Časopis HORSEMAN. Tak ten byste měli znát :-)

2. 1. 2014 Bára Bořánková Autor fotek: archiv časopisu HORSEMAN

Počet fotografií: 10

Není na světě nic lepšího, než se dobrovolně a pravidelně stresovat :-) Tahle myšlenka Báry Bořánkové mi vytane v hlavě vždycky, když hodím okem na hromadu ještě pořád ne-úplně přečtených časopisů. HORSEMAN. Není to jenom o koních ani jenom o venkově. Je to o životním stylu, kde to bez koní nejde (a s nimi někdy také ne). Je to časopis, který vás poté, co odjezdíte své oře, vrátí nohama k rodné hroudě. Jsem nesmírně ráda.. ne, jsem pyšná(!), že odteď bude HORSEMAN tak trochu součástí EQUICHANNELu. Každý měsíc jeden článek, co vy na to, těšíte se? ;-)

A abyste věděli, o čem to je, následuje - pozor, rozhodně vůbec ne nudné :-) - představení HORSEMANA, které pro vás načrtla Bára osobně.Helena

Časopis HORSEMAN slaví třetí ročník a desáté číslo!

Časopis Horseman se řítí do desátého čísla. Nutí to trošku k zamyšlení - jak se to celé přihodilo, jak to celé vzniklo a proč?

Je zima 2010. Venku mrzne, až praští. Můj muž (dnes již redakční kolega) s nadšením domů nosí - v té době graficky zcela neotřelý - časopis Apetit. Chvíli doufám, že bude vařit, ale jde čistě o grafiku. Navíc dny se rychle krátí, což povážlivě omezuje čas, který můžu trávit hrabáním a pobíháním po ranči, a tak jako každou zimu se vracíme v nakladatelství k vydávání knih a DVD. Nakonec přichází ten spásný nápad. Proč se stresovat jen občas a nárazově, když to lze dělat naprosto pravidelně. A časopis je na světě.

Některé náhody pak pomáhají. Někdy v březnu se u nás zjevuje na ranči podivná osoba v beranici a s huculem. Vůbec netušíme, kam si to veselé stvoření zařadit. „Jsem Alenka z Apetitu a jdu do toho s vámi!" V té době se prvně dozvídám, že grafici již dávno nepoužívají nůžky a lepidlo. Fotky řeším pomocí svého foto-anděla, který mě naučil zbytečně neexperimentovat a držet se následujícího: „Sundej víčko, nastav P a drž horizont." S tímto jednoduchým návodem vcelku ovládám náš foťák. I přes tyto zjevné znalostní nedostatky (nebo možná právě kvůli nim) je mi přidělena funkce šéfredaktorky, čímž jsem uklizena do bezpečné vzdálenosti.

Schůzujeme, vymýšlíme, předěláváme a stokrát začínáme znovu u prvního čísla. Přichází nám na pomoc bývalá art direktorka z redakce Apetitu a hned u prvního čísla nás zaskočila názorem, že je třeba neobtěžovat čtenáře zbytečným textem. S tím také začínáme.

Horseman č. 1

Grafik-amatér v tvůrčím záchvatu otáčí ve Photoshopu horsemana Martina Blacka i s koněm. Vzniká tak prekérní situace, z níž vyplývá, že Black neví, kam patří mecate ani laso. Trochu se zlobí, ale uklidňujeme ho poznámkou, že správný horseman umí přece lasovat levou i pravou rukou.

Horseman č. 2

Díky titulní stránce začínáme chápat, k čemu slouží dobře kalibrovaný monitor. Nevím, jestli to chápe i Martin, neboť vypadá, jako by právě prodělal novorozeneckou žloutenku. Chybami se ale učíme a časopis krásní, a to především díky kuchaři Peterkovi, který se hned v úvodu proslavil rozšlápnutou bramborou.

Horseman č. 3

Začínáme spolupracovat s nejlepšími světovými časopisy o koních a ohlasy ze zahraničí rozpouští můj splín, neboť zjišťuji, že jsem svým úvodním Cvičením na doma, obratem kolem levé zadní předkem doprava, odradila všechny jezdce, tudíž se mnou nikdo necvičí.

