První a zásadní náhodou byla skutečnost, že soustředění v Itálii organizovala firma Giorgio Arcangeli & spol., která se zabývá právě pořádáním mimořádných sportovních akcí. Její šéf ochotně vyslyšel novinářské SOS z České republiky a zajistil pro časopis Western Horse and Rider akreditaci, která znamenala volný přístup kamkoli a ke komukoli. Druhou milou náhodou byla volba místa konání: stáj Il Grifone v městečku Vermezzo u Milána. Pořadatelé by jistě pro akci podobného významu jen těžko volili polorozpadlou boudu, ale Il Grifone překonal veškerá má očekávání. Na svých cestách jsem už potkala nejeden hřebčín a nejednu stáj, ale Il Grifone skoro všechny z nich vysoko převyšuje. Velkolepější dojem na vás může udělat snad už jen italská stáj Arcese, a dokonce sám šéf stájí Grifone, doktor Luigi d´ Alfonso má stejný názor : "Ach, ano, Arcese ... Ale ten má stáje jako osobní zálibu, takže jsou sice menší, ale osobitější". Jezdecké centrum Grifone je supermoderní stáj, která vznikla teprve před čtyřmi lety jako součást rozsáhlého projektu na rekreační rodinné zařízení o výměře 500 000 čtverečních metrů v sousedství finančně silného Milána. Místní krytá hala o rozměrech 55 x 85 m je největší v Itálii a pravidelně hostí důležité národní i mezinárodní parkurové soutěže. 23. - 25. dubna 1999 se v ní poprvé sešli vyznavači westernového stylu právě u příležitosti návštěvy Boba Avily. Premiéra pro western jistě více než důstojná !

Při výčtu šťastných náhod nesmím opomenout ani tu další: to, že návštěva jednoho z nejlepších světových reiningových trenérů se uskutečnila díky osobním kontaktům Pierra Ouelleta. Ten je snad nejznámější postavou italské westwrnové scény, a to nejen proto, že je prezidentem Italské asociace westernového ježdění (AIMW), ale také proto, že je uznávaným jezdcem a trenérem, který pravidelně spolupracuje s velmi oblíbeným časopisem Il Mio Cavallo (jenž byl mimochodem rovněž jedním ze sponzorů akce). Pierre měl na bedrech nejen starost o vzácného hosta, ale i starost o hladký průběh třídenního soustředění, a navzdory tomu všemu to byl nakonec právě on, kdo mi nejvíce dopomohl k rozhovoru s Bobem.

V pátek ráno jsem dorazila do stájí s velkým předstihem a s malou nadějí, že snad někde v průběhu dne dostanu příležitost položit Hvězdě dne dvě tři otázky. Když jsem viděla dav, z něhož každý toužil po tomtéž, nedávala jsem si moc šancí, ale byla jsem odhodlaná otravovat každého a všechny tak dlouho, až dosáhnu svého. Byla jsem připravená na to, že budu muset o svou kořist bojovat jako novináři z nějakého amerického filmu. Nebyla jsem připravená na to, že svůj vysněný rozhovor dostanu naservírovaný na stříbrném podnosu ...

Po pár krocích jsem totiž narazila na Pierra Ouelleta, který se blížil bok po boku s nějakým mužem. V duchu jsem se připravovala, jak ho požádám o pomoc, jenže to už mi došlo, že odněkud znám i toho druhého chlapíka. Pierre zastavuje u mě a představuje mě jako novinářku z České republiky a já teprve v ten okamžik poznávám Boba Avilu (stydím se ještě teď). Následuje americké zdvořilé a nic neříkající "Máš se ?" a já propadám zoufalství, protože v důsledku šoku nejen že přestávám myslet anglicky, ale zapomínám myslet vůbec. Díky bohu, je tady Pierre, který se snaží kout železo za mě, a upozorňuje Boba, že jsem jela tisíc kilometrů, jen abych ho viděla. Zdá se, že mistr je obměkčen, takže jeho výraz trochu roztaje a já se konečně vzchopím k žádosti o rozhovor. Buď mě pošle do háje, nebo řekne ať přijdu později, honí se mi vzadu v hlavě. Když pak z jeho úst slyším: "Jasně, pojďme si někam sednout", udělá mi srdce přemet.

