Jak dál v chovu slezského norika?

Slezský norik je v současnosti jedním ze tří chladnokrevných plemen chovaných v České republice. Zároveň je spolu se starokladrubským koněm, huculem a českomoravským belgickým koněm zařazen do genetických živočišných zdrojů a jako takový podporován dotační politikou státu.

Při založení jednotlivých plemen chladnokrevných koní a přípravě Řádu plemenné knihy pro tato plemena, který zahrnuje nejen chovný cíl a metody jeho dosažení, ale i charakteristiku příslušného plemene z hlediska tělesných rozměrů a exteriérových znaků, se vycházelo ze situace, která byla v České republice v období socialismu, tedy v době, kdy šlechtění koní zajišťoval Státní plemenářský podnik. Choval se zde český a moravský chladnokrevník norického nebo belgického typu a výkonnost koní a jejich genetická proměnlivost byla zajišťována především křížením mezi belgickým a norickým typem koní. Proto mezi oběma typy nebyl významný rozdíl a v důsledku toho byly i na nově vznikající plemena kladeny téměř stejné požadavky.

Po roce 1990 v souvislosti se zakládáním chovatelských svazů a se snahou o stejnosměrnou plemenitbu a chov jednotlivých plemen formou čistokrevné plemenitby došlo k rozdělení chladnokrevných plemen koní podle podílu původních genů, to je podle toho, jaké plemeno v generacích předků převažovalo a zda se tam objevovali významní plemeníci, kteří byli odborníky považováni za typické představitele příslušného plemene.

Vidina získání dotačních prostředků z oblasti genetických živočišných zdrojů umocnila snahu o vytvoření ryze domácích plemen koní, které by bylo možné z těchto prostředků podporovat. Tak vzniklo plemeno se složitým názvem „českomoravský belgický kůň" a protože koně norického nelze považovat za domácí plemeno, neboť má svůj původ v Rakousku, vzniklo z původního historického rázu plemeno podobné, a to slezský norik.

S ohledem na nevýrazné rozdíly v exteriéru a zanedbatelné rozdíly v tělesných rozměrech byly pro všechna tři plemena v Řádu plemenné knihy stanoveny shodné požadavky na tělesné rozměry. Protože šlechtění všech těchto tří plemen měla zajišťovat stejná organizace - Svaz chovatelů chladnokrevných koní českomoravského belgika, norika a slezského norika, byly naprosto logické i shodné požadavky na výkonnost koní, aby zkoušky výkonnosti byly realizovány podle jednotné metodiky.

Když byla v roce 2004 zpracována na Katedře speciální zootechniky Zemědělské fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích diplomová práce vyhodnocující rozdíly v tělesných rozměrech všech tří chladnokrevných plemen, nebyly mezi nimi zjištěny v těchto kritériích žádné statisticky významné rozdíly kromě obvodu holeně, který byl průkazně větší u slezského norika ve srovnání s českomoravským belgikem.

Tabulka 1. Výsledky hodnocení tělesných rozměrů klisen chladnokrevných plemen

plemeno	počet	KVH	KVP	OH	Ohol
ČMB	591	159,51	171,07	203,34	22,86
N	468	159,34	171,06	204,14	23,05
SN	253	159,46	170,66	203,29	23,32

Takové zjištění navozuje otázku, proč je třeba podporovat dvě ze tří plemen, když se v zásadě odlišují pouze původem, ale jejich uplatnění a chovný cíl do budoucnosti jsou v podstatě shodné.

Po vzniku Svazu chovatelů českomoravského belgického koně došlo ke změně požadavků na toto plemeno ve smyslu zvýšení náročnosti na sílu kostry a tedy obvod holeně při zařazení do plemenitby. Tím se českomoravský belgik ze skupiny chladnokrevných plemen začal ve svých požadavcích odlišovat, i když ve skutečnosti pouze směřoval k vyrovnání kostnatosti, která je u norických a slezských norických koní větší.