Horseman č. 4

Radost ze čtvrtého čísla mi trochu kazí mé ruce. Výuka uzlů poněkud drhne, když jste typem, který dá před tkaničkou vždycky přednost jezdecké botě. Pro rubriku o etologii se nám v minus 27 stupních Celsia rodí krásná hříbátka, takže je co fotit. Vaříme konopnou mast, Peťa za domem peče pstruhy, Black se nepřestává snažit něco nás naučit a Keith Richards ladí svých pět strun.

Horseman č. 5

Dopouštím se své první pořádné novinářské kachny a zaměňuji jméno talentovaného německého sedláře Breitenbacha za Deubera. Kdybych prý byla chlap, uříznul by mi knírek. Joe Wolter konečně přijíždí do Čech a Jirka Drakoň odjíždí na Šumavu.

Horseman č. 6

Pod odborným vedením, hezky doma v teple, obsedáme mladé koně. Bereme vás na výlet nejen do Montany a v rubrice "Jsou to jen maličkosti" se motáme do Fiadoru. (Dnes vím, že patřil do úplně jiné rubriky.)

Horseman č. 7

Za své neskonalé zásluhy získávám titul „slepičí princezna". Popraskaná kopyta za nás řeší Zdeněk Podešva a my se vydáváme do Nevady zjistit, jak se tam mladé dívky učí „tančit v dešti". Největšího ohlasu se dostává reportáži o stavbě kurníku. Kdo by to byl čekal?

Horseman č. 8

Hlavním tématem je Tom Dorrance, dozvídáme se, jak správně nasadit ohlávku, jak se lněným semínkem, zda kůň patří na talíř, a když se konečně dostaneme Zpátky na venkov, líhne se nám 72 kuřat.

Horseman č. 9

HORSEMAN č. 9 V tomto čísle bezpečně uvazujeme koně a odcházíme k jízdárně pokorně se poklonit pro nás jedinému vaquero jezdci Richardu Caldwellovi. Dále zjišťujeme, jak si vybrat ten zaručeně pravý klobouk, jak to zařídit, aby hovno nesmrdělo, jak putovat s kurníkem podle návodu domorodců z Velikonočních ostrovů a jak zcela stylově přejít z jízdy na koni k jízdě na bezkonkurenčním velocipédu.

Horseman č. 10

Tři roky. Máme několik stovek nadšených čtenářů. Změnila se grafika, rubriky, autoři i některá témata.
Snažíme se bourat bariéry napříč koňskou společností. Píšeme odborné texty z klasického jezdectví, westernového jezdectví, píšeme o krmení, očkování, homeopatii. Reportáže z českých jízdáren a stájí, z amerických rančů, píšou nám články velcí horsemani a jezdci, ale i obyčejní lidé píšou o svých neobyčejných životech.
Je to zvláštní, ale třetina předplatitelů vůbec nejezdí na koni. Snad to dělá rubrika Zpátky na venkov o slepicích, pečení chleba, články o muzice, knihách, filmech. Nevíme. Zkrátka píšeme o všem, čím žijeme sami.

No a baví nás to. Úplně na počátku jsme si dali cíl: Chceme dělat časopis, který si lidi budou schovávat do knihovny a i po letech se k němu budou vracet. Nechceme dělat časopis, který leží někde na záchodě. Možná se to daří, možná ne. To už neumíme posoudit.

Šťastnou cestu životem a rokem 2014 vám přeje šéfredaktorka časopisu HORSEMAN Bára Bořánková.

Redakční PS:

Škoda, že vám sem nemůžeme s obsahem časopisu přenést i tu vymazlenou grafiku. Ty desky, heboučké jak koňské nozdry... Sebevědomý lesk parciálního laku. A tu poctivou gramáž papíru. Ostatně celý ten časopis je docela Otesánek a pozor - jediný v naší domácnosti, který čteme fakt všichni. Pro děcka obrázky, pro babi příběhy a můj chlap se zhlédnul - ve slepicích. No fakt :-)

Stejně si myslíme, že po pár ukázkových článcích si HORSEMANa předplatíte. A uděláte moc dobře, protože podporovat původní český obsah a píli, to se prostě v téhle době musí. Jinak skončíme u sportovních výsledků, odtržení od reality dne. A my všichni jsme přeci kromě koňáků pořád také ještě lidi. No ne?! Tak ahoj na palubě! :-)