Významní trenéři a stáje v zahraničí už si všimli, že naše jezdkyně se dokáže koním dobře přizpůsobit a dovést je na čelní místa. Nabídka startu s koněm Dahess del Falot v rámcové soutěži CEI2* 120 km mezinárodního mistrovství Španělska Ciucad de Carmona nebyla náhodná. 

Jak se jezdec dostane do sedla špičkového koně na prestižních mezinárodních závodech?

„Když jsem před dvěma lety doběhla v Portugalsku s Lepantem do cíle a chladili jsme, bylo třeba každé ruky. Tehdy nám přišel na pomoc Lluis Rufat Cleus, kterého jsem neznala a o kterém mi řekli, že toho ví spoustu, že co se týče koní, je to obrovská kapacita a že je jedním z nejlepších trenérů, kterými se Španělsko může pochlubit (vlastně ho všichni znají spíš jako Lluis de Falot, protože sláva jeho koní ho předchází :)). Lluis nám pomohl Lepanta provést úspěšně finální veterinou a získat tak zlato. Byl také naší první volbou při výběru členů týmu na Prince Cup, kde jeho pomoc byla naprosto nedocenitelná. S Lluisem jsem zůstala v kontaktu a v zimě mi nabídl, abych startovala s jeho koněm. Koně jsem neznala, nevěděla jsem, jakou soutěž bych měla běžet ani kde, ale víc jsem se neptala. Po psychicky náročné a velmi omezené sezóně, kterou nám zajistil covid-19, jsem nadšeně souhlasila. Týden před plánovaným závodem však vypukl herpes a všechny soutěže byly zrušeny. Měla jsem ale štěstí, že Lluise to neodradilo a nabídl mi hned první možný termín po „FEI uzávěře“. Po několika zklamáních z plánovaných výjezdů ať už se svými nebo cizími koňmi jsem do poslední chvíle nevěřila, že opravdu poběžíme, ale podařilo se.“

Jaký je Dahess del Falot, se kterým jsi zvítězila?  

„Dahess del Falot je osmiletý arab po Dahess z matky polské krve odchovaný Lluisem v Centelles blízko Barcelony. Šlo o jeho první jednodenní dvouhvězdovou soutěž, takže oproti většině ostatních startujících byl ve značné nevýhodě. Od prvního dne mě Lluis připravoval na to, že Dahess umí zlobit a umí být nepříjemný, až jsem dostala strach a při prvním vkládání nohy do třmenu ještě v Barceloně jsem měla docela nahnáno. Dahess se ale naštěstí choval velmi slušně jak při tréninku doma i na závodišti, tak v soutěži samotné. Nic z toho, na co jsem byla pečlivě pripravovaná, nepřišlo. Ovšem rady těch, kteří ho jezdí běžně, přišly v mnoha situacích vhod a pomohly mi reagovat okamžitě a pohotově bez nutnosti muset si správnou cestu hledat sama.“

Jak probíhal závod – věřila jsi ve vítězství?

„Lluis sice od začátku tvrdil, že Dahess na vítězství má, ale vzhledem k vysoké konkurenci v podobě velmi kvalitních koní a zkušených jezdců nebyl nikdo z nás přesvědčený, že ho dokážeme dosáhnout. Byli jsme si vědomi Dahessova „špatného srdce“, které nás značně znevýhodňovalo (a to píšu s vědomím, že 3 minuty po 35 km při rychlosti 20 km/h jsou naprosto perfektní!, jenže v konkurenci těch, kteří proti nám stáli a kterým stačí minuta jedna, to nestačí). Od startu jsme se drželi v jedné velké skupině, potmě udržující ve cvalu opatrnou rychlost kolem 18 km/h, která Dahimu vůbec nevyhovovala. Jakmile se rozednilo, rychlost se naštěstí mírně zvýšila, nicméně skupina zůstala pohromadě. Dahi si v ní našel svoje místo a šlapal jako hodinky. 31 km uběhlo jako nic, do cíle jsme doběhli stále téměř všichni pohromadě.

