Brenin Gwalia, Mathrafal, Pentre Eiddwen Comet, Hendy Brenin a Cardadog Llwyd. Llanarth Braint jako jediný významný hřebec, kterého nalezneme v původech dnešních Welsh cobů, byl jiného typu - pocházel z Breconshire. Každý dnes žijící Welsh cob pochází z výše jmenovaných hřebců a většina z nich je v Cardigan typu. Pokud bychom chtěli jmenovat alespoň několik slavných potomků těchto "bazálních" hřebců, pak by to byl Parc Welsh Flyer, Nebo Brenin, Nebo Daniel, Rhosfarch Frenin, Horeb Euros, Nebo Black Magic, Ebbw Victor, Hewid Cardi, Derwen Railway Express...

Svátkem velšských plemen, místem, kde jsou ti nejlepší představitelé plemene každoročně předváděni, je Královská velšská zemědělská výstava (RWAS). Na této výstavě je možné vidět nejvíce představitelů plemene v jednom čase a na jednom místě, často s až 40 zvířaty sekce C a D v jedné třídě. Nejvýznamnější trofejí výstavy pak je Pohár Prince z Walesu, který získá Celkový (Nejvyšší) šampion plemene Welsh cob. Tato výstava přiláká každoročně obrovské množství návštěvníků, až 230 000 diváků navštíví výstaviště v průběhu čtyř dnů trvání výstavy.

Organizace chovu ve Velké Británii

Od roku 1901 je organizací chovu pověřena společnost Welsh Pony And Cob Society (WPCS), jejíž činnost přispívá k zachování originality a čistokrevnosti velšských plemen a je také pověřena vedením Plemenných knih (Welsh Stud Book). Registry Plemenné knihy byly definitivně uzavřeny v roce 1959. Určování kvality chovných jedinců je prováděno na nezávislých výstavách nezávislými "pozorovateli" (primus inter pares - první mezi rovnými), těmito "pozorovateli" se může stát pouze řádný člen společnosti WPCS (minimální délka členství je deset a více let), je zkušený nebo výjimečně úspěšný chovatel a je rovněž také "uznán" porotou. Po zdárném absolvování tohoto procesu je pak také nutné, aby tento nový "posuzovatel" navštěvoval každoroční semináře. Platí rovněž, že až po uplynutí pěti let může být doporučen k posuzování na větších výstavách.

Vodítkem k posouzení kvality jsou plemenné standardy, které společnost WPCS za tímto účelem vytvořila. Licentaci hřebce předchází zpráva veterinárního lékaře, která potvrzuje, že zvíře je korektní, bez vad a má dobré chody. Jiný výběr v plemenitbě není využíván. Na některých významných výstavách mohou hřebci získat také finanční prémie za svůj exteriér nebo výjimečně kvalitní pohyb. V případě, že potomci hřebců zaznamenávají významné výsledky ve výstavních kruzích, mohou svým otcům zajistit vysoké hodnocení v tzv. Hodnocení otců (Sire Rating). Pokud hřebec získá vysoké hodnocení v Žebříčku hodnocení otců, pak je samozřejmě jeho popularita v chovu vysoká a jeho potomstvo je výše ceněné. Kontrolním mechanismem ve výběru plemenného materiálu je zde tedy volný trh, nikoli vládní organizace či chovatelská sdružení, jak je obvyklé například v některých dceřiných organizacích kontinentální Evropy.

Charakteristika

Termínem cob je ve Velké Británii označován každý malý kůň, který se vyznačuje silnými kostmi, velkým klouby a „stabilní" tělesnou konstitucí, nikoli konkrétní plemeno. Welsh Cob je ale dobře definované, starobylé plemeno, které se čistokrevně chová již po staletí.

Standard uvádí spodní limit kohotkové výšky 137,2 centimetru s výškou směrem nahoru neomezenou, jako optimální je ale preferována výška mezi 147 až 152 cm. Welsh cob by ale přesto měl působit relativně „malým" dojmem, uchovávat výrazně kompaktnost, kratší nohu a dobrý pony výraz. Říká se, že Welsh cob by měl mít „hlavu dámy a zadek služky".

Velmi populární jsou Welsh cobové jako koně kočároví, s mnoha úspěchy i na mezinárodní sportovní scéně, jsou oblíbeni rovněž jako mimořádně talentovaní a univerzální koně jezdečtí, ale své uplatnění neodmyslitelně našli i jako koně velmi vhodní pro mentálně a tělesně postižené, jakožto i koně pro rekreační jezdce, kteří hledají koně citlivější, přesto ale s klidným, uměřeným temperamentem, který není těžké udržet pod kontrolou. Výhodou je pak také jejich menší velikost a stabilní, jistá a pohodlná chůze ve všech terénech a samozřejmě také celková nenáročnost, ať již se to týká množství a kvality krmiva nebo jejich výjimečně pevného zdraví. V Kodexu BSHA (British Show Horse Association) se přímo uvádí, že Welsh cob by měl mít především „rozumnou hlavu" a pak také dostatek kostry velmi dobré kvality, která je schopna nést značnou váhu, měl by mít velké, velkorysé oko, výrazný krk výše nasazený, mnoho hřívy, dostatek rousů, dobře definovaný kohoutek a také čistá, silná hlezna a všechny atributy dobrého „huntera" - lovce.

