Vytrvalost 2021 – Popelka nebo princezna?

19. 1. 2022 Michaela Burdová Autor fotek: Jiří Jirsa, archiv Nadia Nave, Táňa Terberová

Stěží se letos plní kalendář závodů, aby bylo vůbec možné kvalifikovat se na mistrovství republiky ve vytrvalosti. Obtížnost juniorského národního šampionátu je 80 km, v seniorech se bude opět rozhodovat na trati 120. Laťka bývala výše.

Přestože disciplína výkonnostně přešlapuje na místě jako celek, jednotlivci na mezinárodních tratích zaznamenali významné úspěchy včetně evropského šampionátu. Podívejme se na ty nejtěžší, tříhvězdové závody na 160 km, i z pohledu třech našich jezdců, kteří v nich loni slavili úspěch. A jaké mají cíle pro letošní sezónu a co by popřáli české vytrvalosti v roce 2022?

Mistrovství Evropy seniorů ve vytrvalosti 2021 – Janek Kroupa s Hektorem 20. místo!

Janek Kroupa a Gazal V 6 Hector byli jedinou dvojicí, která reprezentovala Česko na evropském šampionátu ve vytrvalosti v holandském jezdeckém centru Ermelo, kterého se zúčastnilo 55 jezdců ze 16 zemí. V ostré konkurenci a náročném terénu úspěšně dokončili na 20. místě (16,16 km/h). Očekávání od této dvojice byla vysoká, na minulém Mistrovství Evropy v Euston Park uspěli na 14. místě.

Trať byla rozdělena na 6 kol – 38, 23, 28, 20, 31, 20 km. Po pátečním dešti a světovém šampionátu juniorů, který se konal o dva dny dříve na stejné trase, hluboký písek v kombinaci s dalším deštěm znamenal pro startovní pole neúprosné síto, kterým propadlo 28 koní z 55. Celkový průběh závodu se vyvíjel během prvních pěti kol zdánlivě předvídatelně pod taktovkou španělského a francouzského týmu, skvěle umí spolupracovat také Italové. V posledním kole však měl šampionát nečekanou dohru, když první čtyři jezdci s ambicí na medaile přehlédli značení a sjeli z trasy. Než to zjistili a vrátili se na trať, prodloužili si závod o 10 km.

Situace otevřela cestu k titulu evropského šampiona Španělovi Angel Soy Coll, k titulu prvního vicemistra Francouzi Vincentu Gaudriotovi a další medaili do své sbírky – tentokrát bronzovou, získala dvojnásobná světová šampionka Maria Alvarez Ponton. Po trojici medailistů si další místa rozdělila jistě zklamaná čtveřice zbloudilců – Philippe Thomas, Jaume Punti Dachs, Jean Philippe Frances a Marijke Visser. Kůň JM Elegido patřil mezi čtveřici koní, kteří ujeli přes 170 km, a získal Cenu kondice.

V týmech zvítězili Španělé, Francouzi brali stříbro a Italové bronz. A jedno kolo za druhým tu zdolával Hektor s Jankem Kroupou – průměrnou rychlostí 18,34 km/h, 18,71 km/h, 17,77 km/h, 16,80 km/h. Vstupovali do veterinární kontroly v prvních třech kolech po dvou a půl minutách, ve čtvrtém po 5 minutách. I při výrazném zpomalení v posledním kole byla průměrná rychlost přes 16 km/h za daných podmínek nejvíc, čeho mohli s ohledem na terén dosáhnout. Polovině jezdců se nepodařilo závod ani dokončit. Pro českou vytrvalost a jejího jediného ambasadora v tak náročném závodě plném mezinárodních vytrvalostních hvězd je to další mimořádný úspěch.

A jak viděl průběh závodu Janek Kroupa ze sedla Hektora?

