Jak bylo v Bábolně...

Maďarská Bábolna je tradičním místem českých úspěchů, a ani letos jsme zde nepřišli zkrátka. Oproti jiným letům zasáhl vliv počasí - po poměrně chladných dnech (v Čechách ještě na začátku minulého týdne v noci mrzlo), se najednou počasí změnilo a rychle vzrůstající teploty vytrvalce netěšily. Ve čtvrtek při příjezdu na místo jsme s hrůzou zjistili, že teploměr atakuje v poledních hodinách 30 stupňů Celsia. To byla ale jediná nepříjemnost - vše ostatní bylo perfektní. Připravená parkovací plocha s přípojkami pro karavany, připravené stáje s označenými boxy podle zemí, v kanceláři připravený team na první účastníky.

Během odpoledne pak dorazila další část účastníků mezinárodních soutěží - na stožárech zavlály vlajky 16 zemí, včetně exotické Číny a Hongkongu. Zbytek teamů přijel v pátek - veterinární přejímky pak proběhly od 14:00, všichni čeští koně je úspěšně absolvovali.

Slavnostní uvítání společně s přehlídkou koní arabských a shagyů (Bábolna je původní habsburský hřebčín, který vyšlechtil plemeno shagya) v zápřahu i na ruce bylo večer uspořádáno v renovovaných budovách původního hřebčína. Poté následovala technická rozprava, kde jsme byli hlavním veterinářem upozorněni na předpověď velmi teplého počasí po další dny a nabádáni k respektování teploty během závodu.

V sobotu v 6:00 se na nejdelší, 160km trať, vydalo 13 účastníků, včetně 3 českých dvojic. 40 km dlouhé kolo ubíhalo poměrně rychle, otevřené polní úseky se střídaly s lesními pískovými cestami či asfaltovými silnicemi. Mírné zděšení zavládlo v čelní skupině ve chvíli, kdy jsme dorazili ke směrovému ukazateli, nicméně směr byl zahražen ohradníkovou páskou. Jediný mužský člen skupiny (a pozdější vítěz celé soutěže) nelenil, slezl z koně a průchod otevřel. To se opakovalo ještě jednou - já jen s hrůzou pozorovala stáda pasoucích se koní a čekala, zda se k nám rozeběhnou či ne (pořadatel se pak za tento incident velmi omluvil). Díky relativnímu chladnu i vstup do veterinární prohlídky proběhl rychle. Mezitím odstartovaly další soutěže, každá z nich už znevýhodněná zvyšující se teplotou.

Druhé, 20km kolo přineslo velké překvapení - za zády se zjevil kočár a dvouspřeží se k nám blížilo velkou rychlostí. Naštěstí byl blízko chladicí bod, kde jsme počkali, až dvouspřeží projede, udrželi vzpínajícího se koně a vydali se dále. Obdobná „radost" mne potkala i v dalším kole, tam jsme naštěstí dvouspřeží ujeli až k bodu, kde se koně mohli napít, navíc se tam trať rozdělovala. Stejné štěstí neměla Tereza Kucharská, které druhý den kočár splašil koně a po jeho odchycení nemohla v soutěži pokračovat.

Nechci popisovat jednotlivá kola - bábolenská krajina je z pohledu člověka žijícího v Českém krasu trochu fádní, pískové cestičky, rozkvetlé topoly a řepková pole v rostoucím vedru člověku (a myslím i koním) na radosti nepřidají. Jediné, co mohlo pomoci, vítr, se s ubývajícím dnem rozfoukal a z příjemného ochlazení se stal nepříjemným soupeřem. Podmínky si vybraly velmi krutou daň, v mnohých soutěžích dokončilo jen cca 60 % účastníků. Bohužel i někteří čeští jezdci soutěže nedokončili.

České dvojice měly zastoupení ve všech sobotních mezinárodních soutěžích kromě juniorského CEI** (120 km). A určitě se neztratily. Na loňské české úspěchy navázaly na CEI* (80 km) v seniorech Silvie Lorenzová s klisnou Nanu, které obsadily 2. místo. Stejně tak v juniorech 2. místo obsadila Martina Drásalová s hřebcem Predátor La Sard a třetí Tereza Kucharská s klisnou Haydée. Silvie a Tereza si odnesly i Best Condition Award (Cenu pro nejlépe připraveného koně v soutěži).

Ve vyšších soutěžích pak v CEI** a v CEI*** 6. místa dosáhly dvojice Dana Hladišová (Dean) a Vladimíra Šebková (Habib).

Čeští vytrvalci dále startovali i v nedělních mezinárodních a národních soutěžích. Nelze neobdivovat výkony Tomáše Pfluga, Dany Hladišové a Markéty Wimmerové. Tomáš v sobotu dokončil soutěž na 120 km (CEI**) s hřebcem Splitem a v neděli CEI* na 80 km s valachem Artexem. Obdobně pak Dana v sobotu CEI** obsadila 6. místo s Deanem a v neděli v CEN na 40 km se Sissi 10. místo a Markéta v sobotu obsadila 7. místo na CEI* s klisnou Gazal a v neděli na stejně dlouhé národní trati 4. místo s klisnou Hagalli.

Slavnostní vyhlášení všech soutěží proběhlo v neděli odpoledne. Chci tímto poděkovat celému českému vytrvalostnímu teamu včetně MVDr. Mojmíra Dvořáka, který se zvládnul postarat o všechny koně, za vynikající reprezentaci. A za sebe díky všem, kteří mi pomohli zvládnout životní cíl. Především mé rodině a přátelům, kteří mi v tom dlouhém sobotním dni dali jak fyzickou, tak morální podporu.

A co v Mont le Soi?

Zde bylo počasí a trať zcela jiné. V maďarské Bábolně je převýšení cca 30 m, Mont le Soi připomíná svým kopcovitým terénem spíše Šumavu. I déšť dokáže být nepříjemným soupeřem.

Nicméně i v Mont le Soi se čeští vytrvalci prosadili. Z malé skupinky si nejlepší umístění přivezla Karolína Pflugová, která s Karsenem 1 svou soutěž (CEI** juniorů na 100 km) vyhrála. Jen o místo horší, na CEI** 120 km seniorů, byla její maminka Pavlína Pflugová s Kevinem.

Informace k výsledkům hledejte na oficiálním webu vytrvalosti.