Tabulka 2. Rozdíly v tělesných rozměrech hřebců norických a slezských noriků

plemeno	počet	KVH	KVP	OH	Ohol
N	22	162,82	175,3	207	25,23
SN	41	161,585	173,805	204,9	25,095

Vytvoření plemene slezského norika pouze na základě původu a existence významných předků je nebezpečné v tom, že z původní prokřížené populace lze jen velmi obtížně vybrat jedince, kteří ve svém původu nebudou mít předky i jiných plemen. Zvláště proto, že slezský norik vznikl na základě norických koní a tedy často koní pocházejících z netolického a lánského chovu. Dá se tedy s určitou nadsázkou říci, že v původu všech slezských noriků je nějaké nepatrné procento genů norických a opačně, v původu norických koní je často některý z předků počítán do původních hřebců slezského norika.

Tato skutečnost v souvislosti s dotační podporou slezských noriků a zároveň neexistencí podpory u norických koní vedla v posledních letech řadu chovatelů norických koní ke snaze zapouštět svoje klisny takovým hřebcem, aby potomek měl naději na získání dotační podpory. Taková situace byla umožněna i zněním Řádu plemenné knihy, který preferoval slezské noriky jako prošlechtěnější populaci a umožňoval zapouštět norické klisny slezskými hřebci. V některých případech se dokonce stávalo, že klisna byla zapsaná v obou plemenných knihách.

Taková situace je nadále neúnosná, protože postupně vede k převodnému křížení norických klisen slezskými hřebci s negativními důsledky pro obě chovaná plemena. U potomků z takového zapouštění se ztrácí suchost, odolnost a výkonnost slezského norika a zvětšuje se jeho tělesný rámec a hrubost. Naproti tomu norický kůň v populaci postupně mizí a ztrácí svoji mohutnost a typické znaky.

K řešení tohoto nepříznivého stavu přijala Rada plemenné knihy tři zásadní opatření:

V plemenné knize norických koní budou nadále akceptováni nikoliv všichni hřebci slezského norika, ale pouze takoví hřebci, kteří byli RPK vybráni s tím, že odpovídají typu norika svojí mohutností a zevnějškem.

Do konce letošního roku budou chladnokrevné klisny rozděleny podle příslušnosti k plemenné knize tak, aby každá klisna byla zapsána pouze v jedné plemenné knize. Pokud si chovatel sám nevybere, které plemeno chce nadále chovat, bude klisna přiřazena k příslušné PK podle svého původu.

Počínaje letošním rokem bude narozené potomstvo náležet ke stejné plemenné knize jako jeho matka. Pokud bude klisna zapuštěna hřebcem, který není příslušnou plemennou knihou akceptován, bude potomek posuzován jako „chladnokrevný typ" bez plemenné příslušnosti.

Tato opatření ale nestačí. Pokud se má od sebe oddělit chov norika a slezského norika, což je kromě jiného i aktuální požadavek Ministerstva zemědělství České republiky a Rady genetických živočišných zdrojů, je třeba upravit Řády plemenné knihy obou plemen tak, aby se zvýraznily rozdíly mezi oběma plemeny. Proto Rada plemenné knihy projednala a schválila materiál, vycházející z dostupných literárních údajů o charakteristických znacích obou plemen v minulosti, která ve větším počtu uvádí odlišnosti mezi oběma plemeny (tabulka 3). Tento materiál byl rovněž poskytnut Ministerstvu zemědělství a Národnímu koordinátorovi genetických živočišných zdrojů.

Tabulka 3. Požadavky na plemenné klisny a hřebce N a SN při zápisu do plemenné knihy

Na setkání chovatelů v Klokočově dne 25. 10. 2013 byla k tomuto materiálu rozsáhlá diskuse a připomínky zúčastněných chovatelů se týkaly především navrhovaných rozdílů v tělesných rozměrech se zřejmou snahou rozdíly mezi oběma plemeny zmenšit (tabulka 4).