„Po mém soudu to byl velmi těžký závod. Ne tolik profilem trati, ale jejím povrchem. Větší část trati vedla velmi hlubokým pískem, který den před naším startem rozjeli junioři. V samotný den závodu pak ještě dvě průtrže mračen vytvořily z terénu těžkou, kašovitou hmotu. Zkoušel jsem v tom jít, probořil jsem se až do půlky holení. Zajímavé bylo, jak na podobnou trať byly připraveny některé profesionální týmy způsobem úpravy kopyt a podkováním, tito koně pak měli kopyta jako jakési „sněžnice“, které jim pomohly hluboký písek zvládnout. Pro Hektora, koně s velmi malými kopyty, který velmi lehce cválá a při pohybu využívá švih, to byla nejhorší možná trať. Udělal mi velkou radost, že to zvládl, navíc v situaci, kdy sám musel běžet proti lotům koní, kteří spolupracují. To je bohužel důsledek toho, že jako Česko nejsme schopni složit tým jako ostatní země. Už tak těžký závod naši koně musí absolvovat bez pomoci lotu ostatních koní, kteří se znají a trénují spolu, bez jezdců, kteří spolupracují nejen na trati, ale i mimo ni.“

Jaké máš cíle pro sezónu 2022?

„V další sezóně bychom rádi dokončili kvalifikace reprezentačního družstva juniorů na mistrovství juniorů ve Vic. Hektor by měl v další sezoně běhat pod mou dcerou Bárou, se kterou už minulý rok úspěšně absolvovali první kvalifikační dvouhvězdový závod. Základ týmu máme silný, Bára s Hektorem, Kristýna Sittová s Fiery Diamond, Lucie Sedláková s Latif Ghazal, to jsou všechno úspěšné dvojice. Minulou sezónu spolu tyto tři jezdkyně trénovaly a absolvovaly některé přípravné závody. Já sám bych rád připravil mladou klisnu Madonnu z chovu Petera Reichmanna na 160 km a splnil kvalifikace na ME 2023.“

Barbora Kroupová - Ghazal V 6 Hektor v Šamoríně CEI2* 120 km

Co bys popřál české vytrvalosti v novém roce?

„Rád bych, aby se česká vytrvalost odrazila ze dna, na které se bohužel v posledních letech dostala. Doufám, že se nám podaří přilákat nové jezdce, kterým se spolu s Marinou Novotnou, Ladislavem Smudkem a Terezou Hrubou snažíme pomáhat nejen kurzy, které pořádáme, ale také společnými tréninky, kdy méně zkušení koně a jezdci mohou trénovat se staršími a zkušenými. Doufám, že se bude našim juniorům dařit, jsou skvělí.“

Táňa Terberová – vítězství v CEI3* 160 km Sant Boi de Lluçanès

V roce 2021 absolvovala 6 mezinárodních závodů, z toho si zapsala 4 vítězství a jedno 3. místo. 18. června v sedle Dahess Del Falot zvítězila v soutěži nejvyšší obtížnosti v katalánském Sant Boi de Lluçanès. Startovalo zde 17 dvojic, jezdci a jezdkyně zvučných jmen (budoucí evropský šampion Angel Soy Coll, dvojnásobná evropská a světová šampionka Maria Alvarez Ponton) a skvělí koně.

Co se ti vybaví při vzpomínce na tento závod jako první?

„Musím přiznat, že na takovou otázku není lehké odpovědět. 160 km v katalánských horách po boku těch nejlepších vytrvalostních jezdců Evropy je zážitkem tak nabitým emocemi, a tak intenzivním, že je zhola nemožné shrnout jej do jednoho odstavce. Vzpomínka, která ve mně ale bude rezonovat ještě mnoho let, se týká samotného začátku závodu, kdy se v čele startovního pole vydělila první skupina zahrnující Alexe Luqueho, Virginii Atger, Mariu Alvarez Ponton nebo Angela Soy Colla, z nichž každý má doma hned vícero medailí z evropských i světových šampionátů, a mezi nimi na debutujícím koni Terberová ve své teprve druhé 160.“

Dahess del Falot CEI3* 160 km

„V momentě, kdy jsem jezdce za sebou nahlas upozornila na výraznou nerovnost na trase, v čele jedoucí Alex se překvapeně otočil a podivil se: „Ona jede s náma!“ Zasmál se a pokračoval: „To se na to podívejme, nebýt toho, že se nám sem tahle mladá infiltrovala, mohli bychom to považovat za přehlídku veteránů. Tak vítej mezi nás, Taña.“ Neexistují snad slova většího uznání a ocenění, než jsem slyšela toho dne.“

Jaké máš cíle pro sezónu 2022?