Veteriny proběhly bez problému, ale přesně jak jsme čekali, i s vypětím všech sil jsme na čelo ztráceli dvě minuty. Příjemný ranní chládek naštěstí vydržel i na druhé, 37 km dlouhé kolo. Věděla jsem, že nesmím čelní jezdce ztratit z dohledu, proto jsem si dovolila do toho hned od startu trochu šlápnout, abych jim byla co nejdříve opět po boku. Ukázalo se, že Dahess se dokonce v rychlejším cvalu cítí lépe než v klidném, jakým postupovala první skupina, jejíž počet spadl na nějakých 7 koní.

Tempo vyhovovalo všem, vedení se průběžně střídalo mezi několika jezdci, obecně bych řekla, že ve skupině byla dobrá atmosféra a fungovala spolupráce. Do 3. kola se nám výrazně oteplilo. Čekalo nás ale pouhých 20 km. Dahess opět při zklidňování ztratil něco přes 2 minuty. Opět pro něj ale nebyl velký problém je během prvních pár kilometrů dohnat. Cca 5 km do cíle se vedení ujal David Fernandez Vilar, jehož klisně očividně, stejně jako Dahimu, vyhovovaly rychlosti vyšší. Dahess se proto usadil za ní v rychlosti cca 25 km/h a zbytek skupiny, nyní čítající asi už jen další 3 koně, se vezl za námi. Krátké kolo proto bylo velmi rychle za námi.“

Poslední kolo – strategie v otočce

„Poslední kolo bylo opravdovou zkouškou. Nejenže mělo zcela nelogicky 34 km a pouze 2 CP (tj. crew pointy, nakonec bylo rozhodčími dovoleno ochladit ještě jednou cca 2 km před cílem). Slunce však začalo vyloženě smažit a čelní skupina zůstala ochuzená o jednoho z favoritů soutěže – Menjani s Manon Capitaine. My jsme opět vyráželi se zpožděním cca 2 minut. Napětí bylo znát už na startu, nikdo to nechtěl 30 km před cílem přepálit, na druhou stranu poslední kolo je poslední kolo a výhoda na jeho startu může znamenat rozdíl mezi výhrou a ztrátou bednového umístění. Nevěděla jsem, co plánují vedoucí jezdkyně, proto jsem Dahessovi opět dovolila trochu zabrat, abych je měla co nejdříve na dohled. Nicméně to nebylo třeba. Iris se rozumně držela svého klidného cvalu 18 km/h a bylo zřejmé, že plánuje v pohodě překonat přebytečnou vzdálenost a o umístění nechat rozhodnout poslední kilometry. My ostatní jsme to vděčně přijali.

Ve skupině opět fungovala výborná spolupráce na nejvyšší úrovni, pravidelné střídání vedení, slušnost vůči ostatním, vzájemná ohleduplnost, ať už při překonávání složitých úseků trasy nebo čekání na napití koní ostatních na CP. V momentě, kdy jsme ve stejném složení dobíhali na dodatečný CP cca 2 km před cílem, bylo všem jasné, že v cíli půjde o setiny. Nikdo si nebyl jistý, jestli se ostatní na CP chystají zastavit, nebo jestli zapnou všechny motory a poběží už teď. Konečně začínal dlouho očekávaný boj. Viděla jsem, že můj tým ani nemá připravené pití, proto jsem bez váhání popadla co nejvíc vody a pobídla. V ten moment jsem ale byla na ocase skupiny, proto ostatní stihli zareagovat a jako první z bodu vyběhly Španělka Iris Araque a Francouzka Julia Montagne, já a další španělský jezdec Fernandez David hned za nimi.

