Mistrovství světa ve vytrvalostním ježdění 2005 na boso! - II. díl (závod a po něm)

22. 9. 2005 Darolyn Butler Autor fotek: foto archiv autorky

Darolyn Butlerová s vytrvalostním ježděním začala v roce 1981, a od té doby má na svém kontě více než 26 000 závodních mil. -V pokračování předchozího článku se dozvíme, jak probíhalo Mistrovství světa v Dubaji 2005 pro bosého koně.

V předchozím článku o bosém koni na MS v Dubaji jsme se dozvěděli, jak Darolyn s koněm začínala, seznámila nás s jeho kariérou a s přípravami na Mistrovství světa ve vytrvalostním ježdění 2004.

Na místě závodu Mistrovství světa 2005 v Dubaji

První den jsme jej vzali na krokovou vyjížďku, aby se protáhl. Druhý den jsme začali s lehkou prací. Zeus se zdál v pořádku, takže v následujících dnech jsme každý den přidávali trošku vyšší zátěž než jakou měl den předcházející. Do Dubaje jsem nechala přepravit několik pytlů našeho vlastního krmení - krmnou řepu, oves, namíchanou kukuřici - a k dispozici jsme měli bohatý výběr z "koňského bufetu" poskytovaného organizačním výborem. Nabídka obsahovala sladké krmení, ječmen, oves, granule s nízkým obsahem proteinu, s vysokým obsahem uhlovodanů, a samozřejmě také seno: ovesné seno, bojínkové seno, travní seno, vojtěškové seno, podílové vojtěškové seno… Jsem si jistá, že jsem něco vynechala, ale obrázek jste si určitě udělali. Kvůli jeho potížím s kyselostí žaludku jsem mu preventivně podávala Gastroguard. A protože na velbloudích tržištích byla velmi levná jablka a mrkev, mohl si tento koník dopřát skutečně vše.

Kanako přijela 20. ledna a převzala si denní tréninkové jízdy, takže jsem nakonec měla možnost se porozhlédnout po okolí.

Kopyta pravé přední a pravé zadní nohy, vyfocená těsně po odběhnutí WEC závodu. Tato nádherná chodidla právě odběhla 160 kilometrů za 9 hodin a 27 minut!
Pravé přední a pravé zadní kopyto po závodě

Kopyta levé přední a levé zadní nohy, vyfocená těsně po proběhnutí cílem MS.
Levé přední a levé zadní kopyto po závodě
Osobně jsem se každý tréninkový den věnovala jeho bosým kopytům, denně jsme mu kopyta máčeli, abychom udrželi dobrý kopytní mechanismus a pružnost. Ano, dokonce jsem v zemi vyhrabala malou díru, kterou jsem do výšky 3-4 palců naplnila vodou, a koníka v ní nechala jednou nebo dvakrát denně 10-15 minut stát. V suchém klimatu je máčení VELMI DŮLEŽITÉ. Zeus se nám zamiloval do "Cameo" (SMR Fayette de Cameo), Shagya arabky ve vlastnictví Selichi Hasumi, dalšího japonského člena celého týmu. Přišlo nám to vhod, protože jsme měli k dispozici jen omezené množství paddocků. Během dne se koně v paddocku střídali. Naštěstí si oba dva rozuměli a Zeus se svou novou přítelkyní nechal šťastně sekýrovat.

Samozřejmě, že mne jejich "romance" znervózňovala, protože Cameo byla okovaná, a špatně namířené kopnutí mohlo udělat mnoho škody. Naštěstí si rozuměli skvěle, až nápadně. Dostih se blížil a oni si užívali tohoto vzácného času a vytvořili si mezi sebou skutečné pouto. Jakmile však jeden druhého opustil, bláznili jeden jako druhý.

Tak nějak jsme doufali, že toto obě Japonky povzbudí, aby dostih odjely spolu. Děvčata, koním to prospěje! Ale ouha. Cameo byla ve třetím kole vyřazena. Tím padla naděj i na týmovou medaili… (Japonský tým tvořili jen tři jezdci, takže aby uspěli jako tým, museli dokončit všichni.) Aby bylo smůle učiněno zadost, vyřadili ve finiši i posledního jejich koně.

Rozhodnutí odjet Mistrovství světa na neokovaném koni nebylo vůbec snadné. Rozhodovali jsme se jako tým, a to na základě našich zkušeností - jezdkyně (Kanako), majitele (já), a ostatních ošetřovatelů (kteří dříve na tomto koni rovněž závodili). Největším iniciátorem však byl oficiální podkovář UAE MS, který prohlédl Wersusova kopyta a sdělil nám, že náš cíl je uskutečnitelný.