„V nadcházející sezóně bych ráda upevnila spolupráci s Lluisem Rufat Creusem, kterou jsme započali v minulém roce dvěma vítězstvími v konkurenci evropských jedniček. V rámci plánovaného čtyřměsíčního pobytu ve Španělsku hned v počátcích sezóny bych měla připravovat několik mladých koní a budou-li k tomu podmínky, pokusit se s těmi zkušenějšími plnit kvalifikace na letošní mezinárodní mistrovství. Konkrétní podobu však plánům dosud nedáváme, neboť s ohledem na kvalitu koní, kterých by se tato možnost týkala, musíme vždy brát v potaz vysokou pravděpodobnost jejich prodeje.“

„Dalším významným osobním milníkem je kvalifikace mého koně Joy Ramone na CEI*** a případný start v této kategorii ke konci sezóny, bude-li nám štěstí přát. Ramon v uplynulém roce ve všech třech FEI soutěžích předvedl uznáníhodné výkony, a proto věřím, že má ještě mnoho co nabídnout.“

Joy Ramone - Chlumec nad Cidlinou, foto Jiří Jirsa

Co bys popřála české vytrvalosti v novém roce?

„Především jednotnost a společnou snahu, vidinu cíle a odhodlání k realizaci cesty k němu. Jak je již zmíněno v úvodu, vytrvalost se v poslední dekádě rozpadla spíše na snažení jednotlivců a jako disciplína působí velmi rozštěpeně.“

„Formuje se výrazná spolupráce mezi juniory vedená některými významnými českými seniorskými jezdci, která, doufám, povede k posílení týmového ducha. Osobně nejsem sice příznivcem kompletní unifikace, ale jsem přesvědčená, že vzájemná podpora a kolektivní informovanost a snaha jsou tím, co v naší dnešní vytrvalosti chybí a vytváří tak českou neschopnost konkurovat v mezinárodním měřítku. Přála bych proto vytrvalosti, aby nově pokládané základy vzájemné spolupráce dokázaly sjednotit naše jezdce (a nezastavily se u těch mladých) v jejich rozdílnosti a jedinečnosti pod českou vlajku a daly jim opět možnost stát se relevantním protivníkem v širším poli.“

Nadia Nave – 4. místo v CEI3* 2x 90 km „Les 2 joures de Montcuq“

Nadia Nave žije ve Francii a závodí na mezinárodních tratích s klisnou Niagara du Vialaret pod českou vlajkou. Loni na sebe upozornila senzačním 4. místem v legendárním dvoudenním závodě 2x 90 km CEI3* ve francouzském Montcuq (v červenci v CEI2* 2x 70 km s touto klisnou zvítězila i v Castillonnes). Když chcete vyjmenovat tradiční vytrvalostní závody s aurou světové legendy, pak je to Tevis Cup, Florac a Montcuq. Koná se od roku 1977 vždy o víkendu nejblíže k „dušičkám“. Převýšení 4000 m, téměř 200 km náročného terénu, kulisy úzkých uliček historické vesnice a tradice činí z tohoto závodu tu pravou esenci klasické vytrvalosti.

Niagara du Vialaret

Co se ti vybaví při vzpomínce na tento závod jako první?

„První, co se mi vybavilo, byla kupodivu příprava na samotný závod. Nemám to do Montcuq daleko, bydlím odsud 60 km. Je možnost na tamější trati trénovat. Jela jsem tam na trénink s kamarádkou (závod doběhla na 3. místě). Trať má sice permanentní značení, ale během roku se vždycky něco ztratí, takže jsme bloudily a najely jsme 70 km místo 50 km. Měly jsme však výborný pomocný tým, který na nás čekal v polovině tréninku s pohoštěním, a dokonce jsme si tam i zatancovali. Takže nejvíc se mi vybaví ty přípravy.“

„Taky se mi vybaví náročnost terénu. Asfalt, kamenitý povrch. Montcuq je na jihozápadě Francie, je to vinařská oblast, kopcovitá. Kopce nevypadají velké, ale jen zdánlivě. Na 200 km se to nasčítá. Některé jsou dlouhé. Když má kůň v nohách 150–160 km a má před sebou 3–4 km dlouhý táhlý kopec, je to náročné. Ale chtěla bych říct lidem, aby se těch kopců nebáli. Tohle je vytrvalost. Je třeba znát koně, znát jeho limity v takovém terénu. Je to jiné než na rovině.“

 Montcuq – trať, ilustr. foto Blog Cheval d'Aventure

„A třetí, co se mi vybaví při vzpomínce na Montcuq, jsou lidi. Závod je legendární, zná ho spousta lidí a ti, kteří žijí v blízkosti trasy, už vědí, kudy koně jezdí, kterým směrem. A pak nejen místní a lidi od koní, ale i jiní, kteří se přijeli podívat na závod odjinud. Když dojíždíš, oni tam čekají a opravdu fandí – měla jsem při dojezdu slzy v očích, protože jsme to zvládly, a navíc tak pěkně. Dokončit Montcuq je samo o sobě vítězství. Polovina koní do cíle nedojede. Také je tu spousta dobrovolníků a ti jsou tady, protože je to baví. A o tom je vlastně odpověď na třetí otázku.“

Montcuq, diváci 

Co bys popřála české vytrvalosti v novém roce?

