Bylo zatraceným oříškem vybrat jeden článek, protože časopis je velmi různorodý a stojí za to si ho přečíst od první do poslední stránky. Co by se vám víc líbilo? Něco o „bořánkovské" práci s koněm, nebo ukázat, že časopis tohle zaměření daleko přesahuje? Váhali jsme tak dlouho, až jsme se rozhodli hned pro dva články! Ten první je právě o té práci, o důrazu na detail a o tom, jak klamavý je pocit, že něco umíme. A cvičení z dílny Bucka Brannamana. Ten druhý reprezentuje druhou tvář časopisu - milé povídání o běžných, ale tolik důležitých věcech ze života, které bychom nikdy neměli pouštět ze zřetele. V časopisu potom najdete dovedně namícháno od každého trochu - trochu ježdění a práce s koňmi, trochu vědy a péče, trochu běžného života na venkově, trochu kultury a hodně pohlazení po duši. A teď už Václav Bořánek.

Malá velká cvičení

text Václav Bořánek / foto Bořánek & Bořánková

Nejsou malá a velká cvičení, jsou jen cvičení, která nám nejdou - to jsou ta, o kterých si myslíme, že jsou ta velká. Pak jsou ta malá, o nichž jsme přesvědčeni, že nám půjdou, a když si je jdeme poprvé zkusit, zjistíme, že se z těch malých cvičení stala přes noc cvičení velká.
To poznání občas bolí.

Ve své podstatě nemám rád slovo cvičení. My je sice občas potřebujeme k vlastnímu sebepoznání, ale v jezdectví to příliš často svádí k pocitu, že jízda na koni je jakousi sérií cvičení, která až budu umět, budu zároveň umět jezdit. Je to podobné, jako kdybyste našli nového parťáka, přítele či přítelkyni a přes nějakou sérii cvičení jste se učili spolu chodit do kina. Blbost. Nejde to. Jasně, kdyby to byl váš podřízený či otrok, tak slepě poslechne s pocitem, že se nevyplácí odporovat. Pokud se však jedná o skutečného parťáka, tak to, aby dotyčný s vámi sdílel čas a ještě posléze reagoval na vaše myšlenky, a někdy i ty nevyslovené, si musíte zasloužit. Nedá se to nařídit.

Stejné je to s koněm, pokud ty věci chcete dělat správně. Měl bych svého parťáka (v tomto případě si přejete, aby se jím v budoucnu stal váš kůň) umět požádat, a pokud nevyhoví, musím přemýšlet, co já dělám špatně. Ne, jak ho donutím. Stejně tak v lidském světě - jestliže svoji přítelkyni budete přes náměstí honit a tlouct ji její kabelkou, protože s vámi nechce jít na film Jak se kalila ocel, příště, i kdyby dávali cokoli zajímavějšího, neočekávejte žádný extra zájem. Tedy cvičení občas potřebujeme, ale prosím, nepřehánějte to. Odpovědi leží někde jinde.

Jaká malá poťouchlost vás čeká dnes.
Je to už pár let, kdy jsme vyrazili na jednu z našich obvyklých cest za poznáním. Kalifornie, Saddle Creek ranč, nedaleko Chica. Pětidenní kurz s Buckem Brannamanem. Stotisícové město a na jízdárně lidé z drezurních stájí, ale i kovbojové z nedalekých rančů. Všichni na jednom místě. Buck ani účastníci s tím nemají evidentně žádný problém. Kůň je pořád jen kůň a základy jsou stále stejné.

Začalo se pomalu a Buck řeší nejprve základní věci v kroku. Moc nevysvětluje, jen nechává jezdce pomalu přijít na to, které věci jim jdou a které nejdou. Některým jezdcům, kteří přijeli s pocitem, jak to všem nandají, padá čelist, protože věci zdánlivě jednoduché jim najednou nefungují. Některým jezdcům naopak nedochází nic, ale jejich ega postupně stoupají. Nakonec jedna z těch drsnějších amazonek prohlásí, že chce nějaké pořádné cvičení, na kterém bude moci pořádně dělat, až odsud odjede domů. Buck tehdy pronesl větu, která nám ještě dlouho ležela v hlavě: „Milá dámo, poznání si musí člověk zasloužit. Nedají ti ho ti druzí - jakkoli mohou být vážení."

Druhý den však jedno cvičení přinesl do hodiny se slovy, že na něm budeme pracovat několik dlouhých týdnů. Z vlastní zkušenosti dodávám, že udělat ho správně vám bude trvat několik dlouhých měsíců. Ne týdnů.

Pojďme do toho:

10 kroků dopředu, 10 dozadu,
9 kroků dopředu, 9 dozadu
8 kroků dopředu, 8 dozadu
7 kroků dopředu, 7 dozadu
6 kroků dopředu, 6 dozadu
5 kroků dopředu, 5 dozadu
4 kroky dopředu, 4 dozadu
3 kroky dopředu, 3 dozadu
2 kroky dopředu, 2 dozadu
1 krok dopředu, 1 dozadu
a na konci zkusit rozhoupat koně dopředu dozadu bez toho, aby pohnul nohama.