Kanako a já jsme několik dní před dostihem přijaly nabídku projet si trať, abychom si ji prohlédly. Shodly jsme se, že je pro toho našeho chlapíka schůdná. Pomalu jsme si začaly na myšlenku nechat jej běžet bosého zvykat, když naši cestu přerušila nehoda. Bylo do ní zapleteno i jedno z týmových vozidel, takže jsme neměly příležitost prohlédnout si poslední kolo. Upřímně, dnes si myslím, že kdybychom ho byly viděly, možná bychom i svůj názor nekovat změnily. Poslední kolo bylo totiž z celé tratě to nejkamenitější. Mnoho z jeho 12 mil byla velká solná rovina, posetá kameny velikosti čtvrťáku.

Vstupní veterinární kontrola byla úsměvná. Veterinář už svou prohlídku končil, když se podíval dolů a zjistil, že Zeus není okován: "Ten kůň nemá podkovy!"."Ano, nemá podkovy," odpověděla jsem, "a letos odjel bez podkov čtyři předchozí dostihy." "160tikilometrové?," ptal se nevěřícně. "Ano, pane. Čtyři stošedesátikilometrové dostihy, a tři osmdesátikilometrové." Pak jsme dlouho diskutovali o principech péče o bosé kopyto. Svěřil se nám, že jednou málem odešel na kliniku s "bosonohou" péčí ve Španělsku a že doteď lituje, že neodešel. Týmy Spojených států a Kanady už měli veterinární prohlídku za sebou (byli jsme ve stejné stáji), a všichni čekali na nás, až skončíme, protože jsme museli do karanténní stáje odcházet společně jako skupina. Všichni se pochopitelně domnívali, že vyvstaly pochybnosti, zda mají našemu koni dovolit odjet dostih bez podkov, a byli tudíž značně překvapeni, když zjistili, že naše konverzace se jednoduše týkala výměny informací o bosonohé péči. Shodou okolností byl ve skupině tří veterinářů provádějící poslední veterinární kontrolu v závěru celého dostihu, jak je na FEI již tradičně zvykem, právě tento veterinář, a zdál se být velmi spokojený nejen s klusem, který Zeus předvedl, ale i s faktem, že dostih dokončil v tak pěkné formě. Další mimořádná skutečnost týkající se Wersusova výkonu byl jeho recovery time - byl to třetí nejkratší čas vůbec. Recovery time je doba, kterou srdce koně potřebuje k tomu, aby jeho tep klesl z pracovní frekvence od okamžiku, kdy kůň projede cílem kola, na klidovou frekvenci, kdy je koni povolen vstup do veterinární kontroly. Náš malý tým byl díky nízkému počtu členů trochu v nevýhodě, a navíc jsme většinou neměli ani polar (monitor srdeční činnosti). I přesto, Zeus měl tak skvělé časy (recovery times), že jsme obvykle mohli jít přímo z cíle kola do veterinární kontroly. Celkový "recovery" čas, včetně toho po posledním kole, byl něco málo přes 12 minut. Pouze dva jiní koně měli v dostihu kratší recovery time. Oba byli ze Spojených arabských emirátů a oba měli velmi početné týmy ve vlastním "depu".

Organizační výbor vybudoval pro jezdce & koně tyto chladivé oázy. Buď jste jimi mohli na trati pouze projet, nebo v nich houbou nabrat vodu a koně schladit, nebo se z nich napít. (Někdo jim zřejmě musel říct o bosonohých koních!) Já osobně jsem z nich byla nadšená. Koně si v nich mohli ochladit nohy (samozřejmě, že to bylo dobré i pro okované koně).
Oáza

Statistiky dostihu
Rychlost kol v km/hod. a Rec. čas ke konci každého kola:

DJB Wersusvítězný kůň
RychlostRec. time RychlostRec. time
1.kolo 18.542:3121.321:16
2.kolo19.991:3522.131:08
3.kolo18.041:3422.051:23
4.kolo14.991:2721.431:11
5.kolo15.81:1622.061:36
6.kolo14.83:5722.6823:00
Celkem 12.20Celkem 28.94