„Co přeji české vytrvalosti – aby měla hodně nadšenců, kteří nebudou litovat času, který tomu věnují. Co z toho mají – jsou v přírodě, s koňmi, s dalšími lidmi s podobnými zájmy. Nejde o finanční odměnu, ale o to, že je to baví. Přála bych si, aby takových nadšenců bylo v Čechách čím dál víc. Aby bylo hodně závodů, aby šla vytrvalost dopředu tím hezkým směrem, s láskou ke koním a k tomu úžasnému sportu. A kdyby měl někdo z Česka zájem a chtěl si u nás zatrénovat, bude vítán, nějaké zázemí tu máme.“

Jaké máš cíle pro sezónu 2022?

„Ráda bych startovala v květnu na 160 km a aby to klisna zvládla v pohodě. Tím bychom si otevřely dveře na Mistrovství světa. Nejsou to ani tak plány, spíše sny. Důležité je, aby byla klisna zdravá a abychom spolu nachodily ještě spoustu kilometrů.“

Tereza Kopecká – 4. místo CEI3* 160 km Šamorín

V roce 2021 startovala na mezinárodních tratích 8x. V Šamoríně startovala s klisnou Assambleia, která debutovala na 160km trati 4. místem průměrnou rychlostí 15,25 km/h. Mimo jiné Kopecká loni startovala s hřebcem Tuzemec 13 na tratích 140 a 120 km v Šamoríně – v CEI2* 120 km 5. místo (14,75 km/h) a v CEI3* 140 km na 2. místě (17,66 km/h).  Co je na tom významného – Tuzemec loni slavil 18. narozeniny a to, že dokáže konkurovat na tříhvězdových soutěžích v tomto věku, je obdivuhodné. Dvojice reprezentovala českou vytrvalost na mezinárodních tratích celkem 27x ve hvězdových soutěžích, z toho získala 9 vítězství. Původním majitelem Tuzemce byla firma Regutec Ltd velkého mecenáše české vytrvalosti Petera Reichmanna, zakladatele Stáje Habrovany. Tuzemec 13 patří k plejádě nejlepších českých vytrvalostních koní s kariérou na mezinárodní úrovni přesahující 10 let.  

Lucie Škábová – vítězství v CEI3*

Loni startovala na mezinárodních závodech 6x a 16. října přidala do své sbírky vítězství v tříhvězdových soutěžích cenný výsledek s 11letým Arianem S, když vyhrála v CEI3* 140 km.

Další jednotlivci, kteří reprezentovali českou vytrvalost v roce 2021

17 jezdců se v roce 2021 zúčastnilo 50 mezinárodních soutěží. Kromě výše uvedených 5 jsou to:

Junioři:

Senioři:

Samozřejmě tento výčet nezohledňuje, který start ve vyšší soutěži byl pro koně premiérový, nezohledňuje terén a úroveň konkurence. Co je patrné, to jsou prakticky stále stejná jména v seniorech na této úrovni a nízký počet juniorů, kteří disponují koňmi do vyšších soutěží. Řada dalších však už sbírá zkušenosti v národních soutěžích a budeme doufat, že se juniorský reprezentační kádr rozšíří. Z výše uvedeného je zřejmé, že česká vytrvalost není Popelka, ale na zámek ještě nedorazila. 

Podobné články
S hnědákem Farid Jan plemene WPBr, Šamorín, soutěž CEN 80km

Zuzana Beranová v disciplíně vytrvalost stoupá výkonnostně stále vzhůru. Loni na podzim na mezinárodních závodech ve slovenském Šamoríně dojela s…

Slovenská vytrvalostní jezdkyně Dominika Malíková Kleinová suverénně zvítězila v žebříčku FEI pro rok 2023. Jaká byla její cesta na vytrvalostní…