Klopýtám vedle něj a blekotám něco o tom, že ho znám jen z fotek, a tak jsem ho bez klobouku nemohla poznat. Snažím se vzpomenou na některou ze třiceti otázek, které jsem si byly připravila, ale v paměti se nevynořila žádná. A tak zahájím opravdu inteligentně, náročným dotazem: "V Itálii jste poprvé ?" Trest za takovou pitomost přijde okamžitě. Bob do mne zapíchne bezvýrazný pohled a odpoví : "Jo". No fajn, to se nám to hezky rozjíždí, říkám si v duchu a modlím se, abych ze sebe neudělala ještě většího blbce, než je nezbytně nutné. Obavy nebyly na místě. Rozhovor pokračoval dál v poklidu přerušovaném mými omluvami, že tak zdržuju, a Avilovým uklidňováním, že je to OK. Nevím, jak pro něj, ale pro mně to teda OK rozhodně bylo.

* Jak tedy vlastně došlo k tomu, že děláte trénink v Itálii?
Hlavní zásluhu na tom má Pierre. Tři dny budu trénovat tady, a pak jedu na další tři dny do stájí Arcese.

* Sledujete nějak blíž evropský reining?
Nijak zvlášť.

* Takže nás nepovažujete za konkurenci?
Myslel jsem to tak, že reining se jezdí všude stejně, ať už je to v Americe nebo v Evropě.

* Získal jste za svou kariéru řadu titulů a cen. Které z nich si vážíte nejvíc?
(s úsměvem) Každé z nich. Mě baví vyhrávat.

* A co olympiáda, připravujete se na ni?
Ne.

* Netoužíte po titulu olympijského vítěze?
V tom to není. Mám ve výcviku hodně mladých koní pro Futurity, takže na nic jiného nemám ani čas. Navíc olympijské soutěže jsou pro starší koně, a já mezi svými staršími hřebci nemám žádného, kterého bych chtěl vytáhnout zpět do tréninku. Navíc reining ještě není olympijskou disciplínou. Ta procedura zařazení je hrozně zdlouhavá. Já osobně si myslím, že o olympijském reiningu se budeme bavit tak za jedenáct let.

* Dokážete si vzpomenout na okamžik, kdy se z jakéhosi neznámého Avily stal "ten" Avila?
No, já nevím. Nic takového se nestalo. Já jsem pořád stejný. Pořád každé ráno vstávám v sedm, natáhnu pravou botu na pravou nohu, levou botu na levou nohu a jdu jezdit.

* Kolik koní jezdíte ? Máte nějaké pomocníky?
Kolik koní jezdím ... no, to záleží na tom, jak často mi ten den zvoní telefon. Většinou je to tak osm až čtrnáct koní za den. V tréninku mám momentálně 35 koní. Mám čtyři pomocníky, kteří koně opracovávají a zase je berou po práci vykrokovat. Kromě toho máme čtyři hřebce (Lean With Me, Todaysmyluckyday, Peppy Badger Chex, Lenas Wright On) a ročně připouštíme kolem tří stovek klisen.

* Máte mezi těmi všemi koňmi některého zvlášť oblíbeného?
Jo, koně, se kterým dělám roping. Toho totiž jezdím pro zábavu.

* Co hledáte, když vybíráte koně? Jsou vady, které dokážete odpustit a které ne?
Obecně vzato, hledám koně s poměrně rovnou linií hřbetu, se silnou zádí, kteří nejsou v prsou moc širocí. Vyhýbám se koním s příliš dlouhým krkem, protože se obtížně přiježďují, ovšem i moc krátký krk je problém. Drobné vady ve stavbě těla lze přehlédnout : existují vynikající reiningoví koně, kteří mají třeba křivé nohy. Vždycky ale u koně hledám ochotu spolupracovat a celkový dobrý přístup k práci.

* Co tedy považujete za jednodušší - učit koně, nebo učit lidi?
(Smích) No ... když se na to někdy dívám, tak bych kolikrát raději šel a odjezdil si to sám. Udělat dobré soustředění je hrozně těžké. Nejlepší je učit lidi, kteří se chtějí učit. Takové to třeba bylo před dvěma lety v Německu. Jsem trochu překvapený, že tady není každý trenér z Itálie, bez ohledu na disciplínu.Vždyť nejde o to, kdo zrovna trénuje, ať už je to Lomis, Horn nebo Avila. Od každého trenéra se přece mohu naučit něco nového.

