Litoměřice - 1.9.2001anebKŘEST NIKOLIV OHNĚM, NÝBRŽ VODOU

1. 9. 2001 Monika Škvárová

Kůň i jezdec z naší stáje už jsou suší ; deky, dečky, celty, oblečení a obutí právě po vyprání postupně schnou a sedlu to bude ještě chvilku trvat...

Tak nějak by se dala stručně charakterizovat situace v naší malé stáji, jejímž hlavním hrdinou je hnědý hřebec Monty, který se v sedle se svou majitelkou a jezdkyní Ladou Hroudovou zúčastnil sobotního distančního dostihu na 62 km v Litoměřicích. Bylo to náročné, bylo toho dost i pro vesměs velmi dobře připravené koně na startu, bylo to fajn pro nadšence a milovníky tohoto u nás mladého sportu a hlavně - BYLO TO MOKRÉ, a to až příliš ! Voda shora, voda pod nohama, voda v botách, voda za krkem, voda nasáklá v oblečení ( kde všude se snad ani nebudu rozepisovat ), prostě všude samá H2O...

Ještě ve čtvrtek jsme měřili okem oblohu a říkali si, jak super počasí na distančák je. Laskavé sluníčko, povíval větřík, ani horko, ani zima. Joj, to by se to koníkům pěkně šlapalo ! V noci ze čtvrtka na pátek nebe potemnělo, do pátečního večera lilo jako z konve a podobné počasí bohužel přetrvalo i v den konání soutěže. A když jsme v neděli po ránu otevřeli první oko, sluníčko se už zase škodolibě culilo na nebi mezi potulujícími se beránky. Ne nadarmo jsme si z hlavních organizátorů, manželů Terberových, utahovali, že se nemuseli se Svatým Petrem poškorpit zrovínka před vlastním závodem.

Ošklivé počasí jako by lidi stmelilo a všichni si byli vzájemně nápomocni to přestát. To byl názor, který jsem zaslechla několikrát. Trasa sice patřila k náročnějším i bez těch tun vody shora, ale hodnocena byla vesměs velmi pozitivně a v případě pěkného počasí až jako vyhlídková. Z nebe padající mokro se podepsalo i na značení trati a na výše položených místech se objevila mlha, která orientaci rozhodně neusnadnila. Utrmácení, promoklí a blátem doslova obalení dobrovolníci, kteří na poslední chvíli opravovali značení, se objevovali zpět u startu ještě hodnou chvíli poté, co odstartovala poslední soutěž. Na první pohled byli spíš k leknutí, k identifikaci až na ten druhý. Oni i později sami soutěžící v průběhu dne opravdu ocenili možnost horké sprchy přímo v areálu chatového kempu, kde byly start a cíl. Hlavní rozhodčí pí. Nováková byla v průběhu dopoledne přestěhována i se značně provlhlou agendou do útrob pohotově přistavené dodávky, jejíž vnitřní prostor majitel upravil tak, že strávila zbytek dne v relativním pohodlí, suchu a závětří. Veterináři byli občas nuceni zabojovat o svůj přístřešek s větrem, i přes pokusy uvázat jej k pevným bodům v okolí. Nejen, že neodvláli do dáli, ale zvládli svou úlohu bravurně a s klidem opravdových profesionálů. Dlužno podotknout, že pod přístřeškem bylo velmi čisto i bez reklamního Brefu - kolem betonového svršku jímky, na němž byla veterinární kontrola umístěna, se vytvořila prohlubeň s vodou, kterou museli při návštěvě tohoto místa projít či proskákat koně i lidé. Všichni se tedy jako jeden muž dostavovali s čistýma nohama...

Koně přežili tu činu v pohodě - adaptovali se na chovatelům dosud neznámé vodní plemeno. Některým jejich jezdci a ošetřovatelé vytvořili provizorní přístřešky z celt či igelitů rozepjatých mezi blíže stojícími chatkami, někteří se schovali pod nedaleký pevný přístřešek či do dopravníků a ti zbylí se ve chvílích odpočinku mezi krokováním a pohybem na trase nevzrušeně pásli na čvachtající trávě. Pořádný díl smůly se přilepil na kopyta Madony, klisny jedné z výrazných postav našeho distančního ježdění Mariny Slívové. Z prvního kola se dvojice vrátila bez pravé přední podkovy. I tuto situaci se podařilo díky Tondovi Terberovi zvládnout a favoritky mohly pokračovat v dostihu.

Dík samozřejmě patří nejen Terberovým, již uvedenému veterinárnímu dozoru a rozhodčí, ale i těm nejmenovaným nadšencům, kteří si - jako členové kontrol - užívali popisovaného počasíčka přímo někde na trase.

I když se po dostihu a vyhlášení výsledků část ekip raději vydala vstříc vidině teplých a hlavně suchých domovských stájí, část jezdců a jejich wranglerů na místě zůstala k tradičnímu potlachu. Pomocně-podpůrná část naší stáje sedla do auta a spolu s Montym v přívěsu se vydala k domovu, a tak už jen z vyprávění té naší "reprečásti" vím, že i tento večerní program, obsahující pochopitelně vyhlášení výsledků, se nesl v přátelském a humorném duchu, i když prý uvadl poněkud dříve, nežli je zvykem. Náročnost dne komplikovaného psím počasím zřejmě hlouběji sáhla do energetických zásob zúčastněných.

Můj výsledný dojem ? Monty to ke spokojenosti nás všech přestál v plném zdraví a na nedělní kondiční vycházce po dostihu chtěl závodit se svým stájovým druhem. A kromě toho - když tu tak obracím to schnoucí oblečení i vybavení ze soboty a mám už nohy v teple, zbyly mi pěkné vzpomínky, přání projet si trasu závodu, byť rekreačně, a na tváři úsměv. Doufám, že i Vám.

MoBo


___________________________________________________________________________

POZNÁMKA AUTORA : Předesílám, že jsem se uvedené akce zúčastnila pouze jako řidič přepravníku, poloviční pucák a drobný pomocník pod přístřeškem veterinářů. Přestože jsem nedávno přistoupivší členkou pořádajícího LIKOLI, žádný z mých názorů nelze brát jako oficiální. Svými postřehy jsem chtěla jen ocenit to, jakým způsobem organizátoři, jezdci a jejich ekipy zvládli to nebeské vodní nadělení.

Podobné články

16. července 5:15, Auburn, Kalifornie: 66. ročník legendárního závodu na 160 km přidal další napínavou kapitolu. Přestože už byl předtím stanoven…

Deník

Několik desítek arabských koní se svými jezdci se sjelo do Dolního Dvořiště. Shromáždili se na pastvinách u Malše, aby se tu utkali v prvním ročníku…