Myslíte si, že je nervóznější jako jezdec, nebo jako rozhodčí? A jak s trémou bojuje? Co si myslí o spravedlivosti rozhodčích? A jakou mají podle ní čeští jezdci morálku? To a mnoho dalšího nám prozradila v následujícím rozhovoru.

Kdy jste se stala předákem rozhodčích a co Vás k tomu vedlo?

Předákem rozhodčích jsem byla jmenována na Valné hromadě v roce 2020. Byly mi nabídnuty i jiné funkce, ale ty jsem odmítla, jelikož jsem prezidentkou Paint Horse Clubu ČR. V roce 2009 jsem byla na pozici Prezidenta pro sport.

Co v praxi znamená „dělat předáka rozhodčích“?

V praxi se jedná o přípravu školení rozhodčích, schvalování nebo konzultace úloh vypsaných pro jednotlivé soutěže WRC, odpovědi na dotazy členů i nečlenů, příprava otázek a hodnoticích tabulek pro licence jezdců, změny v pravidlech a podobně.

Co obnáší být rozhodčím v tomto odvětví? Co musí rozhodčí splňovat a jaké musí mít takový člověk předpoklady?

Pokud se chcete stát rozhodčím WRC, je třeba se zúčastnit školení rozhodčích a napsat test. Tak se dostanete na seznam rozhodčích jako ringsteward nebo technický delegát. Ale abyste tyto funkce mohli vykonávat, je potřeba splnit praxi. Když máte praxi a už vykonáváte funkce ringstewarda a technického delegáta, můžete zažádat o rozhodčího typu C a D a pak se postupně praxí propracujete na B nebo na rozhodčího typu A, který už může rozhodovat mezinárodní závody. Druhou možností je získání licence rozhodčího u zahraničních asociací, jako jsou AQHA, APHA nebo ApHC.

Které disciplíny je pro Vás nejobtížnější posuzovat a proč?

Pro mě jsou to disciplíny Western pleasure nebo Hunter under saddle, a to z toho důvodu, že zde nejsou žádné penalty, je to jen o tom, co se líbí rozhodčímu. Samozřejmě máme daná pravidla, jak to má vypadat, ale i tak se názory rozhodčích mnohdy diametrálně liší. Dalším úskalím v posuzování těchto tříd je, že jezdci jsou v aréně všichni najednou, a tak mnohdy můžete přehlédnout chybu, nebo se problém stane za vašimi zády a vy ho nevidíte.

Posuzování těchto disciplín je tedy velmi subjektivní…

Ano, jak už jsem zmínila, ne vždy se rozhodčí v názorech sejdou. Proto se v zahraničí používá model 5 rozhodčích, kdy se nejlepší a nejhorší výsledek škrtá.

Dá se tedy vůbec zajistit maximální objektivita v posuzování?

Dala by se zajistit větším počtem rozhodčích, ale je to pro pořadatele nákladné, protože každý rozhodčí musí mít i svého ringstewarda.

Řešili jste někdy případ, kdy rozhodnutí bylo nějakým způsobem ovlivněno? Narovinu, stalo se někdy, že by některý rozhodčí někomu nadržoval?

Ve funkci jsem zatím krátce, takže osobně jsem to řešit se svými kolegy nemusela, ale pokud má někdo pocit, že rozhodnutí rozhodčího bylo špatné, může dát do půl hodiny po skončení disciplíny protest.

Řešíte někdy podobné stížnosti ze strany jezdců, kteří nebyli s výsledkem spokojeni?

S protesty se na závodech občas setkáváme, a pokud je oprávněný, výsledky se upraví, pokud ne, protestní poplatek propadne do pokladny WRC. I rozhodčí jsou jen lidé, kteří dělají chyby, a tak se občas něco přehlédne a tohle je cesta, jak to napravit.

Máte nějakou pomůcku, zvláštní techniku nebo něco, co Vás přiměje být za všech okolností objektivní?

Když vejdu do arény, jsou to pro mne jen startovní čísla, výsledky se sečtou a někdy mě samotnou překvapí ten výsledek.

Sama se účastníte závodů i jako jezdec, je to tak? V kterých disciplínách soutěžíte?

Jak už jsem zmiňovala, superhorse, western riding, trail, ranch riding, western pleasure, ale občas si zajedu i disciplíny s dobytkem.

