Ani letos tomu nebylo jinak, i když množství českých dvojic nebylo nijak závratné. Českou ekipu svým množstvím naprosto přebili jezdci ze Švýcarska, kteří měli ve Weissenhornu národní šampionát, kromě místních jezdců se zúčastnili i další jezdci z Belgie, Francie, Švédska apod.

Překvapením byla účast Petra Jadlovského s Rachel 4 na trati CEI** 120 km, která startovala na WEG v Normandii a ze soutěže byla dvojice eliminována po 100 km. Obdobný reparát čekal i Táňu Terberovou s Kánonem, kteří nedokončili ME juniorů a mladých jezdců v Itálii.

Tyto dvě dvojice startující v soutěžích na CEI ** 120 km pak doplnilo kvarteto jezdkyň na trati CEI* 100 km - první křest mezinárodním ohněm čekal Z. Beranovou s Princeznou ze mlejna (letošní mistryně jihočeské oblasti), a Kabukiho s mezinárodně zkušenou Terezou Terberovou. Novice pak doprovázely Lucie Škábová se Sheytan a Vladimíra Šebková s Nurmim. Team doprovázela MVDr. Lucie Ottová jako teamový veterinář.

Trať ve Weissenhornu není náročná převýšením, ale dokáže potrápit stavem povrchu. Bohužel tato skutečnost platila i pro závody 18. října 2014. Dvě vlny trvalého deště během týdne a v předvečer soutěže poznamenaly nejen areál, ale hlavně zelený a modrý okruh. Když se k tomu přidal start v naprosté mlze a tmě a vysoké teploty po poledni, tak nebylo možné mluvit o pohodových závodech.

Již během technické rozpravy se ukázaly některé nástrahy, na které poukazovali zejména jezdci v nejvyšší soutěži na 160 km. Starty byly totiž naplánovány od 6:00 hod ráno a pouze v 15minutových rozestupech - což nedává jezdcům možnost nechat odjet rychlejší skupinu a jet si „svůj" závod. Silná skupina švédských jezdců žádala o změnu doby startu - posunutí startu na pozdější hodinu a větší rozestupy mezi startujícími skupinami - ale naprosto marně. Organizátorka a technický delegát tyto snahy odmítli s odůvodněním, že by nebylo možné zorganizovat optimálně starty v dalších - národních soutěžích.

V sobotu ráno tak startovaly jednotlivé vlny jezdců za sebou s minimálním rozestupem - na trati se prakticky naráz ocitlo 70 koní v plné síle a chuti. Jezdci toho v husté mlze a tmě moc neviděli, naštěstí organizátoři na první část trati - 35km červený okruh - navěsili chemická světla. Bez nich by asi nikdo jezdecké dvojice už po okolí nedohledal.

Situace po dojezdu z prvního kola, které se odehrávalo prakticky celé po asfaltu s přejezdem hlavních tahů včetně kruhových objezdů, bez asistence policie či organizátorů, po venkovských zpevněných cestách a kamení, byla dost nepřehledná. Dvojice musely čekat na vstup do veterinární kontroly poměrně dlouho, výhodu měl ten, kdo nečekal na jistotu a šel do veterinární uzávěry ihned. Po několikaminutovém čekání nebylo překvapením, že se koně pohybovali v tepech kolem 52-56. Prvním kolem prošly všechny české dvojice v pořádku.

Do druhého, zeleného, 25 km dlouhého kola se celé pole soutěží roztrhalo do menších skupin, soutěžící se různě promíchali. Jestli se mohlo po prvním kole zdát, že druhé je už kratší, a proto bude lehčí, tak to byl velký omyl. Bláto, bláto, bláto a kamení - tak by se dala charakterizovat druhá etapa. Koně se klouzali do a z kopečků, kde nebylo bláto, bylo kamení. Čeští koně tyto nástrahy zvládali až překvapivě snadno, ale samozřejmě povrch ubíral na silách a nebezpečné bylo každé špatné šlápnutí.

Bohužel po této etapě se kvarteto na 100km trati smrsklo jen na 2 zástupkyně - klisny Z. Beranové a L. Škábové byly eliminovány na kulhání. Ve 120km soutěžích pokračovali oba naši zástupci. Už v této části soutěže bylo jasné, že by si Češi mohli sáhnout na dobré umístění, ale bylo ještě brzy cokoli očekávat.

Modrá a růžová etapa měřily 20 km, obě byly částí předchozích etap (zelené a červené), naštěstí tou lepší. Nicméně do vývoje závodu začalo promlouvat počasí - mlha se zvedla a s ní se začala zvedat i teplota. Koním v zimní srsti (i když většina byla částečně ostříhaná) to samozřejmě nedělalo vůbec dobře, chladicí bod byl na obou etapách pouze jeden. Jezdci na vyšší soutěži si zopakovali nejdelší červenou etapu, a pro koně to bylo velmi náročné. Navíc, na rozdíl od 100km soutěže spolu Češi nemohli spolupracovat, protože každý kůň měl jiné tempo.

Ve 100km soutěži pak na modrém a růžovém kole pokračovala příkladná spolupráce T. Terberové s Kabukim a V. Šebkové s Nurmim. Oba koně se dobře doplňovali, uklidňovali prakticky stejně, časový odstup byl minimální. Ve třetím kole si valaši vybrali mírný oddech, ale čtvrté již zvládali v původní rychlosti. Při dojezdu ukázal lepší finiš mladší Kabuki, který je velkou nadějí pro další roky. Starší (a tlustší) Nurmi dokončil závod s mírným odstupem. Po úspěšném projití veterinární kontrolou bylo jasné, že Češi mají první dvě umístění „na bedně" - Tereza Terberová si dojela pro druhé místo (rychlost 17,062 km/hod) a Vladimíra Šebková pro třetí (rychlost 17,052 km/hod) v CEI* soutěži.

Největší česká šance však byla stále ještě ještě na trati - Táňa Terberová s Kánonem startovali do poslední etapy na prvním místě a nezbylo jen čekat, zda je dožene druhá Maďarka, která startovala s minimálním odstupem 3 minut. Ale vše dopadlo dobře, Táňa dokončila závod první a po projití koně veterinární kontrolou se celý team mohl radovat ze zlata. Její reparát má vysokou hodnotu - průměrná rychlost 17,967 km/hod byla nejvyšší v obou CEI ** soutěžích, jak juniorské, tak seniorské.

Posledním Čechem na trati zůstal Petr Jadlovský s Rachel, kteří dokončili závod na pátém místě s průměrnou rychlostí 15,847 km/hod. Vstup do závěrečné veterinární kontroly 12 sekund před limitem však ukazoval na to, že pro Rachel to byl velmi náročný závod.

Vyhlášení si všichni užívali, a samozřejmě velké poděkování směřovalo k teamové veterinářce MVDr. Ottové.

O tom, jak náročný to závod byl, svědčí statistiky. Nejvyšší soutěž dokončilo 29 % startujících, soutěže na 120 km v průměru 67 % (a ten průměr výrazně zvyšovala úspěšnost juniorů), a soutěž CEI* na 100 km pouze 55 %. Představa, že vytrvalost se jezdí na jednoduchých tratích v pěkném počasí, už vzala dávno za své. Takže vytrvalci - lehčí už to nebude!