Způsob provedení

Dohromady se jedná o 110 kroků plus nějaké to malé zhoupnutí na konci. Zkuste všech těch 110 deset kroků provést v jednom rytmu. Pomalu, nezrychlovat a v jednom rytmu. V přechodech dopředu-dozadu a dozadu-dopředu není žádná pauza. Pokud budete poslouchat nohy koně, uslyšíte 110 úderů v jednom rytmu.

Bez pomlk. Nemusím snad připomínat, že pomůcky by měly být sotva znatelné. I ty pro pohyb vpřed, ale hlavně ty pro pohyb vzad. Jezdectví není rvačka či silový souboj. Jezdectví je dohoda mezi vámi a vaším koněm. Pochopení a balanc. Harmonie a souhra. Ten pocit je trošku, jako když plavete. Sem a tam. Jedna bytost. Držím palce.

S láskou mým dětem

text Ellie Robinson / foto Věrka Marková

25 věcí, jež by mělo znát každé dítě, které vyrůstá na ranči

Povinnosti máš proto, že tě milujeme.
Dnes jsou pro tebe možná jen nudnou dřinou, ale jsou to stavební kameny pro tvou budoucnost. Zodpovědnost, spolehlivost a základní životaschopnost začíná u zametání podlahy, mytí záchodů a krmení zvířat. Máme tě rádi a chceme, abys měl v životě úspěch. Úspěchu však musí předcházet dobrá příprava. Proto máš svoje povinnosti.

Nuda je jen tvou volbou.
Nechci slyšet, že se nudíš. Nuda je tvým vlastním rozhodnutím, zvlášť když máš za domem hřiště, kam oko dohlédne, když je tu práce, jež čeká, a knihy, které jsi nečetl. Jestli se nedokážeš zabavit s klackem a kýblem šišek, pak děláme něco špatně.

Každé svítání je malý zázrak.
Časné vstávání bolí, přesto to nevzdávej. I když máš oči slepené a prsty u nohou zebou, krása probouzejícího se světa v tobě zůstane navždy otisknutá.

Zvířata nejsou jen na hraní.
Tvé kočky, psi, telátka i koně jsou daleko víc než jen přátelé a parťáci. Jsou to tvé lekce zodpovědnosti, lásky, schopnosti vcítit se i síly nechat jít.

Pěstuj své jídlo.
Náš dnešní svět nabízí spoustu nejedlé potravy. Nejlepším řešením je pěstovat svou vlastní. Nezáleží, zda vypěstuješ jedinou mrkev, nebo budeš zásobovat deset sousedních rančů. Důležité je vypěstovat v sobě lásku a úctu k domácímu chlebu a cibulce ze zahrádky.

Buď vždy připraven se učit.
V horsemanshipu i v životě učení nikdy nekončí. Nikdy si nemysli, že všechno víš. Pokorný a otevřený přístup k učení ti přinese nové cenné zkušenosti i schopnosti.

Oblékej se podle příležitosti.
Šatník kovboje se skládá z klobouku, košile s dlouhými rukávy, džínů a jezdeckých bot, které jsou na ranči nezbytností. Mají tě chránit před sluncem, větrem, zkrátka nepřízní počasí. Mé připomínky ohledně tvého výběru mají za cíl to samé.

Někdy je opravdu třeba od srdce si zaklít.
Přesný úder kladívkem do již udeřeného palce, holínka nebo obě v hlubokém blátě, mrazivá voda v holínce, žádná voda ve studni. Pak ano!
U stolu s večeří, ve školní lavici nebo před babičkou? Zásadně ne!

Nakrm své pomocníky.
Sousedé, kamarádi nebo najatá pomoc? Na tom vůbec nezáleží. Nejlepší způsob, jak vyjádřit svůj dík po dlouhém dni plném tvrdé práce, je s láskou připravené teplé jídlo a dobře vychlazené pití.

Nikoho nesuď.
A když už, ať je to podle schopností, charakteru a skutků, nikoli podle vzhledu. Buckaroo nebo kovboj, wade nebo roper, slamák nebo flísák? V některých kruzích vedou tyto rozdíly k horečným a úplně zbytečným rozepřím. To, co je důležité, na povrchu neuvidíš. Pozorně važ svá slova a nikdy nikoho nepomlouvej.

Vztah k půdě.
Tvůj táta a já jsme si vybrali péči o půdu a zvířata jako svou životní cestu, a to také definuje, kým dneska jsme. Někdy to znamená, že s námi namísto míče honíš telata a že se večeře zpozdí kvůli císařskému řezu. To však neznamená, že tě nemáme dost rádi. Doufáme, že i ty budeš jednou ke své zemi přistupovat s láskou, respektem a pocitem sounáležitosti.

Dělej, co umíš.
Všechno, co děláš, nemusí být hned perfektní. Jen se zhluboka nadechni a předstírej, že jsi pomoc. Zvládneš to! To platí nejen o jízdárně, oddělovací uličce, koních či lidech. Platí to o životě vůbec. Ke všemu se stav čelem a dívej se výzvě přímo do očí. S tím, jak získáš více zkušeností, dohoní tě i tvé sebevědomí.

