Má na svém kontě účast na čtyřech světových šampionátech, dvou evropských, třech panamerických a mnoha dalších mezinárodních závodů po celém světě. S vytrvalostí však začal až ve věku postjuniorském...

Vytrvalost ho okouzlila až v jeho 32 letech, kdy navštívil výstavu arabských koní - a o měsíc později si koupil mladou klisnu Batida Bint Shaber (Shaber - Gay Genevieve) a začal se učit jezdit na koni. Asi dva roky trénoval na lusitánských hřebcích u Alaina Godeaua. Když byl připraven a stejně tak Batida, začal se s ní zúčastňovat nižších vytrvalostních soutěží. V roce 1997 ho jeho kamarádka Stephanie Teeter přesvědčila, aby jel Tevis Cup. Batida však byla tou dobou březí a Leonard potřeboval koně do vyšších soutěží.

Orfeo - kůň se špatnou pověstí

Začal shánět po okolních stájích vhodného koně, se kterým by mohl získat zkušenosti pro účast v Tevis Cupu. Kdosi mu doporučil jednu stáj ve Flandrech a jednoho koně. Jmenoval se Orfeo a měl nálepku koně, který zabil svého jezdce. Jednoho dne se vrátil domů bez jezdce a toho později našli na trase se zlomeným vazem. Nikdo neví, co se stalo.

Leonardovi se kůň líbil a chtěl ho koupit. Vdova po mrtvém jezdci mu nabídla, aby se na něm nejprve svezl. Nasedl na něj, ale Orfeo začal vyhazovat a shodil ho. Nasedl znovu a znovu spadl. Nasedl potřetí, tentokrát velice opatrně a velmi jemně ho pobídl do kroku, do klusu a kousek nacválal. Nakonec ho koupil za 2 000 euro a udělal dobře. Na mezinárodní scéně vytrvalosti se usadila na deset let úspěšná dvojice Leonard Liesens - Orfeo des Iviers.

Deset let úspěšné kariéry

Po absolvování kvalifikačních jízd Orfeo dokončil na 11. místě 130 km v Belgii a poté byl osmý ve 160 km, čímž se kvalifikoval na Mistrovství světa 1998 v Dubaji. Orfeo těžký závod v hlubokém písku (tehdy ještě nebyly tratě upravené) ujel v celkovém čase 13 hodin a 35 minut.

A to byl teprve začátek pro nováčka Orfea i Liesense, který se stále považoval za začátečníka: „Měl jsem štěstí, že jsem se dostal k takovému koni a udělal jsem s ním pár chyb, učím se za pochodu." Nicméně Orfeo měl vždy perfektní péči. Liesensovi se v roce 1997 také podařilo absolvovat Tevis Cup na koni zapůjčeném od Stephanie Teeter - dokončil na 63. místě.

V tažení po světových tratích pokračovali Leonard a Orfeo dalšími třemi světovými šampionáty - ve Francii v Compiegne 2000, v Dubaji 2004 a v Aachenu v roce 2006, v jediném, který nedokončil - „mou vinou" - tvrdí Leonard. Na ME 1999 skončil 10., na dalším ME v Compiegne 2005 dojel, ale byl vyloučen v závěrečné veterinární kontrole pro kulhání („opět mou vinou," říká Leonard). Týmové zlato získali na CEIO v La Baule 2004 a na MS v Dubaji 2004 týmový bronz. V Belgii zvítězili v 120 km, ve 160 km v Holandsku a 140 km v Compiegne, v roce 2000 v Belgii vyhráli 160 km a Liesens se stal Šampionem Belgie.

Happy end Orfeovy kariéry

Orfeo však nikdy nebyl „lehký" kůň a když člověk „zmáčkl špatný knoflík", dal to najevo. A také kopal a nechtěl si nechat sáhnout na nohy. Byl velmi soutěživý, ale přesto ovladatelný. Měl velmi hladký plynulý cval, ve kterém dokázal setrvat celé hodiny. Jedním z tréninkových míst byla pláž, kde dokázal cválat 60 km v kuse. A další z tréninkových míst byly lesy poblíž vesnice u Bruselu, kde Liesens bydlí. Na kraji lesa je stáj, kde mohl sesednout, koně občerstvit. Majitelka stáje Maddy tam měla novofundlandského ponyho a 28letého plnokrevníka a pro Orfea měla velkou slabost. Když bylo Orfeovi 21 let a měl za sebou tři nedokončené jízdy, v zákulisí vytrvalosti šly řeči o tom, proč Leonard jezdí tak starého koně a nedá ho už do důchodu. Jenže Leonard věděl, že takového koně nemůže jen tak odstavit do výběhu a že potřebuje nějak zaměstnat, jinak by psychicky strádal.