Jak probíhá Váš soutěžní den, když závodíte a když děláte rozhodčí?

Raději závodím, než rozhoduji. Jako rozhodčí se musím pořád soustředit, abych neudělala chybu a někoho nepoškodila, zato jako jezdec se soustředím jen těch pár minut, co jsem v aréně.

Kdy to víc prožíváte, jako jezdec, nebo jako rozhodčí? Kdy jste víc nervózní? Pokud tedy vůbec jste někdy nervózní?

Nervózní nebývám, a když, tak spíš v roli rozhodčího. Čím vyšší soutěž, tím větší zodpovědnost.

Jak s případnou trémou bojujete?

Dám si čokoládu :)

Měla jste někdy chuť s tím vším skončit? Pokud ano, proč? 

Čas od času to na mě přijde. Nikdy nemohou vyhrát všichni, a tak samozřejmě rozhodčí má jen jediného kamaráda – vítěze. Je to těžké, člověk musí být 100% soustředěný někdy i čtrnáct hodin v kuse.

A co Vás v tomto všem naopak stále drží?

Baví mě to! Protože bez toho by to nešlo. A pak taky zodpovědnost. Spoustu let jsme něco budovali a je třeba se zlepšovat a rozvíjet dál, bohužel si myslím, že to v sobě dnešní generace nemá. A až už nebudeme moct dělat my, kteří to děláme zadarmo, ve svém volném čase a na úkor své rodiny, svých koní i svých koníčků, postupně to zanikne. V dnešní době všichni vše kritizují, ale pokud jim nabídnete funkci a možnost něco dělat a změnit, tak od toho dají ruce pryč.

Dokážete se na soutěž dívat ještě jako obyčejný divák, nebo hlava už automaticky přepíná na režim „rozhodčí“?

Bohužel ne, automaticky se to přepíná.

Jste si za dobu svého působení ve funkci rozhodčího vědoma nějakého svého špatného rozhodnutí? Respektive rozhodnutí, které byste už teď neudělala, nebo danou situaci posoudila jinak?

Asi ne, pokud jsem udělala chybu, tak se to vyřešilo protestem, ale naštěstí se mi to vyhýbá.

Kolik rozhodčích standardně posuzuje jednotlivě disciplíny? Stává se, že se dostávají rozhodčí do konfliktu, mívají někdy opravdu hodně odlišné názory? 

Ve WRC většinou rozhoduje jeden rozhodčí, jen na MČR jsou dva. Los pak určí hlavního rozhodčího dne. Pokud je více rozhodčích, může se stát, že druhý rozhodčí ze svého pohledu penaltu neviděl, nebo danou situaci vyhodnotil dle pravidel jinak. Může pak nastat situace, že jeden jezdec je u prvního rozhodčího na prvním místě a u druhého rozhodčího poslední.

Jaká je podle Vašeho názoru úroveň českých jezdců? 

Myslím si, že úroveň jezdců je velmi dobrá a pořád roste. Dokazují to i výsledky ze zahraničních soutěží, kde se naši jezdci umisťují na medailových pozicích.

A jaký ze svého odborného pohledu zaznamenáváte vývoj v těchto disciplínách?

Každý sport se vyvíjí, a tak i westernový. Je tady importováno spousta skvělých koní pro závody i pro chov. Dále jsou pak dostupné kliniky se špičkovými zahraničními trenéry a jezdci a co se týká disciplín, snažíme se jít dopředu a nabízet našim jezdcům další a další disciplíny, v kterých mohou porovnat své schopnosti.

Jsou čeští jezdci „disciplinovaní“? Respektují názor rozhodčích, dodržují pravidla, časový harmonogram atd.? 

Většinou ano, pokud se tak neděje, dostanou napomenutí od kompetentních osob, ale disciplinárně jsme nic takového řešit nemuseli.

Jaká panuje mezi jezdci na závodech atmosféra? Vnímáte to?

Myslím si, že jako všude jinde. Všichni se v podstatě známe a jsme přátelé, ale všichni chceme vyhrát!

Má podle Vás tento sport v Čechách budoucnost?

Já moc doufám, že ano, že se zase najdou další „blázni“, kteří tu káru potáhnou dál.