Čekala nás otočka do protisměru. V té se Davidovi podařilo procpat dopředu po boku Iris a oba začali mohutně pobízet za hlasitého jásotu a tleskání četného osazenstva chladicího bodu. Nechtěla jsem si je nechat utéct, ale nebyla jsem si jistá, jestli můžu po mladém Dahessovi chtít tolik, když do cíle zbývají ještě 2 km. Poslední 3 km trasy jsem si dva dny předem prohlédla z auta, proto jsem věděla, že cca za 1 km krásné rovinky, na kterou bylo dokonale vidět jak z CP, tak ze samotného závodiště, nás čeká ještě jedna otočka do protisměru, a pak už jen cílová rovina. Davidova klisna na rovince natáhla na rychlost kolem 30 km/h, Iris se jí nepouštěla. S vědomím, že v otočce budou muset téměř zastavit, jsem si za nimi držela takovou rychlost, aby Dahess ještě nevyčerpal všechny síly, ale abych za nimi zůstala pouze v takové vzdálenosti, kterou zkrátím v oné otočce. Přesně to se stalo, nicméně jsem stále byla poslední z trojice. Iris se vyhoupla do čela a začala se pomalu vzdalovat. Do cíle bylo ještě daleko, ale nemohla jsem si ji nechat utéct, proto jsem pobídla. To ale Iris uslyšela a boj začal mnohem dřív, než jsem původně zamýšlela. Nebyla jsem si vůbec jistá, jestli Dahess ještě má takové rezervy, ale rozhodla jsem se to aspoň zkusit. A měl. Oba dva koně do toho dávali vše, na tvrdém terénu kopyta zněla jako krupobití a Iris a já jsme obě křičely z plných plic. Do cíle se Dahess přiřítil jen o kousíček před Iris za výskotu a potlesku všech přihlížejících. Když se pak po prvních několika krocích jeho závěrečného klusu zvedl hlasitý jásot a potlesk, vyhrkly mi slzy do očí.

Po Nigelovi v r. 2018, Lepantovi 2019 a Shamalee 2020 jsem zase jednou měla obrovské štěstí, že mi někdo projevil takovou obrovskou důvěru a posadil mě na svého koně, který si i přes svoje mládí a relativní nezkušenost s prstem v nose doběhl pro medaili.“

Jaké je to závodit v srdci Andalusie?

„Byla jsem ohromená naprosto vším. Areál v podobě nádherné vily obklopené olivovými sady nedaleko přenádherné Carmony s okouzlujícím historickým centrem a dechberoucími výhledy. Samotná atmosféra španělského šampionátu. Výkony všech dokončivších předchozího dne. Společnost lidí, jako jsou mistři světa María Alvarez Ponton a Jaume Punti Dachs, Jairo Rodriguez, Carlos Ruiz de Villa apod., cítila jsem se, jako bych omylem zabloudila na červený koberec evropské vytrvalosti. A vlastně tomu asi tak i bylo… “

← na snímku nový Mistr Španělska Omar Blanco na koni Soraya Peu, vítěz CEI3* 160 km

Jaká byla trať?

„Naopak samotná trať mě poměrně zklamala. Byla v podstatě celá po rovině, proto působila jednoduše. Byla ale extrémně tvrdá a kamenitá. Měla jsem jen štěstí, že Dahessovi tvrdší terén vyhovuje, nicméně jako jezdci mi to bylo nepříjemné. Celá se také jela na slunci, buď mezi poli nebo olivovými sady, nikde nebyl ani metr čtvereční stínu. Obojí se projevilo i na výsledcích. V obou dnech závodů byly velmi vysoké počty eliminací, což bylo vzhledem k náročnosti tratě opodstatněné. Dokončit v takových podmínkách ve slušné rychlosti si žádá opravdu dobře připravovaného koně vysoké kvality.“

 

V soutěži CEI2* 120 km startovalo celkem 17 dvojic, dokončily čtyři. Favority byli šampionka Francie a mezinárodně úspěšná jezdkyně Julia Montagne s klisnou Desir De Mauranne. Děd této klisny je klon Pieraz Z CL (Pieraz byl trojnásobným světovým šampionem s Valerií Kanavy). Dalším těžkým soupeřem byla Španělka Iris Prez Araque na Er Clayha, které se závěrečný sprint nevyplatil, protože klisnu od druhého místa dělily 4 tepy navíc a byla vyloučena.

Táňa Terberová – Dahess del Falot (19,84 km/h)

Fernandez Vilar David – Koheilan Inshani Ca (19,83 km/h)

Julia Montagne – Desir de Mauranne (19,82 km/h)

Alicia Gomez Rodrigues – CP Giralda (18,94 kmh)

 

Kompletní výsledky: aplikace Yamamah