Kvalitního Welsh coba definuje nejen dostatek kostní hmoty, ale také výrazná muskulatura. Kosti holení musí být ploché, kulaté holenní kosti jsou hrubou vadou, která ukazuje na nedostatečnou schopnost snášet zátěž. Ploché kosti holení jsou tedy jedním z typických znaků. Nohy by měly být silné, suché a s výraznými klouby, pohyb by měl vycházet ze zadních končetin, akce by měla být volná a vycházet přímo z ramene a měla by mít dobrou kadenci a rytmus. Pokud cob vykazuje pouze efektní, vysokou akci, bez pravidelnosti a dobré rytmiky, není toto žádoucí. Rovněž žádné rozmetání či krácení kroků není žádoucí. Jako zásadní vada je vnímán také klabonos, malé, zapadlé oko, úzké čelo. Hledaným plemeným znakem pak tedy naopak je široké čelo, výrazné, jasné oko, široké nozdry a "hranatý" tvar tlamy. Velký důraz by v chovu Welsh coba měl být přikládán temperamentu a charakteru. Toto plemeno má být schopno aktivní, ohnivé akce s dostatkem temperamentu, ale vždy v kombinaci s klidným, stabilním charakterem. Právě tyto povahové rysy jsou tím, co činí Welsh coba tak přitažlivým nejen pro všechny sportovní disciplíny, ale i pro jezdce rekreační, děti nebo pacienty mentálně či fyzicky postižené.

Welsh cob je obecně nazýván „nejlepším jezdeckým a zápřahovým zvířetem na světě." Je to velmi dobrý skokan schopný se prosadit ve všech sportovních jezdeckých disciplínách, včetně disciplín westernových. Rovněž i "klasická" drezura objevila jeho výjimečné schopnosti, především pak talent tohoto plemene k "nadzemním figurám". V posledních desetiletích se toto plemeno úspěšně objevuje i v mezinárodním vozatajském sportu. Jeho schopnosti jsou plně uznávány po celém světě.

Welsh cob je mimořádně přátelský, je to kůň vhodný pro vrcholový sport ve všech disciplínách, ale zároveň si zachoval i všechny předpoklady být ideálním partnerem pro volný čas a rodinu.
Pro velšské koně je typické také vytváření silných vazeb ke svému majiteli a odmítání spolupráce s "cizími".
Je to inteligentní zvíře, které, pokud se něčemu naučí, je schopno si získané vědomosti udržet i po dlouhé pracovní přestávce.
Fascinující je i jejich schopnost ovládat svůj ohnivý temperament.

Welsh cob má velmi dobré zdraví. Správně odchovaný kůň, který dostane dostatek času ke svému růstu, je často i po dosažení dvaceti a více let schopen plnohodnotně pracovat.
Právě krása, tvrdost a dlouhověkost jsou symbolem tohoto nádherného, všestranného plemene.

Standard plemene

KVH
Nad 137 cm (min. 13 hands 2 inches), horní hranice neomezená.

Obecná charakteristika
Silný, tvrdý a aktivní, s pony výrazem, silnou kostrou a dobrou muskulaturou.

Barva
Všechny barvy kromě strakoše.

Hlava
Ušlechtilá a s pony výrazem. Hrubá, neušlechtilá hlava a klabonos jsou nanejvýš nežádoucí.

Oči
Velké, výrazné, odvážné, posazené široce od sebe.

Uši
Jemné a dobře posazené.

Krk
Dlouhý a dobře nesený. U klisen štíhlejší, ale u dospělých hřebců se sklonem k mohutnému hřebenu.

Plece
Silné, ale dobře nazad zešikmené.

Přední nohy
Směřují kolmo k zemi a v loktech jsou volné. Dlouhá a silná předloktí. Dobře vyvinuté karpální klouby a pod nimi velmi silné holeně. Spěnky úměrně zešikmené i dlouhé. Kopyto dobře tvarované, tvrdé. V přirozeném stavu je povolené přiměřené množství hedvábných rousů, ale hrubé a drátovité chlupy jsou naprosto nežádoucí.

Střední část těla
Hřbet a bedra svalnatá, silná a dobře vázaná. Hluboký a klenutý hrudník.

Záď
Dlouhá a silná. Hranatá nebo sražená záď jsou nežádoucí. Ocas je dobře nasazený.

Zadní nohy
Silná a svalnatá stehna. Hlezenní klouby jsou velké, ploché a suché, se zřetelnými patními hrboly, nesmějí být stočené ani dovnitř ani ven. Zadní nohy jsou dobře zaúhlené, patní hrbol nesmí přesahovat přes pomyslnou spojnici od hrbolu kosti sedací k ostruze. Spěnky úměrně zešikmené a dlouhé. Kopyta dobře tvarovaná, tvrdá.

Pohyb
Volný, korektní a monumentální. V klusu se musí karpální kloub výrazně ohýbat a celá přední noha se musí natáhnout rovně z plece a co nejvíce dopředu. Hlezenní klouby se ohýbají pod tělo a zadní nohy dopadají rovně a mocně.

Novinka! Pokud preferujete elektronickou verzi časopisu, můžete si časopis Koně & hříbata levněji zakoupit na www.publero.com.

Obsah čísla 10/2011:

Plemeno: Welsh cob
Starám se o...: Blacka
Fotoseriál: Focení koní
Jedu, jedeš, jedeme: ...do stáje Jiřího Novotného
Začátky v sedle: Chody a přechody podruhé
Plakáty:
A2: Holandský teplokrevník (KWPN), valach President´s Avanti
A3: Slezský norik, hřebec Rob po Neugot
A3: Irský cob, klisna Clononeen Leenane s klisničkou Liffey of the Paradise a klisnou Kelsey
A3: Kabardinský kůň, hřebec Mamluk

Ostatní:
Britská nativní plemena: Exmoor a Dartmoor pony Koně v akci v Pardubicích
Tréninkové prostory - Závěry
Bylinky pro koně: Smetanka
Drezúrní abeceda: T
Václav Vydra: S koňmi trochu jinak
Bondův ponykoutek a Žužuova poradna
Příběhy a foto čtenářů
Listárna a osmisměrka
Komiks Koniklec

...a další