Ale v této souvislosti se staly se dvě věci - v tom lese byla tréninková dráha, kde se dalo cválat celé hodiny, a jednou Leonard půjčil Maddy Orfea a sám jel jiného koně. Maddy byla jízdou naprosto unešená a začala přemlouvat Leonarda, aby jí koně prodal. K prodeji nedošlo, ale Maddy o 8 měsíců později slavila sedmdesátiny (druhá věc)... a oko nezůstalo suché, když jí Leonard jako dárek přivedl Orfea. Maddy nemohla ani mluvit a málem se složila.

Leonard Liesens dále pokračuje v soutěžích na vyšší úrovni, letos jsme ho mohli vidět v květnu v Ermelo na 150 km s P.R.E. hřebcem CC Blanca. V květnu 2013 se stal šéfem ekipy norského vytrvalostního týmu.

Přehled sportovních výsledků najdete ZDE.

Boj za čistotu disciplíny

Jméno Leonarda Liesense už bylo vícekrát zmíněno v článcích o vytrvalosti v souvislosti s excesy týkajícími se především jezdců ze Středního východu. Liesens dokáže věci pojmenovat a patří mezi hlavní hybné síly směřující k zamezení nešvarů, které do této nádherné disciplíny přinesly právě ekipy z arabských států.

Autor vytrvalostního bestselleru

Liesens vyslyšel přání mnoha jezdců a napsal knihu Endurance, le Livre d´un Cavalier pour les Cavaliers. Byl o ni takový zájem, že byla přeložena do holandštiny a nakonec i do angličtiny s titulem Endurance, A French Perspective.

Kniha je perfektním seznámením s tím, o čem je vytrvalost, vysvětluje základní věci kolem tréninku, kování, výstroje, tipů pro závody a posouzení kondice koně pro závody. Také jsou zde návody na trénink kvalifikačních jízd a zvlášť tipy na trénink pro vrcholné soutěže. Nechybí kapitoly z oblasti výživy, rady, jak se vyhnout chybám všeho druhu, ani nepříjemné téma dopingu.

Zajímavé jsou statě o sedu arabských jezdců nakloněných dozadu s nohama nataženýma dopředu - což vysvětluje tak, že pouštní závody se jezdí většnou celé ve cvalu a jezdci tak nesedí proto, aby vypadali jako když řídí Harley Davidson, ale uvolní plece koně. Pro koně je cval v písku snazší, když jezdec přenese váhu co nejvíce dozadu.

Jedna z posledních kapitol podrobně objasňuje záviděníhodný francouzský systém, který může být brán jako příklad národního programu vytrvalosti, jenž je vysoce funkční win-win systém pro každého. Je zde také přehled třech důležitých mezinárodních závodů v Compiegne, Montcuq a Florac, další závody FEI ve Francii, kvalifikační systém pro mladé koně, pro čtyřleté až šestileté, systém nesoutěžních jízd s prémiemi, hvězdový systém výkonnostních koní, depozit hřebců národního hřebčína a francouzský chov vytrvalostních koní.

Na konci knihy jsou uvedené statistiky demonstrující, jak zvyšující se rychlost často znamená zkrácení kariéry koně, a kapitola, kde jsou rozhovory se špičkovými vytrvalostními trenéry.

Kniha o 325 stranách je plná barevných fotografií přímo od autora a Carol Gatelier a lze ji objednat na stránkách www.endurance-belgium.com nebo na Amazonu. Stojí kolem 28 euro.

Tématem semináře s Leonardem Liesensem budou sportovní začátky koní a jak vybudovat úspěšnou kariéru vytrvalostního koně. Informace o semináři budou upřesněny, sledujte stránky disciplíny www.vytrvalost.com. Zájemci o seminář hlaste se na pr@vytrvalost.com.