Team penning

13. 4. 2021 Iveta Šedivá Autor fotek: Radek Hájek, Jan Karbusický, archiv Rodeo Corral

Často drásá jezdcům nervy, zatímco posiluje týmového ducha. Je to tak. Team penning je rodeová disciplína, která spočívá opět v oddělování vybraných kusů dobytka, a to v tříčlenném týmu. Jak to v ideálním případě probíhá?

Aréna je rozdělena na dvě části, přičemž jedna část je dobytčí, druhá nedobytčí. Na dobytčí straně je připraveno stádo telat, kde každé z nich je číselně či barevně označeno. Na nedobytčí straně je postavena ohrádka, do níž mají jezdci ve stanoveném časovém limitu zahnat tři konkrétní kusy dobytka. Které to budou, to se dozví v momentě, kdy první z jezdců překročí čáru a sepne tak časomíru. Časový limit pro kategorii open je 60 vteřin. Pro juniory je časový limit většinou o 15 vteřin benevolentnější.

Taktiky a strategie pro tuto disciplínu jsou různé. Přes čáru totiž smí přeběhnout maximálně čtyři telata, v opačném případě je tým diskvalifikován, respektive nemá platný čas. Velkou roli zde hraje pochopitelně součinnost celého týmu. I z pohledu laického diváka je většinou dosti patrné, jestli spolu v týmu jezdci už nějaký ten pátek soutěží, nebo jestli spolu jedou prvně. Od toho se zpravidla odvíjí také domluvená taktika. Když víte, koho máte v zádech a v čem se na něj můžete spolehnout, jedete jinak, než když nemáte žádnou představu o tom, jak a na co váš parťák zareaguje. Proto se nezřídka z týmové disciplíny právě z těchto důvodů stává disciplína o třech lidech na koních s nekoordinovaně pobíhajícími telaty tam a zpět. Jakmile si každý z jezdců jede takříkajíc „sám na sebe“, většinou to nedopadne dobře a disciplína končí dřív, než stihne začít – zvukovou signalizací znamenající nesplnění úkolu a tedy „no time“.

Je dobré vědět, koho máte v zádech. A ještě lepší je vědět, v čem se na něj můžete spolehnout.

Vhodně vybraná strategie si žádá dobrý odhad aktivity stáda. Za standardních podmínek je asi nejčastěji k vidění taktika rozdělení rolí. První jezdec, tedy ten, který protne časomíru, takzvaně „vypíchne“ dané tele. Zkušení jezdci se zpravidla snaží najít ideálně dvě daná telata u sebe a oddělit je od stáda najednou, protože vědí, že oddělit dvě (či rovnou tři) správná telata od stáda, navíc při dobré týmové spolupráci, je vždy snadnější, než oddělit od stáda jen jedno tele. Druhý jezdec je v tom případě pár metrů za jezdcem, jehož úkolem bylo v první řadě „vypíchnout“ správné tele, a snaží zabránit stádu, aby se rozuteklo a nenastala tak situace, kdy přeběhnou přes čáru více než čtyři kusy. Zároveň by měl ale reagovat na to, jak se daří či nedaří prvnímu jezdci oddělit dané tele a měl by mu s tím být schopen pomoci. V ideálním případě by si měl „převzít“ již vybrané tele a odvést ho ke třetímu jezdci na nedobytčí stranu k ohrádce. Tím se dostáváme k úkolu třetího jezdce. Jeho úkolem je zjednodušeně řečeno „hlídat na čáře“. A to jak již oddělená správná telata, aby neutekla zpět ke stádu, tak by měl dávat pozor na to, co se děje na dobytčí straně. Pokud hrozí, že přeběhne více telat, tak by měl rychle reagovat a snažit se tomu zabránit. V praxi to často může vypadat poněkud chaoticky, když si představíte, že některý z jezdců žene tele od stáda za čáru, zatímco týmový parťák se proti němu snaží dostat nechtěné kusy zpět na dobytčí stranu nebo je tam udržet.

Rozdělení rolí, vzájemný respekt a hlavně týmová práce. To je disciplína Team penning.

Právě proto je tak důležité znát svůj tým, a to jak lidskou část, tak tu koňskou. Když znáte navzájem sebe i své koně, značně to ulehčí nejen pojetí taktiky a rozhodnutí, kdo na sebe bere kterou roli, ale pomůže to také v rychlém rozhodování během disciplíny. Pokud například víte, že váš kůň nemá takový „drajv“, ale zato dokáže klidně postát a rozvážně reagovat, patrně nebude ten nejvhodnější na rychlé vypíchnutí telete ze stáda, ale odvede skvělou práci na čáře. V opačném případě, utíká-li nežádoucí tele nežádoucím směrem a vy víte, že máte rychlejšího koně, který dokáže tele „otočit“, neváháte a vydáte se za ním, přestože vaše původní role byla jiná. Vaši roli pro tu chvíli převezme někdo jiný z týmu. Prostě to o sobě víte a reagujete. Bez váhání. V časovém limitu šedesáti vteřin není na váhání čas. Když ale na takovou situaci dojde, je to už jedna velká improvizace. Pořád je však lepší improvizovat týmově než individuálně.

Za předpokladu, že se týmu podaří vytřídit správná telata na nedobytčí část arény, nastává další, neméně napínavá fáze této disciplíny – zavírání. Nyní je potřeba zahnat všechny tři kusy do ohrádky. Člověk by řekl, že to už je brnkačka. No, jak kdy. Právě v tuto chvíli je potřeba držet nervy na uzdě. Doslova. Čas tlačí, vteřiny ubíhají, kravičky neustále pokukují po kámoškách na druhé straně arény. Právě teď je ale nezbytné udržet maximální soustředění a nebýt zbytečně zbrklý. Často se stává, že ve snaze urychlit tuto konečnou část je člověk netrpělivý, nervózní a dělá tak zbytečné chyby.

Úspěšně zahnané dva kusy dobytka. Při samém závěru je důležité hlavně zachovat klid a chladnou hlavu. Často je to ale to nejtěžší.

Když jsem v úvodu zmínila, že tato disciplína často drásá nervy, ale posiluje týmového ducha, dochází k tomu zejména právě v této fázi. Ohrádka je postavena tak, že se dá kolem dokola oběhnout, tudíž telátka mají volný prostor, a to, aby zaběhla do vytyčeného prostoru, vyžaduje týmovou práci, rozvahu, bystrost, a v neposlední řadě také klid.

Ten pocit, když se podaří dostat telátka jedno po druhém do ohrádky, když jeden z týmu zvedne ruku na znamení, že končí správným způsobem disciplínu, když rozhodčí odmávne čas a potvrdí, že vše proběhlo dle regulí, ten je prostě jedinečný. Obrovská vlna endorfinu se rozlije po těle a vy máte chuť jet hned znova. A co je nejlepší – chuť jet máte znovu a znovu, i když se vám třeba zrovna nedaří. Pokaždé je to totiž jiné a pokaždé vás může něco překvapit. V tom dobrém i v tom horším smyslu slova. Ale pokaždé se na to budete těšit.

Podobné články

Před nedávnem jsme se seznámili s historií rodea od prvopočátků v 19. století a také se vznikem a rozvojem jednotlivých disciplín. Dnes navážeme…

Nezasvěcení mívají pod pojmem rodeo zafixované pouze představy vyhazujících býků nebo koní pod hrdiny Divokého západu. Rodeo má však mnohem pestřejší…