Nepleť si sebevědomí s arogancí.
Nikdo nemá rád namyšlené vejtahy, dokonce ani schopné namyšlené vejtahy. Nejlépe o tobě svědčí dobře vykonaná práce.

Pohodička především.
Práce bez stresu je nejlepší pro tebe i tvé stádo. Co se vleče, neuteče. Nedovol, aby tě pomalé tempo zbavilo energie a dobré nálady.

Jediná hloupá otázka je ta nevyslovená.
Kde je branka? Které tele? Pomůžeš mi? Ptej se, neboť jasná komunikace odvrátí možné nedorozumění.

Vždy dělej to nejlepší, co můžeš.
Někdy je ale tvé nejlepší daleko lepší, než co zmůžou ostatní. Jindy je tomu naopak. Uvědom si to a vyhýbej se soudům, kritice i lítosti.

Když upadneš, vstaň a nasedni.
Nedovol, aby se strach z bolesti a pocit zklamání postavily do cesty novým zkušenostem. Bolest a zklamání jsou součástí života. Nauč se je přijímat bez ztráty dopředného pohybu.

Buď laskavý.
K tomu není co dodat.

Ale nebuď ňouma.
Stůj si za svou pravdou.

Vybuduj domov.
Kdekoli žiješ, nauč se názvy rostlin, kamenů a zvířat. Navštiv své sousedy a starousedlíky. Poznej místní zvyky a tradice. Tím zapustíš kořeny, získáš pocit, že někam patříš, a také jistotu ve všem, co děláš.

Každý den se trochu zpoť.
Zatluč sloupek, nebo si jdi zaběhat. Ať je to denně alespoň kapka potu. Tvá duše i tvé tělo to ocení.

Žij v přítomném okamžiku.
Když budeš pozorný, všimneš si chyby, předtím než se stane, zastavíš splašeného koně, dříve než si rozbiješ nos, budeš mít mnoho přátel, než se naděješ. Možná tě překvapí, co všechno si uvědomíš a kolik toho dokážeš, když budeš plně přítomen.

Odpoj se.
Jak to jde, vyraz do značkovacího tábora. Opusť počítač, televizi i mobil. Pozoruj veverky a jezevce, čti knihy a mluv se svou rodinou.

Někdy je to nejtěžší rozhodnutí tím nejlepším.
Zvířeti nevysvětlíš bolest ani utrpení. Někdy je třeba se rozhodnout a nechat je v klidu odejít.

Nemusíš tento životní styl následovat, ale nepřestávej si ho vážit.
Nečekám, že vyrosteš a půjdeš v našich stopách. Dlouhé hodiny tvrdé práce a malá výplata nejsou pro každého. Uchovej si však v srdci ta časná rána strávená v sedlech svých koní.

A co všechno najdete v desátém čísle?

Praktický horsemanship
Úvod do tréninku koně aneb strašidlo Horsemanshipu na obzoru (10. pokračování)
Když vám kůň odevzdá srdce a duši (krásný článek o pokládání koní)

Zpět k základům
Malá velká cvičení (jezdecká cvičení k zamyšlení )
Remonta v nesnázích (první rok s mladým koněm)
České jezdectví umírá (vzpomínka na ppl Bruno Jaksche)
Alison Robbins (anglická trenérka v Čechách)

Koňověda
Rozumný přístup ke kontrole hladiny parazitů u koní
První roky (výživa koně od narození do věku dvou let)
Jak ovlivnit okování vašeho koně (zase ty kopyta)
Bachova květová terapie (úvod do Bachovek)

Na cestě
Přijde na to (rozhovor s Joem Wolterem v Aspermontu v Texasu)
S láskou mým dětem (25 věcí, jež by mělo znát každé dítě, které vyrůstá na ranči)
Fiesta pod Tiskými stěnami (české značkování dobytka)
Klobouky (třetí pokračování o kloboucích)
Ranč malý rodeový (Felden ranč v Jablonné v Podještědí)
Jižní Čechy (ranč na prodej)
Toulky s Drakoněm (rodičovské lsti aneb rajtování s nadcházející generací)

Zpátky na venkov
Pečeme chleba
Kohout na víně
Stavba grilu
Postup zakládání rodového statku

Pozemské radosti
Umění (Carrie Ballantine - malířka západu)
Malý průvodce chlapa na scestí (ručně šité botky Radka Zachariáše)
Peterkova kovbojská polní kuchyně (Mňam)
Film (Dobrý ročník)
Tak to slyším já (O muzice)
Kniha (Konec pana Y)
Foto (Dorothea Lange - 1936)

Časopis do desátého čísla pomalu dozrává, zbavuje se dětských nemocí a občas mívá i vlastní dospělý názor.
Zkrátka lidé čtěte...

Časopis HORSEMAN

Časopis o koních, lidech a pozemských radostech.

Web: www.horsemanonline.cz
Facebook: www.facebook.com/Horsemanonline
Vydává nakladatelství koněmilné literatury HARMONY
Předplatné zajišťuje společnost SEND