Tabulka 4. Návrh chovatelů na jednání v Klokočově na úpravu tělesných rozměrů SN

Ukazatel	Norik	Slezský norik
KVH - H	158 až 165	156 až 164
KVH - K	156 až 162	155 až 163
Max KVH	170	168
Ohol - H	23 až 26	23
O hol - K	22 až 25	22

Podle mého názoru je tato snaha vedena skutečností, že v důsledku výše uvedeného převodného křížení (využívání slezských hřebců k zapouštění norických klisen) jsou někteří současní příslušníci populace slezského norika více podobní koním norickým (především mají větší rámec) a jejich majitelé mají obavu, že by se do požadavků na slezského norika se svými koňmi „nevešli". To je sice věc pochopitelná, ale je nutno si uvědomit, že stanovení kritérií musí obě plemena jednoznačně odlišit. Z navrhovaných rozměrů je zřejmé, že zatímco u hřebců byli zúčastnění chovatelé ochotni tolerovat zmenšení rámce, u klisen směřoval požadavek spíše k rozšíření variability tělesných rozměrů i ve srovnání s norickým koněm, což je postup chovatelsky nevhodný. Cílem chovu by mělo být spíše dosažení uniformity plemene v základních tělesných znacích, ke kterým tělesné rozměry určitě patří.

Podobně neuvedení horní hranice obvodu holeně u slezského norika lze chápat ze dvou pohledů. Obecně platí, že síla kostry vyjádřená v našem případě obvodem holeně je ve šlechtění koní příznivá a je třeba ji podporovat. Z výše uvedených tabulek je zřejmé, že slezský norik právě v tomto ukazateli nemá problém a převyšuje svými rozměry holeně ostatní dvě chladnokrevná plemena.

Příliš velký rozměr v tomto ukazateli ale často ukazuje na lymfatickou stavbu končetin, která by se u slezského norika vyskytnout v žádném případě neměla. Při stanovení požadavků tímto způsobem bude proto velmi záležet na posuzovateli, který bude koně do plemenitby zapisovat, aby správně posoudil kvalitu končetin a jejich suchost a nedopustil zařazení do chovu u koní se silnou, ale nekvalitní holení.

Požadavky uvedené pro norické koně korespondují s požadavky, které má na toto plemeno Rakousko jako země původu. Čeští chovatelé se proto musí rozhodnout, zda budou chovat slezského norika takového, jak ho charakterizovali autoři odborných publikací v minulém století, nebo zda budou přetvářet toto plemeno k podobnosti s koněm norickým, jako tomu bylo doposud. Je třeba si ale zároveň uvědomovat, že každé plemeno se od ostatních plemen musí lišit svým zevnějškem a charakteristickými vlastnostmi. U takto nastavených tělesných rozměrů je pouze malá odlišnost v kohoutkové výšce hůlkové a její maximální velikosti. Ostatní tělesné rozměry jsou shodné a nevyjadřují odlišnost obou plemen. Tento problém je velmi závažný a chovatelé by při jeho řešení měli projevit vlastní názor, nejlépe na setkání členů chovatelské organizace jakou je Svaz chovatelů chladnokrevných koní. Asociace svazů chovatelů koní jako Uznané chovatelské sdružení bude jistě při úpravě Řádu plemenné knihy slezského norika tento názor chovatelů respektovat.

Pozitivní je skutečnost, že k ostatním rozdílům, uvedeným v tabulce 3, neměli chovatelé žádné připomínky.

Doc. Ing. Miroslav Maršálek, CSc., ZF JU v Českých Budějovicích, člen RPK SN, člen Rady genetických zdrojů zvířat, člen České společnosti hipologické

KONĚ - Bulletin chovatelů koní

Odborný časopis chovatelů koní vychází od roku 1997 pod záštitou Asociace svazů chovatelů koní, za finanční podpory Ministerstva zemědělství.

Primárně je zaměřen na informování chovatelské veřejnosti o aktualitách v chovu - od termínů akcí, přes změny legislativy, předpisů, přes odbornou veterinární poradnu až po reportáže z akcí. Členům ASCHK je distribuován zdarma. Nečlenové si mohou objednat celoroční předplatné za 300 Kč vč. poštovného.

Vydání: 6x ročně
Formát: A4, barva, cca 16-20 stran
Kontakt na redakci: Ing. Markéta Nováková, U Hřebčince 479, 379 01 Písek, info@schct.cz