* U nás a v celé Evropě jsou teď ohromně populární zaříkávači koní, přirozené partnerství člověka a koně a podobně. Jak to vidíte vy?
(Bob si vyměňuje s Pierrem pohled, který naznačuje mnohé). Znám několik lidí, kteří se tím živí a někteří z nich jsou i moji kamarádi. Podle mně mohou mít tyhle věci užitek pro majitele takových koní, kteří chodí jen na vyjížďky nebo dělají trail a podobně. Je třeba zajímavé, že někteří koně, s nimiž Pat Paralli dělá své ukázky, koupil ode mě. Třeba toho, s nímž je vyfocený na reklamě, kde ho drží kolem krku. Ten kůň žádný výcvik přirozeného partnerství neměl, ale všechno to dělal i tak. S Patem se známe velice dlouho. Dal mi dokonce i svou knížku a videokazetu. ...
No, ... Takhle : neříkám, že je to něco špatného, ale pro mně to nefunguje. Já jezdím koně, abych předvedl nějaký výkon a ž ádný z těchhle chlápků nikdy na závodech nijak nevynikl. Při tréninku koní - a obzvlášť pokud jezdíte hřebce - se většinou dostanete do bodu, kdy musí jít všechny legrácky stranou, abyste se někam dostali. Tyhle věci teď frčí, a ostatně proč ne, je to jeden díl z celého koláče byznysu s koňmi. Ale můj díl to není.

* Co byste jezdil, kdybyste nebyl reiningovým jezdcem?
Baví mě roping. Připravuji si koně na novou disciplínu, tzv. "all around working cow horse". Je tam všechno od reiningu přes práci s dobytkem až k lasování. Umíš si to představit? Bude tam jen pár koní, protože tohle všechno musíš dělat s jedním koněm a na jednom uždění, takže to bude velice náročné, ale moc se na to těším. Jinak jsem vyzkoušel snad všechno, i dostihové koně u svého otce. Byl jsem mrtvý strachy, ale byla to sranda.

* Takže Vás baví i pleasure?
Jezdil jsem hodně dobrých pleasurových koní. Pokud máš koně, který vyhrává, tak je i pleasure zábavný.

* A anglický styl?
Taky. Jezdil jsem i přes malé překážky.

* A co klasická drezúra?
Tu moc obdivuji. Když jsem začínal, můj otec trénoval dostihové koně a krytou halu jsme neměli. Proto jsem jezdil do sousední stáje, kde měli halu, a kde trénovali klasickou drezúru. Tam jsem se o tom hodně naučil a dodnes se na ni rád dívám. Ne že bych to dělal každý den, ale když můžu, nevynechám. Mezi reiningem a drezúrou je rozdíl hlavně v rychlosti nebo v preciznosti, ale mají taky hodně společného. Obdivuji drezúru také proto, že nepracuje s koňmi, kteří by na takovou práci byli nějak zvlášť chováni tak, jako jsou třeba Qurteři. Často jde o koně s nevyhovující stavbou těla nebo bez talentu, ale s ohromnou chutí a vůlí spolupracovat.

* Co děláte, když nejezdíte?
(Následuje krátká pauza, během níž si Bob nejspíš snaží vybavit ty vzácné okamžiky, kdy zrovna není v sedle). Snažím se věnovat svému synovi B.J., který také dělá reining.

Tady rozhovor skončil. Začátek kurzu už se nedal odkládat. Dostala jsem víc, než v co jsem si vůbec odvážila doufat. Ale i tak mě mrzí, že jsem se Boba nezeptala, jak mu chutná prava italská pizza!

Western & Rodeo

Podobné články

Historie rodea - když se z práce stane sport II.

1. 6. 2024 Michaela Burdová

Před nedávnem jsme se seznámili s historií rodea od prvopočátků v 19. století a také se vznikem a rozvojem jednotlivých disciplín. Dnes navážeme…

Western & Rodeo

Historie rodea - když se z práce stane sport

18. 5. 2024 Michaela Burdová

Nezasvěcení mívají pod pojmem rodeo zafixované pouze představy vyhazujících býků nebo koní pod hrdiny Divokého západu. Rodeo má však mnohem pestřejší…

Western & Rodeo