Během dostihu jsem Wersuse pozorně sledovala. Někde okolo 75. míle jsem trochu zkrátila špičky jeho zadních kopyt, protože jsem si myslela, že by mu v tom hlubokém písku mohly překážet. Trasa byla z asi 20% tvořena dunami, 50% byly pevné pískové cesty místy poseté štěrkem, kterému se dalo vyhnout, pokud jste si dávali pozor kudyma jedete, a asi tak 30% vedlo přes slané pouštní plochy, s izolovaným výskytem kamenů. Co však bylo zajímavé (pro nás, bosonožce), že asi tak v polovině dostihu jsem si na jeho bílém chodidle všimla otlaků. Sice mne to znepokojilo, ale ne natolik, abych jej okovala. Jestli si pamatujete, nevěděla jsem jak vypadá poslední kolo. Zeus poslední kolo zvládl skvěle, a nejhorší úsek v okolí 95. míle prostě jednoduše proklusal. Nic ho nemohlo zastavit. V cíli byly otlaky, znatelné uprostřed dostihu, pryč; viz fotografie kopyt z konce dostihu. Přiměřená a neustálá cirkulace krve zřejmě krvácení vypláchla.

Po dostihu

Zeus dokončil dostih skvěle, s osobním rekordem 9h23m. Jeho kopyta byla rovněž na konci závodu prohlédnuta a vyfotografována několika dostihovými veterináři. U pásky veterinárních kontrol měl Zeus několik svých fanoušků, kteří dychtili vidět jej závod dokončit bez podkov, protože je velmi zajímala způsobilost koně dokončit tento dosti náročný kurz "bosky". Jedna mezinárodní jezdkyně svému koni okamžitě po dostihu zula podkovy a poprosila mne, abych mu kopyta upravila dle zásad bosého trimu, což jsem udělala.

Po několika dnech odpočinku cestoval Zeus domů. Cesta mu opět nečinila žádné potíže, a po návratu domů vypadal, jako by se zrovna vrátil z koňských lázní. Již během několika málo dnů po příjezdu byl zpět ve své práci provozního koně. Mám za to, že se mu po tom i docela stýskalo.

Bosí koně … osobně si myslím, že jde o největší objev v celém mém životě s koňmi. Nicméně nejde, jak jsem zdůraznila již na samém začátku, jen o pouhé sundání podkov a obvyklé vystrouhání podkovářů a tím to končí. Je zapotřebí kvalifikovaného fyziologického trimu, denní styk kopyt s vodou, přirozený chov, a mnoho pohybu. Navíc vám to neušetří žádný čas než obvyklé kování, ale mám pocit, že tím rozhodně prodlužujeme dlouhověkost a výkonnost koně, našeho partnera.

Zeus a jeho šťastná, a unavená, děvčata. Zleva doprava: Kanako, Vicki & Darolyn.
Tým po dostihu
Přirozeně jsem během Mistrovství světa viděla mnoho kopyt a mluvila s několika podkováři. Většina problémů se zánětem škáry plyne z problematického podkování, všude po světě. Tým Spojených států se během několika předchozích týdnů potýkal s neuvěřitelnými problémy s "kopyty", které přetrvaly až do dostihu. Bosá kopyta nemusí vyřešit všechny problémy, ale pro mne osobně účast na závodech s tím množstvím koní, se kterými závodím, si neumím představit nic jiného.

Poznámka na závěr: poté, co Zeus dokončil těch 160 kilomentrů a Cameo (ta sekýrující kobylka) nikoli, situace ve výběhu se obrátila - on se stal tím, kdo v ohradě šéfoval. Není zajímavé, jak se dokončením Mistrovství světa mění jejich sebeuvědomění?

Stále ještě zpracovávám všechny své "bosé" záznamy. Chci je brzy zveřejnit na své webové stránce, www.horseridingfun.com. Ježdění a trimování mne značně zaměstnává, ale můžete mi kdykoli poslat e-mail na mou e-mailovou adresu darolyn@swbell.net. Budu se snažit vám co nejlépe odpovědět.

V roce 2005 přeji všem ty nejlepší výsledky!

Fotografie: Darolyn Butler.

Následující citát byl vybrán z Technického manuálu vojenského oddělení (War Dept. Technical Manual) z 11. března 1941, připraveného pod vedením velitele kavalerie:

"Přesně upravené podkovy připevněné nejlepším známým způsobem jsou pro volně pracující kopytní struktury škodlivé. Podkova rovněž zvedá střelku od země a překáží rohovinovému střelu a elastickým strukturám v jejich funkci." (S poděkováním Bobu Creelovi).

Podobné články

Slovenská vytrvalostní jezdkyně Dominika Malíková Kleinová suverénně zvítězila v žebříčku FEI pro rok 2023. Jaká byla její cesta na vytrvalostní…

Španělsko je jejím druhým domovem, pouště kolem Dubaje má proježděné křížem krážem. Potěší vás milý a inspirativní rozhovor s Táňou Terberovou tak…