Vytrvalost není jen o tom ujet na koni nějakou vzdálenost v čase a projít veterinárními kontrolami. Je i o tom, že se můžete s koněm projet po bezpečné trati v místech, kam byste se jinak nedostali, poznáváte různé krajiny s bohatou historií a různými geografickými podmínkami. Třeba v historicky zajímavé a exotické destinaci Al Ula.

„Když jme byli osloveni, zda máme zájem zúčastnit se vytrvalostního závodu v Saudi, neváhali jsme,“ řekl Alexej Burian z klubu Endurance Stable Semiramis, jehož strategií je účast na mezinárodních závodech. Kromě MVDr. Dany Berkové se závodu zúčastnila také Mona Doubková, která pod hlavičkou Semiramis jezdí. Cíl byl zřejmý – získat zkušenosti, dokončit.

Dana Berková – Faqa Al Badyia

Tam a zpět – 9 000 km

Mezi Prahou a Al Ula v Saúdské Arábii leží téměř 4 500 km. Účast české výpravy tedy začala velkým cestováním. „Cesta však utekla nečekaně rychle. Úterní den jsme strávili cestou na letiště a následně v letadle. Během středy jsme se autem z jordánského Ammánu přesunuli do saúdskoarabské Al Uly. Dostat se na místo nám zabralo skoro celé dva dny,“ říká Mona Doubková. Podle Berkové byl nejhorší přejezd hranice mezi Jordánskem a Saúdskou Arábií, který trval přibližně 5 hodin.

Koně z Jordánska

Zahraniční jezdci většinou sedlali zapůjčené koně. Dana Berková startovala na 8letém valachovi FAQA AL BADYIA, Mona Doubková na 7letém hřebci BAHR AL KHAIR. „Času na seznámení nebylo mnoho. Můj kůň na závodiště přijel ve čtvrtek odpoledne, tehdy jsem ho poprvé uviděla. Pořádné seznámení proběhlo až během pátečního dopoledne, kdy jsme vzali koně pod sedlo. Můj vlastní kůň mě naučil usedět cokoliv, takže nemám problém sednout si na jakéhokoliv jiného. Bahr Al Khair však byl naprosto hodný, přestože se jednalo o hřebce. Případné změny by zřejmě možné ani nebyly,“ vzpomíná Mona Doubková.

Tým

Jezdkyně si dovezly svou vlastní výstroj včetně uzdečky. Tým měly minimalistický. Dana Berková měla vlastní servis, Mona Doubková spoléhala na majitele a trenéra koně: „Oba byli dokonale sehraní, postarali se perfektně nejen o koně, ale i o mě, za což jim ještě jednou děkuji.“

Mimochodem, dělat servis v poušti vyžaduje pevné nervy a řidičský um. Zastavit v nevhodném místě znamená zahrabat se, což potkalo v Al Ula mnoho aut.

Trať – kopce, hluboký písek

Trať měla 4 kola – 37,70; 31,60; 28 a 22,70 km. Terén – poušť. Pokud někdo sní o tom, jak krásně a romanticky cválá pouští, pak v neupravené formě pouštní písek představuje obrovskou výzvu. Základní úprava v Al Ula spočívala v odhrnutí největší vrstvy na stranu a pořadatel ještě zajistil kropení, které však udrželo kompaktnější terén jen v prvním kole. Pouštní písek má jednu vlastnost, kvůli které není využitelný na betonové stavby – zrníčka jsou kulatá. O to snáze písek pod kopyty utíká a zvládnout takový závod vyžaduje velmi dobře natrénované koně.

Trať byla také kopcovitá, což v kombinaci s „živým“ písčitým podkladem rozhodně zpomalilo rychlost. „Trať byla opravdu náročná, náročnější, než jsem čekala. Místy byl písek krásně upravený a dalo se plynule cválat, ale převažovala místa s hlubokým pískem. Nejednou jsem slezla a koně vedla, abych mu co nejvíce odlehčila. Okolní krajina ale stála za to,“ popisuje trať Doubková. Podle jejích slov však nebylo nijak drastické vedro: „Jinak bylo příjemně, přes den závodu asi 17 stupňů. Naštěstí nefoukalo, sluníčko příjemně hřálo. Myslím, že ideální počasí na závod v lednu v poušti.“ 

Monika Doubková – Bahr Al Khair

Obě jezdkyně si také pochvalovaly organizaci. Celé závody probíhaly hladce, organizátoři měli vše do detailu připravené a promyšlené. Byl zajištěn dostatek vody pro tak velké množství koní, ale také příjemné zázemí nejen pro jezdce. 

