Kůň i jezdec z naší stáje už jsou suší ; deky, dečky, celty, oblečení a obutí právě po vyprání postupně schnou a sedlu to bude ještě chvilku trvat...

Tak nějak by se dala stručně charakterizovat situace v naší malé stáji, jejímž hlavním hrdinou je hnědý hřebec Monty, který se v sedle se svou majitelkou a jezdkyní Ladou Hroudovou zúčastnil sobotního distančního dostihu na 62 km v Litoměřicích. Bylo to náročné, bylo toho dost i pro vesměs velmi dobře připravené koně na startu, bylo to fajn pro nadšence a milovníky tohoto u nás mladého sportu a hlavně - BYLO TO MOKRÉ, a to až příliš ! Voda shora, voda pod nohama, voda v botách, voda za krkem, voda nasáklá v oblečení ( kde všude se snad ani nebudu rozepisovat ), prostě všude samá H2O...

Ještě ve čtvrtek jsme měřili okem oblohu a říkali si, jak super počasí na distančák je. Laskavé sluníčko, povíval větřík, ani horko, ani zima. Joj, to by se to koníkům pěkně šlapalo ! V noci ze čtvrtka na pátek nebe potemnělo, do pátečního večera lilo jako z konve a podobné počasí bohužel přetrvalo i v den konání soutěže. A když jsme v neděli po ránu otevřeli první oko, sluníčko se už zase škodolibě culilo na nebi mezi potulujícími se beránky. Ne nadarmo jsme si z hlavních organizátorů, manželů Terberových, utahovali, že se nemuseli se Svatým Petrem poškorpit zrovínka před vlastním závodem.

Ošklivé počasí jako by lidi stmelilo a všichni si byli vzájemně nápomocni to přestát. To byl názor, který jsem zaslechla několikrát. Trasa sice patřila k náročnějším i bez těch tun vody shora, ale hodnocena byla vesměs velmi pozitivně a v případě pěkného počasí až jako vyhlídková. Z nebe padající mokro se podepsalo i na značení trati a na výše položených místech se objevila mlha, která orientaci rozhodně neusnadnila. Utrmácení, promoklí a blátem doslova obalení dobrovolníci, kteří na poslední chvíli opravovali značení, se objevovali zpět u startu ještě hodnou chvíli poté, co odstartovala poslední soutěž. Na první pohled byli spíš k leknutí, k identifikaci až na ten druhý. Oni i později sami soutěžící v průběhu dne opravdu ocenili možnost horké sprchy přímo v areálu chatového kempu, kde byly start a cíl. Hlavní rozhodčí pí. Nováková byla v průběhu dopoledne přestěhována i se značně provlhlou agendou do útrob pohotově přistavené dodávky, jejíž vnitřní prostor majitel upravil tak, že strávila zbytek dne v relativním pohodlí, suchu a závětří. Veterináři byli občas nuceni zabojovat o svůj přístřešek s větrem, i přes pokusy uvázat jej k pevným bodům v okolí. Nejen, že neodvláli do dáli, ale zvládli svou úlohu bravurně a s klidem opravdových profesionálů. Dlužno podotknout, že pod přístřeškem bylo velmi čisto i bez reklamního Brefu - kolem betonového svršku jímky, na němž byla veterinární kontrola umístěna, se vytvořila prohlubeň s vodou, kterou museli při návštěvě tohoto místa projít či proskákat koně i lidé. Všichni se tedy jako jeden muž dostavovali s čistýma nohama...

Koně přežili tu činu v pohodě - adaptovali se na chovatelům dosud neznámé vodní plemeno. Některým jejich jezdci a ošetřovatelé vytvořili provizorní přístřešky z celt či igelitů rozepjatých mezi blíže stojícími chatkami, někteří se schovali pod nedaleký pevný přístřešek či do dopravníků a ti zbylí se ve chvílích odpočinku mezi krokováním a pohybem na trase nevzrušeně pásli na čvachtající trávě. Pořádný díl smůly se přilepil na kopyta Madony, klisny jedné z výrazných postav našeho distančního ježdění Mariny Slívové. Z prvního kola se dvojice vrátila bez pravé přední podkovy. I tuto situaci se podařilo díky Tondovi Terberovi zvládnout a favoritky mohly pokračovat v dostihu.

Dík samozřejmě patří nejen Terberovým, již uvedenému veterinárnímu dozoru a rozhodčí, ale i těm nejmenovaným nadšencům, kteří si - jako členové kontrol - užívali popisovaného počasíčka přímo někde na trase.

I když se po dostihu a vyhlášení výsledků část ekip raději vydala vstříc vidině teplých a hlavně suchých domovských stájí, část jezdců a jejich wranglerů na místě zůstala k tradičnímu potlachu. Pomocně-podpůrná část naší stáje sedla do auta a spolu s Montym v přívěsu se vydala k domovu, a tak už jen z vyprávění té naší "reprečásti" vím, že i tento večerní program, obsahující pochopitelně vyhlášení výsledků, se nesl v přátelském a humorném duchu, i když prý uvadl poněkud dříve, nežli je zvykem. Náročnost dne komplikovaného psím počasím zřejmě hlouběji sáhla do energetických zásob zúčastněných.

Můj výsledný dojem ? Monty to ke spokojenosti nás všech přestál v plném zdraví a na nedělní kondiční vycházce po dostihu chtěl závodit se svým stájovým druhem. A kromě toho - když tu tak obracím to schnoucí oblečení i vybavení ze soboty a mám už nohy v teple, zbyly mi pěkné vzpomínky, přání projet si trasu závodu, byť rekreačně, a na tváři úsměv. Doufám, že i Vám.

MoBo

___________________________________________________________________________

POZNÁMKA AUTORA : Předesílám, že jsem se uvedené akce zúčastnila pouze jako řidič přepravníku, poloviční pucák a drobný pomocník pod přístřeškem veterinářů. Přestože jsem nedávno přistoupivší členkou pořádajícího LIKOLI, žádný z mých názorů nelze brát jako oficiální. Svými postřehy jsem chtěla jen ocenit to, jakým způsobem organizátoři, jezdci a jejich ekipy zvládli to nebeské vodní nadělení.