Krátké shrnutí na začátku nám nabídlo přehled historie a výhled do budoucna. Nyní arabové dosahují maximálních rychlostí nad 25 km/h, dá se předpokládat, že budou dále zrychlovat. Ač je naše konkurenceschopnost omezená, měli bychom se jim pokusit přiblížit co nejvíc. Úspěch se skládá nejen z tréninku a fyzických dispozic koně, ale také z mnoha drobností, které k němu mohou přispět, nebo naopak zhatit všechny naděje.
Zajímavé je zamyšlení nad motivací a jejím vývojem v čase, i nad různými přístupy.

Housata se počítají na podzim

Jiří Jirsa zdůraznil, že trénink začíná až s koněm hotovým, přičemž se neřídí kalendářem, ale zejména dojmem. Nevidí problém dát koni čas do pěti, šesti let. Už na začátku kariéry je třeba se dívat dopředu, délky tratě se pro koně orientačně rozvrhnou na dva až tři roky dopředu, podle jeho zkušeností a našich ambic. Osvědčil se trénink podle sinusovky, a sice zátěž postupně narůstá, pak klesá na nejnižší, na které se začalo a znovu narůstá o něco výš, než předtím. Dochází k superkompenzaci, koni se zvyšuje výkonnost.

Pro distanční koně je kromě fyzické kondice důležitá i ta psychická, kterou udržíme stabilní tím, že první rok s koněm nemusíme vůbec cválat, dále také opakovaným okruhem. Toto vzbudilo u většiny osazenstva údiv, není zřejmě běžné v jednom tréninku „běhat dokola", ale po krátké diskuzi většina lidí uznala, že „proč vlastně ne". Je jistě výhodné měřit dobu uklidnění po určité zátěži a někam ji zaznamenávat, dají se tak odhalit problémy, které by se jinak přešly bez povšimnutí.

Probrala se tematika sedlání, při které byla představena sedla značky Kertag, na fotografiích se rozebraly různé typy sedů jezdce a jejich vliv na výkon koně.

Jiří Jirsa také vyvětlil, proč jeho koně běhají s pákovým užděním, což je téma, které tak trochu dělí vytrvalce na dva tábory.

Zajímavé byly informace o laktátech, laktátové křivce a vztahu hodnot k trénovanosti koně. Užitečné bylo jistě i zopakování známé informace, že čas se nedá ničím okecat a spoustu věcí urychlit prostě nelze.

MVDr. Mojmír Dvořák shrnul problematiku transportu, upozornil na limit 750 km, který je zmiňovaný v literatuře jako kritický bod pro vznik následných problémů. Věnoval se také ceně kondice.

Cena kondice je v podstatě „soutěž v soutěži", vypisuje ji pořadatel, většinou např. pro prvních deset koní v cíli, nebo pro koně, kteří dojedou nejdéle půl hodiny (hodinu) po prvním. Jedná se o posouzení z hlediska veterinářů, který kůň byl pro závod nejlépe připraven. Hodnotí se chody, ochota koně k pohybu, časy vstupů do veterin, metabolika... Je tedy vhodné jít soutěžit o cenu s koněm rozhýbaným, nezatuhlým, ochotným k pohybu.

Dále upozornil, že není příliš vhodné vytrvalostní koně krmit vojtěškou či jetelem. Zmínil se také o soli a elektrolytech jak během závodu, tak i v běžné krmné dávce.

Jméno Ing. Miroslava Drásala je sice spojeno s krmivy La Sard, nicméně jsme obdrželi krátkou, stručnou a výstižnou přednášku o krmení koní obecně, díky které se rozběhla debata o zkušenostech s krmením senáží, byly zmiňovány konkrétní hodnoty a porovnání obsahu sušiny a vody.
Co se týče elektrolytů, ale i jiných doplňků, jsme byli upozorněni na nutnost předem si rozmyslet, co vlastně koni chybí a co a proč mu chci dodávat.

Seniorská mistryně Barbora Pflugová se věnovala tématu přípravy jezdce a koně, vzájemnému vztahu a samotnému absolvování dostihu. Konstatovala, že vztah se vytváří nejen během samotného tréninku, ale i při jiných činnostech, že je vhodné nejen trávit čas spolu, ale každý zvlášť. Zmínila také, že je nutné nechat koně žít jeho koňský život, vzdělávat se nejen v oblasti disciplíny, ale také ohledně etologie, ježdění, veterinární péče a vůbec všemožně. Tato pravda, že čím vzdělanější majitel, tím lépe pro jeho koně, jistě neplatí jen pro vytrvalce :-)
Do přípravy koně je vhodné zařadit i gymnastiku, nejen pod sedlem, ale i ze země. (Tohle je téma, které si myslím, že by klidně sneslo samostatný seminář/konferenci, jak kdo konkrétně koně ze země na distančky chystá.)

Je nutné mít koně poslušného, což samo o sobě zní jako jasná věc, jenže v praxi to pak, jak všichni víme, vypadá různě. Jako příklad bylo uvedené klasické nadávání na nízko letící „zetkaře", kteří leckdy naruší plán jet dlouhou trasu v klidu. Bára nekompromisně prohlásila, že to, že to mého koně rozhodí, je prostě můj problém, s čímž nezbývá než souhlasit.

Ve všeobecné diskuzi se ještě nakouslo téma konkurenceschopnosti v rámci Evropy, kdy je v Čechách vytrvalost v podstatě jediná z koňských disciplín, snad ještě s voltiží, která je toho schopna. Zmínilo se zrychlování koní, v čemž nás oproti světu limituje jejich malý počet připadající na jednoho majitele a tedy i výrazně větší opatrnost.

Po přednáškách a následných diskuzích jsme se přesunuli ven, kde nám Jiří Jirsa představil některé své koně, včetně známého Shekela a mladého plemeníka Sherkela, a nastínil svůj způsob práce na jízdárně. Otevřel také možnost výměny zkušeností a konzultace mezi veřejností i do budoucna, což by nepochybně bylo přínosem. Nezbývá než doufat, že se většina lidí přestane bát sdílet své know-how a celá česká vytrvalost se bude světové špičce přibližovat ještě víc.

Chtěla bych poděkovat všem, kteří se podíleli na přípravě, průběhu i informačním obsahu semináře, doufám, že se jednalo o jednu z prvních vlaštovek a časem bude sdílení informací mezi vytvaleckou veřejností běžné.