Jezdectví, turistika, historie

Saúdská Arábie a město Al Ula s 6 000 let starou historií se otvírá turistice a má ambice stát se nejen hlavním městem mezinárodní vytrvalosti, ale také jednou z nejdůležitějších jezdeckých destinací na světě. Vytrvalost na této úrovni se zde pořádá od roku 2019. Letos byla organizace v rukou zkušených pořadatelů šampionátů v italské Pise San Rossoro – Gianluca Laliscia a Brian Colin Dunn.

Trať mezinárodního vytrvalostního závodu na 120 km v Al Ula dotovaného 4,5 miliony dolarů vede pouští, nad kterou se tyčí pískovcové útvary, nedokončené hrobky, na dohled mají jezdci i ohromnou Sloní skálu. Podél Al Ula vedla tzv. Kadidlová stezka, po které se přepravovaly před tisíci lety karavany se vzácným zbožím – především se jednalo o kadidlo, ale i o vzácná koření. V oblasti Al Ula se také nachází starobylé město Hegra z dob Nabatejského království, ale archeologické stopy zde zanechali také Lhijádové a jak jinak – i Římané. Do tisíců let historie a zvláštního ticha pouště dnes proráží turistika se vším, co turisté očekávají. A koně, ti sem patří od pradávna, což dokládají kresby na stěnách hrobek a skal. Mají jezdci vůbec možnost si uvědomovat, že dusot kopyt a pravidelné odfrkávání arabských koní v těchto končinách je ozvěnou pradávných časů? Že se pohybují ve stejných kulisách jako kdysi karavany, bojovníci nebo dokonce Římané? Jak mi řekl Alex Burian, na tohle opravdu není moc času. Dá se vnímat jen divoká krása zdejší krajiny. A nejspíš hlavně dech a tep koně, který ukrajuje kilometr za kilometrem, boří se v písku, tiše a krátce se napije u napajedla a pokračuje dál.

Případný divák tohoto závodu s kompletním názvem The custodian of the Two Holly Mosques Endurance Cup (Vytrvalostní pohár Ochránce dvou svatých mešit – což je přídomek krále Saúdské Arábie, používá se od roku 1986 místo titulu Vaše Veličenstvo) se ocitne mezi velkými bílými stany plnými koní, kde to hučí jako v úle, jezdci a jejich servisní týmy běhají kolem koňských atletů, podávají elektrolyty, sytě zelené seno (údajně velmi chutné, bezprašné), natírají se spěnky jako ochrana proti písku. Mezi stany a v zóně chlazení se pohybují stewardi v modrých vestách a pozorně sledují dění.

Do cíle se podívají jen ti nejlepší

Závodu se zúčastnilo 196 jezdců ze 30 zemí. S dvacetiminutovým náskokem zvítězili dva jezdci z Uruguaye – Federico Ferber s uruguayskou klisnou HC YAIZA a Andreas Rivero s uruguayským valachem SM FABRICIO. Když spolu jedou koně z jednoho týmu, je to pro ně z psychického hlediska příznivé. V rytmickém cvalu bez nějakého viditelného pobízení jezdci docválali do cíle ruku v ruce v čase 5:29:06 (prům. rychlost 21,878 km/h). Cval těchto dvou koní vypadal jak z učebnice vytrvalosti. Senzačním třetím místem s dvacetiminutovou ztrátou na vítěze se blýskla Francouzka Margot Chazel na CHAITANA DES CHAISES.

Závod dokončilo pouze 64 koní ze 196 – viz výsledky. Naše vytrvalkyně ukončily závod po 3. kole – tedy po téměř 100 km. Dana Berková byla vyloučena pro nepravidelné chody koně a Mona Doubková odstoupila: „Jako dobrý krok hodnotím určitě mé rozhodnutí o odstoupení ze závodu. Můj kůň byl mladý a nebyl ještě psychicky připravený na tak náročný závod. Věřím, že díky tomuto z něj za pár let bude vynikající kůň.“ I to je vytrvalost. Aby byli koně fit pro další závod. Díky za tuto zkušenost. Příště to již nebude výlet do „neznáma“. Saúdská Arábie má velké plány, má zde vyrůst velké mulitifunkční jezdecké středisko a pokud bude vůle, pak světový šampionát ve vytrvalosti bude mít na výběr další zajímavou destinaci.